Nezařazené

Nikon CoolPix S52c (recenze)

Devítimegový kompakt se stabilizovaným periskopovým zoomem 1:3 zaujme svou střízlivou elegancí. Podívejme se i na jeho technické vlastnosti.

Jaký je a komu je určen

Připomenu, že periskopové objektivy mají ve své optické soustavě hranol, který lomí optickou osu o 90 stupňů směrem dolů, takže snímač je umístěn rovnoběžně se dnem přístroje. Veškeré pohyblivé části jsou tudíž ukryty uvnitř přístroje. Toto řešení vedlo konstruktéry a designéry k z vhledu typu “tabatěrka”. U tohoto modelu se podařilo vtisknout přístroji zajímavé oblé tvary, takže rozhodně nevypadá fádně, třebaže si zachoval to, proč jsou přístroje tohoto typu oblíbené: vejde se snadno do kapsy a je příhodně velký, takže se dobře drží v ruce a ovládá. Zkoušený kousek měl elegantní černou barvu, která nechala vyniknout stříbrné části.

Při pohledu zpředu toho moc neuvidíme – objektiv je ukrytý za roletou, vedle něho je reflektor blesku a pod ním pomocná zaostřovací lampička. Zezadu spatříme velký 3palcový L”CD displej a ovládací prvky. Není jich moc – přístroj je v podstatě jen automatický – je určen lidem, kteří ho budou používat jako kvalitní obrazový zápisník.
Jeho 1/2,5 CCD snímač vytváří obrázky velké 3456 x 2592, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1024 × 768 a 640 × 480. Zoom má rozsah odpovídající 38-114 mm kinofilmového formátu při světelnosti F3.3-4.2. Objektiv je stabilizovaný (v nomenklatuře Nikonu je to VR, tedy “vibration recution”). Objektiv ostří od 30 cm, v makru od 4 cm. Citlivost je nastavitelná v rozmezí 100 až 3200 ISO. Provozní programy jsou dva, automatický a programový, což prakticky znamená zase automatický, nicméně s možností měnit ISO, kompenzaci expozice a nastavení bílé.
Vnitřní paměť má 38 MB, zápis je na karty rodiny SD. Lithium iontový akumulátor EN-EL8 vystačí na cca 200 obrázků. Přístroj je velký 97,5 × 59 × 21 mm a váší 125 g. Přístroj se vyrábí ve dvou variantách, bez písmene c a s “céčkem” na konci, což značí, že jde o model s wi-fi konektivitou.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Toto tlačítko musíme trochu hlídat – není zapuštěné, takže se stává, že si přístroj nechtěně zapneme při manipulaci. Vedle je spoušť. Na opačné straně jsou dvě tlačítka, jedním zapínáme “snadný portrét”, což je fakticky rozpoznávání obličeje, a D-lighting, kterým vyjasníte stíny a uložíte obrázek pod novým jménem. Procedura je jednoduchá, nenabízí volby stupně tohoto projasnění.
Pod horní hranou je kolébka na ovládání zoomu. Ve středu pracovní plochy je multifunkční volič: je to kombinace čtyřcestného voliče s přiřazenými funkcemi: blesk, kompenzace EV, makro vypnout/zapnout a samospoušť plus ovládací kolečko, jímž se pohybujeme v nabídkách těchto čtyř funkčních oblastí a také v menu. Čistě teoreticky by to mělo urychlit operaci, v praxi ale to vyžaduje poměrně přesné tisknutí voliče a při troše nepozornosti nám volba ujede někam, kam jsme nechtěli.
Multifunkční volič je rámován dvěma tlačítky jak nad sebou, tak pod sebou.
Horní dvě tlačítka slouží (levé) k zapnutí módu: zde volíme zda chceme fotit, nebo fotit při vysokém ISO (nastaví se 1600), dále pak scénické režimy, záznam zvuku, video a setup. Sem musíme jít při prvním seznamování, abychom si zapnuli češtinu do menu. Kdo nerad čte, může si tu přepnout menu do obrázkového režimu. Zde lze vypnout i redukci vybrací.
Vedle umístěné tlačítko slouží k přehrávání. Lze zde spustit přehrávku Picmotion s doprovodem zvuku – je trochu složité se do toho dostat: je třeba jít do režimu přehrávání, pak do režimu mód a zde volit Picmotion by muvee a tady zkompilujete přehrávku. Vybrat obrázky můžeme i podle data pořízení. Pokud máme nakonfigurované wi-fi připojení, před tento mód se dostaneme do Picturebank, pokud jsme se ovšem stali klienty této služby (viz později).

