Nezařazené

Nikon D2H


Po důstojné prodlevě tří let přišel Nikon na trh s nově koncipovaným profesionálním přístrojem, jednookou zrcadlovkou D2H. Už název napovídá, oč jde – je to pokračovatel oblíbeného přístroje D1 a H označuje „high speed“, tedy vysokorychlostní sériové snímání. Zatímco D1 a její klon, vysokorychlostní D1H měly snímač (skoro) třímegový, D2H je vybaven 4,1 Mpx snímačem typu JFET. Na webové stránce japonského Nikonu je vysvětlení (anglicky) s pěknými animacemi, oč jde. Snímač kombinuje výhody CCD a CMOS snímačů, takže si zachovávají preciznost CCD a rychlost CMOS. Toho je využito jednak pro rychlé sériové focení (až 8 fps), jednak pro bleskové vyhodnocování světelné situace a kontrastu, tedy k rychlému nastavování expozičních hodnot a pro autofokus. Kompletní technické údaje máme na digineffu zde.

Koncepce a design
Jde o jednookou zrcadlovku, určenou pro profesionální provoz. Má úctyhodné rozměry 158 x 150 x 86 mm a váhu 1070 g – obsahuje rozměrnou schránu pro akumulátory a je už uzpůsobena pro focení „na výšku“, takže má dvě spouště a ovládací kotouč. Snímač generuje obrázky jen v dvou rozměrech, 2464 x 1632 a 1840 x 1224 pixelů, buď jako JPEG, nebo TIFF, nebo „digitální negativ NEF (tedy rozumějte RAW), přičemž je možno snímat současně v NEF i JPEG. Lze volit barevný prostor – sRGB buď na portréty (lepší pleťovka) nebo na krajinky, anebo Adobe RGB (širší barevné pole). Objektiv má F bajonet a jeho prodlužovací faktor je 1,5, takže lze používat obrovskou šíři nikonských objektivů. Ideální jsou AF Nikkory řad AF-S, DX (s omezeným zobrazovacím polem), VR a D/G, protože jsou vybaveny čipem a lze jich použít při měření v běžném provozu i při práci s flešem. Jiné objektivy mívají různá omezení, na př. že jich nelze použít pro 3D Color Matrix Metering a pod. Autofokus je 11 bodový, toto enormní množství vyhodnocovacích bodů je důležité hlavně pro „dynamické ostření“, kdy je aparát schopen držet v ostrosti pohybující se objekt – v krajních případech i za předpokladu, že objekt částečně za něčím na chvilku zmizí. Režimy ostření jsou čtyři, s jednou zaostřovací oblastí a tři dynamické, tedy s možností sledovat objekt, zaostřovat na nejbližší objekt a sledovat skupiny. Citlivost přístroje je 200 až 1600 ISO, přičemž nejvyšší citlivost lze ještě zesílit (za cenu vyššího šumu). Závěrka je vertikální štěrbinová s rozsahem od 30 sec do 1/8000 sec, synchro flashe je při 1/250 sec. Bílá se nastavuje automaticky (s využitím speciálního sensoru), nebo z pěti předvoleb nebo ručně, přičemž lze nastavoval bílou v Kelvinech – je zde ovšem i bracketing bílé. Na zadní stěně je 2,5´´ velký LCD displej. Komunikace s PC je přes USB 2.0, ale lze použít i Wireless Transmitter WT-1 (IEEE 802.11b), tedy WiFi. Snímky zapisuje na CF I a II kartu, eventuálně Microdrive. Napájení je z Lithium-Ion EN-EL4 (11.1 V DC) akumulátoru.

Ovládání a menu

V krátké recenzi se lze zmínit jen o základních funkcích, „všechno“ skoro ani nelze postihnout na jeden zátah. Co ale zaujme na první pohled, je jednoduchost – některé funkce u tohoto na výsost profi přístroje jsou tak uživatelsky přítulné, že lze litovat, proč nejsou zavedeny u lidových kompaktů.

