|
Poprvé jsem se seznámil s tímto přístrojem těsně po jeho prvním předvedení v srpnu minulého roku. Vychutnal jsem si ho ale až teď, kdy byl k disposici na dobu „delší než krátkou“. Je to pevnina, která vyžaduje přece jen víc času na seznámení. Nicméně výsledný dojem je stejný – jde o skvělý profesionální přístroj.
Jaký je a komu je určen
Obrázky se ukládají b 12 nebo 14bitovém RAW (konfcovka NEF), nebo NEF+JPEG, TIFF nebo samotný JPEG. Snímky v RAWu jsou komprimované buď 60-80% nebo 45-60%. Objektivy podporované tímto přístrojem: nejlépe G a D AF Nikory. Pokud by to byly objektivy DX, vytváří jen pětimegové snímky a samozřejmě je zde crop factor 1,5x. Jiné objektivy mají různá omezení, například nemohou využívat systém 3D Color Matrix Metering II. Ostření má 51 zaostřovacích bodů, 15 z nich je křížových. Přístroj má i funkci „live view“, tedy snímání „na matnici“, v jednom z jeho režimů lze použít i pasivní autofokus „na kontrast“. Autofokus je buď single nebo kontinuální, lze nastavit i sledování pohybu. Přirozeně že lze ostřit i ručně. Doostřovací lampička zde není, je třeba použít externího blesku Speedlite k přisvícení. Režimy jsou obvyklé PSAM, měření expozice přes 1005pixelůvý RGB sensor. Pak jee možno volit zonální (3D color matrix), s zvýrazněním středu anebo bodové (průměr 4 00). Bracketing lze volit od 2 do 9 snímků, kompenzaci expozice v rozsahu +- 5EV. Citlivost je v neuvěřitelném rozsahu, v základním režimu 200 až 1600 ISO, ve zvýšeném rozsahu až neuvěřitelných 25600 ISO. Zápis je na CompactFlash karty, přístroj má dva sloty a lze volit na př. do jednoho JPEG a do druhého RAW obrázky. Napájení je z lithium iontového aku EN-EL4a/EL4. Přístroj informuje o stavu baterie. Rozměry a váha jsou úctyhodné, 160 x 157 x 88 mm a 1240 g, bez akumulátoru a objektivu, takže obvykle je to dvoukilový macek. Ovládání a menu Přístroj se zapíná obvyklým nikonským způsobem u spouště – startuje bleskurychle. Hned u spouště je přední roller (zadní je na palec pod horní hranou). Na druhé straně od spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a „mode“, tedy volba režimu PASM. Podobně jako modely D200 a D300 nemá D3 kruhový volič režimů, to „kolečko“, které se rádo posune, když to nejmíň potřebujeme. Nastavení kontrolujeme na prvním stavovém displeji. Tam také vidíme nastavenou clonu/čas, kompenzaci, aktivní slot pro CF, nabití baterie a řadu dalších nastavitelných funkcí. Na pravém boku hranolu je přepínání režimu měření expozice – zonální, středové a bodové, je zde i nastavení korekce oční vady pro hledáček. Protože je to profi přístroj, má hned pod horní hranou tlačítko AF-ON – pro zaostření nikoli přes spoušť, ale právě přes toto tlačítko, které pak – pokud ho dál tiskneme – drží rovinu ostrosti. O něco níže je uzávěr expozice a ostření. Vpravo od LCD najdeme čtyřcestný volič pro posouvání zaostřovacího bodu a pod ním je přepínání režimu autofokusu: automat, volitelný zaostřovací bod a bodové měření uprostřed. Vlevo od hledáčku je volič pro bracketing (postupnou expozici), režim blesku (běžné snímání, synchronizace s pomalým časem, aktivace při zadní roletě, redukce červených očí) a L je blokace rychlosti závěrky v režimu S a M – je to opatření proti náhodnému přenastavení hodnoty expozičního času. Na přední stěně jsou dvě tlačítka, ke kterým lze přiřadit přes menu různé funkce. Pod objektivem je volba ostření jednotlivě / průběžně / ručně. Menu je řešeno velmi podobně, jak jsme zvyklí u D200 a D300, takže kdo přejde na D3 z této řady nebude mít žádné problémy. Má šest kapitol, prohlížení, focení, uživatelské, kde nastavujeme podle svých potřeb parametry pro autofokus, měření expozice, časové prodlevy, displej, bracketing a ovládací prvky. Dále je zde samozřejmě setup a pak „retušovací menu“, kde je zajímavý především D-lighting, samočinné zesvětlování tmavých partií. V nabídce jsou zde i další úpravy, osobně bych se tomu vyhnul, protože pracujeme jen s rámcovou informací CLD displeje. Konečně je tu „my menu“, kam si můžeme natahat to, co potřebujeme k práci nejvíc a získáme tak osobní zjednodušené funkční menu. Jak se s ním fotí Kresba mě opět ponouká k superlativům. Přirozeně že je třeba používat špičkových objektivů. Při této recenzi jsem používal objektivy 24-70 mm / F2.8 a 70-200 mm /F2.8 a pevné ohnisko 105 mm /F2.8 (tento objektiv jsem