Nezařazené

Nikon D5000 (recenze)

Laskavostí českého zastoupení Nikonu jsme dostali do rukou jeden z prvních kusů této žhavé novinky. V tiskové zprávě se píše, že přístroj je určen pro „amatéry a rodinnou zábavu“. Nutno dodat, že zábavy v tom nejlepším slova smyslu si s ním užijete víc než dost – je to univerzální, příjemně ovladatelná zrcadlovka. První informaci jsme přinesli už před třemi týdny, kdy byl přístroj celosvětově uveden na trh. Nad označením D5000 jsem kroutil hlavou. Vysvětlení prosté: jde o „vyšší nižší třídu“, mezi D60 a D90, takže nějakých D70 či 80 nepřicházelo v úvahu (už to tu bylo), proto ten Cimrmanovský „krok stranou“..

 


 

Jaký je a komu je určen
Jde o 12,3 megový přístroj má rozsah ISO od 200 do 3200 ISO, rozšiřitelný od 100 do 6400 ISO. A/D konverze je dvanáctibitová, zápis je na JPEG nebo RAW či oboje, přičemž v kombinovaném zápisu lze volit JPEG i v malém rozlišení. Snímač je, jak se dalo čekat, CMOS, je opatřen protiprachovým zařízením. Hledáček je zrcadlový s 95% vykrytím scény, 0,78x zvětšení. LCD má úhlopříčku 2,7 palce, 230 tisíc pixelů, a lze ho natáčet, takže ho lze i obrátit a takto fotit sama sebe.

  

Lze ho taky zaklopit a tím ho chránit. Ve spojení s přímým náhledem (live view) je to velmi užitečné a obohacující zařízení, na zrcadlovkách dosud vídané jen na některých modelech Olympusu. Live view má čtyři druhy autofokusu: široká zaostřovací oblast, normální, rozpoznávání tváře a sledování pohybu. V tomto módu je přístroj schopen udržet obraz ostrý, i když objekt vyjde a pak se vrátí do záběru. Video se tu jmenuje D-Movie. Jde o video s HD vysokým rozlišením (1280 x 720; 24fps, 640 x 424; 24 fps, 320 x 216; 24 fps) s mono ozvučením (lze vypnout). Délka záběru je v nejvyšším rozlišení max. 5 minut, v ostatních 20 minut. Při 24 snímcích za sekundu lze i fotit v rozlišení 640×424 a 320×216 bodů.
Autofokus je jedenáctibodový, jeden je křížový. Jeho režimy jsou singl, průběžné ostření, pak automatická volba mezi single a servo (AS-A), v režimu AF-A je sledování pohybu. Při ročním ostření M funguje elektronická kontrola zaostření. V režimu live view, kdy se ostří „na kontrast“ lze ostřicí bod umístit kdekoli v celé ploše obrazu. Bajonet optiky (crop faktor 1,5) je typu F, je možno použít AF-S a AF-I objektivy bez omezení, další G, D, AF a AI-P objektivy bez autofokusu.
Režimy snímání jsou samozřejmě P automatika, prirorita času / clony, ručí, „obyčejná“ automatika a scény, kterých je tu „něurekom“, včetně neobvyklých, jako jsou květiny, psí portrét, silueta – a také „high key“ a „low key“, tedy vysoká a nízká jasová poloha. Expozici lze doladit kompenzací, eventuálně projasněním stínů (D-lighting). Sekvenční snímání má frekvenci 4 snímky / sec. Rozměry a váha jsou 127 x 104 x 80 mm a 560 g bez baterky a karty. Baterka je typu EN-EL9e. A nepříznivá zvěst nakonec – v duchu stávající politiky Nikonu vůči našim zákazníkům nemá přístroj české menu. Tělo se prodává za 19 tisíc (začátek května 2009) v kitu s objektivem AF-S DX NIKKOR 18-55 mm VR za 22 tisíc.(s ním jsme ho zkoušeli)

 