Spodní tlačítka slouží ke vstupu do menu (levé) a k mazání.
Samo menu je velmi prosté, má jen dvě obrazovky: volíme velikost a kvalitu obrazu, bílou, sériové focení, citlivost, nastavení barev (zde možno “živé barvy” a černobílé obrázky, hnědé a modré). Tady taky nastavíme autofokus – zdali automatický, středový anebo s možností volby zaostřovacího bodu. Doporučuji tuto poslední volbu.
Řešení menu bych vytkl jen to, že se z něho nedá vyskočit stisknutím spouště, nýbrž zase tlačítkem menu. To je pěkná otrava, naštěstí tlačítka jsou vystouplá a dobře se nahmatají i poslepu.

Jak se s ním fotí
Přístroj probudíme k životu za nějakých 1,4 sec, to je pěkné. S namáčknutím máme zpoždění 0,15 sec, bez namáčknutí 0,6 sec, to už je slabší.
Obrazová kvalita je velmi příjemná. Přístroj dobře kreslí i v rozích a fotky mají přirozenou barevnost. Pravda, obrázky jsou hodně doostřované, nicméně na tištěném výsledku anebo při prohlížení na monitoru nic nepoznáme. Při použití krátkého ohniska (širokého úhlu záběru) počítejme se značným soudkovým zkreslením, ovšem to je u přístrojů této kategorie běžný jev. Velmi dobře přístroj zvládá jasové rozdíly a není ani třeba nijak čarovat s expoziční kompenzací. V podstatě ani není nutno něco dělat s D-lightingem, nicméně experimentování s ním je zábavné a hlavně bezrizikové – vždy vznikne kopie a původnímu snímku se nic nestane.


D-lighting – vlevo je původní snímek, vpravo upravený.

Nastavení bílé je nadprůměrně dobře ošetřeno v automatickém režimu.

Nahoře je vlevo WB AUTO, vpravo žárovka, dole vlevo je manuální nastavení. To je velmi jednoduše nastavitelné a rozhodně se vyplácí při složitějších světelných podmínkách. Nicméně i s tím automatickým režimem se dá velmi dobře pracovat a eventuální odchylka zkorigovat při editaci.


Vysoká citlivost vede až l 3200 ISO, návod se zmiňuje o 1600… Šum při snímcích nad 400 ISO je samozřejmě vysoký, byť uměle rozmydlený procesem pro odstraňování šumu. Záleží na osobním názoru, já z šumu aféru nedělám, zvlášť při devítimegapixelových snímcích a tisku do A4.


Vlevo je 1600, vpravo 3200 ISO. Jde o výřez 1:1.

Scénické režimy jsou běžně řešené, zajímavá je párty, nabízí blesk s redukcí očí, ale ten lze vypnout a pak fotíme až při 400 ISO. Zato noční portrét je jen v režimu blesku s redukcí červených očí. To je trochu nedůslednost, protože když nastavujeme blesk, prakticky stejná ikona “noční portrét” označuje blesk do pomalého času. Jiné scénické režimy neskýtají velká překvapení – sport preferuje vysokou rychlost závěrky před clonou, muzeum vypne blesk, právě tak ohňostroj a noční krajina.

Redukce vibrací je efektivní, dosáhl jsem uspokojivých výsledků při 1/6 sec z ruky při nejdelším ohnisku (viz ukázky zde dole. VR lze vypnout, ale nemyslím, že by to bylo ku prospěchu čemukoli. Funguje to, nezdržuje to, proč to vypínat? Snad kvůli spotřebě elektrické energie, ale ta není nijak tragická.


Vlevo je zapnutá, vpravo vypnutá funce VR. Jde o výřez 1:1.

Makro je lépe zapínat ve scénických režimech, pak nás to pustí blíž k předmětu. Moje “měrná dvacka” se nevejde do formátu celá a to je tedy už docela slušné makro.
WI-FI připojení. No, vcelku není problém se nalogovat na domácí wi-fi síť. Přístroj se chová jako každé jiné wi-fi zařízení. V podstatě musíme jeho prostřednictvím komunikovat s nikonskou galerií Picturetown a zde si vytvoříme konto a pak můžeme uploadovat obrázky, případně je posílat mailem přátelům.

Shrnutí
Nikon CoolPix S52c je velice elegantní, snadno ovladatelný obrazový zápisník s vysokou kvalitou záznamu a minimum požadavků na uživatelské dovednosti. Jeho silnou stránkou je obrazová kvalita, ta dokazuje, že dětské nemoci periskopového řešení objektivu jsou minulostí. Model s přídomkem c nabízí možnost připojení k fotogalerii Picturetown rovnou z fotoaparátu prostřednictvím wi-fi rozhraní.

Pro a proti:

Pro:
Elegantní vzhled
jednoduchá obsluha
obrazová kvalita
Proti:
nutnost vypínat menu
silné doostření
soudková vada objektivu

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 ukázky kresby, 5 pošmourno, 6 a 7 ostré slunce, 8 a 9 uvnitř, 10 a 11 nízké slunce a protisvětlo, 12 při 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Devítimegový kompakt se stabilizovaným periskopovým zoomem 1:3 zaujme svou střízlivou elegancí. Podívejme se i na jeho technické vlastnosti.

