Nikon D5200

Tyhle pětitisícovky u Nikonu představují přechod mezi začátečnickými zrcadlovkami a střední třídou. Přinejmenším cenově, protože výkonem na nich nic začátečnického nevidím. Tento čtyřiadvacetimegový model přišel půl druhého roku po svém předchůdci (zde je jeho recenze) a vede si velmi dobře. Tehdy jsem konstatoval, že je to protiváha Canonu D600, teď už tu máme Canon D650 respektive D700, který ten 650 nahrazuje. Něco se ale změnilo. Zatímco před půldruhým rokem byl Nikon levnější než jeho soupeř, teď je D5200 o tisícovku dražší než 700D a nemá dotykový displej. Ale nepředbíhejme událostem.

Jaký je a komu je určen
Vychází vstříc lidem kteří chtějí seriózně fotit a nehodlají za to vytlačit příliš mnoho peněz. Devatenáct tisíc za tělo je rozumná suma za přístroj vybavený tak rozsáhle. Čip je 24 Mpx CMOSD, displej je vyklápěcí a přetáčecí s 921 tisíci body opatřený antireflexní vrstvou a hlavně je zde posílen systém automatického zaostření Multi-Cam 4800DX AF, který je i na D7000 a je zde měřicí 2016 pixelový RGM expoziční měřák. Ten už je schopen základní analýzy scény. Přístroj je také připraven na spolupráci s WiFi modulem WU-1a. Procesor je o generaci vyšší než měl předchůdce, Expeed 3.

Co to umí? ISIO má 100 až 6400, s rozšířením 25600, 12 předvoleb nastavení bílé a tři stupně komprese JPEG obrázku. RAW je samozřejmostí. Má 39 zaostřovacích bodů, devět z toho křížových, to je jeho velmi silná stránka. Rozsah časů je od 30 sec do 1/4000, má to vestavěný blesk s dosahem 12 m při 100 ISO, synchronizuje při 1/200 sec. Kvůli vyššímu rozlišení rychlost série poklesla na 3,5 sec, ne o moc, ale zamrzí to. Bracketing umožňuje 3 snímky jak v expozici, tak v nastavení bílé.

Video je full HD 1920 x 1080 a nižší , se stereozvukem. Výstupy jsou USB 2.0 a HDMI typ C, dálkové ovládání volitelé, ML-L3 nebo WR-R10. Baterka zůstává li-ion EN-EL14. Tělo váží 555 g a měří 129 x 98 x 78 mm . Vzhledově se noý model od předchůdce neliší. Tedy… pro mne ano, protože tehdy jsem mdostal do ruky černý model, kdežto teď je to červená, respektive bordó metalíza, která by slušela sporťáku třídy Porsche a fotoaparátu sluší velmi dobře. Přístroj budí svý provedením důvěru a nic na něm neodrazuje, snad jen ten plechový zvuk, který se ozve při stisknutí spouště. Přece jen je to „entry level“ přístroj. Je o něco větší než 3200, ale pořád je to na zrcadlovku kompaktní a poměrně lehký přístroj, to dodávám na okraj současných nářků nad tím, jak jsou DSLR těžké. Podstatné je, že se dobře drží, padne do ruky a moc se mi líbí gumová opěrka pro palec vpravo nahoře na zadní stěně.

Ovládání a menu
Entry elevel přístroje se na první pohled liší od střední a vyšší třídy tím, že nemají na horní stěně stavový displej a mají jen jedno kolečko na ovládání (roller). Nikony jsou specifické v tom, že jejich vyšší třídy mají v bajonetu (úchyt objektivu) hřídelku pro autofokus, kdežto tyto nižší třídy potřebují objektivy s vnitřním motorem autofokusu.

Přístroj se zapíná jako všechny Nikony páčkou u spouště, skvělá věc, velebím toho, kdo to v dávnověku vymyslel. U spouště je ještě spoušť pro video a tlačítko pro korekci expozice. Na další pozici je Info tlačítko. Jeho smysl jsem nikdy moc nechápal, jelikož že pod horní hranou ideálně v dosahu palce je další I-tlačítko. Tím změníme stavový displej v grafické ovládání přístroje, odkud je dosažitelné prakticky vše, co potřebujeme: velikost a kvalita nastavení WB a ISO, režim snímání, autofokusu, měření expozice, D-lighting (projasňování stínů), bracketing, Picture Control (předvolené styly fotky), kompenzace expozice, volba síly blesku a režim blesku. Toto info tlačítko jen ukáže stav přístroje. Zato moc užitečné je tlačítko obvykle označované jako Drive snímací režim. Tím nastavíme jednotlivé snímky, sérii či samospoušť a Q, což je „tichá expozice“ (moc tichá není a měl jsem z ní pocit, že zdržuje). Dále je na horní stěně kruhový volič. Najdeme tu plný automat, nejužívanější scénické režimy a pak oblast PSDAM, tedy program, priorita clony / času a plný manuál. Také „effects“, to jsou předvolené filtry, zde je zajímavý „low key“, který má dát snímku zvláštní potemnělou náladu, ale v podstatě ho podexponuje, kdežto „high key“ ho přeexponuje. Pod tímto kolečkem je páčka na zapnutí live view, tedy přímého náhledu na displej, v tomto režimu lze fotit, což je skvělá výhoda vyklápěcího displeje.