Čímž trochu mixuju oddíly, protože to co následuje se týká praxe.
Přístroj má dva stavové displeje – jeden na horní stěně, ten ukazuje režim fotografování, slonu a čas, počet snímků, režim autofokusu, stav baterie atd., příjemný je ale ten zadní, umístěný pod velký displej na prohlížení a na volbu v menu. Pod ním jsou tlačítka pro ISO, kvalitu a bílou, tedy ty volby, které pořád potřebujeme a které na př. u SD100 jsou zakuklené do levého kolečka nahoře. Je přirozenější ovládat tyto funkce z pohledu na zadní stěnu. Vlevo nahoře je ovládání prohlížení a mazání, kdežto nahoře u spouště je tlačítko pro MODE (tedy volba automat, priorita clony/času a manuál) a kompenzace expozice. Na kolečko vlevo toho zbylo málo: bracketing, ovládání flashe a uzávěr rychlosti závěrky nebo clony (podle toho, zda máme nastavenu prioritu jednoho nebo druhého). Pod kolečkem je volič focení single (jednotlivé obrázky), pak CL (continuous low speed – lze volit sériové focení rychlostí 1 fps až 7. V této souvislosti se uvádí, že maximu je 40 snímků v sérii, v praxi jsem ale dosáhl ještě delších sérií – toto je jedna z nejúžasnějších vlastností tohoto přístroje). CH je Continuous High Speed, což je oněch 8 fps. M-up je možnost zvednout zrcátko, to se dělá při dlouhých expozicích, aby se dosáhlo minimálního chvění přístroje.

Menu má čtyři hlavní oddíly – prohlížení, fotografování, osobní nastavení a setup. Graficky je menu přehledné – v oddíle věnovaném osobnímu nastavení si Nikon pomáhá barvami. Další příjemnost – „menu bank“, tedy soubory osobních nastavení, lze pojmenovat podle libosti – lze přiřadit libovolná slova. Bílá lze nastavit v rozmezí 2500 – 10000K a je velmi jemně laditelná. Kromě toho lze doladit barevnost (hue) od + do – 9 stupňů. ISO dosahuje hodnoty až 6400 (v režimu HI-2).

V praxi
Je až překvapující, jak málo překvapujícího lze dodat. Aparát samozřejmě nabíhá okamžitě – zpoždění je běžnými nelaboratorními prostředky neměřitelné, právě tak jako zpoždění spouště. Ke skvělým vymoženostem přístroje patří i softwarové vybavení, prohlížeč a zejména Nikon Capture 4 Editor – je to patrně nejlepší rawový konvertor v současné době dosažitelný. K jeho kouzlům patří i napravování soudkové vady DX ED Fisheye rybího oka (ona to není fakticky „soudková vada“ – jde o perspektivní zprohýbání rovných linií) – editor srovná nejen RAW,, ale i JPEG pořízený tímto speciálním objektivem. Výsledkem jsou superširokoúhlé obrázky tak kvalitní, jaké dokáží jen zcela speciální superdrahé objektivy typu rybí oko.

Skvěle ovladatelný, výkonný, nabitý možnostmi až po samu mez stavu současné techniky, takový je Nikon D2H. Stojí cca 120 tisíc, to je o cca 30 tisíc méně, než další novinka na poli profi techniky, Canon EOS 1D Mark II. Ten je ovšem osmimegový, kdežto tento Nikon disponuje 4 miliony buněk. To je závažný podnět k přemýšlení. Mega nejsou všechno, já to říkám pořád. Tohle není aparát pro každého, je to robustní profi nástroj, který by měl vydržet morální zastarání, no, dejme tomu pět let (fyzicky vydrží samozřejmě mnohem déle). Oba přístroje definitivně otestuje profi komunita fotografů. Ta rozhodne s definitivní platností, zda je tento Nikon tím esem, které přebije konkurenci.

Ukázky:
Snímky při 200 ISO, snímek „Na číhané“ při 1600 ISO.

