Nikon D600

Cenově přístupnější zrcadlovka s čipem ve formátu kinofilmového okna 24×36 mm vyvolala velikou pozornost na letošní Photokině. Je levnější než model D700, který se pořád ještě prodává a než D800, novinka z letošního ledna. Čip CMOS je bez desetinky milimetru velký 24×36 mm (v nomenklatuře Nikonu se označuje jako FX) a má 24,7 megapixelů fyzicky, efektivně 24,3, takže v nejvyšším rozlišení vytváří obrázky 6016 x 4016 pixelů velké. Jeho tělo kombinuje hořčíkovou slitinu (vršek a zadní část) a polykarbonát v přední části, je utěsněné proti vlhkosti a prachu. Obraz je zpracován procesorem Expeed 3, citlivost je nastavitelná v rozmezí 100 až 6400 ISO. Obrázky se ukládají v různých velikostech a kompresích JPEG a v RAW 12 nebo 14 bitovém, nastavuje se v menu. Ostření je na principu fázového posunu, modul Nikon Multi-CAM4800 s 39 body je srovnatelný s ostřením profi modelu D4, přičemž středové body ostří i při světelnosti F8. V režimu přímého náhledu je to analýza kontrastu, včetně rozpoznávání tváře. Bajonet je typu F, prodlužovací faktor zde samozřejmě není, jelikož jde o full frame. Nicméně lze použít i objektivy určené pro DX (tedy APS-C) formát, zobrazovací pole se automaticky vymaskuje. Displej je 3,2 palcový, pevný, s 921 tisíci pixely. Hranolový hledáček kryje 100% obrazu.

Rozsah závěrky je od 1/4000 do 30 sec, závěrka je stavěna na výdrž 150 tisíc cyklů. Přístroj má vyskakovací blesk se směrným číslem 12 při 100 ISO, synchronizační čas je 1/200 sec, tedy pomalejší než obvyklých 1/250 sec. Sériové focení je 1,5 (Low speed) nebo 5,5 fps (High speed).

Video se ukládá buď v MPEG4 nebo H264, full HD 1920×1080 až 30 fps, při rozlišení 1280×720 až 60 fps.

Snímky se ukládají na karty rodiny SD včetně SDXC a je tu i podpora vysokorychlostních UHS-1 50 MB/sec; jsou zde dva sloty. Výstupy jsou ZSB 2.0 anebo HDMI Mini typ C. Přístroj napájí li-ion akumulátor EN-EL15, vydrží podle standardu CIPA . 900 snímků. Přístroj váží bez baterky 760 g, měří 141 x 113 x 82 mm, je to tedy nejlehčí Nikon formátu FX.

Přístroj, jak Nikon ostatně sám deklaruje, je určen nadšencům, tedy spíše než profesionálům vychází vstříc náročným amatérům. To ostatně je vidět na první pohled, protože profi zrcadlovky jsou vybaveny mohutným battery packem ve spodní části. Je sympatický solidním zpracováním a rozumnými rozměry a váhou, rozhodně je menší a lehčí než D800, o profi D4 nemluvě. Kolem full frame jsou diskuse a dohady. Každý, tedy i tento aparát vyžaduje objektivy schopné vykrýt pole 24×36 mm (pokud se nemá přepnout do DX režimu, pak ale ztrácí jeho full frame zařazení smysl). Ty jsou pochopitelně vždy dražší a těžší než DX objektivy stavěné na menší čip. Zde je třeba upozornit na možnost používat objektivy s pevným ohniskem za rozumnou cenu, za ideální pro krajinu a živou fotografii pokládám například 24/2.8. Optika nižší kvality prudce snižuje výhody full frame oproti malému čipu, to je třeba brát v úvahu při přemýšlení, zda do full frame jít.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tradičním nikonským způsobem, páčkou u spouště, to je ideální řešení. Pokud jde o ovládání, některá řešení připomínají D7000, jiná D800. Z nižších modelů přejímá kruhový volič režimu, není zde „mode“ tlačítko, známé z vyšší třídy Nikonů. Hned za spouští je vlevo spoušť pro video a vpravo tlačítko pro kompenzaci expozice. Blízko stavového displeje je tlačítko aktivující ovládání režimu měření. Vlevo od hledáčku je kruhový volič režimů, vybavený aretačním tlačítkem. Pod spouští je roller, další je vzadu, ovladatelný palcem. Na něm volíme tradiční režimy PSAM (programová automatika, priorita času a clony a manuál), dále pak plnou automatiku, režim bez blesku a scénické režimy. Svoje vlastní nastavení můžeme uložit na jednu z dvou pozic, to je výhoda oproti modelům Nikonů, kde kvůli tom u musíme jít do menu.

