Nezařazené

Nikon Coolpix S9 (recenze)

Loni v květnu jsem u recenzoval Coolpix S5, šestimegový kompakt s periskopovým zoomem. Také S9 je šestimego s periskopem. Bude tedy zajímavé se podívat, jaký je vývoj, kam se Nikon za necelý rok od uvedení S5 (loni v únoru) dostal.

Jaký je a komu je určen
Kdo kdy slyšel o periskopových objektivech si dovede základní rysy představit. Tyto objektivy obsahují hranol, který láme jejich optickou osu do pravého úhlu. Vstupní čočka je tedy v pření stěně, avšak všechny pohyblivé součásti jsou uvnitř přístroje a snímač leží na dně. Po zapnutí se tedy z přístroje nic nevysouvá, přístroj zůstává hladký. Všechny přístroje takto řešené poněkud připomínají tabatěrku, jsou velmi ploché – konkrétně tento má rozměry 91 x 58 x 20 mm (o něco míně než předchůdce) a váží 165 gramů. Změnil se objektiv. Má ohnisko poněkud posazené do předu, tedy na rozsah odpovídající 38 až 114 mm, jde tedy o trojnásobný zoom. Ostří od 25 cm, v makru od 4 cm, světelnost má F3.5 – F4.3. Rozsah citlivosti snímače CCD 1/2.5 ” je od 50 do 800 ISO, snímač má šest miliónů pixelů efektivně, fyzicky 6,2. Rozsah závěrky je od 2 sec do 1/1500 sec. Video je s rozlišením 640×480 při 30 fps. přístroj je vybaven vnitřní 24 MB pamětí a slotem pro SD kartu. Zapisuje obrázky ve formátu JPEG ve dvou stupních kvality (komprese). Displej je dvouapůlpalcový, má 153 tisíc pixelů, takže jich poněkud ubylo. Akumulátor Nikon EN-EL8 Lithium-Ion zůstal stejný.

Přístroj je určen k běžnému rodinnému fotografování, k jeho oblibě přispěje i fakt, že má české menu.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Jakmile přístroj je v nečinnosti, usne a vedle tlačítka se rozbliká dioda, to je velmi užitečné zařízení,. Vlevo od tohoto tlačítka je tlačítko pro zapnutí funkce Face-priority AF. Funkce byla už u předešlého modelu. Je to funkce v dnešní době možná až trochu módní, posledně jsem nabádal k experimentování, nejinak se zachovám i teď. Osobně bych na face priority (vyhledávání tváře) nespoléhal. Nicméně je třeba toto tlačítko brát vážně. Zapíná se jím důležitá funkce D-lighting při přehrávání. To je funkce, která projasňuje příliš tmavé stíny na už exponovaném obrázku. To je znamenitá vymoženost – u tohoto jednoduchého kompaktu má volbu jen ano / ne, nelze nastavit stupně.
Vpravo od spínače je spoušť a ještě o něco dál je výstupek pro ovládání zoomu.
Na zadní stěně jsou čtyři tlačítka. Horní je přepínání režimu prohlížení a fotografování. K němu těžko co dodat. Pod ním je tlačítko MODE, tedy režim. Zde se přepíná běžné fotografování, fotografování s volbou scén, záznam zvuku a video. V režimu přehrávání můžeme pomocí tohoto tlačítka přihrát ke snímkům zvukovou poznámku, nelze tedy zvukovou poznámku nahrát rovnou při fotografování.

Vraťme se ale k režimu fotografování. MODE, pokud zvolíme program SCENE, nás hodí do předvolených scénických režimů. Pak ale musíme dál pracovat s menu, což je třetí tlačítko vlevo dole od kruhového voliče. Zde volíme scénické režimy Portrét, Krajina, Sport, Noční portrét, Párty/interiér, Pláž/sníh, Západ slunce, Úsvit/soumrak, Noční krajina, Makro, Muzeum, Ohňostroj, Reprodukce, Protisvětlo a Panoráma s asistencí. Navíc každý scénický režim má svá podmenu. Například režim Portrét má volby obyč, vlevo, vpravo, zblízka, v páru. Jakmile zvolíme dejme tomu “portrét zblízka”, na displeji se nám namaluje panáček a i “lama” pochopí, že by měl portrétovaného zarámovat panáčkovými obrysy. Pak je ale třeba jít znovu do menu, protože “panáček” zůstane na displeji viset, dokud ho nevypneme. Je to důmyslné, ale chce se naučit s tím zacházet, pak je to možná docela užitečné zařízení. Příjemné je pod-menu “sportovní divák” se zkrácenou dobou ostření (zkráceným rozsahem “tápání” autofokusu).
Plyne ale z toho, že jakmile jsme s v režimech, je vypnuté “obyčejné menu”, takže nelze například nastavovat bílou a také nastavování citlivosti musíme nechat na automatice, právě tak nastavování expoziční kompenzace.

