Nezařazené

Nikon D3 (recenze)

Poprvé jsem se seznámil s tímto přístrojem těsně po jeho prvním předvedení v srpnu minulého roku. Vychutnal jsem si ho ale až teď, kdy byl k disposici na dobu “delší než krátkou”. Je to pevnina, která vyžaduje přece jen víc času na seznámení. Nicméně výsledný dojem je stejný – jde o skvělý profesionální přístroj.

Jaký je a komu je určen
Je to profesionální jednooká zrcadlovka té nejvyšší třídy, osazená snímačem CMOS 36×23,9 mm, v terminologii Nikonu formátem FX. Má 12,9 milionů pixelů fyzicky, 12,1 efektivně. Poměr stran je 3:2, jako to má většina zrcadlovek (je to poměr stran kinofilmu). Procesor je Nikon Expeed, který pracuje v 14bitovém režimu. Tato “full frame” zrcadlovka vytváří obrázky velké 4256 x 2832, 3184 x 2120 a 2128 x 1416 pixelů, je ale přepínací na DX formát a pak vytváří obrázky 2784 x 1848, 2080 x 1384 a 1392 x 920 pixelů. Znamená to, že tento přístroj je schopen spolupracovat i s objektivy třídy DX, i když v maximálně pětimegovém rozlišení. To je naprosto unikátní vlastnost. Je ale zde možnost i snímků ve formátu 5:4.

Obrázky se ukládají b 12 nebo 14bitovém RAW (konfcovka NEF), nebo NEF+JPEG, TIFF nebo samotný JPEG. Snímky v RAWu jsou komprimované buď 60-80% nebo 45-60%.

Objektivy podporované tímto přístrojem: nejlépe G a D AF Nikory. Pokud by to byly objektivy DX, vytváří jen pětimegové snímky a samozřejmě je zde crop factor 1,5x. Jiné objektivy mají různá omezení, například nemohou využívat systém 3D Color Matrix Metering II. Ostření má 51 zaostřovacích bodů, 15 z nich je křížových. Přístroj má i funkci “live view”, tedy snímání “na matnici”, v jednom z jeho režimů lze použít i pasivní autofokus “na kontrast”. Autofokus je buď single nebo kontinuální, lze nastavit i sledování pohybu. Přirozeně že lze ostřit i ručně. Doostřovací lampička zde není, je třeba použít externího blesku Speedlite k přisvícení. Režimy jsou obvyklé PSAM, měření expozice přes 1005pixelůvý RGB sensor. Pak jee možno volit zonální (3D color matrix), s zvýrazněním středu anebo bodové (průměr 4 00).

Bracketing lze volit od 2 do 9 snímků, kompenzaci expozice v rozsahu +- 5EV.

Citlivost je v neuvěřitelném rozsahu, v základním režimu 200 až 1600 ISO, ve zvýšeném rozsahu až neuvěřitelných 25600 ISO.
Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/8000 sec. Lze snímat až 9 oken/sec, v DX režimu dokonce 11 fps.
Hledáček je hranolový má 100% pokrytí pole. LCD má 3 palcovou úhlopříčku.
Výstupy jsou USB 2.0, videovýstup HDMI, desetipinový konektor pro dálkové ovládání. Přes tento konektor lze zapojit i GPS modul. Přes wi-fi lze posílat fotky přes protokoly FTP i PTP/IP.

Zápis je na CompactFlash karty, přístroj má dva sloty a lze volit na př. do jednoho JPEG a do druhého RAW obrázky.

Napájení je z lithium iontového aku EN-EL4a/EL4. Přístroj informuje o stavu baterie.

Rozměry a váha jsou úctyhodné, 160 x 157 x 88 mm a 1240 g, bez akumulátoru a objektivu, takže obvykle je to dvoukilový macek.
Shrnutí tohoto úvodu je jednoduché: jde o čistě profesionální nástroj, stavěný na výdrž (300 tisíc záběrů) a odolnost proti úderům, prachu i vlhkosti.

