První moje cesta s Nikonem D500 vedla na hřiště, kde trénuje dívčí tým amerického fotbalu Prague Harpies. Optiku jsem měl kvalitní, nikoli ideální, jak si ukážeme, standardní objektiv 16-80/2.8-4.0 a pak doslova dělo 200-500/5.6. Ten menší je DX, tedy je určený jen pro APS-C formát. Superteleobjektiv 200-500 je také velmi kvalitní, představím ho v testu, nicméně po můj aktuální účel byl zbytečně dlouhý. Není pravda, že na sport je třeba zachovávat zásadu „čím delší, tím lepší“.
První moje cesta s Nikonem D500 vedla na hřiště, kde trénuje dívčí tým amerického fotbalu Prague Harpies. Optiku jsem měl kvalitní, nikoli ideální, jak si ukážeme, standardní objektiv 16-80/2.8-4.0 a pak doslova dělo 200-500/5.6. Ten menší je DX, tedy je určený jen pro APS-C formát. Superteleobjektiv 200-500 je také velmi kvalitní, představím ho v testu, nicméně po můj aktuální účel byl zbytečně dlouhý. Není pravda, že na sport je třeba zachovávat zásadu „čím delší, tím lepší“.
Nejdřív ale o Nikonu D500. Přirozeně že jsem fotil v režimu průběžného ostření a přístroj byl nastaven na prioritu zaostření: to lze nastavit v každém lepším fotoaparátu. Znamená to, že přístroj exponuje, jenom když je objektiv zaostřen. Zdánlivá samozřejmost, opravdu jen zdánlivá. Přístroj má 153 zaostřovacích polí a na výběr je sedm způsobů jak jich využít. Režim Auto alokuje automaticky zaostřovací body, obvykle na objekty blízké s vysokým kontrastem. Další režimy využívají větší či menší počet bodů (25, 75 a 153) nebo sdružené skupiny. Nicméně Nikony tradičně nabízejí specifický režim zvaný 3D sledování objektu. Obvykle jde o skupinu 9 bodů (v návodu není počet uveden), které se obrazně řečeno navěsí na vámi zvolený objekt a sledují jeho pohyb. Je to do značné míry prediktivní proces, procesor používá algoritmy na určení pravděpodobnosti směru pohybu. Podle informací z Nikonusa http://www.nikonusa.com/en/learn-and-explore/article/ftlzi4lx/3d-focus-tracking.html je v AF modulu 51 polí, které detekují vertikální, horizontální a diagonální pohyby. Buď jak buď, zde to funguje úžasně a má zkušenost se zcela kryje s postem na Dpreview http://www.dpreview.com/forums/thread/4004342 , kde si čtenář libuje, že fotil D500 baseball a z 547 pořízených fotek bylo míň než tucet mimo ostrost.
Bylo to patrné už při rozcvičce pražských Harpií. Běh byl vcelku bezproblémový (nahoře), nicméně 3D držel subjekt i při zákrytech.
Výhoda při focení při tréningu je v tom, že po domluvě můžete jít doslova až na kontakt. Pak uplatníte i krátké ohnisko.
Zbude čas i na výstřednosti a obrazové experimenty.
Podotknu ještě, že obsluha D500 je vynikající. Na přístroji je vlevo dole páčka na přepínání AF a MF, tedy automat/ruční ostření. Páčka má středové tlačítko a po stisku se zadním rollerem přepíná průběžné a jednorázové ostření a předním rollerem se volí oněch sedm zmíněných režimů. Aby nedošlo k nedorozumění – neplést si průběžné ostření a 3D tracking (nebo obecně jakýkoli systém sledování objektu). Sledování objektu samozřejmě předpokládá, že AF ostří průběžně, ale totéž to není. Při ne-sledovacím režimu zachytíte objekt zaostřovacím bodem – a ten ale zůstane v ploše obrazu na jednom místě. Dokud se objekt pohybuje dopředu nebo dozadu a je stále kryt bodem, autofokus ho drží v rovině ostrosti. Jakmile ale objekt vypadne stranou, AF přeostří na něco jiného. V režimu 3D tracking se bod (skupina bodů) drží zachyceného objektu a uhýbá i s ním. Vzhledem k tomu, že D500 převzal AF modul z plnoformátového modelu D5, pole kam všude se 3D tracking může pohnout je obrovské. Zatím jsme se bavili jen o autofokusu. Určité problémy jsem měl se světlem. Harpie trénují od 19 do 20.30. To znamená prudké světlo zapadajícího slunce, hluboký stín a postupně klesající světelná hladina. Zejména na obrázku č. 3 (dívka s míčem) je ostrost světla vidět. Ono to hezky vypadá, ale na fotce to pak dělá problémy. Takže utečeme do stínu? To mžeme udělat, nicméně sport je dobře fotit krátkým časem, tím spíš, když je přístroj osazen takovým dělem, jako je 200-500. Fotil jsem tedy zpravidla 1/1250 nebo 1/2500 vteřiny (priorita času, častěji ale na manuál, abych mohl clonit) při automatickém ISO. Jenže ve stínu ISO vyletělo i na hodnotu 8000. No a co z toho? Fotka je ostrá.
Jakmile je vidět struktura duhovky, žilky v bělmu a struktura pleti, prohlašuji fotku za ostrou – viz 100% výřez:
Naopak prudké světlo je prevít a zde se musím přiznat, že jsem musel editačně zasáhnout, abych rozsvítil obličej stíněný přilbou.
Závěr tréningu byl už skoro v šeru. Takže 10000 ISO nějaký problém? Pro D500 rozhodně ne.
No a v půl deváté je padla. Doslova.
Shrnutí:
Zaostřovací systém Nikonu D500 je skutečně skvělý. Oba objektivy ostřily bleskurychle a 3D tracking je nedocenitelný pomocník, drží a nepustí, i když se subjekt na chvilku schová za jinou postavu. A ještě podotknu: ano, americký fotbal není sport pro padavky.