Menu fotografování je jednoduché, jak řečeno nastavitelné na češtinu. Má dvě obrazovky, jedna obsahuje odkaz na setup (zde se nastavuje datum, zda chceme menu textové nebo obrázkové,upozornění na rozmazání (je to varovný nápis, který se objeví při delší expozici, bez ohledu i na to, zdali máme přístroj na stativu). Zde je možno resetovat všechna nastavení na výchozí (default) nastavení.
Další položky menu jsou velikost /komprese, vyvážení bílé, expoziční kompenzace (bohužel, i nadále je kvůli tomu nutno chodit do menu, třebaže je jedna pozice čtyřcestného voliče prázdná) a sériové / jednotlivé snímání,. Na druhé obrazovce je citlivost, nastavení barev ( (standard, posílená barevnost, černobílé, hnědé a modré fotky). Zajímavá a pro Nikon typická je funkce BSS, kdy aparát pořídí tři a uloží ten nejostřejší (pozná to podle datového objemu, nejostřejší má nejvíc detailů a je tudíž největší). Z měnu musíme vyjít stlačením tlačítka MENU, nelze ho zhasnout stiskem spouště a to je chyba. Vypne se ale, když aparát “usne”.

Jak se s ním fotí
Startuje kupodivu pomalu, v mém testu snímání stopek na obrazovce se vzpamatoval až po 2,2 sec a to je opravdu hodně. S namáčknutím snímal za 0,2 sec, to je slušné. Bez namáčknutí snímal taky za 0,8 a to je dnes hodně pomalu. Pomůže zapnutí scény “sportovní divák”, to se prodleva zkrátila na 0,3 sec.
Obrazově je velmi dobrý. O nějakém plavání v rozích není zde řeči. Přístroj nevinětuje (tmavé kouty), soudková vada je v rozumných mezích. Příjemně mě překvapil s nastavením expozice. Jakmile je scéna půl na půl (ostré světlo hluboký stín), nastaví expozici ve prospěch světlých ploch a tím se vyvaruje přepáleným jasům. Velmi slušně si vede i v prostředí s velkými jasovými rozdíly. Funkce D-lighting je velmi efektivní, musíme ovšem počítat s tím, že na zesvětlených partiích silně vzroste šum. A ještě nás nesmí zaskočit, že takto upravené snímky se jinak jmenují – přístroj je ukládá nikoli jako DSCN snímek, ale FSCN a v adresáři se tudíž dostanou na konec. Ostatně šum se dá čekat i při 400 ISO. Přitom datový odstup snímků při 100 / 200 / 400 ISO není velký: 2,5 MB při 100 a 200 a 2,7 MB při 400 ISO. I to naznačuje, že šum není agresivní, nicméně markantní je. Automatické nastavení bílé moc spolehlivé není, lepší výsledky dá předvolba, naštěstí je tu možnost ručního nastavení.

Shrnutí
Nikon Coolpix S9 je amatérský šestimegový kompakt s periskopovým zoomem s dobrou světelností a rozsahem 1:3. Je určen k běžnému fotografování, rodinné snímky, nenáročná dokumentace. Je elegantní a solidně vyrobený, jeho design je nadčasový, takže nehrozí nebezpečí “morálního zestárnutí”.

Pro a proti:

Pro:
Malé rozměry a váha
dobrý obraz
české menu
Proti:
Trochu kostrbaté ovládání přes menu
(toto bych měl opakovat třikrát…)

Ukázky:
1,2,3 – rozsah zoomu až po digitální zoom (4x), 4 hezké počasí, 5 protisvětlo, 6,7 kresba při tele a wide režimu, 8 zkouška přepalů, 9 velký rozsah jasů, 10 ještě větší rozsah jasů, 11 šero, 12 noc při 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Loni v květnu jsem u recenzoval Coolpix S5, šestimegový kompakt s periskopovým zoomem. Také S9 je šestimego s periskopem. Bude tedy zajímavé se podívat, jaký je vývoj, kam se Nikon za necelý rok od uvedení S5 (loni v únoru) dostal.