Jaký je a komu je určen

Připomenu, že periskopové objektivy mají ve své optické soustavě hranol, který lomí optickou osu o 90 stupňů směrem dolů, takže snímač je umístěn rovnoběžně se dnem přístroje. Veškeré pohyblivé části jsou tudíž ukryty uvnitř přístroje. Toto řešení vedlo konstruktéry a designéry k z vhledu typu “tabatěrka”. U tohoto modelu se podařilo vtisknout přístroji zajímavé oblé tvary, takže rozhodně nevypadá fádně, třebaže si zachoval to, proč jsou přístroje tohoto typu oblíbené: vejde se snadno do kapsy a je příhodně velký, takže se dobře drží v ruce a ovládá. Zkoušený kousek měl elegantní černou barvu, která nechala vyniknout stříbrné části.

Při pohledu zpředu toho moc neuvidíme – objektiv je ukrytý za roletou, vedle něho je reflektor blesku a pod ním pomocná zaostřovací lampička. Zezadu spatříme velký 3palcový L”CD displej a ovládací prvky. Není jich moc – přístroj je v podstatě jen automatický – je určen lidem, kteří ho budou používat jako kvalitní obrazový zápisník.
Jeho 1/2,5 CCD snímač vytváří obrázky velké 3456 x 2592, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1024 × 768 a 640 × 480. Zoom má rozsah odpovídající 38-114 mm kinofilmového formátu při světelnosti F3.3-4.2. Objektiv je stabilizovaný (v nomenklatuře Nikonu je to VR, tedy “vibration recution”). Objektiv ostří od 30 cm, v makru od 4 cm. Citlivost je nastavitelná v rozmezí 100 až 3200 ISO. Provozní programy jsou dva, automatický a programový, což prakticky znamená zase automatický, nicméně s možností měnit ISO, kompenzaci expozice a nastavení bílé.
Vnitřní paměť má 38 MB, zápis je na karty rodiny SD. Lithium iontový akumulátor EN-EL8 vystačí na cca 200 obrázků. Přístroj je velký 97,5 × 59 × 21 mm a váší 125 g. Přístroj se vyrábí ve dvou variantách, bez písmene c a s “céčkem” na konci, což značí, že jde o model s wi-fi konektivitou.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Toto tlačítko musíme trochu hlídat – není zapuštěné, takže se stává, že si přístroj nechtěně zapneme při manipulaci. Vedle je spoušť. Na opačné straně jsou dvě tlačítka, jedním zapínáme “snadný portrét”, což je fakticky rozpoznávání obličeje, a D-lighting, kterým vyjasníte stíny a uložíte obrázek pod novým jménem. Procedura je jednoduchá, nenabízí volby stupně tohoto projasnění.
Pod horní hranou je kolébka na ovládání zoomu. Ve středu pracovní plochy je multifunkční volič: je to kombinace čtyřcestného voliče s přiřazenými funkcemi: blesk, kompenzace EV, makro vypnout/zapnout a samospoušť plus ovládací kolečko, jímž se pohybujeme v nabídkách těchto čtyř funkčních oblastí a také v menu. Čistě teoreticky by to mělo urychlit operaci, v praxi ale to vyžaduje poměrně přesné tisknutí voliče a při troše nepozornosti nám volba ujede někam, kam jsme nechtěli.
Multifunkční volič je rámován dvěma tlačítky jak nad sebou, tak pod sebou.
Horní dvě tlačítka slouží (levé) k zapnutí módu: zde volíme zda chceme fotit, nebo fotit při vysokém ISO (nastaví se 1600), dále pak scénické režimy, záznam zvuku, video a setup. Sem musíme jít při prvním seznamování, abychom si zapnuli češtinu do menu. Kdo nerad čte, může si tu přepnout menu do obrázkového režimu. Zde lze vypnout i redukci vybrací.
Vedle umístěné tlačítko slouží k přehrávání. Lze zde spustit přehrávku Picmotion s doprovodem zvuku – je trochu složité se do toho dostat: je třeba jít do režimu přehrávání, pak do režimu mód a zde volit Picmotion by muvee a tady zkompilujete přehrávku. Vybrat obrázky můžeme i podle data pořízení. Pokud máme nakonfigurované wi-fi připojení, před tento mód se dostaneme do Picturebank, pokud jsme se ovšem stali klienty této služby (viz později).

