Nikon D5100 (recenze)

Málo kdy jsou si soupeři tak rovni papírově, jako D5100 od Nikonu a 600D od Canonu. Jejich parametry jsou skoro totožné, ovšem v jednom se liší zásadně – Nikon je o čtyři tisíce levnější a to je při relaci 16 respektive 20 tisíc za tělo sakra hodně.

Jaký je a komu je určen
Jde o jednookou zrcadlovku se zrcadlovým hledáčkem, vybavenou šestnáctimegovým čipem APS-C (23.6 x 15.7 mm) typu CMOS, sekundovaným procesorem Expeed 2 (14bitový záznam). Základní rozsah ISO je 100 až 6400, při navýšení až 25600. Prodlužovací faktor ohniska je 1,5x. Přístroj náleží „nižší třídě“, což se u Nikonů pozná m.j. podle toho, že nemá vestavěný autofokusový motor. Je proto třeba používat objektivy s vestavěným motorkem uvnitř objektivu, to je určité omezení. K velkým atrakcím patří výklopný a přetáčení LCD displej s 921 tisíci body. Je zamýšlen i jako hledáček pro HD video, ovšem je to skvělý pomocník i při klasickém fotografování. Live view je samozřejmostí, ostření je zde zajištěno systémem vyhodnocování kontrastu, jinak je ostření na principu fázové detekce, přičemž zaostřovacích bodů je jedenáct. Sériové focení má frekvenci 4 fps, zápis v JPEG a RAW je na karty druhu SD. Akumulátor Lithium-Ion EN-EL14 lze zaměnit za battery pack. Přístroj váží 560 g a měří 128 x 97 x 79 mm .

Určen je převážně amatérům, ale nemusí to nutně být „začátečnický“ přístroj – dovedu si ho snadno představit v roli „druhého těla“. Především jeho vysoký obrazový výkon ho předurčuje k tomu, aby mohl sloužit jako sekundant k aparátu vyšší třídy. Mnoho z nás už došlo k poznání, že pohodlnější než otravná výměna objektivů je akvizice druhého těla – pohodlnější a taky bezpečnější v mnoha ohledech. Pokud by něčí úvahy šly tímto směrem, D5100 je námět k přemýšlení.

Ovládání a menu
Přístroj podědil vše užitečné a osvědčené po předchůdcích. Opakuji, je to „low end“, takže nemá stavový displej (zobrazení nastavení na samostatném pidi-LCD) a má jen jeden roller, ovládací kolečko. Zapíná se jako všechny DSLR Nikony páčkou u spouště, za spouští je tlačítko pro spoušť videa a expoziční kompenzaci. Hned za ním je Info tlačítko, kterým se zapíná/vypíná stavový displej na velkém LCD. Hned dodám, že pod horní hranou ideálně v dosahu palce je další I-tlačítko. Tím změníme stavový displej v grafické ovládání přístroje, odkud je dosažitelné prakticky vše, co potřebujeme: velikost a kvalita nastavení WB a ISO, režim snímání, autofokusu, měření expozice, D-lighting (projasňování stínů), bracketing, Picture Control (předvolené styly fotky), kompenzace expozice, volba síly blesku a režim blesku. Kdo si neví rady, má k disposici úplně dole tlačítko s otazníkem, a vyskočí mu nápověda – vše je pochopitelně v češtině.

Ale to jsme utekli dozadu, jsme pořád ještě na horní stěně. Nalezneme na ní kruhový volič (vyšší třídy DSLR Nikon mají volbu režimů pomocí tlačítek). Najdeme tu plný automat, nejužívanější scénické režimy a pak oblast PSDAM, tedy program, priorita clony / času a plný manuál. Také „effects“, to jsou předvolené filtry, zde je zajímavý „low key“, který má dát snímku zvláštní potemnělou náladu, ale v podstatě ho podexponuje, kdežto „high key“ ho přeexponuje. Pod tímto kolečkem je páčka na zapnutí live view, tedy přímého náhledu na displej.