Pod tímto voličem je druhý, taktéž aretovaný volič, kde nastavujeme jednotlivé snímání, pomalé a rychlé sériové, tichý režim (ne moc tichý, ale tišší než normální), samospoušť a sklopení zrcátka pro dlouhé expozice. Na zadní stěně je čtyřcestný volič, který slouží i k nastavení ostřicího bodu, pod tím je přepínání režimu foto a video s tlačítkem pro aktivaci živého náhledu a dole je info tlačítko, které otevře informaci o nastavení přístroje na displeji. Po opětovném stisknutí lze v dolní části nastavovat pokročilé funkce, jako například dálkové ovládání s předsklopením zrcátka.

Více je toho na levé straně.
Nahoře je tlačítko pro prohlížení a koš, pak v řadě u displeje shora je menu, picture control, to jsou režimy nastavení barevnosti – od neutrální po živý a monochromatický – zobrazí se na displeji; následuje volba WB, kvality obrazu a ISO, zobrazí se na malém stavovém displeji na horní stěně. Zvláště pak umístění ISO mi přijde trochu nešikovné. Je to parametr často měněný a není příjemné, že na změnu potřebujeme obě ruce, levá mačká tlačítko a pravá ovládá roller. S touto výhradou je třeba rozmístění ovládacích prvků pochválit. Vše je dobře přístupné a snadno nahmatatelné.

Menu je také tradiční nikonské. Má šest oddílů. První je režim prohlížení, kde lze nastavit například mazání vybraných snímků (napřeskáčku), odtud se pouští fotky na tiskárnu v režimu přímého tisku. Menu fotografování má charakter spíše setupu, zde se nastavuje třeba redukce šumu, ale také intervalové a časosběrné snímání. Důležitý je třetí oddíl „tužtička“ s nastavením uživatelských funkcí. Těch je sedm kapitol. Pozornost je třeba věnovat kapitole ostření, kde například volíme sledování objektů s blokací, blokace má 5 stupňů a ovlivňuje citlivost na vstup cizích objektů do záběru – když např. Sledujeme hráče na hřišti a on se dostane do zákrytu jiného hráče. Následuje tradiční setup, zde například lze jemně doladit autofokus. Další oddíl je věnován úpravě fotek rovnou ve foťáku, naštěstí se upravená fotografie ukládá zvlášť jako varianta, původní se nepřepíše. No a poslední oddíl je Moje menu, sem si můžeme z předchozích kapitol nasyslit to, co potřebujeme často používat. Je tu ale i položka Režim řídící jednotka na dálkové ovládání, to ale najdeme i pod položkou e3 v kapitole „tužtička“. Menu je přehledné a díky tomu, že podstatné parametry ovládáme napřímo pomocí tlačítek, případně přes stavový displej, nemusíme do něho často chodit.

