Nikon D500

Tento model se vynořil z houštiny dohadů a očekávání. Model D300 z roku 2007 byl nesmírně oblíbený a nikdy se nedozvíme, proč jsme na následovníka – s přeskočením čísla 400 – museli čekat 9 let. Nikon ho nabízí jako svůj nelepší model typu „enthusiast camera“, tedy fotoaparát pro expertní amatéry. Kdybych to měl shrnout, je to skoro D5 v provedení pro APS-C (DX).

Jaký je a komu je určen
Od dvanáctimegového D300 dělí D500 několik geologických dob a nemá smysl oba modely srovnávat. Spíš se vtírá srovnání s modelem D7200, který byl až dosud vlajkovou lodí flotily DX, ale stojí polovic. Tohle srovnání asi zatíží nejednu hlavu. Papírově jsou si hodně podobné, někdo dokonce může vnímat větší počet megapixelů a vestavěný blesk D7200 jako výhodu, a nominálně – 10 fps oproti 6 fps – není zas tak dramatický rozdíl a navíc ve funkci ne vždy používané, aby byl dotyčný ochoten zaplatit skoro dvojnásobnou cenu. Zásadní rozdíl je v zaostřovacím systému, ten počet zaostřovacích bodů 153 bije do očí, a to ještě z počtu nevyplývá skutečnost, že jde o modul převzatý z plnoformátového D5. To má za následek, že pole kryté zaostřovacími body jde skoro od levého k pravému kraji a nahoře a dole zbývá jen úzký nekrytý prostor. Ve výsledku přístroj skoro absolutně bezpečně ostří včetně režimu sledování objektu. No a vzhledem k tomu, že v současnosti – bez ohledu na všechny reklamní řečičky výrobců – je ostření slabý článek v řetězu, spolehlivost ostření, když už nic jiného, staví tento přístroj do špice peletonu.

Zkoumejme ale dále.
Jde o jednookou zrcadlovku vybavenou 21megovým snímačem CMOS formátu APS-C (DX) 23,5 x 15,7 mm velkým. Procesor je Expeed 5, rozsah ISO 100 – 51200, po rozšíření je to 50 – 1640000. Má vyklápěcí dotykový displej o úhlopříčce 3,2 palce s rozlišením 2359000 pixelů. Hledáček je hranolový se 100% krytím. Rozsah časů je od 30 vteřin do 1/8000 sec. Nemá ani scénické režimy, ani vestavěný blesk, ejhle – charakteristika profi přístroje! S externím bleskem synchronizuje přes aktivní sáňky nebo bezdrátově, synchro čas je 1/250. Sériové focení je až 10 fps. Video je 4K v MPEG-4 nebo H.264, lze připojit jak sluchátka, tak mikrofon. Při 4K se ale zapisuje crop, tedy výřez z plochy čipu. Vestavěný mikrofon je stereo. Zapisuje do formátu JPEG ve třech stupních kvality (komprese) nebo RAW a TIFF. Sloty jsou dva, pro karty rodiny SD nebo vysokorychlostní XQD.

Výstup je USB 3.0 s přenosem 5 BH/sec a HDMI, jsou tu vstupy na miokrofon a sluchátka – počítá se s videem.

. Dálkové ovládání přes wi-fi, je zde konektivita s mobilem přes nízkoenergetický Bluetooth. Tělo je utěsněné, baterka EN-EL15 vydrží 1240 snímků. Tělo velké 147 x 118 x 81 mm váží 860 g. Je určen především k živé fotografii, je ideální pro sportovní fotky svou obrovskou kadencí sériového focení, rychlejší je D5, ovšem ještě za trojnásobnou cenu. K přístroji je možno připojit bateriový grip Nikon MB-D17. Podle zkušeností kolegy Ladislava Vejtruby pak s baterkou z modelu D4 v tomto gripu přístroj ostří o poznání ještě rychleji než se základní baterkou v těle a také rychlost sériového snímání dosahuje 11 fps.