Pod horní hranou je vlevo nad displejem tlačítko pro menu, vpravo od hledáčku zmíněné I-tlačítko, uzávěr expozice a stření a roller. Vpravo od displeje je tlačítko pro přehrávání snímků, čtyřcestný volič s OK tlačítkem uprostřed a dole je jsou dvě tlačítka pro zvětšování a zmenšování náhledu a koš. Hned si všimneme nepříjemné absence tlačítek pro ISO a WB, tyhle dva důležité parametry musíme honit na displeji a to je hendikep – Canon 6500D tato tlačítka vystrčená ven má. Pravda, na přední stěně je volitelné tlačítko (vlevo od objektivu, pod tlačítkem pro aktivaci vestavěného blesku) a tam lze navolit ISO nebo WB, ale také HDR nebo RAW atd. Menu je tradiční nikonské se šesti oddíly, na prohlížení, foto, nastavení uživatelských funkcí, což je nesmírně důležitá oblast, kterou je dobře projít s manuálem v ruce. Je tu několik zajímavostí. V oddílu a (autofokus) je pod položkou a3 dálkoměr. To je pomůcka pro manuální ostření. Když to zapnete, stupnice viditelná v hledáčku sloužící normálně pro expoziční kompenzaci se změní v indikaci ostření – pohybují se tam čárky a musí být na nule, tedy uprostřed, pak je zaostřeno. Taky je dobře si tam zapnout zobrazení citlivosti ISO (oddíl d2) Na pozici f1 se definuje funkční tlačítko, to které je z boku korpusu pro objektiv pod tlačítkem pro blesk. Na poslední pozici, tedy na f5 lze obrátit indikaci expoziční kompenzace – Nikon to má obráceně než Canon a lze to tedy srovnat, pokud je někdo navyklý na canonské řešení.
V menu najdeme samostatné menu pro retušování, od D-lightingu (prosvětlování stínů) pro převod z RAW, eventuálně úpravu videosekvencí. Díky za každou funkci navíc, nicméně nikdy jsme nezatoužil vyrábět softwarově ve foťáku efekt rybího oka… 🙂
Poslední položka v menu je uživatelské sestavení vlastního menu. Myslím si ale, že díly info / I-tlačítku je vše potřebné tak snadno k dosažení, že této možnosti není nutné využívat.

Jak se s ním fotí
Velmi rychle jsme zapomněl na to, že jde vlastně o low end, tedy tu spodní třídu v nikonské produkci zrcadlovek. Přístroj pracuje bleskurychle, samozřejmě bez pociťovatelného zpoždění spouště s okamžitým náběhem po zapnutí. Nedokáže dálkově řídit externí blesk a neumí sekat série 8 fps, jinak umí všechno, co v běžné praxi potřebujete. Velmi si cením výklopného a natáčecího displeje. To spolu s live view velmi zvyšuje operativnost každého fotoaparátu. Škoda, že nejde zapnout histogram, nicméně nepokládám to za závažný nedostatek. Pokud jde o obrazovou kvalitu, zde bych vyzvedl úroveň barevnosti. Ta je živá, přirozená, což vždy není u nikonů pravidlem. Velký je i dynamický rozsah v běžném režimu. Lze ho zvýšit dokonce dvěma způsoby, totiž nasazením D-lightingu, který vymaskuje jasy a poté prosvětlí stíny, a automatickým HDR. Nicméně i standardní zobrazení je v tomto ohledu velmi příznivé. Ostudu značce nedělá ani pokud jde o šum ve vyšších hladinách ISO. Velmi dobře použitelná je hodnota 1600 ISO a dokonce i 6400 ISO se dá v nouzi použít, pokud neusilujeme o maximální kvalitu. Ve režimech EFFECTS najdeme i „noční vidění“. Pak přístroj vypustí Krakena a rozpoutá běsy – nastaví neuvěřitelných 102400 ISO, pravda, za cenu úměrně neuvěřitelného šumu. Obrázek je potom černobílý, nicméně ke specifickým účelům – včetně výtvarným – to může být užitečná funkce. Na ukázce srovnání při 100% zobrazení ISO 800 až 6400.