Obrazová kvalita
Předešlu, že jsem fotil v JPEG a ukázkové fotky jsou neupravované – přirozeně že při focení do RAW a následné úpravě v konvertoru lze dosáhnout výrazně lepší kvality, nicméně to pak zkresluje pohled na výkon přístroje. Na přístroji lze volit ze tří kompresních stupňů, ovšem zásadní nastavení je třeba provést v oblasti Nastavení Picture control, je to druhá obrazovka fotografického menu. V každém z nabízených režimů je možné zásadně ovlivňovat doostření, kontrast, jas, sytost a odstín, takže eventuální referenční fotky se mohou výrazně lišit podle toho, jak je kdo pořizoval. Nicméně bez ohledu na stupeň komprese, přístroj se výborně chová, pokud jde o nastavení expozice a zpracování obrazu, zde opravdu není nutné hlídat přepaly, téměř se nevyskytují a není tedy nutné laborovat s korekcí expozice. Na ukázkách je výřez 1:1, nahoře s doostřením Normal, doe s nejvyšším doostřením.

Ostření je vynikající. Používal jsem objektiv 24-70/2.8 a podle ohlasů na internetu právě s tímto objektivem je ideální. Objektiv ostřil bleskově a autofokus si věděl rady i ve vysloveně beznadějných podmínkách, samozřejmě při nastavení na středový ostřicí bod.

Výborný je automatický horizont, ten je shodný s modely D800 a D7000, je to užitečný pomocník lidí jako jsem já, kterým obvykle záběr padá doprava.

Jakkoli nejsem příznivec automatických funkcí, nelze opominout vychytávku, kterou D600 sdílí např. S D800. V menu fotografování v položce Nastavení citlivosti ISO je třeba nastavit automatickou regulaci na ON. Pak nastavíme nejvyšší citlivost a další položka je Nejdelší čas závěrky. Tam je třeba jít až úplně dolů a nastavit na AUTO, přičemž lze doladit, zda má automatika být odvážnější (chodit do delších časů) nebo opatrnější (nastavovat kratší časy). Poté automatika slaďuje časy s délkou ohniska, při prodloužení ohniska zoomem nastaví kratší časy.

Vysoké rozdíly v jasech lze řešit dvěma způsoby, jednak tradičním nikonským režimem D-lighting, taktéž laditelným mezi auto a čtyřmi stupni síly. Nicméně i tentokrát musím podotknout, že efekt mi nepřipadá přesvědčivý. Slibnější je HDR ze dvou snímků, přičemž lze nastavit diferenci 1 nebo 2 nebo 3 stupně EV. Pak ovšem je výsledek výrazný.

Nikony mají pověst matadorů v nízké světelné hladině. S tou výhradou, že mnozí lidé mají rozdílné představy o použitelnosti snímku, podle mého standardu je možno jít bez obav do 6400 ISO. Při 12800 a samozřejmě při 25600 ISO je šum už značný.

Shrnutí
> Byl jsem při nasazení Nikonu D600 na Photokině a první ohlasy se týkaly jakéhosi zklamání cenou. Padesát tisíc není žádná lidovka a mnozí jsou z toho zklamaní. Neberou v úvahu, že zde nejde o žádný začátečnický přístroj. Vydrží 150 tisíc cyklů, má 39 AF bodů a ostří s nasazený telekonvertorem při cloně F8.0, je utěsněný proti vodě a prachu, zvládá vysoké citlivosti a sériové focení má též velice svižné. Nelze ho srovnávat se začátečnickými zrcadlovkami v ceně řádově 10 tisíc. Jeho obrazová kvalita je vynikající a zvlášť je třeba vypíchnout jeho odolnost vůči přepalům a jeho schopnost v automatickém režimu zvládat nastavení barev. V mnohých ohledech připomíná D800, kromě rozlišení (které je i zde možná až zbytečně vysoké) je za ní možná ve schopnosti ostřit v nízkých světelných hladinách.
Zatím nebylo možné srovnat D600 s nastupujícím rivalem, Canonem 6D. Jisté je, že Nikon nastavil laťku hodně vvysoko.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12
13		14
15		16
17		18

Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Nikon D600?