Jaký je a komu je určen
Kdo kdy slyšel o periskopových objektivech si dovede základní rysy představit. Tyto objektivy obsahují hranol, který láme jejich optickou osu do pravého úhlu. Vstupní čočka je tedy v pření stěně, avšak všechny pohyblivé součásti jsou uvnitř přístroje a snímač leží na dně. Po zapnutí se tedy z přístroje nic nevysouvá, přístroj zůstává hladký. Všechny přístroje takto řešené poněkud připomínají tabatěrku, jsou velmi ploché – konkrétně tento má rozměry 91 x 58 x 20 mm (o něco míně než předchůdce) a váží 165 gramů. Změnil se objektiv. Má ohnisko poněkud posazené do předu, tedy na rozsah odpovídající 38 až 114 mm, jde tedy o trojnásobný zoom. Ostří od 25 cm, v makru od 4 cm, světelnost má F3.5 – F4.3. Rozsah citlivosti snímače CCD 1/2.5 ” je od 50 do 800 ISO, snímač má šest miliónů pixelů efektivně, fyzicky 6,2. Rozsah závěrky je od 2 sec do 1/1500 sec. Video je s rozlišením 640×480 při 30 fps. přístroj je vybaven vnitřní 24 MB pamětí a slotem pro SD kartu. Zapisuje obrázky ve formátu JPEG ve dvou stupních kvality (komprese). Displej je dvouapůlpalcový, má 153 tisíc pixelů, takže jich poněkud ubylo. Akumulátor Nikon EN-EL8 Lithium-Ion zůstal stejný.

Přístroj je určen k běžnému rodinnému fotografování, k jeho oblibě přispěje i fakt, že má české menu.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Jakmile přístroj je v nečinnosti, usne a vedle tlačítka se rozbliká dioda, to je velmi užitečné zařízení,. Vlevo od tohoto tlačítka je tlačítko pro zapnutí funkce Face-priority AF. Funkce byla už u předešlého modelu. Je to funkce v dnešní době možná až trochu módní, posledně jsem nabádal k experimentování, nejinak se zachovám i teď. Osobně bych na face priority (vyhledávání tváře) nespoléhal. Nicméně je třeba toto tlačítko brát vážně. Zapíná se jím důležitá funkce D-lighting při přehrávání. To je funkce, která projasňuje příliš tmavé stíny na už exponovaném obrázku. To je znamenitá vymoženost – u tohoto jednoduchého kompaktu má volbu jen ano / ne, nelze nastavit stupně.
Vpravo od spínače je spoušť a ještě o něco dál je výstupek pro ovládání zoomu.
Na zadní stěně jsou čtyři tlačítka. Horní je přepínání režimu prohlížení a fotografování. K němu těžko co dodat. Pod ním je tlačítko MODE, tedy režim. Zde se přepíná běžné fotografování, fotografování s volbou scén, záznam zvuku a video. V režimu přehrávání můžeme pomocí tohoto tlačítka přihrát ke snímkům zvukovou poznámku, nelze tedy zvukovou poznámku nahrát rovnou při fotografování.

Vraťme se ale k režimu fotografování. MODE, pokud zvolíme program SCENE, nás hodí do předvolených scénických režimů. Pak ale musíme dál pracovat s menu, což je třetí tlačítko vlevo dole od kruhového voliče. Zde volíme scénické režimy Portrét, Krajina, Sport, Noční portrét, Párty/interiér, Pláž/sníh, Západ slunce, Úsvit/soumrak, Noční krajina, Makro, Muzeum, Ohňostroj, Reprodukce, Protisvětlo a Panoráma s asistencí. Navíc každý scénický režim má svá podmenu. Například režim Portrét má volby obyč, vlevo, vpravo, zblízka, v páru. Jakmile zvolíme dejme tomu “portrét zblízka”, na displeji se nám namaluje panáček a i “lama” pochopí, že by měl portrétovaného zarámovat panáčkovými obrysy. Pak je ale třeba jít znovu do menu, protože “panáček” zůstane na displeji viset, dokud ho nevypneme. Je to důmyslné, ale chce se naučit s tím zacházet, pak je to možná docela užitečné zařízení. Příjemné je pod-menu “sportovní divák” se zkrácenou dobou ostření (zkráceným rozsahem “tápání” autofokusu).
Plyne ale z toho, že jakmile jsme s v režimech, je vypnuté “obyčejné menu”, takže nelze například nastavovat bílou a také nastavování citlivosti musíme nechat na automatice, právě tak nastavování expoziční kompenzace.

