Digineff vstupuje v těchto dnech do třináctého roku existence – a dělám to výjimečnou recenzí. Zatím jsem se totiž nepouštěl do recenzování stoprocentně profesionálních zrcadlovek, prostě proto, že se věnuji především přístrojům pro běžné použití. Ale když ta příležitost byla, nedalo mi, a zde jsou mé poznatky z nejnovějšího profi děla od Nikonu.
Digineff vstupuje v těchto dnech do třináctého roku existence – a dělám to výjimečnou recenzí. Zatím jsem se totiž nepouštěl do recenzování stoprocentně profesionálních zrcadlovek, prostě proto, že se věnuji především přístrojům pro běžné použití. Ale když ta příležitost byla, nedalo mi, a zde jsou mé poznatky z nejnovějšího profi děla od Nikonu.
Musím začít trochu historicky. Ještě před deseti lety kraloval v profi třídě Canon. Pak přišel jeho nepovedený model 1D Mk III a do za půl roku na to přišel první nikonský full frame Nikon D3 s použitelnou citlivostí 6400 ISO a bleskovým autofokusem a o dva roky později D3S s použitelným 12800 ISO a síly v profi třídě se v podstatě vyrovnaly. Model D4 přichází dva a půl roku po D3S. S ním první ohlasy – podiv vyvolává malý rozdíl mezi D3S a D4. K tomu bych dodal snad jen to, že na vrcholné úrovni už toho mnoho prostoru k revolučním změnám nezbývá. Skoro současné nabídl Nikon model D800 s obrazovým výkonem konkurujícím středoformátovým digitálním stěnám s plným zachováním možnosti živé fotografie i v nízkých světelných hladinách. Model D4 je reportážní, tedy především zpravodajský šestnáctimegový přístroj, zaměřený na bleskové ostření, vysokou citlivost, vysokou rychlost snímání a expoziční pružnost. Rychlost snímání až 11 snímků / sec patrně je limitována frekvencí pohybu vratného zrcátka. Zaostřovacích bodů je 51, stejně jako na D3S. Pravda, Canon jich má o deset víc, ale co z toho? Ostří to spolehlivě, prakticky každá fotka je ostrá a řečeno s Hamletem, to je to, oč tu běží. Malé vylepšení tu ale je – 11 ostřicích bodů funguje i při objektivech se světelností F8 (což je s použitím telekonvertoru 2x a levnějším dvouohniskovým objektivem raz dva). Ještě je dobře dodat, že AF senzor CAM3500FX si poradí hodnotou světla (LV) -2. To je tak málo světla, že při cloně F 1.0 a 100 ISO potřebujeme 4vteřinovou expozici.
Citlivost stoupla z nepoužitelných 102 tisíc ISO a ještě nepoužitelnějších 204 tisíc. Důležité je, že do nějakých 12800 ISO přístroj pořizuje naprosto perfektně použitelné fotky, do 6400 absolutně použitelné. Přičemž v praxi je to citlivost zcela dostatečná i pro focení hraběte Draculy v podhradní kryptě. Výrazná změna nastala ve videu, to má teď 1920 x 1080 bodů, a také v zápisu – kromě karet Compact Flash lze použít vysokorychlostní karty Sony XQD, vhodné hlavně pro záznam videa. Nový model má kupodivu menší výdrž akumulátoru, ze zahraničních webů jsem vyrozuměl, že je to důsledek nějakých výrobních předpisů. Pokles je významný, místo 4200 snímků má tato baterka výdrž 2600. Zase, pro našince je 2600 fotek na jednu fotografickou seanci bláznivě vysoký počet, avšak přístroj je postavený pro profi práci a při sériovém focení 10 fps ty stovky snímků skáčou velmi rychle.
Seznámení s přístrojem
Zrcadlovky profi třídy mají velké rozměry a váhu – zde je to 160 x 157 x 91 mm a 1340 g, s nasazeným objektivem 24-70/2.8, což je pro tento přístroj důstojný záklaďák, jste na 2145 g. Typickou vlastností je vestavěný battery pack, tedy pouzdro na vysokokapacitní akumulátor, které zároveň slouží jako alternativní spouštěcí zařízení pro focení na výšku – D4 má spodek přetvarovaný, aby se přístroj líp držel. Pod 3,2 palcovým displejem je malý stavový displej a pod ním tlačítka k nastavování ISO, kvality obrazu a WB. O účelnosti tohoto řešení jsem nikdy nebyl moc přesvědčen, canonské řešení které má tyto ovládací prvky nahoře poblíž spouště mi připadá účelnější, ale jistě je to věc zvyku-. Vede to ovšem k nutnosti používat obě ruce a dávat přístroj od oka. To je u profi Nikonů ještě výraznější při nastavování režimu jednotlivé snímky – série – vysokorychlostní série – tichý režim, samospoušť a sklopení zrcátka.
To se děje pomocí kolečka umístěného vlevo nahoře pod – ovladačem pro bracketing, funkce blesku a režim měření expozice. Opět, musíte uvolnit západku, abyste mohli režimy měnit. Tradiční je ovládání režimů program / priorita času – clony a plný manuál. Děje se to po stisknutí tlačítka MODE na horní stěně a pohybem zadního rolleru. Spolupráci obou rukou vyžaduje i přepínání režimu ostření singl – průběžné. Přepínač je (zase tradičně) vlevo dole na přední stěně poblíž tlačítka pro uvolnění bajonetu objektivu, ale musí se stisknout středové tlačítko a ovládat to rollerem. Ovládání je tedy náročnější na hru prstů, což je kupodivu, čekali bychom, že s ohledem na specifiku práce fotoreportéra bude výrobce hledět spíš na zjednodušení obsluhy. Ale opakuji, je to jistě věc zvyku.