Obrazová kvalita zprostředkovaná šestnáctimegovým čipem je tedy výborná, srovnatelná s přístrojem D7000. Záleží samozřejmě na použité optice. Opakuji, že zde je omezení, je nutno používat objektivy s vnitřním motorkem, které nepotřebují pohon přes hřídelku z těla aparátu. Předmětem tohoto článku je kit tělo + 18-105 mm VR. Je to velmi praktický rozsah zoomu (ekvivalent 27 x 158 mm), nicméně se nedokážu zbavit přesvědčení, že by tak dobré tělo zasloužilo lepší optiku. To ovšem je na volbě každého uživatele, v nabídce jsou i kity se setovým objektivem 18-55, případně doplněné delším sklem 55-200 mm.

Shrnutí
Nikon D5100 je digitální jednooká zrcadlovka, nejvýše nasazená ve spodní třídě. Na svoje zařazení má neobvykle velké rozlišení a k hlavním přednostem patří i výklopný displej. Dokonalá ergonomie je u tak vyzrálého modelu samozřejmostí. Pokud jde o srovnání s Canonem 600D, už jsem se zmínil, že funkčně vidím jednu přednost Canonu, totiž v dedikovaných tlačítkách pro ISO a WB. Parametricky i výkonově jsou jinak rovnocenné, nečekejte ode mne, že vstoupím do tradiční diskuse na téma „co je lepší“. Podstatná jistě bude cena, Nikon vychází příznivěji, takže jeho poměr cena výkon je evidentně lepší. Jenže pak je třeba brát v úvahu cenové relace nabízené optiky a pak se ocitneme v rozhodovacím labyrintu, ve kterém si musí každý najít cestu sám.

Ukázky:
1 až 6 běžné osvětlení, 7 před bouřkou, 8 vysoký světelný kontrast, 9 a 10 běžné osvětlení, 11 při 6400 ISO a 12 je efekt „high key“.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Málo kdy jsou si soupeři tak rovni papírově, jako D5100 od Nikonu a 600D od Canonu. Jejich parametry jsou skoro totožné, ovšem v jednom se liší zásadně – Nikon je o čtyři tisíce levnější a to je při relaci 16 respektive 20 tisíc za tělo sakra hodně.

Jaký je a komu je určen
Jde o jednookou zrcadlovku se zrcadlovým hledáčkem, vybavenou šestnáctimegovým čipem APS-C (23.6 x 15.7 mm) typu CMOS, sekundovaným procesorem Expeed 2 (14bitový záznam). Základní rozsah ISO je 100 až 6400, při navýšení až 25600. Prodlužovací faktor ohniska je 1,5x. Přístroj náleží „nižší třídě“, což se u Nikonů pozná m.j. podle toho, že nemá vestavěný autofokusový motor. Je proto třeba používat objektivy s vestavěným motorkem uvnitř objektivu, to je určité omezení. K velkým atrakcím patří výklopný a přetáčení LCD displej s 921 tisíci body. Je zamýšlen i jako hledáček pro HD video, ovšem je to skvělý pomocník i při klasickém fotografování. Live view je samozřejmostí, ostření je zde zajištěno systémem vyhodnocování kontrastu, jinak je ostření na principu fázové detekce, přičemž zaostřovacích bodů je jedenáct. Sériové focení má frekvenci 4 fps, zápis v JPEG a RAW je na karty druhu SD. Akumulátor Lithium-Ion EN-EL14 lze zaměnit za battery pack. Přístroj váží 560 g a měří 128 x 97 x 79 mm .

Určen je převážně amatérům, ale nemusí to nutně být „začátečnický“ přístroj – dovedu si ho snadno představit v roli „druhého těla“. Především jeho vysoký obrazový výkon ho předurčuje k tomu, aby mohl sloužit jako sekundant k aparátu vyšší třídy. Mnoho z nás už došlo k poznání, že pohodlnější než otravná výměna objektivů je akvizice druhého těla – pohodlnější a taky bezpečnější v mnoha ohledech. Pokud by něčí úvahy šly tímto směrem, D5100 je námět k přemýšlení.