tu už recenzoval, k zbývajícím se vrátím jindy). Kresba je superlativní, bez vinětace (tmavnutí rohů)a o nějakých fialových konturách ani řeči. Samozřejmě do rohů kresba slábne, ale rozhodně ne natolik, aby to rušilo celkový dojem. Použití DX objektivů je další „bomba“ tohoto přístroje. V menu lze nastavit režim, kdy po nasazení objektivu určenému k DX fotoaparátu se vymaskuje čip a také v hledáčku se objeví poloprůhledný rámeček vymezující menší zorné pole. Poté se s přístrojem pracuje jako s „malou zrcadlovkou“ – obrázky jsou ovšem menší co do rozměru, pětimegové. Problémy to nedělá žádné a značně to rozšiřuje možnosti – zvláště pak proto, že je pro některé účely vhodné prodloužit 1,5 x ohniskovou vzdálenost objektivu při zachování světelnosti (pravda, za cenu menšího rozlišení). D-lighting je režim, kdy dochází k projasnění stínů. Je to funkce vídaná i na výrobcích jiných výrobků a dze je nutno podotknout, že efektivita tohoto D-lightingu není špičková. Má tři stupně, nicméně výslůdek není příliš patrný. Efektivnější je D-lighting v režimu úpravy obrazu (upravený obrázek s euloží pod jiným jménem na kartu), ovšem to je úprava již vygenerovaného obrazu. Čili, špatné to není, ale je to jedna z mála věcí, které nevzbuzují na D3 nadšení.
Live view má dva režimy, stativový a ruční. Při tom stativovém se ostří přes snímač – musíme stisknout tlačítko AF ON. Při ručním se ostří přes zaostřovací senzor, takže obraz zmizí. Do live view se vracíme opětovným stisknutím spouště. Virtuální horizont je zajímavá nová funkce – je ale prakticky použitelná spíš při použití stativu: přes menu získáme informaci, jestli je přístroj rovně. Po namáčknutí spouště diagram ale zmizí. Dovedl bych si představit dvě ledky v hledáčku, já bych to vítal – a mnozí další: všiml jsem si, že fotografové se dělí na ty, kterým obraz padá doleva a doprava. Sériové fotografování je naprosto na úrovni přístrojů pro reportáž a sportovní fotografii. Mnoho fotografů (včetně mě) má permanentně nastavenou sérii – u tohoto přístroje je třeba být opatrný, protože při rychlosti 9 fps se těžko zmáčkne jen jeden snímek… Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Poprvé jsem se seznámil s tímto přístrojem těsně po jeho prvním předvedení v srpnu minulého roku. Vychutnal jsem si ho ale až teď, kdy byl k disposici na dobu „delší než krátkou“. Je to pevnina, která vyžaduje přece jen víc času na seznámení. Nicméně výsledný dojem je stejný – jde o skvělý profesionální přístroj.
Jaký je a komu je určen
Obrázky se ukládají b 12 nebo 14bitovém RAW (konfcovka NEF), nebo NEF+JPEG, TIFF nebo samotný JPEG. Snímky v RAWu jsou komprimované buď 60-80% nebo 45-60%. Objektivy podporované tímto přístrojem: nejlépe G a D AF Nikory. Pokud by to byly objektivy DX, vytváří jen pětimegové snímky a samozřejmě je zde crop factor 1,5x. Jiné objektivy mají různá omezení, například nemohou využívat systém 3D Color Matrix Metering II. Ostření má 51 zaostřovacích bodů, 15 z nich je křížových. Přístroj má i funkci „live view“, tedy snímání „na matnici“, v jednom z jeho režimů lze použít i pasivní autofokus „na kontrast“. Autofokus je buď single nebo kontinuální, lze nastavit i sledování pohybu. Přirozeně že lze ostřit i ručně. Doostřovací lampička zde není, je třeba použít externího blesku Speedlite k přisvícení. Režimy jsou obvyklé PSAM, měření expozice přes 1005pixelůvý RGB sensor. Pak jee možno volit zonální (3D color matrix), s zvýrazněním středu anebo bodové (průměr 4 00). Bracketing lze volit od 2 do 9 snímků, kompenzaci expozice v rozsahu +- 5EV. Citlivost je v neuvěřitelném rozsahu, v základním režimu 200 až 1600 ISO, ve zvýšeném rozsahu až neuvěřitelných 25600 ISO. Zápis je na CompactFlash karty, přístroj má dva sloty a lze volit na př. do jednoho JPEG a do druhého RAW obrázky. Napájení je z lithium iontového aku EN-EL4a/EL4. Přístroj informuje o stavu baterie. Rozměry a váha jsou úctyhodné, 160 x 157 x 88 mm a 1240 g, bez akumulátoru a objektivu, takže obvykle je to dvoukilový macek. Ovládání a menu Přístroj se zapíná obvyklým nikonským způsobem u spouště – startuje bleskurychle. Hned u spouště je přední roller (zadní je na palec pod horní hranou). Na druhé straně od spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a „mode“, tedy volba režimu PASM. Podobně jako modely D200 a D300 nemá D3 kruhový