Zpět k tomu srovnávání. Vede k úvaze o vypovídací hodnotě tabulek. Ty parametry jsou mezi D500 a D7200 velmi podobné, včetně ošemetných údajů, jako je typ hledáčku (prizmatický) a typ těla (hořčíková slitina, utěsněné tělo). Je to ale trochu jako rozdíl mezi Canonem 5D Mk III a D6. Ono je to skoro stejné, obrázky jsou prakticky totožné, ale co naplat, je zde cosi navíc. Zkrátka, D500 je ve všem všudy profi, včetně tedy té ceny. Připomínám, že Strýček Skrblík na závěr tohoto oddílu mých recenzí obvykle skřehotá a varuje ukazovákem. Zde strýček sklapne zobák. Chcete něco skutečně super? Pak zalovte v hlubších patrech peněženky.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná klasicky nikonsky, páčkou u spouště. V bezprostřední blízkosti pak jsou tlačítka spouště videa, ISO a korekce expozice. Podotknu ještě, že tlačítka jsou podsvícená, ve tmě je lze rozsvítit. Po stisku spouště videa a pohybu rollerem lze nastavit režim snímání (lze změnit v menu, položka f1). Vpravo od hledáčku najdeme dobře čitelný stavový displej, když je tma, páčka zapínání rozsvítí lampičku. Vlevo od hledáčku je čtveřice tlačítek_ kvalita obrazu (JPG – jeho komprese, TIFF, RAW), dále WB (dnes už je to skoro zbytečné vyvádět WB do samostatného tlačítka, automatika nastavuje bílou spolehlivě), MODE = priorita času /( clony, Program a Manuál, nějaké scénické předvolby profi přístroj nenabízí) a volba měřené expozice – lze snadno navolit celoplošné nebo bodové měření. Ve spodním patře tohoto hříbku je aretovatelný kotouček s volbou snímání jednotlivými snímky nebo sériově, samospoušť, tichý režim a „mirror up“, tedy zvednutí zrcadla.

Na zadní stěně pod hranou je vlevo prohlížení a koš, vpravo aktivace autofokusu, roller a joystick pro ovládání polohy zaostřovací oblasti.

Vlevo od výklopného displeje jsou tlačítka pro Menu, zámek (ochrana proti smazání, zvětšování / zmenšování obrázku, potvrzovací OK tlačítko a volitelné Fn2 tlačítko. Vpravo od displeje je multifunkční volič, jím se především listuje v menu.- Dvojice tlačítek i a info je určena především pro práci v režimu živého náhledu a videa. Pod tím je tlačítko živého náhledu s přepínáním foto a video.

Na přední stěně najdeme na pravé straně nahoře Pv tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti zacloněním (zcela neužitečná, leč po desítky let – z dob analogu – uplatňovaná funkce, naštěstí je přenastavitelné v položce f1 Menu nastavení), pod tím je další volitelné Fn1 tlačítko. Velmi důležitý ovládací prvek je vlevo pod tlačítkem pro uvolnění bajonetu objektivu.. Je to páčka pro přepínání automatického a ručního ostření s tlačítkem uprostřed – po jeho stisku předním a zadním rollem nastavujeme jednorázové a průběžné ostření a typ zaostřování, včetně skvěle fungujícího 3D dynamického sledovacího ostření. Je to velmi jednoduché a operativní – jako je jednoduchá a operativní celá tato sada ovládacích prvků.

Menu má 7 oddílů, prohlížení, fotomenu, video, uživatelské funkce, setup (nastavení), retušování a Moje menu s individuálně přidanými často používanými položkami.

Na první obrazovce fotomenu je volba banky menu fotografování, to je často kritizovaná vlastnost Nikonů, jde možnost sestavit až 4 sady nastavení. Toto mívají jiné fotoaparáty vyvedené do kruhového voliče režimů, ten zde není. Ale tak to u Nikonů prostě chodí a lze si na to zvyknout, anebo – jak si ukážeme, si přehazování bank nastavit na kombinaci tlačítek Pv + zadní roller, jak prosté, milý Watsone. Na první obrazovce lze navolit i velikost obrazového pole – buď DX 24 x 16 mm nebo 1,3, to je 18 x 12, tedy prakticky formát systému MFT. Tím se ovšem ještě jakoby prodlouží ohnisko, čili z nominálních 100 mm máme po přepočtu 1,5 x ekvivalent 150 mm a po volbě 1,3 úhel našeho fyzicky stomilimetrového objektivu odpovídá 195 milimetrovému objektivu kinofilmového přístroje. Jste tedy téměř na dvojnásobku nominálu. Takže z ohniska 500 mm máme na DX 750 mm ekv. A po aplikaci této funkce 975 mm čili skoro metr. Jak vidno z ukázky, zas tak brutální skok to není:

Na 3.obr. Nastavujeme Active D-Lighting, projasňování stínů. Pro toho kdo fotí v RAW to moc zajímavé není – a kdo si koupí tenhle foťák by jinak fotit neměl… Dále je tu bracketing, ten se týká síly záblesku, expozice, WB ale i D-lightingu. Pozornosti doporučuji bracketing expoziční pro eventuální vyrovnávání jasových rozdílů, ať ve vrstvách Photoshopu anebo specializovaných HDR softwarech. Je dobré spíš používat bracketing, tím spíš, že má vyhrazené tlačítko vpředu vlevo nahoře. Na poslední obrazovce najdeme HDR focení.

Nejvíc nám dá špekulací oddíl Menu uživatelských funkcí. Ten má dalších sedm pododdílů.

V oddílu a Automatické zaostřování ostření je na prvním místě jako a1 priorita ostření v kontinuálním ostření – tedy česky, zdali je důležitější, aby se zaostřilo a pak exponovalo, anebo aby se rychle exponovalo bez ohledu na ideální zaostření. Podle mě je první volba ta správná. Totéž platí pro prioritu v režimu S (jednotlivé obrázky). Dále je dobře studovat návod od stránky 292 dále. Jsou zde skutečné jemnosti, důležitá je položka a3 Sledování objektu s blokací. Jde o průběžné ostření, jak rychle bude reagovat, když je sledovaný objekt dočasně schovaný za něčím co je blíž. Je to škála os 1 do 5, implicitně je to na 3, ale lze nastavit 4 a 5, pak si AF déle pamatuje polohu objektu.

Zásadně důležitý je ale oddíl a8 Aktivace zaostřování. Volbou Tlačítko AF-ON odpojíme spoušť od autofokusu a ostříme jen tlačítkem AF-ON. To je metoda tzv. back focusingu, kdy standardně používáme průběžné ostření a aretujeme rovinu ostrosti prostě tím, že uvolníme tlačítko AF-ON. Píšu o tom v článku Jak ostřit , tam je to vysvětleno.

V oddílu b Měření expozice doporučuji pozornosti položku b4 Snadná korekce expozice. Implicitně je to vypnuté, lze to zapnout a pak po korekci nemusíme tisknout tlačítko na horní stěně a ovládáme korekci zadním rollerem. Myslím, že je dobré to mít zapnuté. Položkou b7 můžeme trvale nastavit korekci o zvolenou hodnotu do plusu nebo mínusu – velmi ošemetná položka, ale může to být užitečné.

V oddílu d Snímání / indikace je velmi užitečné ošetřit d1, to je nastavení frekvence pomalé série CL – lze nastavit od 1 do 9 fotek za vteřinu, těmi 9 se dostaneme na úroveň rychlé série CH. Vyřádíme se v oddílu f Uživatelské přiřazení ovládacích prvků. Na f1 nastavujeme tlačítka, v první řadě zlikvidujeme hloubku ostrosti na Pv a nastavíme si virtuální horizont v hledáčku – kontrolu, zdali držíme přístroj rovně. Lze ale zvolit Pv+ zadní roller a tím se mění Banky menu fotografování. Podobně lze nastavit Fn1, zde se doporučuje navolit Fn1 + zadní roller a tím se přepíná DX a 1,3x režim (viz výše). Naštěstí pak vidíme v hledáčku, co máme nastaveno. V podstatě jde o bleskurychlý „zoom výřezem“. V dalších oddílech pak lze ovlivnit funkčnost velkého množství ovládacích prvků, především rollerů.