Ovládání a menu
Navzdory tomu, že je nabitý funkcemi, přístroj se vynikajícím způsobem ovládá. Vše s čím ruce přijdou na těle do kontaktu je krytu lisovanou gumou, takže aparát neklouže a působí přívětivě. Ovládací prvky jsou rozloženy tak, že je obvykle lze nahmatat i poslepu. Aparát má integrovaný battery pack a pro focení na výšku má druhou spoušť + AF lock na pravém dolním rohu.

Přístroj se zapíná obvyklým nikonským způsobem u spouště – startuje bleskurychle. Hned u spouště je přední roller (zadní je na palec pod horní hranou). Na druhé straně od spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a “mode”, tedy volba režimu PASM. Podobně jako modely D200 a D300 nemá D3 kruhový volič režimů, to “kolečko”, které se rádo posune, když to nejmíň potřebujeme. Nastavení kontrolujeme na prvním stavovém displeji. Tam také vidíme nastavenou clonu/čas, kompenzaci, aktivní slot pro CF, nabití baterie a řadu dalších nastavitelných funkcí.

Na pravém boku hranolu je přepínání režimu měření expozice – zonální, středové a bodové, je zde i nastavení korekce oční vady pro hledáček. Protože je to profi přístroj, má hned pod horní hranou tlačítko AF-ON – pro zaostření nikoli přes spoušť, ale právě přes toto tlačítko, které pak – pokud ho dál tiskneme – drží rovinu ostrosti. O něco níže je uzávěr expozice a ostření.

Vpravo od LCD najdeme čtyřcestný volič pro posouvání zaostřovacího bodu a pod ním je přepínání režimu autofokusu: automat, volitelný zaostřovací bod a bodové měření uprostřed.
Vlevo od LCD je tlačítko pro menu, zvětšování obrázku a zapínání stavového displeje na LCD. POd tím je OK potvrzovací tlačítko.
Pod LCD displejem je druhý stavový displej a nastavení ISO, velikosti obrazu a WB.
Další informace máte v hledáčku, celkem jich je 23! Důležité jsou: indikátor zaostření, režim měření expozice, clona a čas, ISO a stacv vyrovnávací paměti. Škála pro kompenzaci expozice je svisle vpravo. Osobně to nemám rád, ale chápu, že dolů se to prostě nevejde.

Vlevo od hledáčku je volič pro bracketing (postupnou expozici), režim blesku (běžné snímání, synchronizace s pomalým časem, aktivace při zadní roletě, redukce červených očí) a L je blokace rychlosti závěrky v režimu S a M – je to opatření proti náhodnému přenastavení hodnoty expozičního času.
Pod tímto voličem je volba snímání jednotlivých obrázků, série s volitelnou rychlostí 1 až 9 fps, dále série s maximální rychlostí, live view, samospoušť a zvednutí zrcátka.

Na přední stěně jsou dvě tlačítka, ke kterým lze přiřadit přes menu různé funkce. Pod objektivem je volba ostření jednotlivě / průběžně / ručně.

Menu je řešeno velmi podobně, jak jsme zvyklí u D200 a D300, takže kdo přejde na D3 z této řady nebude mít žádné problémy. Má šest kapitol, prohlížení, focení, uživatelské, kde nastavujeme podle svých potřeb parametry pro autofokus, měření expozice, časové prodlevy, displej, bracketing a ovládací prvky. Dále je zde samozřejmě setup a pak “retušovací menu”, kde je zajímavý především D-lighting, samočinné zesvětlování tmavých partií. V nabídce jsou zde i další úpravy, osobně bych se tomu vyhnul, protože pracujeme jen s rámcovou informací CLD displeje. Konečně je tu “my menu”, kam si můžeme natahat to, co potřebujeme k práci nejvíc a získáme tak osobní zjednodušené funkční menu.