Ovládání a menu
Přístroj podědil vše užitečné a osvědčené po předchůdcích. Opakuji, je to „low end“, takže nemá stavový displej (zobrazení nastavení na samostatném pidi-LCD) a má jen jeden roller, ovládací kolečko. Zapíná se jako všechny DSLR Nikony páčkou u spouště, za spouští je tlačítko pro spoušť videa a expoziční kompenzaci. Hned za ním je Info tlačítko, kterým se zapíná/vypíná stavový displej na velkém LCD. Hned dodám, že pod horní hranou ideálně v dosahu palce je další I-tlačítko. Tím změníme stavový displej v grafické ovládání přístroje, odkud je dosažitelné prakticky vše, co potřebujeme: velikost a kvalita nastavení WB a ISO, režim snímání, autofokusu, měření expozice, D-lighting (projasňování stínů), bracketing, Picture Control (předvolené styly fotky), kompenzace expozice, volba síly blesku a režim blesku. Kdo si neví rady, má k disposici úplně dole tlačítko s otazníkem, a vyskočí mu nápověda – vše je pochopitelně v češtině.

Ale to jsme utekli dozadu, jsme pořád ještě na horní stěně. Nalezneme na ní kruhový volič (vyšší třídy DSLR Nikon mají volbu režimů pomocí tlačítek). Najdeme tu plný automat, nejužívanější scénické režimy a pak oblast PSDAM, tedy program, priorita clony / času a plný manuál. Také „effects“, to jsou předvolené filtry, zde je zajímavý „low key“, který má dát snímku zvláštní potemnělou náladu, ale v podstatě ho podexponuje, kdežto „high key“ ho přeexponuje. Pod tímto kolečkem je páčka na zapnutí live view, tedy přímého náhledu na displej.

Pod horní hranou je vlevo nad displejem tlačítko pro menu, vpravo od hledáčku zmíněné I-tlačítko, uzávěr expozice a stření a roller. Vpravo od displeje je tlačítko pro přehrávání snímků, čtyřcestný volič s OK tlačítkem uprostřed a dole je jsou dvě tlačítka pro zvětšování a zmenšování náhledu a koš. Hned si všimneme nepříjemné absence tlačítek pro ISO a WB, tyhle dva důležité parametry musíme honit na displeji a to je hendikep – Canon 6500D tato tlačítka vystrčená ven má. Pravda, na přední stěně je volitelné tlačítko (vlevo od objektivu, pod tlačítkem pro aktivaci vestavěného blesku) a tam lze navolit ISO nebo WB, ale také HDR nebo RAW atd. Menu je tradiční nikonské se šesti oddíly, na prohlížení, foto, nastavení uživatelských funkcí, což je nesmírně důležitá oblast, kterou je dobře projít s manuálem v ruce. Je tu několik zajímavostí. V oddílu a (autofokus) je pod položkou a3 dálkoměr. To je pomůcka pro manuální ostření. Když to zapnete, stupnice viditelná v hledáčku sloužící normálně pro expoziční kompenzaci se změní v indikaci ostření – pohybují se tam čárky a musí být na nule, tedy uprostřed, pak je zaostřeno. Taky je dobře si tam zapnout zobrazení citlivosti ISO (oddíl d2) Na pozici f1 se definuje funkční tlačítko, to které je z boku korpusu pro objektiv pod tlačítkem pro blesk. Na poslední pozici, tedy na f5 lze obrátit indikaci expoziční kompenzace – Nikon to má obráceně než Canon a lze to tedy srovnat, pokud je někdo navyklý na canonské řešení.
V menu najdeme samostatné menu pro retušování, od D-lightingu (prosvětlování stínů) pro převod z RAW, eventuálně úpravu videosekvencí. Díky za každou funkci navíc, nicméně nikdy jsme nezatoužil vyrábět softwarově ve foťáku efekt rybího oka… 🙂
Poslední položka v menu je uživatelské sestavení vlastního menu. Myslím si ale, že díly info / I-tlačítku je vše potřebné tak snadno k dosažení, že této možnosti není nutné využívat.