Co ovšem je bezvýhradně super, to je tradiční nikonské zapínání páčkou u spouště – a zde je to doplněno ještě polohou “žárovka“, která rozsvítí stavové displeje a dokonce i podsvícená tlačítka. Výborná věc!
Vlastnosti
Je těžké hodnotit vlastnosti něčeho, co ve všech ohledech stojí na vrcholu. Nikon zde šel na dnes skromné rozlišení 16.2 Mpx na full frame, což má za následek skvělé zvládání vysokých hodnot ISO a velký dynamický rozsah. Dřív se místo „dynamický rozsah“ používal termín „pružnost“ a bylo známo, že černobílý negativ je významně pružnější než diapozitivní materiál a digi fotografie byla v tomto ohledu vždy blízká dia – vždyť kompenzace v řádu 1 / 3 EV je na výsledku znát, kdežto na čb filmu je 1 EV žádná míra! Nuže pružnost zpracování této D4 mi hodně připomíná staré časy černobílého negativu. O kompenzaci se člověk nemusí prakticky vůbec starat, a to jsem fotil jenom v JPEG, nemaje konvertor z RAW.
O citlivosti jsem se už zmiňoval, na ukázce je výřez 100% při 6400 a 10000 ISO, ostrost na pajdulákovi. Hodnota 2000 ISO je naprosto bezproblémová. Samozřejmě, jde o reportážní přístroj, o živou fotografii, takže asi nemá smysl fotit ateliérový portrét na 4000 ISO! Ale v živé fotografii lze opravdu fungovat v podstatě nezávisle na citlivosti. Velmi duchaplně je tu řešené automatické nastavování ISO. To je velmi užitečná vlastnost, protože v normálních světelných podmínkách (což u tohoto přístroje znamená i zahulenou pivnici) se nám může stát, že nás přístroj nastavením příliš vysokého ISO dostane do úzkých. Navíc, pokud použijeme čipovaný objektiv (tedy samozřejmě Nikon objektiv vyšší kvality), přístroj upravuje rychlost závěrky podle toho, jaké je zvoleno ohnisko zoomu, tedy, nastaví kratší dobu osvitu, když nastavíme delší ohnisko. Obvykle nabádám k opatrnosti stran čehokoli automatického, nicméně tato funkce mi připadá velmi praktická.
Specialitou Nikonů je D-lighting, tedy projasňování stinných partií. Efekt je zanedbatelný i na tomto modelu. Kromě toho je zde HDR, tedy spojení dvou snímků do jednoho s různou expozicí. Snímky jdou tak rychle po sobě, že to nerozlišíte sluchem a efekt je dosti značný, nicméně si myslím, že tyto věci je třeba dělat uvážlivě a ručně v editoru. Nikon má dobrou tradici i v černobílé fotografii, lze zde nastavovat filtry (třeba červený pro ztmavení modré oblohy), ale zase, zmiňuji to jenom pro úplnost, ne proto, že bych to u tohoto typu přístroje pokládal za důležité.
Přístroj nabízí obrovskou škálu individualizace, však také manuál má 450 stran. Osobně jsem ocenil snadnost, s jakou lze odpojit spoušť od zaostřování, takže ostříte na tlačítko AF/ON a spoušť se do ostření neplete. Je to vychytávka používaná fotoreportéry a obvykle je ne zrovna snadné to poprvé nastavit. Zde je to raz dva.
Shrnutí
Vidím jediný problém,který stojí za dýmku tabáku, a sice cenový odstup od modelu D3S. Navýšení rozlišení o 4 mega nehraje moc dost roli na to, aby opodstatnilo navýšení ceny o 30 tisíc ze 108 na 139. Je fakt, že D3S už není ve zcela běžném prodeji, spíš se nabízí 24megová D3X za 150 tisíc, ale sehnat se dá a u Joviše, kdybych do tohoto chtěl jít, šel bych do D3S, která umí prakticky totéž. Nicméně, jakmile zabřednu do úvah tohoto typu, vždy z nich vybřednu poukazem na to, že je to na rozmyšlení každého jedinečného člověka. Výkon je špičkový – v recenzích jsem objevil jedinou výhradu na ne moc dokonalý „tichý Q režim“, ale to je vskutku prkotina. No a pokud přístroj neslouží k zábavě nýbrž k profesi, pak asi nějaké úvahy o ceně jdou stranou. Buď zakázky jsou a investice se zaplatí a začne vydělávat, nebo to nemá cenu a je lépe si koupit náčrtník a tužku.
Ukázky:
1 až 7 běžné světelné podmínky, 8 prudké protisvětlo, 9 černobílé, 10 a 11 HDR a normální fotka, 13 při 2000 ISO, 14 při 1000 ISO, 15 při 1600 ISO – velký rozsah jasů, 16 při 8000 ISO.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
| 15 |
 |
16 |
 |
Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Nikon D4 ?