Po důstojné prodlevě tří let přišel Nikon na trh s nově koncipovaným profesionálním přístrojem, jednookou zrcadlovkou D2H. Už název napovídá, oč jde – je to pokračovatel oblíbeného přístroje D1 a H označuje „high speed“, tedy vysokorychlostní sériové snímání. Zatímco D1 a její klon, vysokorychlostní D1H měly snímač (skoro) třímegový, D2H je vybaven 4,1 Mpx snímačem typu JFET. Na webové stránce japonského Nikonu je vysvětlení (anglicky) s pěknými animacemi, oč jde. Snímač kombinuje výhody CCD a CMOS snímačů, takže si zachovávají preciznost CCD a rychlost CMOS. Toho je využito jednak pro rychlé sériové focení (až 8 fps), jednak pro bleskové vyhodnocování světelné situace a kontrastu, tedy k rychlému nastavování expozičních hodnot a pro autofokus. Kompletní technické údaje máme na digineffu zde.

Koncepce a design
Jde o jednookou zrcadlovku, určenou pro profesionální provoz. Má úctyhodné rozměry 158 x 150 x 86 mm a váhu 1070 g – obsahuje rozměrnou schránu pro akumulátory a je už uzpůsobena pro focení „na výšku“, takže má dvě spouště a ovládací kotouč. Snímač generuje obrázky jen v dvou rozměrech, 2464 x 1632 a 1840 x 1224 pixelů, buď jako JPEG, nebo TIFF, nebo „digitální negativ NEF (tedy rozumějte RAW), přičemž je možno snímat současně v NEF i JPEG. Lze volit barevný prostor – sRGB buď na portréty (lepší pleťovka) nebo na krajinky, anebo Adobe RGB (širší barevné pole). Objektiv má F bajonet a jeho prodlužovací faktor je 1,5, takže lze používat obrovskou šíři nikonských objektivů. Ideální jsou AF Nikkory řad AF-S, DX (s omezeným zobrazovacím polem), VR a D/G, protože jsou vybaveny čipem a lze jich použít při měření v běžném provozu i při práci s flešem. Jiné objektivy mívají různá omezení, na př. že jich nelze použít pro 3D Color Matrix Metering a pod. Autofokus je 11 bodový, toto enormní množství vyhodnocovacích bodů je důležité hlavně pro „dynamické ostření“, kdy je aparát schopen držet v ostrosti pohybující se objekt – v krajních případech i za předpokladu, že objekt částečně za něčím na chvilku zmizí. Režimy ostření jsou čtyři, s jednou zaostřovací oblastí a tři dynamické, tedy s možností sledovat objekt, zaostřovat na nejbližší objekt a sledovat skupiny. Citlivost přístroje je 200 až 1600 ISO, přičemž nejvyšší citlivost lze ještě zesílit (za cenu vyššího šumu). Závěrka je vertikální štěrbinová s rozsahem od 30 sec do 1/8000 sec, synchro flashe je při 1/250 sec. Bílá se nastavuje automaticky (s využitím speciálního sensoru), nebo z pěti předvoleb nebo ručně, přičemž lze nastavoval bílou v Kelvinech – je zde ovšem i bracketing bílé. Na zadní stěně je 2,5´´ velký LCD displej. Komunikace s PC je přes USB 2.0, ale lze použít i Wireless Transmitter WT-1 (IEEE 802.11b), tedy WiFi. Snímky zapisuje na CF I a II kartu, eventuálně Microdrive. Napájení je z Lithium-Ion EN-EL4 (11.1 V DC) akumulátoru.

Ovládání a menu

V krátké recenzi se lze zmínit jen o základních funkcích, „všechno“ skoro ani nelze postihnout na jeden zátah. Co ale zaujme na první pohled, je jednoduchost – některé funkce u tohoto na výsost profi přístroje jsou tak uživatelsky přítulné, že lze litovat, proč nejsou zavedeny u lidových kompaktů.