Jak se s ním fotí
Velmi rychle jsme zapomněl na to, že jde vlastně o low end, tedy tu spodní třídu v nikonské produkci zrcadlovek. Přístroj pracuje bleskurychle, samozřejmě bez pociťovatelného zpoždění spouště s okamžitým náběhem po zapnutí. Nedokáže dálkově řídit externí blesk a neumí sekat série 8 fps, jinak umí všechno, co v běžné praxi potřebujete. Velmi si cením výklopného a natáčecího displeje. To spolu s live view velmi zvyšuje operativnost každého fotoaparátu. Škoda, že nejde zapnout histogram, nicméně nepokládám to za závažný nedostatek. Pokud jde o obrazovou kvalitu, zde bych vyzvedl úroveň barevnosti. Ta je živá, přirozená, což vždy není u nikonů pravidlem. Velký je i dynamický rozsah v běžném režimu. Lze ho zvýšit dokonce dvěma způsoby, totiž nasazením D-lightingu, který vymaskuje jasy a poté prosvětlí stíny, a automatickým HDR. Nicméně i standardní zobrazení je v tomto ohledu velmi příznivé. Ostudu značce nedělá ani pokud jde o šum ve vyšších hladinách ISO. Velmi dobře použitelná je hodnota 1600 ISO a dokonce i 6400 ISO se dá v nouzi použít, pokud neusilujeme o maximální kvalitu. Ve režimech EFFECTS najdeme i „noční vidění“. Pak přístroj vypustí Krakena a rozpoutá běsy – nastaví neuvěřitelných 102400 ISO, pravda, za cenu úměrně neuvěřitelného šumu. Obrázek je potom černobílý, nicméně ke specifickým účelům – včetně výtvarným – to může být užitečná funkce. Na ukázce srovnání při 100% zobrazení ISO 800 až 6400.

Obrazová kvalita zprostředkovaná šestnáctimegovým čipem je tedy výborná, srovnatelná s přístrojem D7000. Záleží samozřejmě na použité optice. Opakuji, že zde je omezení, je nutno používat objektivy s vnitřním motorkem, které nepotřebují pohon přes hřídelku z těla aparátu. Předmětem tohoto článku je kit tělo + 18-105 mm VR. Je to velmi praktický rozsah zoomu (ekvivalent 27 x 158 mm), nicméně se nedokážu zbavit přesvědčení, že by tak dobré tělo zasloužilo lepší optiku. To ovšem je na volbě každého uživatele, v nabídce jsou i kity se setovým objektivem 18-55, případně doplněné delším sklem 55-200 mm.

Shrnutí
Nikon D5100 je digitální jednooká zrcadlovka, nejvýše nasazená ve spodní třídě. Na svoje zařazení má neobvykle velké rozlišení a k hlavním přednostem patří i výklopný displej. Dokonalá ergonomie je u tak vyzrálého modelu samozřejmostí. Pokud jde o srovnání s Canonem 600D, už jsem se zmínil, že funkčně vidím jednu přednost Canonu, totiž v dedikovaných tlačítkách pro ISO a WB. Parametricky i výkonově jsou jinak rovnocenné, nečekejte ode mne, že vstoupím do tradiční diskuse na téma „co je lepší“. Podstatná jistě bude cena, Nikon vychází příznivěji, takže jeho poměr cena výkon je evidentně lepší. Jenže pak je třeba brát v úvahu cenové relace nabízené optiky a pak se ocitneme v rozhodovacím labyrintu, ve kterém si musí každý najít cestu sám.

Ukázky:
1 až 6 běžné osvětlení, 7 před bouřkou, 8 vysoký světelný kontrast, 9 a 10 běžné osvětlení, 11 při 6400 ISO a 12 je efekt „high key“.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12