Jak se s ním fotí
Kdo ještě neměl full frame v ruce bude ohromen, už když se podívá do hledáčku. Nikon má pěkné hledáčky i u svých DX zrcadlovek, ovšem tohle je “výkladní skříň do světa”. Jediný povzdech mám vůči té škále indikátoru kompenzace expozice po straně, raději bych oželel některé údaje na spodním okraji zorného pole a redukoval je na ty nejdůležitější, aby se tam škála vešla.
Start přístroje je bleskurychlý. Zvuk závěrky je poněkud hlučný ve srovnání s konkurencí, nicméně nám připomíná, že nemáme v ruce nějaké tintítko, ale “věc jako slon”.
Vyrovnání bílé je jeden z bodů, na které se v recenzích zaměřujeme. Zde je verdikt jasný: není co řešit. I v automatickém režimu přístroj nastaví vyvážení bílé velmi rozumně, tedy výsledek fakticky ctí realitu a kdo by potřeboval absolutně přesnou bílou a s ní související věrné barvy, bez problému si vše srovná: Nikony obecně mají velmi široce laditelné barevné podání i v předvolbách – tady lze nastavovat šest různých stupňů do teplejšího a do studenějšího tónu u každé předvolby.
Šum a citlivost – tady překonal Nikon vše, co bylo až dosud vídáno a slýcháno. Na ukázce zde vpravo je snímek pořízený v noci při citlivosti 25600 ISO. Na velké fotce (snímky mají 8 až 10 MB ! ) je samozřejmě šum vidět, nicméně tato obrovská citlivost je určená k momentním záběrům reportážního typu na velmi ztížených podmínek, nikoli k nočním záběrům architektury! I v této krajní hodnotě je šum šetrný ke kresbě. V praxi se ovšem bude fotograf držet v nižších polohách citlivosti, přičemž při 1600 ISO opravdu zase “není co řešit”.

Kresba mě opět ponouká k superlativům. Přirozeně že je třeba používat špičkových objektivů. Při této recenzi jsem používal objektivy 24-70 mm / F2.8 a 70-200 mm /F2.8 a pevné ohnisko 105 mm /F2.8 (tento objektiv jsem tu už recenzoval, k zbývajícím se vrátím jindy). Kresba je superlativní, bez vinětace (tmavnutí rohů)a o nějakých fialových konturách ani řeči. Samozřejmě do rohů kresba slábne, ale rozhodně ne natolik, aby to rušilo celkový dojem.

Použití DX objektivů je další “bomba” tohoto přístroje. V menu lze nastavit režim, kdy po nasazení objektivu určenému k DX fotoaparátu se vymaskuje čip a také v hledáčku se objeví poloprůhledný rámeček vymezující menší zorné pole. Poté se s přístrojem pracuje jako s “malou zrcadlovkou” – obrázky jsou ovšem menší co do rozměru, pětimegové. Problémy to nedělá žádné a značně to rozšiřuje možnosti – zvláště pak proto, že je pro některé účely vhodné prodloužit 1,5 x ohniskovou vzdálenost objektivu při zachování světelnosti (pravda, za cenu menšího rozlišení).

D-lighting je režim, kdy dochází k projasnění stínů. Je to funkce vídaná i na výrobcích jiných výrobků a dze je nutno podotknout, že efektivita tohoto D-lightingu není špičková. Má tři stupně, nicméně výslůdek není příliš patrný. Efektivnější je D-lighting v režimu úpravy obrazu (upravený obrázek s euloží pod jiným jménem na kartu), ovšem to je úprava již vygenerovaného obrazu. Čili, špatné to není, ale je to jedna z mála věcí, které nevzbuzují na D3 nadšení.

Srovnání bez D-lightingu, s maximiálně uplatněným (uprostřed) a následně upraveným (vpravo). Rozdíl mezi levým a středním obrázkem je takřka nepatrný.


Live view má dva režimy, stativový a ruční. Při tom stativovém se ostří přes snímač – musíme stisknout tlačítko AF ON. Při ručním se ostří přes zaostřovací senzor, takže obraz zmizí. Do live view se vracíme opětovným stisknutím spouště.