Ovládání a menu
Přechod z nižší třídy nebude nikomu dělat problémy, vše zůstává fakticky při starém. Přístroj se zapíná páčkou u spouště, vlevo za spouští je info-tlačítko, jímž se zapne stavový displej na LCD – toto tlačítko je dublováno „i-tlačítkem“ vlevo dole na zadní stěně, po opětovném stisknutí se dostaneme do režimu nastavování funkcí: je to jednoduché, duchaplné a osvědčené z předchozích modelů.
Zpátky nahoru: vpravo od info tlačítka je tlačítko pro kompenzaci expozice. Vpravo od kapličky s hledáčkem je kruhový volič, zde je auto-režim, vypínání blesku, scény a výběr scén: portrét, krajina,děti, sport, makro, noční portrét. To jsou sady předvolených funkcí, které ovšem mají ten následek, že si s vámi aparát dělá co chce. To není výtka D5000, to je konstatování faktu, jež se týká všech těchto scén. Kdo chce mít aparát pod kontrolou proto používá třetí oblast, totiž režimy P (programovatelná automatika), S (nastavíme čas, automat doplní clonu), A (nastavíme clonu, automat nastaví čas) a M (plný manuál.

Zadní stěna: nahoře uzávěr expozice a ostření, vpravo od displeje živý náhled (live view, focení na displej), čtyřcestný volič, jímž se prochází v menu a při focení nastavuje ostřicí bod, vlevo od displeje je shora: prohlížení, menu, tlačítko pro nápovědu (není česky), tlačítko pro zvětšování obrázku v režimu prohlížení a „i-tlačítko“, již zmíněné. U těchto levnějších DSLR Nikon není speciální tlačítko pro WB a ISO, což je proti konkurenci poněkud nevýhodné řešení. Naštěstí je ti Fn tlačítko vlevo na těle přístroje, pod tlačítkem blesku, které lze nastavit zu výběru funkcí – já bych si tam dal ISO (lze WB, D-lighting a pod.)

Menu je fakticky dvojí.
Jednak je to ovladatelný stavový displej, v němž najdeme prakticky vše, co se běžně potřebuje a používá. Tedy velikost a kvalita obrazu, WB a ISO, „drive“ – tedy jednotlivé snímky / série / samospoušť, režim měření expozice a ostření, D-lighting (projasňování stínů), bracketing (postupná expozice s různým nastavením ), na spodní straně zleva režim blesku, expoziční kompenzace, kompenzace blesku, a „picture control“, to jsou sady parametrů nastavené na různé situace: volíme různé stupně saturace a doostření, bohužel popis není ani v angličtině, dojdeme jen na nicneříkající obrázek nějaké slečny a podle něj máme odhadnout, co to udělá. Radím – moc na to nesahejte.

Velké menu kryje oddíly: prohlížení, foto, osobní nastavení, setup, retuš hotových opbrázků a soupis nedávno nastavených funkcí.

Zajímá nás nejvíc foto – menu. To je v podstatě duplicita toho, co je na zadní stěně. Zde je třeba ale nastavovat ruční WB, dělá se to velmi snadno, buď měřením (= mesure, namíří se na barevně neutrální objekt a stiskne se spoušť) anebo se použije obrázek – zase nějakého barevně neutrálního objektu.
V setupu lze nastavit podobu stavového displeje, mám rád grafickou podobu, na ketré je znázorněné otevření clony. Zde, v setupu, lze také otevřít zrcátko a závěrku kvůli čištění: po nastavení funkce zmáčkneme spoušť, zrcátko se sklopí, závěrka otevře a po skončení operace přístroj vypneme.

V retušovacím menu lze dělat úpravy jako ořez, zmenšování, ale také falešné rybí oko, respektive „outline“, tedy jakoby kresbu. Zde je také možné udělat „film“ z nasnímané série obrázků. To jsou ty „věci pro zábavu“ inzerované v tiskové zprávě. Lze tu „rychle retušovat“ bez valných výsledků, napravovat sbírající se linie a pod. Zajímavá je funkce exportu z RAWu s možností korekcí komprese, velikosti a WB. Pokud fotíte RAW+JPEG, takto vygenerovaný nový JPEG nepřemázne ten starý, uloží se ne jako dsc123.jpg ale jako csc123.jpg soubor, na to pozor, až ho budete na disku hledat. Pokud jde o kvalitu takto získaných obrázků, v kresbě žádný rozdíl není.

