Nikon D5

Pro přístroje této třídy se užívá přirovnání k vlajkové lodi. Jde o ultrarychlou plnoformátovou zrcadlovku s téměř 21megapixelůvým snímačem 24 x 36 a bleskurychlým autofokusem se 153 zaostřovacími body. Mnohé tu zůstalo zachováno z předchozího modelu D4S, nicméně snímač a autofokus jsou přepracované s hlavním cílem – aby se zvýšila rychlost.

Jaký je a komu je určen
Hned zkraje chci zdůraznit, co je jistě zřejmé každému: toto je absolutně profesionální přístroj, dokonce zaměřený na úzkou specializaci především fotožurnalismu. Rozměrný aparát, posetý ovládacími prvky, s vestavěným gripem opatřeným spouští a rollery pro focení na výšku. Nehledí se na váhu a rozměry – 1415 g a 160 x 159 x 92 mm, ani na cenu – 181 tisíc v srpnu 2016. Jediné kritérium je výkon a výdrž. Vyrábí se ve dvou provedeních, se zápisem na karty CompactFlash (duální slot) nebo na dvě XQD. Je to – mimochodem – zajímavé přiznání, že ani ty nejrychlejší karty rozměru SD nestačí v tempu. Zde podotknu, že jsem měl k disposici variantu s XQD kartami. Speciální čtečka a USB 3.0 zavedou uživatele do úplně jiné dimenze. V podstatě je možné editovat a vybírat rovnou na kartě, máte pocit, že jste doma na svém interním disku.

Pokud jde o další technická data: Procesor je zde Expeed 5, barevné prostory Adobe RGB a sRGB. Citlivost má v základním nastavení citlivost 100 – 102400, lze zvýšit na 3280000 (čtete správně , tři miliony, ale to je samozřejmě čirá hypotéza a celkem mě udivuje, že se Nikon do něčeho takového pouští).

Máme k disposici mnoho možností formátu fotek, JPEG ve 4 stupních komprese a RAW (NEF) 12 nebo 14 bit, komprimovaný, bezztrátově komprimovaný a nekomprimovaný. Pokud jde o datový objem, tak poměr vychází např. 21 MB – 25 MB – 45 MB. Rozdíl mezi nekomprimovaným 14 bitovým a 12 bitovým, je 45 ku 33 megabytům. Datové objemy jsou tedy velmi rozdílné, rozdíl není úměrný výsledku, jak ukáži níže. Zajímavé je, že Nikon upustil od zápisu do TIFF formátu, ten tu byl ještě na posledním modelu D4S.

Autofokus je zcela nový se 153 zaostřovacími body, 99 je křížových a ty se starají o to, aby se dalo spolehlivě ostřit i v nízkých světelných hladinách. S ohledem na live view a na video je zde i systém analýzy kontrastu, nicméně ten hlavní AF je na bázi fázového posunu, přičemž AF je schopen zaostřovat i na obličej.

Displej je pevný, 3,2 a tentokrát dotykový, s 2400 tisíci body. Hledáček je hranolový se 100% pokrytím. Rozsah závěrky je od 30 sec do 1/8000, sériové focení má režim pomalý a rychlý, ze nastavit, maximum je 14 oken za vteřinu. Což je asi u mechanické zrcadlovky technicky dosažitelný vrchol, mohu se mýlit… Synchro s bleskem je 1/250 sec, není tu vestavěný blesk, jen sáňky pro externí zařízení. Lze pořizovat i video ve 4K/30 p nebo full HD 1920/60p a nižší, ve formátech MPEG 4 nebo H.264. Výstupy jsou USB3.0, miniHDMI, mikrofonní a sluchátkový slot. Dálkové ovládání kabelem nebo přes modul WT-5A a mobil. Baterka je obrovská EN-EL18a, vydrží skoro 4 tisíce fotografií. Nezbývá než se vrátit k úvodu, je to stoprocentně profi zařízení na vrcholu současného vývoje a o ceně 181 tisíc nebude spekulovat ani Strýček Skrblík. Buď to bude vydělávat, nebo nemá smysl to kupovat, ledaže by zábava z přístroje plynoucí vám za ten výdaj stála.