volič režimů, to „kolečko“, které se rádo posune, když to nejmíň potřebujeme. Nastavení kontrolujeme na prvním stavovém displeji. Tam také vidíme nastavenou clonu/čas, kompenzaci, aktivní slot pro CF, nabití baterie a řadu dalších nastavitelných funkcí. Na pravém boku hranolu je přepínání režimu měření expozice – zonální, středové a bodové, je zde i nastavení korekce oční vady pro hledáček. Protože je to profi přístroj, má hned pod horní hranou tlačítko AF-ON – pro zaostření nikoli přes spoušť, ale právě přes toto tlačítko, které pak – pokud ho dál tiskneme – drží rovinu ostrosti. O něco níže je uzávěr expozice a ostření. Vpravo od LCD najdeme čtyřcestný volič pro posouvání zaostřovacího bodu a pod ním je přepínání režimu autofokusu: automat, volitelný zaostřovací bod a bodové měření uprostřed. Vlevo od hledáčku je volič pro bracketing (postupnou expozici), režim blesku (běžné snímání, synchronizace s pomalým časem, aktivace při zadní roletě, redukce červených očí) a L je blokace rychlosti závěrky v režimu S a M – je to opatření proti náhodnému přenastavení hodnoty expozičního času. Na přední stěně jsou dvě tlačítka, ke kterým lze přiřadit přes menu různé funkce. Pod objektivem je volba ostření jednotlivě / průběžně / ručně. Menu je řešeno velmi podobně, jak jsme zvyklí u D200 a D300, takže kdo přejde na D3 z této řady nebude mít žádné problémy. Má šest kapitol, prohlížení, focení, uživatelské, kde nastavujeme podle svých potřeb parametry pro autofokus, měření expozice, časové prodlevy, displej, bracketing a ovládací prvky. Dále je zde samozřejmě setup a pak „retušovací menu“, kde je zajímavý především D-lighting, samočinné zesvětlování tmavých partií. V nabídce jsou zde i další úpravy, osobně bych se tomu vyhnul, protože pracujeme jen s rámcovou informací CLD displeje. Konečně je tu „my menu“, kam si můžeme natahat to, co potřebujeme k práci nejvíc a získáme tak osobní zjednodušené funkční menu. Jak se s ním fotí Kresba mě opět ponouká k superlativům. Přirozeně že je třeba používat špičkových objektivů. Při této recenzi jsem používal objektivy 24-70 mm / F2.8 a 70-200 mm /F2.8 a pevné ohnisko 105 mm /F2.8 (tento objektiv jsem tu už recenzoval, k zbývajícím se vrátím jindy). Kresba je superlativní, bez vinětace (tmavnutí rohů)a o nějakých fialových konturách ani řeči. Samozřejmě do rohů kresba slábne, ale rozhodně ne natolik, aby to rušilo celkový dojem. Použití DX objektivů je další „bomba“ tohoto přístroje. V menu lze nastavit režim, kdy po nasazení objektivu určenému k DX fotoaparátu se vymaskuje čip a také v hledáčku se objeví poloprůhledný rámeček vymezující menší zorné pole. Poté se s přístrojem pracuje jako s „malou zrcadlovkou“ – obrázky jsou ovšem menší co do rozměru, pětimegové. Problémy to nedělá žádné a značně to rozšiřuje možnosti – zvláště pak proto, že je pro některé účely vhodné prodloužit 1,5 x ohniskovou vzdálenost objektivu při zachování světelnosti (pravda, za cenu menšího rozlišení). D-lighting je režim, kdy dochází k projasnění stínů. Je to funkce vídaná i na výrobcích jiných výrobků a dze je nutno podotknout, že efektivita tohoto D-lightingu není špičková. Má tři stupně, nicméně výslůdek není příliš patrný. Efektivnější je D-lighting v režimu úpravy obrazu (upravený obrázek s euloží pod jiným jménem na kartu), ovšem to je úprava již vygenerovaného obrazu. Čili, špatné to není, ale je to jedna z mála věcí, které nevzbuzují na D3 nadšení.
Live view má dva režimy, stativový a ruční. Při tom stativovém se ostří přes snímač – musíme stisknout tlačítko AF ON. Při ručním se ostří přes zaostřovací senzor, takže obraz zmizí. Do live view se vracíme opětovným stisknutím spouště. Virtuální horizont je zajímavá nová funkce – je ale prakticky použitelná spíš při použití stativu: přes menu získáme informaci, jestli je přístroj rovně. Po namáčknutí spouště diagram ale zmizí. Dovedl bych si představit dvě ledky v hledáčku, já bych to vítal – a mnozí další: všiml jsem si, že fotografové se dělí na ty, kterým obraz padá doleva a doprava. Sériové fotografování je naprosto na úrovni přístrojů pro reportáž a sportovní fotografii. Mnoho fotografů (včetně mě) má permanentně nastavenou sérii – u tohoto přístroje je třeba být opatrný, protože při rychlosti 9 fps se těžko zmáčkne jen jeden snímek… Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