Virtuální horizont je zajímavá nová funkce – je ale prakticky použitelná spíš při použití stativu: přes menu získáme informaci, jestli je přístroj rovně. Po namáčknutí spouště diagram ale zmizí. Dovedl bych si představit dvě ledky v hledáčku, já bych to vítal – a mnozí další: všiml jsem si, že fotografové se dělí na ty, kterým obraz padá doleva a doprava.

Sériové fotografování je naprosto na úrovni přístrojů pro reportáž a sportovní fotografii. Mnoho fotografů (včetně mě) má permanentně nastavenou sérii – u tohoto přístroje je třeba být opatrný, protože při rychlosti 9 fps se těžko zmáčkne jen jeden snímek…

Shrnutí
Nikon D3 je profesionální jednooká zrcadlovka s formátem snímače 24×36 mm, avšak spolupracující i s optikou pro formát DX. K dalším obrovským přednostem patří vysoká citlivost dosahující až 25600 ISO, přičemž v citlivostech kolem 1600 ISO pracuje bez viditelného šumu. Je to obrovsky rychlý a důkladný stroj, určený zejména k reportážní práci. Má relativně skromné rozlišení 12 Mpx. To bylo jistě pro Nikon důležité strategické rozhodnutí. Vyšší rozlišení by vedlo k lepší kresbě, jenže přineslo by problémy v oblastech vysokého ISO. Nikon se rozhodl pro nižší rozlišení a jsem přesvědčený, že to bylo rozhodnutí správné.
Každopádně je to aparát určený k profesionální práci – ve smyslu k fotografii na profesionální úrovni. Veřejnost teď čeká na variantu pro pokročilé amatéry, zřejmě lehčí a menší přístroj, který by si ale zachoval hlavní přednosti tohoto profi aparátu.

Pro a proti:

Pro:
Všechno

Proti:
nic

Ukázky:
1 až 3 běžné osvětlení, 4 až 6 světelné kontrasty, 7 a 8 přímé světlo, 9 a 10 protisvětlo, 11 a 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Poprvé jsem se seznámil s tímto přístrojem těsně po jeho prvním předvedení v srpnu minulého roku. Vychutnal jsem si ho ale až teď, kdy byl k disposici na dobu “delší než krátkou”. Je to pevnina, která vyžaduje přece jen víc času na seznámení. Nicméně výsledný dojem je stejný – jde o skvělý profesionální přístroj.

Jaký je a komu je určen
Je to profesionální jednooká zrcadlovka té nejvyšší třídy, osazená snímačem CMOS 36×23,9 mm, v terminologii Nikonu formátem FX. Má 12,9 milionů pixelů fyzicky, 12,1 efektivně. Poměr stran je 3:2, jako to má většina zrcadlovek (je to poměr stran kinofilmu). Procesor je Nikon Expeed, který pracuje v 14bitovém režimu. Tato “full frame” zrcadlovka vytváří obrázky velké 4256 x 2832, 3184 x 2120 a 2128 x 1416 pixelů, je ale přepínací na DX formát a pak vytváří obrázky 2784 x 1848, 2080 x 1384 a 1392 x 920 pixelů. Znamená to, že tento přístroj je schopen spolupracovat i s objektivy třídy DX, i když v maximálně pětimegovém rozlišení. To je naprosto unikátní vlastnost. Je ale zde možnost i snímků ve formátu 5:4.

Obrázky se ukládají b 12 nebo 14bitovém RAW (konfcovka NEF), nebo NEF+JPEG, TIFF nebo samotný JPEG. Snímky v RAWu jsou komprimované buď 60-80% nebo 45-60%.

