Nikon D4S

Tak tohle je vrcholný nástroj, třídy vpravdě královské, plnoformátová profesionální zrcadlovka obsahující veškerá nej soudobé techniky. Přišla po dvou letech kdy byl nasazen předchůdce, tedy čtyřka bez přívlastku. Ještě poznamenejme, že modely označené číslovkou 4 jsou v Japonsku vzácnost, čtyřka je zde nešťastné číslo. Tak tahle čtyřka rozhodně nešťastná není!

Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka s formátem čipu CMOS 24 x 36 mm a 16 megapixely. Tělo je z hořčíkové slitiny a je vybaveno neodnímatelným bateriovým gripem. Procesor je Expeed 4, citlivost od 10 do 52600, v rozšířeném módu od 50 do 409600. Snímky ukládá do RAW ve 12 nebo 14 bitech, TIFF a JPEG ve třech volitelných kompresích. Autofokus má 51 zaostřovacích bodů, systém je obohacen o volbu pěti skupinových zaostřovacích polí. 3,2palcový displej je pevný s 921 tisíci body. Hledáček je hranolový se 100% krytím. Jakožto profesionální přístroj není vybaven vestavěným bleskem, je třeba použít externího přes aktivní sáňky.

Sériové focení dosahuje 11 fps, přičemž je i při této frekvenci zajištěna funkčnost průběžného ostřen. nová závěrka, životnost 400 tisíc cyklů, zpoždění 42 ms , časy až 1/8000 sec a synchronizace 1/250 sec. Je minimalizováno zatmění hledáčku při expozici. Umí video v HD1920 MPEG-4 nebo H.264. Zapisuje na karty CompactFlash (UDMA 7) anebo XQD, určené hlavně pro záznam videa. Baterie EL-18a má kapacitu 2500 mAh a lze na ni nafotit přes 3 tisíce snímků. Tělo váží 1350 g a měří 160 x 157 x 91 mm.

Jak řečeno, jde o čistě profesionální přístroj a tomu odpovídá i cena 150 tisíc za tělo. Nikon věnuje plnoformátovým zrcadlovkám hodně péče. Nabízí exoticky retro kameru Df, cenově relativně dostupný model D610, mého oblíbence D750 a model s ultravysokým rozlišením D810, eventuálně D810A určený pro astrofotografii. Modelová řada D3 – D4 z této široké skupiny vybočuje robustností, výdrží a rychlostí. Je to přístroj stavěný pro živou fotografii reportážního typu. Je to obrovsky těžký a nápadný přístroj, pohotový a přesný.

Ovládání a menu
Jde o specifické ovládání, které bývalo i na Nikonech střední třídy, avšak tam výrobce od něho upustil. Přirozeně že zůstalo zapínání páčkou u spouště, u spouště najdeme i spoušť pro video a tlačítko pro aktivaci korekce expozice. Hned vedle je ale tlačítko MODE, jímž volíme režimy, tedy plný manuál, programovatelnou automatiku a prioritu clony nebo času. Není zde tedy klasický kruhový volič režimů. Tam, kde bychom ho hledali, tedy vlevo od hledáčku, je výstupek s trojicí tlačítek pro bracketing – tedy expozice s různými hodnotami, ty lze volit až v rozmezí 3EV a počet různých záběrů až 9, to je výtečné pro skládání HDR obrazů.

Další tlačítko nastavuje režim měření expozice – celoplošné,m středové a bodové, přičemž v hledáčku vidíme symbol navoleného režimu. Třetí tlačítko náleží blesku a lze jím volit korekci záblesku (předním rollerem) a režim blesku (zadní roller.

Vespod je pak otočný prstenec, kde se nastavuje režim jednotlivých záběrů, pomalejší a rychlá série, tichý režim, samospoušť a zvednutí zrcátka. Ano, k obsluze Nikonu potřebujete obě ruce. To bývá vytýkáno (těmi kdo fotí něčím jiným než Nikonem… 🙂 ), zde jen podotknu, že ovládat tohle dělo jednou rukou by dokázal možná Terminátor. Na horní stěně je i velký stavový displej, ten lze rozsvítit pohybem páčky vypínače. Že má dva rollery se věru dá předpokládat. Množství ovládacích prvků pak máme na zadní stěně.

Pod hranou je tlačítko na prohlížení obrázků a mazání, vpravo od hledáčku (má pochopitelně korekci oční vady i clonku, jímž se dá zavřít) je AF-ON, tedy aktivace autofokusu, lze oddělit autofokus od spouště a pak se tímto tlačítkem „ostří na palec“.

Vlevo od displeje je shora menu, picture control (nastavení sytosti barev, to především). tlačítka pro zvětšení / zmenšení prohlíženého obrázku, potvrzovací OK tlačítko a tlačítko Info, jímž si otevřeme na velkém displeji stavový displej a po opětovném stisknutí lze nastavovat rozmanité funkce, ale lze zasahovat i do setupu, například se odtud dá změnit nastavení tlačítka pro hloubku ostrosti vpředu vpravo od objektivu (z pohledu fotografa).

Vpravo od displeje je joystick pro velmi rychlé a bezproblémové nastavení zaostřovacího bodu, respektive skupiny bodů. Zde zdůrazním, že body jsou v hledáčku jasně vidět, jsou červené, svítí i v režimu průběžného zaostřování – to budiž bráno jako velká pochvala a naopak jako výtka pro Canon, kde je to ošetřeno velmi špatně. Teď ale hodnotíme Nikon. Pod joystickem je čtyřcestný volič, jejich funkce se poněkud suplují. Páčkou s písmenem L lze zaostřovací bod fixovat. Vpravo dole jsou ovládací prvky používané při focení na výšku, tedy je tam další roller a joystick.

Pod displejem je vpravo tlačítko při focení, respektive video v přímém náhledu (na displej). Dole je pak další malý stavový displej a tlačítka pro ISO, rozlišen/kompresi a nastavení bílé, jakož i mikrofon. Autofokus se tradičně ovládá vpředu, vlevo od objektivu. Páčka přepíná mezi automatickým a ručním ostřením a stiskem středového tlačítka pak lze volit singl ostření a průběžné zadním rollerem a předním rollerem způsob postření (jednotlivé body, skupiny, sledování objektu atd. Je to nesmírně jednoduché a pohodlné, sice potřebujeme obě ruce, ale k přepínání S-C vidíme výsledek v hledáčku.
Na druhé straně objektivu je volitelné FN tlačítko a už zmíněné, též volitelné tlačítko hloubky ostrosti.

Menu je tradiční nikonské se šesti oddíly, nejdůležitější je Menu uživatelských funkcí (tužtička). Zde je na prvním místě volba banky uživatelských funkcí, což také bývá předmětem výtek – můžeme si navolit až čtyři sady funkcí, ale vyvolat je musíme zde, v menu. Pokud jde o rear focusing, tedy ostření stiskem tlačítka AF-ON a vypnutím autofokusu od spouště, dělá se to velmi jednoduše v oddílu tužtička – a4 Aktivace zaostřování, nastavit na OFF. Zní to nelogicky, ale funguje to. Díky systému stavových displejů nemusíme často do menu chodit, kdo ale miluje rozmanitá nastavení, hodně si toho tady užije.

Jak se s ním fotí
Podstatné je obsaženo v úvodu, je to ultrarychlý precizní přístroj. Ostří bleskově a přesně. Lze volit z mnoha systémů a díky kombinaci středového tlačítka voliče AF-M a předního rolleru je ta volba také bleskurychlá. Při živé fotografii je přesnost a rychlost ostření alfa a omega. Zde to funguje bez přehánění nejlépe, s čím jsem se kdy setkal. rychlost snímání v reálu je 10 fps bez ohledu na to, zda jde o vysoce kvalitní JPEG (volba Fine) anebo RAW (NEF), dostatečná je i kapacita vyrovnávací paměti 24 snímků; poté záleží na rychlosti záznamu karty a přenosu dat.

Netřeba dodávat, že je zde třeba používat vysoce kvalitní objektivy. Přístroj umí přepínat na malý DX formát , eventuálně na vlastní 30×20 mm, nicméně jeho hlavní síla je v plném FX formátu 24×36 mm. Pokud jde o citlivost, respektive šum, do nějakých 12800 ISO nemá smysl se o něčem bavit, pro reportážní živou fotografii je kvalita naprosto vyhovující. To ovšem je citlivost plně dostačující pro pořizování živých fotek i v nepříliš dobře osvětlených prostorách. Pak samozřejmě lze jít s ISO výš za cenu zápasu se šumem. Na ukázce je řada 1600 – 3200 – 6400 a skočil jsem až na 25600 ISO, tam je šum výrazněji patrný. Ovšem je to JPEG, bez jakéhokoli zásahu:

Shrnutí
Nikon D4S je důstojný nástupce svých předchůdců, profesionální plnoformátová zrcadlovka nejvyšší třídy, určená především pro sportovní a reportážní fotografii. Její hlavní síla je rychlost a přesnost a pro dlouhodobé užívání robustnost a odolnost. Je to pracovní nástroj určený k těžké službě a je škoda ho používat k něčemu jinému.

Ukázky:

Poslední obrázek je 52600 ISO, vyvoláno z RAW.