Ovládání a menu
Začneme zapínáním páčkou u spouště, nikonská klasika, u spouště najdeme i spoušť pro video a tlačítko pro ISO a aktivaci korekce expozice. ISO ovládáme zadním rollerem, nicméně předním rollerem můžeme aktivovat a deaktivovat automatické ISO – je to velmi praktické a operativní. Při této příležitosti velmi pochválím, že i v manuálním režimu lze korigovat expozici – zcela prostě díky, tomu, že korekce má vlastní tlačítko. Ta spoušť videa je volitelné tlačítko, v uživatelském menu pod položkou f1 lze nastavit MODE, tedy režim snímání (program, priorita času nebo clony, ruční nastavení), ale také tolik diskutované „banky“, tedy v podstatě sady uživatelských nastavení. Nikonu bývá často vyčítáno, že se kvůli tomu musí do menu ale tady se to dá nastavit tak, aby to bylo dobře po ruce.

Vpravo od hledáčku najdeme dobře čitelný stavový displej, když je tma, páčka zapínání rozsvítí lampičku a také podsvícená tlačítka. Vlevo od hledáčku je trojice tlačítek MODE (režim snímání) volba režimu měření expozice (plošné, středové, bodové) a bracketing. Tlačítko bracketingu lze přes f1 navolit na HDR.
Na zadní stěně pod hranou je vlevo prohlížení a koš, vpravo aktivace autofokusu, roller a joystick pro ovládání polohy zaostřovací oblasti.

Vlevo od displeje jsou tlačítka pro Menu, zámek (ochrana proti smazání, zvětšování / zmenšování obrázku, potvrzovací OK tlačítko a volitelné Fn3 tlačítko.

Vpravo od displeje je multifunkční volič, jím se především listuje v menu. Tlačítko označené i je určena především pro práci v režimu živého náhledu a videa. Pod tím je tlačítko živého náhledu s přepínáním foto a video. Ve spodní části stěny nalezneme druhý stavový displej a pod ním volby sériového focení, kvality obrazu a nastavení bílé. Tlačítko info změní displej na stavový displej s údaji o nastavení přístroje. Podstatné jsou i ovládací prvky na přední stěně. Na pravé straně nahoře Pv tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti zacloněním, je přenastavitelné v položce f1 Menu nastavení), pod tím jsou další volitelná tlačítka Fn1 a Fn2, vše se definuje na citované položce f1. Velmi důležitý ovládací prvek je vlevo pod tlačítkem pro uvolnění bajonetu objektivu. Je to páčka pro přepínání automatického a ručního ostření s tlačítkem uprostřed – po jeho stisku předním a zadním rollem nastavujeme jednorázové a průběžné ostření a typ zaostřování, včetně skvěle fungujícího 3D dynamického sledovacího ostření. Je to velmi jednoduché a operativní – jako je jednoduchá a operativní celá tato sada ovládacích prvků.

Menu má 7 oddílů, prohlížení, fotomenu, video, uživatelské funkce, setup (nastavení), retušování a Moje menu s individuálně přidanými často používanými položkami.

Na první obrazovce fotomenu je volba banky menu fotografování, lze sestavit až 4 sady nastavení a připomenu, že volbu lze přenést na spoušť videa. Na první obrazovce lze navolit i velikost obrazového pole – buď DX 24 x 16 mm nebo 1,2, to je 30 x 120, dále DX (tedy APS-C s prodlužovacím faktorem 1,5x) a formát 5:4 (30×24). Na 2.obr. nastavujeme Active D-Lighting, projasňování stínů. Na 3. obr. je bracketing, ten se týká síly záblesku, expozice, WB ale i D-lightingu. Pozornosti doporučuji bracketing expoziční pro eventuální vyrovnávání jasových rozdílů.

Menu uživatelských funkcí má dalších sedm pododdílů.
V oddílu a Automatické zaostřování ostření je na prvním místě jako a1 priorita ostření v kontinuálním ostření – tedy česky, zdali je důležitější, aby se zaostřilo a pak exponovalo, anebo aby se rychle exponovalo bez ohledu na ideální zaostření. Podle mě je první volba ta správná. Totéž platí pro prioritu v režimu S (jednotlivé obrázky). Důležitá je položka a3 Sledování objektu s blokací. Jde o průběžné ostření, jak rychle bude reagovat, když je sledovaný objekt dočasně schovaný za něčím co je blíž. Je to škála os 1 do 5, implicitně je to na 3, ale lze nastavit 4 a 5, pak si AF déle pamatuje polohu objektu.

Zásadně důležitý je ale oddíl a8 Aktivace zaostřování. Volbou Tlačítko AF-ON odpojíme spoušť od autofokusu a ostříme jen tlačítkem AF-ON. To je metoda tzv. back focusingu, kdy standardně používáme průběžné ostření a aretujeme rovinu ostrosti prostě tím, že uvolníme tlačítko AF-ON. Píšu o tom v článku Jak ostřit , tam je to vysvětleno, nicméně si myslím, že kdo si koupí tenhle fotoaparát, moje rady fakt nepotřebuje…

V oddílu b Měření expozice doporučuji pozornosti položku b4 Snadná korekce expozice. Implicitně je to vypnuté, lze to zapnout a pak po korekci nemusíme tisknout tlačítko na horní stěně a ovládáme korekci předním rollerem (implicitně, ale lze změnit). V manuálním režimu ale o nic nepřijdeme, po stisku tlačítka pro korekci i pak můžeme ovlivňovat expozici. Proto myslím, že je dobré to mít zapnuté. Položkou b7 můžeme trvale nastavit korekci o zvolenou hodnotu do plusu nebo mínusu – velmi ošemetná položka, ale může to být užitečné.

V oddílu d Snímání / indikace je velmi užitečné ošetřit d1, to je nastavení frekvence pomalé série CL – lze nastavit od 1 do 10 fotek za vteřinu, těmi 10 se přiblížíme na úroveň rychlé série CH – 12 oken nebo dokonce 14 oken za vteřinu s předsklopením zrcadla. V dalších oddílech pak lze ovlivnit funkčnost velkého množství ovládacích prvků, především rollerů.

Jak se s ním fotí
Má dvě přednosti a ty jsou podstatné. Výkon při vysokém ISO je tu zase o třídu posunutý. Věnoval jsem této otázce samostatný článek, takže teď už jen shrnu. Tento přístroj je určený k fotografii reportážního typu, tedy především k takové fotografii, která bude mediálně publikovaná, jedno zdali v tisku nebo elektronických médiích. Pro studiovou nebo krajinářskou fotografii zřetelně není určený. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat míru zašumění a je to jistě i značně subjektivní měřítko. Podle mě je standardní limit tohoto přístroje 25600 ISO – ovšem to je úžasný výkon, obrovská citlivost! Na hranici použitelnosti jsem se dostal při 204 tisících – ale pozor, záleží i na světelných podmínkách. Je něco jiného fotit na 200 tisíc ISO skoro potmě – anebo fotit v šeru, když se chci dostat na nějakou rozumnou expoziční dobu. Takže shrnu, těch 25600 si myslím že je takový přístav jistoty. Rychlost snímání a ostření je úžasná. Průběžné ostření, funkce 3D kdy si zaostřovací body podávají zachycený objekt, to je vskutku fascinující. A právě toho je spolu s citlivostí doména tohoto přístroje. Je možné fotit s krátkými časy i v problematických světelných podmínkách, a ty jsou, například, při každém halovém sportu, a že jich je! Na toto je třeba myslet při úvahách o vysokém ISO. Nejde o to fotit někde ve tmách. Při basketu se taky nehraje ve tmě, ale zkuste tam fotit dvoutisícinou. Tenhle foťák to umožní.

Komprimovaný a nekomprimovaný RAW
Těch kombinací je tu hodně, nekomprimovaný, ztrátově komprimovaný a bezztrátově komprimovaný RAW a to buď v 12 nebo 14 bitech. Dělal jsem srovnání, ale ať mě hrom bací, jestli nějaký rozdíl vidím. Toto je ukázka při 200% zobrazení.

Ostatně si myslím, že kdo stojí o maximální prokreslení, sáhne po Nikonu D810 s jeho 36 megapixely a vyjde ho to kvalitativně líp a cenově na polovic, ale to už zde promlouvá Strýček Skrblík.

Nějaké výtky by tu byly směšné. Trochu jsem se pozastavoval nad tím, že displej je dotykový, při live view lze volit zaostřovací bod, ale v režimu info nelze aktivovat a pak měnit položky. Pak jsem si uvědomil, že je to možná dětinství u fotoaparátu, který má – pokud jsem správně počítal – 17 tlačítek, které něco přímo ovlivňují (a to nepočítám koš a prohlížení atd.) Přistihl jsem se při myšlence, že by to bylo něco takového, jako bych Nikonu vyčítal, že tenhle foťák nevyrábí i červený nebo hráškově zelený.

Shrnutí
Vysoká citlivost, robustnost a bleskové ostření a snímání jsou hlavní přednosti profesionální reportážní full frame zrcadlovky Nikon D5. Je to pracovní nástroj, jádro systému optiky a dalšího příslušenství. Vyrábí se v provedení CF a XQD, doporučuji XQD verzi, pak je vyrovnávací paměť skoro nekonečná. Na Dpreview mu dali zlatou, zcela oprávněně.

Ukázky:

1 až 14 běžné osvětlení a citlivost, 15 oři 12800 ISO, 16 při 36000 ISO, 17 při 51200 ISO, 18 při 102400 ISO.