To vše je moc pěkné, přístupné a snadné. Dvě poznámky ale mám.
Displej je dotykový, avšak otevřený stav fotoaparátu na velkém displeji dotykem nastavovat nelze. Dotykovost je omezena výhradně na zaostřování a exponování při živém náhledu, lze samozřejmě vypnout. S tím lze žít.

Jak se s ním fotí
Příjemné překvapení čeká uživatele už při pohledu do hledáčku. Nikony tradičně vynikají kvalitou hledáčků, nicméně tady to skutečně bije do očí a máte pocit, že se díváte do full frame zrcadlovky. Ostatně, toto je jeden z opomíjených parametrů a rozdílů mezi FF a APS-C zrcadlovkou, ve FF je obraz lépe vidět. Zde nemám pocit, že jsem o něco ošizený. Prostě – vidím co chci a dovedu si představit, že bych dokázal i ostřit ručně. Při bližším ohledání si všimneme rozsahu zaostřovacích polí, Už o tom šla řeč výše, že je zde modul totožný s profi FF D5. Okraje jsou patrné, jsou vyznačené vlásečnicovou linkou a mezi nimi naseto body. K tomu ještě výtečná ergonomie. Tlačítko pro aktivaci změny režimů nahmátnu snadno vlevo dole na páčce a pak už jenom předním a zadním rollerem mění průběžné a jednorázové ostření a rozsah polí a způsob jejich fungování (3D tracking).

Ostření je bleskurychlé – z gripem a velkou baterkou ještě rychlejší. Ale hlavně, je velice spolehlivé. Z pořízených obrázků je opravdu mimořádně malý odpad kvůli neostrosti. Je třeba si dobře přístroj nastavit, viz oddíl týkající se menu, aby přístroj exponoval až po zaostření, místo aby zbrkle sekal neostré fotky a pak bude jeden z nejnepříjemnějších technických problémů vyřešen.

Ve srovnání s FF vždy přijde na přetřes dynamický rozsah. Čistě fyzikálně tam rozdíl oproti FF být musí, menší čip a menší fotodiody nutně posbírají méně světla. Zde je ukázka – malé zátiší z mé pracovny:

Toto je zobrazení přepalů a slitých stínů v Zoneru:

Nicméně po převodu z RAW (NEF) formátu v Photoshopu Camera Raw vypadá obrázek takto:

Po nějakých přepalech a slitých cihlách černé ani stopy.
Podobně jsou na tom menší zrcadlovky oproti FF se šumem. Tento přístroj je určen k dynamické fotografii reportážního typu a jak je to s focením na vysokém ISO jsem ukázal v samostatném článku. Tady jen zaznamenám srovnání. Jsou to hodnoty 1600, 3200 a 6400.

Shrnutí
Nikon D500 prezentuje technologickou špičku. Výrobce velmi často uvažují tak, aby jim model A nekonkuroval modelu B a tady přidají a tady uberou kvůli vyváženosti modelových řad. Zde šly podobné úvahy stranou. Co se dnes dovede, to tady je. Robustní utěsněný korpus, ostření a procesor poslední generace, ultrarychlá mechanika, slot na progresivní formát karet. V recenzích kolegů vždy pátrám po „proti“… zde je patrná usilovná snaha něco nalézt. Já bych do „proti“ zahrnul zbytečně omezenou použitelnost dotykového displeje v režimu menu, ale to je vskutku blecha. Podstatné je, že pořádně vidíme co fotíme a když to zmáčkneme, máme vysokou pravděpodobnost, že záběr bude zachycen jak se patří ostrý a dobře prokreslený. Což je v podstatě to, co od fotoaparátu čekáme. Patří to vysoké cenové kategorie – v červenci 2016 stojí 58 tisíc a v kombinaci s objektivem 16-80/2.8-40 dokonce 83 tisíc. Tentokrát ale strýček Skrblík mlčí. Ano, je to kvalita.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, 2 a 3 rozdíl s cropem 1.3 (objektiv 500 mm), autorem snímků 9 a 10 je Ladislav Vejdtruba. Snímek č. 18 je při 3200 ISO.