Jak se s ním fotí
Start je okamžitý – po zapnutí sice přístroj čistí snímač, ale namáčknutím spouště lze proces přerušit. S namáčknutím je zpoždění neměřitelné digitálními stopkami na displeji, bez namáčknutí činí 0,35 sec, to je velmi dobré. Při sériovém focení jsem pořídil na jedno zmáčknutí 5 snímků JPEG s odstupem 0,3 sec, stejný výsledek byl v RAW formátu.

Výklopný displej je skvělá novinka tohoto přístroje, zatím málo vídaná na DSLR (Olympus). Je to opatření, které když nemáte nepotřebujete, ale jakmile ho budete mít, říkáte si,jak jsem bez toho mohl(a) žít.

Obrazová kvalita závisí samozřejmě mimo jiné i na objektivu. Já pracoval se setovým objektivem. V širokém záběru jsou výsledky velmi slušné při plné světelnosti až do clony F8.0, pak kresba začíná chabnout. Při ohnisku 85 je kresba poněkud slabší, ale také vyrovnaná na spodní oblasti clony. To platí o středové oblasti, o rozích platí totéž s tím, že kvalita je pochopitelně o poznání horší. Soudková vada je dosti značná při širokém úhlu záběru, poduškové zkreslení při ohnisku 85 je mírné.

Stabilizátor je dobře funkční, udrží s velkou šancí na úspěch 1/15 při f=85 mm.

Nastavení bílé je vcelku normální, v automatu nezvládá žárovku, v předvolbě žárovka pořád ještě táhne do žluta a srovná se to až v manuálním nastavení:

 


 

Právě toto ruční nastavení je velmi dobře vyřešené. Dodejme ještě, že Nikon už tradičně má dobře vyřešené dolaďování teploty barvy. K tomu je ale třeba v menu pro přehrávání nastavit v oddílu display mode nejen highlight (přepaly), ale také RGB histogram, histogram jednotlivých kanálů, a podle něho obraz doladíme. Bez toho nemá velký smysl se tím metodou od oka zabývat.

Šum je velmi snesitelný dokonce až do 1600 ISO. Při 3200 je dosti patrný a 6400 je spíš už nouzový režim.

 


 

 

D-lighting neboli projasňování stínů nemá žádný velký efekt, třebaže ho lze nastavit ve třech stupních. O to lepší je následná úprava, kdy se opět jako csc obrázek uloží kopie – je hodně prosvětlená a hlavně, ani na prosvětlené nevzrostl šum.

 



Shrnutí
Nikon D-5000 je univerzálně použitelná, malá a lehká zrcadlovka. Nikon ji nasadil především proti Canonu EOS 500D, který je o tisíc korun dražší, ale má a ISO až 12800. Hlavní předností je výklopný displej. Je velmi dobře ovladatelný a pohotový, hodí se ke klidné komponované fotografii stejně dobře jako k živé fotografii reportážního typu. Hendikepem zůstává nutnost použití objektivů s motorem, jelikož AF není do těla přístroje zabudován (podobně jako v D40 a D60).

 

 

Pro a proti:

Pro:

Výklopný LCD
Nízká hladina šumu při vysokých ISO
Výborná ovladatelnost
Proti:
Ignorování češtiny je přežitek minulého století
málo účinný živý d-lighting
omezená použitelnost výměnné optiky

 

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu,3 a 4 a 8 běžné osvětlení, 5 až 7 při ISO 800 – 1600 – 3200. 9 při WB auto, 10 při ručním nastavení, 11 se stabilizací, 12 bez (oba při 1/15 sec)

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12