Nezařazené

Nikon D60

Velmi krátce po uvedení na světový trh jsme měli možnost blíže poznat poslední přírůstek do startovací řady v kategorii jednookých zrcadlovek Nikonu. V prosinci roku 2006 jsme tu testovali model D40, který časem přešel od 6 Mpx na 10 Mpx v modelu D40x. Toho je D60 přímý nástupce.

Jaký je a komu je určen
Jde o malou výkonnou zrcadlovku s výměnnými objektivy, s čipem CCD o 10,2 milionech efektivních pixelů na čipu formátu DX, tedy 23,6 x 15,8 mm, který prodlužuje ohniskovou délku použitého objektivu 1,5x. Čip má protiprachovou ochranu, to je první významná inovace tohoto modelu. Před čipem je představen tzv. low pass filter zamezující vytváření barevných proužků (tzv. moaré) a ten dokáže ze sebe setřást částečky prachu. Do přístroje je zabudován tzv. “air flow” systém,který uvolněné částečky prachu odstraní – zatím se mi nepodařilo zjistit, co s nimi udělá. Procesor Expeed velmi urychlil chod, takže přístroj například startuje za 0,19 sec. To je v podstatě pod hranicí měřitelnosti či vnímatelnosti, takže pocitově jde o start okamžitý. Oproti jiným modelům mají modely 40, 40 x a 60 omezení v použitelnosti objektivů. V kovovém bajonetu chybí vývod pro vnitřní ostřicí motor: přístroj je schopen ostřit v auto režimu jen s objektivy typu AF-S a AF-I, tedy s objektivy, které mají uvnitř svého těla ostřicí motory, kdežto objektivy jež spoléhají na interní motor v těle přístroje musíme ostřit ručně. Donedávna to bylo mrzuté omezení, protože mnozí uživatelé z úsporných důvodů rádi volí jiné objektivy než z produkce výrobce těla: jim ale už se postupně vychází vstříc, takže dnes například Tamron vyrábí už šest objektivů v plném rozsahu (tedy včetně autofokusu) použitelných v Nikonech D40/40x/60.


Velikost snímků je 3872 x 2592, 2896 x 1944, 1936 x 1296, jsou samozřejmě v JPEG i v RAW, sériové snímání 3 fps (až 100 snímků JPEG za sebou). Desetimegové rozlišení je velmi příjemné a rozumné a věru se mi nechce psát, že “to stačí”, protože je to až až mnoho! Už v recenzi na tehdy ještě šestmegovou D60 jsem upozorňoval, že u nás v IDIFu visí metrové zvětšeniny snímků pořízené šestimegovým čipem… Poměr stran je samozřejmě 3:2, tedy je to poměr stran kinofilmového okénka, případně pohlednice 10×15 cm.

Měření expozice je multisegmentové nebo s prioritou středu či bodové, autofokus zůstal tříbodový.
Rozsahy: ISO od 100 do 3200, expoziční kompenzace +-5 EV po 1/3 EV. Závěrka 30 sec až 1/4000 plus Bulb (dlouhé časy) .
LCD
Rozměry jsou 126 x 94 x 64 mm, váha 495 g, přístroj je tedy velmi malý a též lehký. Akumulátor EN-EL9 vystačí na cca 600 záběrů.
Zápis je na SD/SDHC karty, komunikace je přes USB 2.0, případně přes videovýstup.

Cena nebyla ještě oficiálně stanovena (únor 2008), avšak dá se čekat, že se na pultech objeví cca za 16 tisíc v kitu s objektivem AF-S DX VR NIKKOR 18-55 mm.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná hned u spouště, to mají všechny DSLR od Nikonu společné a je to vynikající vlastnost. U spouště jsou dvě tlačítka, pro kompenzaci expozice a zapínání stavového displeje vzadu na LCD. Už je možné ho nechat zapnutý trvale, nemusí se tedy zapínat pokaždé znovu, což bylo předmětem mé kritiky u předchozího modelu. Pod očnicí je senzor, který displej vypne, jakmile přístroj přiložíte k oku. Navíc je displej výškově orientovaný – když fotíte na výšku, pořád pěkně vidíte menu stranově správně, tedy hlavou nahoru. Ovládání je dvoutlačítkové, to horní tlačítko ho uvede do stavu jaksi “informačního”, že vidíte, co je nastaveno, kdežto tlačítkem vlevo dole vedle displeje ho aktivujete a můžete měnit parametry. Má dvě grafická řešení, textové a “obrázkové”, že totiž se clona zobrazuje graficky, jako schema opravdu irisové clony, dokonce s náznakem indikace použité expoziční doby. Toto zobrazování stavu přístroje na celém LCD se v poslední době stává jakousi normou a je třeba tento trend chválit. Dodejme ještě, že v menu (zapíná se druhým tlačítkem shora vlevo od LCD) lze navolit různý vzhled pozadí menu, dokonce si tam můžete nahrát nějaký obrázek jako tapetu. Jakmile ale stiskneme tlačítko vlevo dole, přecházíme z grafického řešení stavového displeje do normálního a zde volíme parametry.
Na horní stěně nalezneme ještě kruhový volič, s obvyklými třemi možnostmi: totální automat, pak kreativní část s možností program (= automat s možností ručních zásahů),priorita času, clony a plný manuál. Na druhé straně jsou scénické režimy: vypnutý vestavěný blesk (přístroj ostří na nejbližší objekt a pomáhá si zaostřovacím reflektorem), dále programy portrét, krajin, děti (zvýrazněné barvy kromě pleťovky), sport (priorita vysoké rychlost závěrky plus kontinuální ostření s možností “trackingu”, tedy AF drží v rovině ostrosti i objekt pohybující se napříč záběru s tou výhradou, že přístroj má jen tři ostřicí body, takže nějaké velké “předávání pohybujícího se objektu” se od něho nedá čekat. Následuje scénický režim makro, což je vždy přepnutí na ostření v centru. Poslední scénický režim je “noční portrét”, což je prakticky “slow flash”, tedy použije se automaticky flash, který flešuje do pomalého času (nenastavuje žádný synchronizační čas).

Menu je prakticky stejné jako v modelu D40/D40x, bohužel nadále není v češtině, nicméně české zastoupení ujišťuje, že na lokalizaci se pracuje – bližší údaje však nebyly uvedeny. Menu má pět částí, menu pro prohlížení, menu pro fotografování. To je velmi prosté, má jen jednu obrazovku, zde volíme především “optimalizaci” obrazu, především život barev,kontrast a doostření, což jsou podstatné volby. Lze také volit doladění bílé a hlavně – volit automatiku ISO: při jak dlouhé expozici chceme, aby se aparát začal znepokojovat a začal zvyšovat ISO – až po jakou hranici. K tomu je třeba použít volby “custom setting” č. 10, jinak se k ní nedostaneme. Dále se tu dá přiřadit oblíbená funkce k funkčnímu tlačítku, které nalezneme vpředu vlevo, těsně nad tlačítkem pro uvolňování objektivu z bajonetu.
Další menu je setup, zde si lze nadefinovat “vlastní menu”. Kromě obvyklých voleb, jako je datum/čas, jas LCD, jazyk, je tu i možnost napsat komentář do EXIF souboru, zakládat nové adresáře na kartě a zvedat zrcátko za účelem odstranění prachu. Zde se dá pořídit v RAW formátu referenční snímek pro softwarové odstraňování prachových skvrn přes dodaný software Nikon Capture. Retouch menu je novinka, známá z modelu D80. Zde za pozornost stojí především d-lighting, což je úprava hlubokých stínů. Má tři stupně a je skutečně efektivní: a hlavně ukládá upravený obrázek zvlášť, takže originál je nedotčený. D-lighting je ale u tohoto modelu dvojí. Kromě uvedeného “ex-post” je tu ještě d-lighting při snímání.

Jak se s ním fotí
Lehký malý přístroj dobře padne do ruky. Jeho ergonomie je vynikající, vypracovaná dlouhými generacemi kinofilmových a poté digitálních zrcadlovek. Obrazové kvalitě nemám co vytknout. Je třeba si ohlídat barevnost při načervenalém ranním a večerním světle (viz ukázky), v tom případě má přístroj sklony k přesycení barev. Zde je třeba upozornit, že i na tomto jednoduchém přístroji lze dolaďovat vyvážení bílé. Ovšem je to zde řešeno poněkud sofistikovaně -na každé předvolbě, včetně AUTO, lze jít do režimu doladění (přes menu) a tam, se pohybovat na ose A-B (B je studený tón, A teplejší, a G – M (zelená a magenta). To by mohlo začátečníka poněkud vyděsit. Bohužel nelze volit variantní uživatelská nastavení. To je škoda, protože tuhle funkci najdeme i na poměrně jednoduchých kompaktech. Obecně vzato, přístroj za slunečného počasí dělá velmi syté obrázky a ani za mdlého světla není nutno dosycovat.
Hledáček je vynikající, jasný a přehledný. Hledáčky jsou silná stránka Nikonů. Zvětšení má 0,8x. Je škoda, že se do něho nedají promítnout vodítka pro udržení vodorovné linie. V hledáčku vidíte tři ostřicí body.
Projasnění stínů jsem už zmiňoval. Je zde dvojí, během fotografování a v režimu retuše, který zde má zvláštní menu. Obecně vzato, d-lighting není ani v jednom, ani v druhé případě moc efektivní. Rozhodně se doporučuje exponovat na jasy, protože jde o projasnění stínů. Na naší ukázce máme srovnání tří stinných partií. Vlevo je stín projasněn softwarově (tedy d-lightingem v režimu úpravy snímku), uprostřed je d-lighting při fotografování a vpravo bez d-lightingu. Lepší výsledky dává d-lighting při snímání, stín je jasnější a obraz je méně zašuměný. Přesto si myslím, že je zde prostor ke zlepšování. Dodám ještě, že při editačním d-lightingu přístroj nechá původní snímek a uloží nový pod trochu jiným názvem – není to obvyklý název Nikonů DSC, ale CSC a to může způsobit trochu zmatek. Na ukázce zároveň viidíte šum při 800 ISO, ten je na snímcích pořízench zrcadlovkami vždycky mnohem méně výrazný, než na snímcích z kompaktů.

Objektiv
Přístroj jsem zkoušel s kitovým objektivem AF-S DX VR NIKKOR 18-55 mm. Ten je pozoruhodně kvalitní s velmi dobrou a stabilní kresbou už od plné světelnosti, je to patrné ze srovnání zobrazení 1:1 s rohové partie obrazu):

Objektiv je přepracovaný oproti objektivu, který se dodává k D40/D40x, není to tedy jenom změna ve smyslu přidání stabilizace. Koncepčně je ovšem obdobný, má zvláštní konstrukci v tom smyslu, že je nejkratší někde u středního ohniska, kdežto na obou stranách se znatelně vysune z pouzdra objektivu. Ta střední hodnota je někde na 30 mm a rozmezí je 20 mm. Při ostření se otáčí přední část, což problematizuje práci s polarizačním filtrem. To je ale vlastnost u kitových objektivů obvyklá. Objektiv má má hezký bokeh (rozostření světel v podobě kulatých světélek, viz ukázku č. ). V protisvětle se chová vcelku kultivovaně, nějaké reflexy tam jsou, ale není to nic katastrofálního.

Stabilizace je velmi efektivní, při ohnisku 55 mm jsem udržel bez problémů 1/13 sec, vlevo výřez stabilizovaného, vpravo nestabilizovaného obrázku:

Shrnutí
Nikon D60 je malá lehká zrcadlovka s výhodným poměrem cena/výkon, pokud vycházíme z očekávaných cenových relací 14 290 za tělo až 16990 za kit se stabilizovaným objektivem (únor 2008). Bude se dodávat jen tělo nebo v kitu, přičemž k disposici bude jak stabilizovaný, tak nestabilizovaný objektiv , tedy AF-S DX VR NIKKOR 18-55 mm nebo AF-S DX NIKKOR 18-55 mm. Podle neocifiálních informací by nestabilizovaný objektiv v kitu by měl stát asi o tisícovku míň, myslím si, že investice za stabilizaci se rozhodně vyplatí. Přístroj je lehký, plastový a nejí stavěný na velkou zátěž. Půlroční pobyt v poušti Gobi bych mu nedoporučoval, nicméně při ohleduplném zacházení za běžného provozu je to vynikající nástroj, který poslouží jako vstup do úchvatné říše náročného fotografování s jednookou zrcadlovkou.

Pro a proti:

Pro:
Výborný poměr cena/výkon
stabilizovaný kitový objektiv
snadná ovladatelnost
Proti:
nemá české menu
omezený výběr objektivů

Ukázky:
1,2 běžné světlo, rozsah zoomu kitového bjektivu, 3 rozptýlené světlo, 4 agresivní večerní světlo, 5 podvečer, 6 bokeh, 7 při 800 ISO, 8 rozptýlené světlo, 9 slunce v záběru, 10 velké rozdíly v jasech, 11 při 1600 ISO, 12 západ slunce.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Velmi krátce po uvedení na světový trh jsme měli možnost blíže poznat poslední přírůstek do startovací řady v kategorii jednookých zrcadlovek Nikonu. V prosinci roku 2006 jsme tu testovali model D40, který časem přešel od 6 Mpx na 10 Mpx v modelu D40x. Toho je D60 přímý nástupce.

Jaký je a komu je určen
Jde o malou výkonnou zrcadlovku s výměnnými objektivy, s čipem CCD o 10,2 milionech efektivních pixelů na čipu formátu DX, tedy 23,6 x 15,8 mm, který prodlužuje ohniskovou délku použitého objektivu 1,5x. Čip má protiprachovou ochranu, to je první významná inovace tohoto modelu. Před čipem je představen tzv. low pass filter zamezující vytváření barevných proužků (tzv. moaré) a ten dokáže ze sebe setřást částečky prachu. Do přístroje je zabudován tzv. “air flow” systém,který uvolněné částečky prachu odstraní – zatím se mi nepodařilo zjistit, co s nimi udělá. Procesor Expeed velmi urychlil chod, takže přístroj například startuje za 0,19 sec. To je v podstatě pod hranicí měřitelnosti či vnímatelnosti, takže pocitově jde o start okamžitý. Oproti jiným modelům mají modely 40, 40 x a 60 omezení v použitelnosti objektivů. V kovovém bajonetu chybí vývod pro vnitřní ostřicí motor: přístroj je schopen ostřit v auto režimu jen s objektivy typu AF-S a AF-I, tedy s objektivy, které mají uvnitř svého těla ostřicí motory, kdežto objektivy jež spoléhají na interní motor v těle přístroje musíme ostřit ručně. Donedávna to bylo mrzuté omezení, protože mnozí uživatelé z úsporných důvodů rádi volí jiné objektivy než z produkce výrobce těla: jim ale už se postupně vychází vstříc, takže dnes například Tamron vyrábí už šest objektivů v plném rozsahu (tedy včetně autofokusu) použitelných v Nikonech D40/40x/60.


Velikost snímků je 3872 x 2592, 2896 x 1944, 1936 x 1296, jsou samozřejmě v JPEG i v RAW, sériové snímání 3 fps (až 100 snímků JPEG za sebou). Desetimegové rozlišení je velmi příjemné a rozumné a věru se mi nechce psát, že “to stačí”, protože je to až až mnoho! Už v recenzi na tehdy ještě šestmegovou D60 jsem upozorňoval, že u nás v IDIFu visí metrové zvětšeniny snímků pořízené šestimegovým čipem… Poměr stran je samozřejmě 3:2, tedy je to poměr stran kinofilmového okénka, případně pohlednice 10×15 cm.

Měření expozice je multisegmentové nebo s prioritou středu či bodové, autofokus zůstal tříbodový.
Rozsahy: ISO od 100 do 3200, expoziční kompenzace +-5 EV po 1/3 EV. Závěrka 30 sec až 1/4000 plus Bulb (dlouhé časy) .
LCD
Rozměry jsou 126 x 94 x 64 mm, váha 495 g, přístroj je tedy velmi malý a též lehký. Akumulátor EN-EL9 vystačí na cca 600 záběrů.
Zápis je na SD/SDHC karty, komunikace je přes USB 2.0, případně přes videovýstup.

Cena nebyla ještě oficiálně stanovena (únor 2008), avšak dá se čekat, že se na pultech objeví cca za 16 tisíc v kitu s objektivem AF-S DX VR NIKKOR 18-55 mm.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná hned u spouště, to mají všechny DSLR od Nikonu společné a je to vynikající vlastnost. U spouště jsou dvě tlačítka, pro kompenzaci expozice a zapínání stavového displeje vzadu na LCD. Už je možné ho nechat zapnutý trvale, nemusí se tedy zapínat pokaždé znovu, což bylo předmětem mé kritiky u předchozího modelu. Pod očnicí je senzor, který displej vypne, jakmile přístroj přiložíte k oku. Navíc je displej výškově orientovaný – když fotíte na výšku, pořád pěkně vidíte menu stranově správně, tedy hlavou nahoru. Ovládání je dvoutlačítkové, to horní tlačítko ho uvede do stavu jaksi “informačního”, že vidíte, co je nastaveno, kdežto tlačítkem vlevo dole vedle displeje ho aktivujete a můžete měnit parametry. Má dvě grafická řešení, textové a “obrázkové”, že totiž se clona zobrazuje graficky, jako schema opravdu irisové clony, dokonce s náznakem indikace použité expoziční doby. Toto zobrazování stavu přístroje na celém LCD se v poslední době stává jakousi normou a je třeba tento trend chválit. Dodejme ještě, že v menu (zapíná se druhým tlačítkem shora vlevo od LCD) lze navolit různý vzhled pozadí menu, dokonce si tam můžete nahrát nějaký obrázek jako tapetu. Jakmile ale stiskneme tlačítko vlevo dole, přecházíme z grafického řešení stavového displeje do normálního a zde volíme parametry.
Na horní stěně nalezneme ještě kruhový volič, s obvyklými třemi možnostmi: totální automat, pak kreativní část s možností program (= automat s možností ručních zásahů),priorita času, clony a plný manuál. Na druhé straně jsou scénické režimy: vypnutý vestavěný blesk (přístroj ostří na nejbližší objekt a pomáhá si zaostřovacím reflektorem), dále programy portrét, krajin, děti (zvýrazněné barvy kromě pleťovky), sport (priorita vysoké rychlost závěrky plus kontinuální ostření s možností “trackingu”, tedy AF drží v rovině ostrosti i objekt pohybující se napříč záběru s tou výhradou, že přístroj má jen tři ostřicí body, takže nějaké velké “předávání pohybujícího se objektu” se od něho nedá čekat. Následuje scénický režim makro, což je vždy přepnutí na ostření v centru. Poslední scénický režim je “noční portrét”, což je prakticky “slow flash”, tedy použije se automaticky flash, který flešuje do pomalého času (nenastavuje žádný synchronizační čas).

Menu je prakticky stejné jako v modelu D40/D40x, bohužel nadále není v češtině, nicméně české zastoupení ujišťuje, že na lokalizaci se pracuje – bližší údaje však nebyly uvedeny. Menu má pět částí, menu pro prohlížení, menu pro fotografování. To je velmi prosté, má jen jednu obrazovku, zde volíme především “optimalizaci” obrazu, především život barev,kontrast a doostření, což jsou podstatné volby. Lze také volit doladění bílé a hlavně – volit automatiku ISO: při jak dlouhé expozici chceme, aby se aparát začal znepokojovat a začal zvyšovat ISO – až po jakou hranici. K tomu je třeba použít volby “custom setting” č. 10, jinak se k ní nedostaneme. Dále se tu dá přiřadit oblíbená funkce k funkčnímu tlačítku, které nalezneme vpředu vlevo, těsně nad tlačítkem pro uvolňování objektivu z bajonetu.
Další menu je setup, zde si lze nadefinovat “vlastní menu”. Kromě obvyklých voleb, jako je datum/čas, jas LCD, jazyk, je tu i možnost napsat komentář do EXIF souboru, zakládat nové adresáře na kartě a zvedat zrcátko za účelem odstranění prachu. Zde se dá pořídit v RAW formátu referenční snímek pro softwarové odstraňování prachových skvrn přes dodaný software Nikon Capture. Retouch menu je novinka, známá z modelu D80. Zde za pozornost stojí především d-lighting, což je úprava hlubokých stínů. Má tři stupně a je skutečně efektivní: a hlavně ukládá upravený obrázek zvlášť, takže originál je nedotčený. D-lighting je ale u tohoto modelu dvojí. Kromě uvedeného “ex-post” je tu ještě d-lighting při snímání.

Jak se s ním fotí
Lehký malý přístroj dobře padne do ruky. Jeho ergonomie je vynikající, vypracovaná dlouhými generacemi kinofilmových a poté digitálních zrcadlovek. Obrazové kvalitě nemám co vytknout. Je třeba si ohlídat barevnost při načervenalém ranním a večerním světle (viz ukázky), v tom případě má přístroj sklony k přesycení barev. Zde je třeba upozornit, že i na tomto jednoduchém přístroji lze dolaďovat vyvážení bílé. Ovšem je to zde řešeno poněkud sofistikovaně -na každé předvolbě, včetně AUTO, lze jít do režimu doladění (přes menu) a tam, se pohybovat na ose A-B (B je studený tón, A teplejší, a G – M (zelená a magenta). To by mohlo začátečníka poněkud vyděsit. Bohužel nelze volit variantní uživatelská nastavení. To je škoda, protože tuhle funkci najdeme i na poměrně jednoduchých kompaktech. Obecně vzato, přístroj za slunečného počasí dělá velmi syté obrázky a ani za mdlého světla není nutno dosycovat.
Hledáček je vynikající, jasný a přehledný. Hledáčky jsou silná stránka Nikonů. Zvětšení má 0,8x. Je škoda, že se do něho nedají promítnout vodítka pro udržení vodorovné linie. V hledáčku vidíte tři ostřicí body.
Projasnění stínů jsem už zmiňoval. Je zde dvojí, během fotografování a v režimu retuše, který zde má zvláštní menu. Obecně vzato, d-lighting není ani v jednom, ani v druhé případě moc efektivní. Rozhodně se doporučuje exponovat na jasy, protože jde o projasnění stínů. Na naší ukázce máme srovnání tří stinných partií. Vlevo je stín projasněn softwarově (tedy d-lightingem v režimu úpravy snímku), uprostřed je d-lighting při fotografování a vpravo bez d-lightingu. Lepší výsledky dává d-lighting při snímání, stín je jasnější a obraz je méně zašuměný. Přesto si myslím, že je zde prostor ke zlepšování. Dodám ještě, že při editačním d-lightingu přístroj nechá původní snímek a uloží nový pod trochu jiným názvem – není to obvyklý název Nikonů DSC, ale CSC a to může způsobit trochu zmatek. Na ukázce zároveň viidíte šum při 800 ISO, ten je na snímcích pořízench zrcadlovkami vždycky mnohem méně výrazný, než na snímcích z kompaktů.

Objektiv
Přístroj jsem zkoušel s kitovým objektivem AF-S DX VR NIKKOR 18-55 mm. Ten je pozoruhodně kvalitní s velmi dobrou a stabilní kresbou už od plné světelnosti, je to patrné ze srovnání zobrazení 1:1 s rohové partie obrazu):

Objektiv je přepracovaný oproti objektivu, který se dodává k D40/D40x, není to tedy jenom změna ve smyslu přidání stabilizace. Koncepčně je ovšem obdobný, má zvláštní konstrukci v tom smyslu, že je nejkratší někde u středního ohniska, kdežto na obou stranách se znatelně vysune z pouzdra objektivu. Ta střední hodnota je někde na 30 mm a rozmezí je 20 mm. Při ostření se otáčí přední část, což problematizuje práci s polarizačním filtrem. To je ale vlastnost u kitových objektivů obvyklá. Objektiv má má hezký bokeh (rozostření světel v podobě kulatých světélek, viz ukázku č. ). V protisvětle se chová vcelku kultivovaně, nějaké reflexy tam jsou, ale není to nic katastrofálního.

Stabilizace je velmi efektivní, při ohnisku 55 mm jsem udržel bez problémů 1/13 sec, vlevo výřez stabilizovaného, vpravo nestabilizovaného obrázku:

Shrnutí
Nikon D60 je malá lehká zrcadlovka s výhodným poměrem cena/výkon, pokud vycházíme z očekávaných cenových relací 14 290 za tělo až 16990 za kit se stabilizovaným objektivem (únor 2008). Bude se dodávat jen tělo nebo v kitu, přičemž k disposici bude jak stabilizovaný, tak nestabilizovaný objektiv , tedy AF-S DX VR NIKKOR 18-55 mm nebo AF-S DX NIKKOR 18-55 mm. Podle neocifiálních informací by nestabilizovaný objektiv v kitu by měl stát asi o tisícovku míň, myslím si, že investice za stabilizaci se rozhodně vyplatí. Přístroj je lehký, plastový a nejí stavěný na velkou zátěž. Půlroční pobyt v poušti Gobi bych mu nedoporučoval, nicméně při ohleduplném zacházení za běžného provozu je to vynikající nástroj, který poslouží jako vstup do úchvatné říše náročného fotografování s jednookou zrcadlovkou.

Pro a proti:

Pro:
Výborný poměr cena/výkon
stabilizovaný kitový objektiv
snadná ovladatelnost
Proti:
nemá české menu
omezený výběr objektivů

Ukázky:
1,2 běžné světlo, rozsah zoomu kitového bjektivu, 3 rozptýlené světlo, 4 agresivní večerní světlo, 5 podvečer, 6 bokeh, 7 při 800 ISO, 8 rozptýlené světlo, 9 slunce v záběru, 10 velké rozdíly v jasech, 11 při 1600 ISO, 12 západ slunce.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12