Čímž trochu mixuju oddíly, protože to co následuje se týká praxe.
Přístroj má dva stavové displeje – jeden na horní stěně, ten ukazuje režim fotografování, slonu a čas, počet snímků, režim autofokusu, stav baterie atd., příjemný je ale ten zadní, umístěný pod velký displej na prohlížení a na volbu v menu. Pod ním jsou tlačítka pro ISO, kvalitu a bílou, tedy ty volby, které pořád potřebujeme a které na př. u SD100 jsou zakuklené do levého kolečka nahoře. Je přirozenější ovládat tyto funkce z pohledu na zadní stěnu. Vlevo nahoře je ovládání prohlížení a mazání, kdežto nahoře u spouště je tlačítko pro MODE (tedy volba automat, priorita clony/času a manuál) a kompenzace expozice. Na kolečko vlevo toho zbylo málo: bracketing, ovládání flashe a uzávěr rychlosti závěrky nebo clony (podle toho, zda máme nastavenu prioritu jednoho nebo druhého). Pod kolečkem je volič focení single (jednotlivé obrázky), pak CL (continuous low speed – lze volit sériové focení rychlostí 1 fps až 7. V této souvislosti se uvádí, že maximu je 40 snímků v sérii, v praxi jsem ale dosáhl ještě delších sérií – toto je jedna z nejúžasnějších vlastností tohoto přístroje). CH je Continuous High Speed, což je oněch 8 fps. M-up je možnost zvednout zrcátko, to se dělá při dlouhých expozicích, aby se dosáhlo minimálního chvění přístroje.

Menu má čtyři hlavní oddíly – prohlížení, fotografování, osobní nastavení a setup. Graficky je menu přehledné – v oddíle věnovaném osobnímu nastavení si Nikon pomáhá barvami. Další příjemnost – „menu bank“, tedy soubory osobních nastavení, lze pojmenovat podle libosti – lze přiřadit libovolná slova. Bílá lze nastavit v rozmezí 2500 – 10000K a je velmi jemně laditelná. Kromě toho lze doladit barevnost (hue) od + do – 9 stupňů. ISO dosahuje hodnoty až 6400 (v režimu HI-2).

V praxi
Je až překvapující, jak málo překvapujícího lze dodat. Aparát samozřejmě nabíhá okamžitě – zpoždění je běžnými nelaboratorními prostředky neměřitelné, právě tak jako zpoždění spouště. Ke skvělým vymoženostem přístroje patří i softwarové vybavení, prohlížeč a zejména Nikon Capture 4 Editor – je to patrně nejlepší rawový konvertor v současné době dosažitelný. K jeho kouzlům patří i napravování soudkové vady DX ED Fisheye rybího oka (ona to není fakticky „soudková vada“ – jde o perspektivní zprohýbání rovných linií) – editor srovná nejen RAW,, ale i JPEG pořízený tímto speciálním objektivem. Výsledkem jsou superširokoúhlé obrázky tak kvalitní, jaké dokáží jen zcela speciální superdrahé objektivy typu rybí oko.

Skvěle ovladatelný, výkonný, nabitý možnostmi až po samu mez stavu současné techniky, takový je Nikon D2H. Stojí cca 120 tisíc, to je o cca 30 tisíc méně, než další novinka na poli profi techniky, Canon EOS 1D Mark II. Ten je ovšem osmimegový, kdežto tento Nikon disponuje 4 miliony buněk. To je závažný podnět k přemýšlení. Mega nejsou všechno, já to říkám pořád. Tohle není aparát pro každého, je to robustní profi nástroj, který by měl vydržet morální zastarání, no, dejme tomu pět let (fyzicky vydrží samozřejmě mnohem déle). Oba přístroje definitivně otestuje profi komunita fotografů. Ta rozhodne s definitivní platností, zda je tento Nikon tím esem, které přebije konkurenci.

Ukázky:
Snímky při 200 ISO, snímek „Na číhané“ při 1600 ISO.