Objektivy podporované tímto přístrojem: nejlépe G a D AF Nikory. Pokud by to byly objektivy DX, vytváří jen pětimegové snímky a samozřejmě je zde crop factor 1,5x. Jiné objektivy mají různá omezení, například nemohou využívat systém 3D Color Matrix Metering II. Ostření má 51 zaostřovacích bodů, 15 z nich je křížových. Přístroj má i funkci “live view”, tedy snímání “na matnici”, v jednom z jeho režimů lze použít i pasivní autofokus “na kontrast”. Autofokus je buď single nebo kontinuální, lze nastavit i sledování pohybu. Přirozeně že lze ostřit i ručně. Doostřovací lampička zde není, je třeba použít externího blesku Speedlite k přisvícení. Režimy jsou obvyklé PSAM, měření expozice přes 1005pixelůvý RGB sensor. Pak jee možno volit zonální (3D color matrix), s zvýrazněním středu anebo bodové (průměr 4 00).

Bracketing lze volit od 2 do 9 snímků, kompenzaci expozice v rozsahu +- 5EV.

Citlivost je v neuvěřitelném rozsahu, v základním režimu 200 až 1600 ISO, ve zvýšeném rozsahu až neuvěřitelných 25600 ISO.
Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/8000 sec. Lze snímat až 9 oken/sec, v DX režimu dokonce 11 fps.
Hledáček je hranolový má 100% pokrytí pole. LCD má 3 palcovou úhlopříčku.
Výstupy jsou USB 2.0, videovýstup HDMI, desetipinový konektor pro dálkové ovládání. Přes tento konektor lze zapojit i GPS modul. Přes wi-fi lze posílat fotky přes protokoly FTP i PTP/IP.

Zápis je na CompactFlash karty, přístroj má dva sloty a lze volit na př. do jednoho JPEG a do druhého RAW obrázky.

Napájení je z lithium iontového aku EN-EL4a/EL4. Přístroj informuje o stavu baterie.

Rozměry a váha jsou úctyhodné, 160 x 157 x 88 mm a 1240 g, bez akumulátoru a objektivu, takže obvykle je to dvoukilový macek.
Shrnutí tohoto úvodu je jednoduché: jde o čistě profesionální nástroj, stavěný na výdrž (300 tisíc záběrů) a odolnost proti úderům, prachu i vlhkosti.

Ovládání a menu
Navzdory tomu, že je nabitý funkcemi, přístroj se vynikajícím způsobem ovládá. Vše s čím ruce přijdou na těle do kontaktu je krytu lisovanou gumou, takže aparát neklouže a působí přívětivě. Ovládací prvky jsou rozloženy tak, že je obvykle lze nahmatat i poslepu. Aparát má integrovaný battery pack a pro focení na výšku má druhou spoušť + AF lock na pravém dolním rohu.

Přístroj se zapíná obvyklým nikonským způsobem u spouště – startuje bleskurychle. Hned u spouště je přední roller (zadní je na palec pod horní hranou). Na druhé straně od spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a “mode”, tedy volba režimu PASM. Podobně jako modely D200 a D300 nemá D3 kruhový volič režimů, to “kolečko”, které se rádo posune, když to nejmíň potřebujeme. Nastavení kontrolujeme na prvním stavovém displeji. Tam také vidíme nastavenou clonu/čas, kompenzaci, aktivní slot pro CF, nabití baterie a řadu dalších nastavitelných funkcí.

Na pravém boku hranolu je přepínání režimu měření expozice – zonální, středové a bodové, je zde i nastavení korekce oční vady pro hledáček. Protože je to profi přístroj, má hned pod horní hranou tlačítko AF-ON – pro zaostření nikoli přes spoušť, ale právě přes toto tlačítko, které pak – pokud ho dál tiskneme – drží rovinu ostrosti. O něco níže je uzávěr expozice a ostření.

Vpravo od LCD najdeme čtyřcestný volič pro posouvání zaostřovacího bodu a pod ním je přepínání režimu autofokusu: automat, volitelný zaostřovací bod a bodové měření uprostřed.
Vlevo od LCD je tlačítko pro menu, zvětšování obrázku a zapínání stavového displeje na LCD. POd tím je OK potvrzovací tlačítko.
Pod LCD displejem je druhý stavový displej a nastavení ISO, velikosti obrazu a WB.
Další informace máte v hledáčku, celkem jich je 23! Důležité jsou: indikátor zaostření, režim měření expozice, clona a čas, ISO a stacv vyrovnávací paměti. Škála pro kompenzaci expozice je svisle vpravo. Osobně to nemám rád, ale chápu, že dolů se to prostě nevejde.