Spodní tlačítka slouží ke vstupu do menu (levé) a k mazání.
Samo menu je velmi prosté, má jen dvě obrazovky: volíme velikost a kvalitu obrazu, bílou, sériové focení, citlivost, nastavení barev (zde možno “živé barvy” a černobílé obrázky, hnědé a modré). Tady taky nastavíme autofokus – zdali automatický, středový anebo s možností volby zaostřovacího bodu. Doporučuji tuto poslední volbu.
Řešení menu bych vytkl jen to, že se z něho nedá vyskočit stisknutím spouště, nýbrž zase tlačítkem menu. To je pěkná otrava, naštěstí tlačítka jsou vystouplá a dobře se nahmatají i poslepu.

Jak se s ním fotí
Přístroj probudíme k životu za nějakých 1,4 sec, to je pěkné. S namáčknutím máme zpoždění 0,15 sec, bez namáčknutí 0,6 sec, to už je slabší.
Obrazová kvalita je velmi příjemná. Přístroj dobře kreslí i v rozích a fotky mají přirozenou barevnost. Pravda, obrázky jsou hodně doostřované, nicméně na tištěném výsledku anebo při prohlížení na monitoru nic nepoznáme. Při použití krátkého ohniska (širokého úhlu záběru) počítejme se značným soudkovým zkreslením, ovšem to je u přístrojů této kategorie běžný jev. Velmi dobře přístroj zvládá jasové rozdíly a není ani třeba nijak čarovat s expoziční kompenzací. V podstatě ani není nutno něco dělat s D-lightingem, nicméně experimentování s ním je zábavné a hlavně bezrizikové – vždy vznikne kopie a původnímu snímku se nic nestane.


D-lighting – vlevo je původní snímek, vpravo upravený.

Nastavení bílé je nadprůměrně dobře ošetřeno v automatickém režimu.

Nahoře je vlevo WB AUTO, vpravo žárovka, dole vlevo je manuální nastavení. To je velmi jednoduše nastavitelné a rozhodně se vyplácí při složitějších světelných podmínkách. Nicméně i s tím automatickým režimem se dá velmi dobře pracovat a eventuální odchylka zkorigovat při editaci.


Vysoká citlivost vede až l 3200 ISO, návod se zmiňuje o 1600… Šum při snímcích nad 400 ISO je samozřejmě vysoký, byť uměle rozmydlený procesem pro odstraňování šumu. Záleží na osobním názoru, já z šumu aféru nedělám, zvlášť při devítimegapixelových snímcích a tisku do A4.


Vlevo je 1600, vpravo 3200 ISO. Jde o výřez 1:1.

Scénické režimy jsou běžně řešené, zajímavá je párty, nabízí blesk s redukcí očí, ale ten lze vypnout a pak fotíme až při 400 ISO. Zato noční portrét je jen v režimu blesku s redukcí červených očí. To je trochu nedůslednost, protože když nastavujeme blesk, prakticky stejná ikona “noční portrét” označuje blesk do pomalého času. Jiné scénické režimy neskýtají velká překvapení – sport preferuje vysokou rychlost závěrky před clonou, muzeum vypne blesk, právě tak ohňostroj a noční krajina.

Redukce vibrací je efektivní, dosáhl jsem uspokojivých výsledků při 1/6 sec z ruky při nejdelším ohnisku (viz ukázky zde dole. VR lze vypnout, ale nemyslím, že by to bylo ku prospěchu čemukoli. Funguje to, nezdržuje to, proč to vypínat? Snad kvůli spotřebě elektrické energie, ale ta není nijak tragická.


Vlevo je zapnutá, vpravo vypnutá funce VR. Jde o výřez 1:1.

Makro je lépe zapínat ve scénických režimech, pak nás to pustí blíž k předmětu. Moje “měrná dvacka” se nevejde do formátu celá a to je tedy už docela slušné makro.
WI-FI připojení. No, vcelku není problém se nalogovat na domácí wi-fi síť. Přístroj se chová jako každé jiné wi-fi zařízení. V podstatě musíme jeho prostřednictvím komunikovat s nikonskou galerií Picturetown a zde si vytvoříme konto a pak můžeme uploadovat obrázky, případně je posílat mailem přátelům.

Shrnutí
Nikon CoolPix S52c je velice elegantní, snadno ovladatelný obrazový zápisník s vysokou kvalitou záznamu a minimum požadavků na uživatelské dovednosti. Jeho silnou stránkou je obrazová kvalita, ta dokazuje, že dětské nemoci periskopového řešení objektivu jsou minulostí. Model s přídomkem c nabízí možnost připojení k fotogalerii Picturetown rovnou z fotoaparátu prostřednictvím wi-fi rozhraní.

Pro a proti:

Pro:
Elegantní vzhled
jednoduchá obsluha
obrazová kvalita
Proti:
nutnost vypínat menu
silné doostření
soudková vada objektivu

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 ukázky kresby, 5 pošmourno, 6 a 7 ostré slunce, 8 a 9 uvnitř, 10 a 11 nízké slunce a protisvětlo, 12 při 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12