Pod horní hranou je vlevo nad displejem tlačítko pro menu, vpravo od hledáčku I-tlačítko, uzávěr expozice a stření a roller. Vpravo od displeje je tlačítko pro přehrávání snímků, čtyřcestný volič s OK tlačítkem uprostřed a dole je jsou dvě tlačítka pro zvětšování a zmenšování náhledu a koš. Na přední stěně je volitelné tlačítko Fn (vlevo od objektivu, pod tlačítkem pro aktivaci vestavěného blesku) a tam lze navolit ISO nebo WB, ale také HDR nebo RAW atd. Menu je tradiční nikonské se šesti oddíly, na prohlížení, foto, nastavení uživatelských funkcí, což je nesmírně důležitá oblast, kterou je dobře projít s manuálem v ruce. Je tu několik zajímavostí. V oddílu a (autofokus) je pod položkou a3 dálkoměr. To je pomůcka pro manuální ostření. Když to zapnete, stupnice viditelná v hledáčku sloužící normálně pro expoziční kompenzaci se změní v indikaci ostření – pohybují se tam čárky a musí být na nule, tedy uprostřed, pak je zaostřeno. Taky je dobře si tam zapnout zobrazení citlivosti ISO (oddíl d3) Na pozici f1 se definuje funkční tlačítko, to které je z boku korpusu pro objektiv pod tlačítkem pro blesk. Na poslední pozici, tedy na f5 lze obrátit indikaci expoziční korekce. V menu najdeme samostatné menu pro retušování, od D-lightingu (prosvětlování stínů) pro převod z RAW, eventuálně úpravu videosekvencí. Díky za každou funkci navíc, nicméně nikdy jsme nezatoužil vyrábět softwarově ve foťáku efekt rybího oka… 🙂 Poslední položka v menu je uživatelské sestavení vlastního menu. Myslím si ale, že díly info / I-tlačítku je vše potřebné tak snadno k dosažení, že této možnosti není nutné využívat.

Jak se s ním fotí Protáhl jsem tenhle kus dvěma zkušenostmi, které nejsou pro začátečnický fotoaparát dělaný. Fotil jsem jím na výstavě Motocykl 2013 na Výstavišti v Holešovicích a pak v Plzni na Souboji Titánů, tedy na boxérské show. Byl jsem příjemně překvapen. Především přístroj rychle startuje (to je obecná vlastnost zrcadlovek), přičemž nezdržuje sonické šištění snímače, a rychle ostří, přičemž podotknu že jsem používal setový objektiv 18-55/3.5-5.6G VR.

Mimořádně jsem byl zvědavý na šum, protože ten se dal čekat velký vzhledem k extrémně vysokému rozlišení 6000 x 4000 bodů. Zde je jistě prostor po diskusi. Box jsem fotil při 2500 ISO a výsledky mi připadají uspokojivé, když uvážíme že přece jen jde o entry level přístroj. Šum má tři stupně redukce, lze nastavit v menu, lze i vypnout a jít pak svou odšumovací cestou.Uvítal bych rychlejší sériové focení, ale opět – je třeba vzít v úvahu, do jaké třídy přístroj zapadá. V ukázkách vidíte mou osobu vyfocenou při 3200 a 6400 ISO, mně připadá ta kvalita uspokojivá, v koupelně jsem si vyzkoušel efektový režim „noční vidění“. Tento efekt nastavil exotickou hodnotu 72407 ISO, fotil černobíle a s velkým šumem, ale ani pak bych ten snímek nezatracoval. Takhle to vypadá:

Příjemnou a dnes už běžnou funkcí je live view, snímání na displej. Zaostřovací bod lze přemísťovat čtyřcestným voličem. Ostření na kontrast je pochopitelně pomalé, není tu volba „rychlé ostření“, což bývá u vyšších tříd: před expozicí se sklopí zrcátko a ostří se na AF modul na bázi fázového posunu. Třebaže je to komplikované, pořád je to rychlejší než ostření na kontrast, zvlášť při nižší světelné hladině. Zaostřovací bod a jeho polohu můžete pochopitelně kontrolovat i v hledáčku – a zde si všimnete, že se dá nastavit ve velmi úctyhodném rozsahu zorného pole.

Dynamický rozsah soustavy snímač – procesor je velmi dobrý, třebaže současné přírodní podmínky nevystavily přístroj moc tvrdým zkouškám. Velké světelné rozdíly lze řešit funkcí D-lighting – už léta tu opakuji, že ji za moc efektivní nepokládám. Líbilo se mi zdejší HDR, tedy složení výsledného snímku z dílčích expozic. Ukázku vidíte dole.

Shrnutí
Jsem přesvědčený, že si Nikon D5200 přinejmenším udrží popularitu svého předchůdce. Je to solidní, příjemně ovladatelný přístroj s velmi dobrými obrazovými výsledky. Cena – výkon je zde vysoký. Námitky a kritiky nemám v podstatě žádné, snad jen vůči zbytečnosti zdvojení Info tlačítka. Hendikepem vůči Canonu 650/700 D je samozřejmě absence dotykového displeje. To je vážná zaspávka a Nikon by ji měl co nejdřív napravit. Jo… a bordó barva mu vysloveně sluší, v tomto kabátě ho máte tady na fotce.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu, 6 až 9 při 1600 ISO, 10 a 11 při 2500 ISO, 12 a 13 při 3200 / 6400 ISO, 14 je HDR.