Vlevo od hledáčku je volič pro bracketing (postupnou expozici), režim blesku (běžné snímání, synchronizace s pomalým časem, aktivace při zadní roletě, redukce červených očí) a L je blokace rychlosti závěrky v režimu S a M – je to opatření proti náhodnému přenastavení hodnoty expozičního času.
Pod tímto voličem je volba snímání jednotlivých obrázků, série s volitelnou rychlostí 1 až 9 fps, dále série s maximální rychlostí, live view, samospoušť a zvednutí zrcátka.

Na přední stěně jsou dvě tlačítka, ke kterým lze přiřadit přes menu různé funkce. Pod objektivem je volba ostření jednotlivě / průběžně / ručně.

Menu je řešeno velmi podobně, jak jsme zvyklí u D200 a D300, takže kdo přejde na D3 z této řady nebude mít žádné problémy. Má šest kapitol, prohlížení, focení, uživatelské, kde nastavujeme podle svých potřeb parametry pro autofokus, měření expozice, časové prodlevy, displej, bracketing a ovládací prvky. Dále je zde samozřejmě setup a pak “retušovací menu”, kde je zajímavý především D-lighting, samočinné zesvětlování tmavých partií. V nabídce jsou zde i další úpravy, osobně bych se tomu vyhnul, protože pracujeme jen s rámcovou informací CLD displeje. Konečně je tu “my menu”, kam si můžeme natahat to, co potřebujeme k práci nejvíc a získáme tak osobní zjednodušené funkční menu.

Jak se s ním fotí
Kdo ještě neměl full frame v ruce bude ohromen, už když se podívá do hledáčku. Nikon má pěkné hledáčky i u svých DX zrcadlovek, ovšem tohle je “výkladní skříň do světa”. Jediný povzdech mám vůči té škále indikátoru kompenzace expozice po straně, raději bych oželel některé údaje na spodním okraji zorného pole a redukoval je na ty nejdůležitější, aby se tam škála vešla.
Start přístroje je bleskurychlý. Zvuk závěrky je poněkud hlučný ve srovnání s konkurencí, nicméně nám připomíná, že nemáme v ruce nějaké tintítko, ale “věc jako slon”.
Vyrovnání bílé je jeden z bodů, na které se v recenzích zaměřujeme. Zde je verdikt jasný: není co řešit. I v automatickém režimu přístroj nastaví vyvážení bílé velmi rozumně, tedy výsledek fakticky ctí realitu a kdo by potřeboval absolutně přesnou bílou a s ní související věrné barvy, bez problému si vše srovná: Nikony obecně mají velmi široce laditelné barevné podání i v předvolbách – tady lze nastavovat šest různých stupňů do teplejšího a do studenějšího tónu u každé předvolby.
Šum a citlivost – tady překonal Nikon vše, co bylo až dosud vídáno a slýcháno. Na ukázce zde vpravo je snímek pořízený v noci při citlivosti 25600 ISO. Na velké fotce (snímky mají 8 až 10 MB ! ) je samozřejmě šum vidět, nicméně tato obrovská citlivost je určená k momentním záběrům reportážního typu na velmi ztížených podmínek, nikoli k nočním záběrům architektury! I v této krajní hodnotě je šum šetrný ke kresbě. V praxi se ovšem bude fotograf držet v nižších polohách citlivosti, přičemž při 1600 ISO opravdu zase “není co řešit”.

Kresba mě opět ponouká k superlativům. Přirozeně že je třeba používat špičkových objektivů. Při této recenzi jsem používal objektivy 24-70 mm / F2.8 a 70-200 mm /F2.8 a pevné ohnisko 105 mm /F2.8 (tento objektiv jsem tu už recenzoval, k zbývajícím se vrátím jindy). Kresba je superlativní, bez vinětace (tmavnutí rohů)a o nějakých fialových konturách ani řeči. Samozřejmě do rohů kresba slábne, ale rozhodně ne natolik, aby to rušilo celkový dojem.