Menu fotografování je jednoduché, jak řečeno nastavitelné na češtinu. Má dvě obrazovky, jedna obsahuje odkaz na setup (zde se nastavuje datum, zda chceme menu textové nebo obrázkové,upozornění na rozmazání (je to varovný nápis, který se objeví při delší expozici, bez ohledu i na to, zdali máme přístroj na stativu). Zde je možno resetovat všechna nastavení na výchozí (default) nastavení.
Další položky menu jsou velikost /komprese, vyvážení bílé, expoziční kompenzace (bohužel, i nadále je kvůli tomu nutno chodit do menu, třebaže je jedna pozice čtyřcestného voliče prázdná) a sériové / jednotlivé snímání,. Na druhé obrazovce je citlivost, nastavení barev ( (standard, posílená barevnost, černobílé, hnědé a modré fotky). Zajímavá a pro Nikon typická je funkce BSS, kdy aparát pořídí tři a uloží ten nejostřejší (pozná to podle datového objemu, nejostřejší má nejvíc detailů a je tudíž největší). Z měnu musíme vyjít stlačením tlačítka MENU, nelze ho zhasnout stiskem spouště a to je chyba. Vypne se ale, když aparát “usne”.

Jak se s ním fotí
Startuje kupodivu pomalu, v mém testu snímání stopek na obrazovce se vzpamatoval až po 2,2 sec a to je opravdu hodně. S namáčknutím snímal za 0,2 sec, to je slušné. Bez namáčknutí snímal taky za 0,8 a to je dnes hodně pomalu. Pomůže zapnutí scény “sportovní divák”, to se prodleva zkrátila na 0,3 sec.
Obrazově je velmi dobrý. O nějakém plavání v rozích není zde řeči. Přístroj nevinětuje (tmavé kouty), soudková vada je v rozumných mezích. Příjemně mě překvapil s nastavením expozice. Jakmile je scéna půl na půl (ostré světlo hluboký stín), nastaví expozici ve prospěch světlých ploch a tím se vyvaruje přepáleným jasům. Velmi slušně si vede i v prostředí s velkými jasovými rozdíly. Funkce D-lighting je velmi efektivní, musíme ovšem počítat s tím, že na zesvětlených partiích silně vzroste šum. A ještě nás nesmí zaskočit, že takto upravené snímky se jinak jmenují – přístroj je ukládá nikoli jako DSCN snímek, ale FSCN a v adresáři se tudíž dostanou na konec. Ostatně šum se dá čekat i při 400 ISO. Přitom datový odstup snímků při 100 / 200 / 400 ISO není velký: 2,5 MB při 100 a 200 a 2,7 MB při 400 ISO. I to naznačuje, že šum není agresivní, nicméně markantní je. Automatické nastavení bílé moc spolehlivé není, lepší výsledky dá předvolba, naštěstí je tu možnost ručního nastavení.

Shrnutí
Nikon Coolpix S9 je amatérský šestimegový kompakt s periskopovým zoomem s dobrou světelností a rozsahem 1:3. Je určen k běžnému fotografování, rodinné snímky, nenáročná dokumentace. Je elegantní a solidně vyrobený, jeho design je nadčasový, takže nehrozí nebezpečí “morálního zestárnutí”.

Pro a proti:

Pro:
Malé rozměry a váha
dobrý obraz
české menu
Proti:
Trochu kostrbaté ovládání přes menu
(toto bych měl opakovat třikrát…)

Ukázky:
1,2,3 – rozsah zoomu až po digitální zoom (4x), 4 hezké počasí, 5 protisvětlo, 6,7 kresba při tele a wide režimu, 8 zkouška přepalů, 9 velký rozsah jasů, 10 ještě větší rozsah jasů, 11 šero, 12 noc při 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12