Použití DX objektivů je další “bomba” tohoto přístroje. V menu lze nastavit režim, kdy po nasazení objektivu určenému k DX fotoaparátu se vymaskuje čip a také v hledáčku se objeví poloprůhledný rámeček vymezující menší zorné pole. Poté se s přístrojem pracuje jako s “malou zrcadlovkou” – obrázky jsou ovšem menší co do rozměru, pětimegové. Problémy to nedělá žádné a značně to rozšiřuje možnosti – zvláště pak proto, že je pro některé účely vhodné prodloužit 1,5 x ohniskovou vzdálenost objektivu při zachování světelnosti (pravda, za cenu menšího rozlišení).

D-lighting je režim, kdy dochází k projasnění stínů. Je to funkce vídaná i na výrobcích jiných výrobků a dze je nutno podotknout, že efektivita tohoto D-lightingu není špičková. Má tři stupně, nicméně výslůdek není příliš patrný. Efektivnější je D-lighting v režimu úpravy obrazu (upravený obrázek s euloží pod jiným jménem na kartu), ovšem to je úprava již vygenerovaného obrazu. Čili, špatné to není, ale je to jedna z mála věcí, které nevzbuzují na D3 nadšení.

Srovnání bez D-lightingu, s maximiálně uplatněným (uprostřed) a následně upraveným (vpravo). Rozdíl mezi levým a středním obrázkem je takřka nepatrný.


Live view má dva režimy, stativový a ruční. Při tom stativovém se ostří přes snímač – musíme stisknout tlačítko AF ON. Při ručním se ostří přes zaostřovací senzor, takže obraz zmizí. Do live view se vracíme opětovným stisknutím spouště.

Virtuální horizont je zajímavá nová funkce – je ale prakticky použitelná spíš při použití stativu: přes menu získáme informaci, jestli je přístroj rovně. Po namáčknutí spouště diagram ale zmizí. Dovedl bych si představit dvě ledky v hledáčku, já bych to vítal – a mnozí další: všiml jsem si, že fotografové se dělí na ty, kterým obraz padá doleva a doprava.

Sériové fotografování je naprosto na úrovni přístrojů pro reportáž a sportovní fotografii. Mnoho fotografů (včetně mě) má permanentně nastavenou sérii – u tohoto přístroje je třeba být opatrný, protože při rychlosti 9 fps se těžko zmáčkne jen jeden snímek…

Shrnutí
Nikon D3 je profesionální jednooká zrcadlovka s formátem snímače 24×36 mm, avšak spolupracující i s optikou pro formát DX. K dalším obrovským přednostem patří vysoká citlivost dosahující až 25600 ISO, přičemž v citlivostech kolem 1600 ISO pracuje bez viditelného šumu. Je to obrovsky rychlý a důkladný stroj, určený zejména k reportážní práci. Má relativně skromné rozlišení 12 Mpx. To bylo jistě pro Nikon důležité strategické rozhodnutí. Vyšší rozlišení by vedlo k lepší kresbě, jenže přineslo by problémy v oblastech vysokého ISO. Nikon se rozhodl pro nižší rozlišení a jsem přesvědčený, že to bylo rozhodnutí správné.
Každopádně je to aparát určený k profesionální práci – ve smyslu k fotografii na profesionální úrovni. Veřejnost teď čeká na variantu pro pokročilé amatéry, zřejmě lehčí a menší přístroj, který by si ale zachoval hlavní přednosti tohoto profi aparátu.

Pro a proti:

Pro:
Všechno

Proti:
nic

Ukázky:
1 až 3 běžné osvětlení, 4 až 6 světelné kontrasty, 7 a 8 přímé světlo, 9 a 10 protisvětlo, 11 a 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: