Nikon Coolpix S5

Jaký je a komu je určen
Připomenu, že periskopové objektivy mají ve své optické soustavě hranol a ten láme optickou osu o 90 stupňů. To umožňuje skrýt všechny pohyblivé součásti v těle přístroje, ten pak je zcela plochý a při aktivaci z něho objektiv nevyjíždí ven, ani při zoomování ani při ostření nic nekouká ven. Vede to k minimalistickému designu, velmi prostému a účelnému. Tak i tento přístroj vypadá na pohled jako tabatěrka, je velmi plochý, bez jakýchkoli ozdob: nemá obvyklý úchyt pro prsty pravé ruky a aby se dobře držel, jeho přední stěna je mírně zvlněná. Elegantní a přitom jednoduché řešení! Jak uvidíme, jednoduchý je i funkčně.

Snímač 1/2.5″ má 6,2 Mpx fyzicky, k tvorbě obrazu používá 6 mega, čímž vznikají obrázky 2816 x 2112 a 2048 x 1536, 1024 x 768, 640 x 480 pixelů velké – poměr stran 4:3 je pevný, nelze ho měnit. Citlivost je nastavitelná od 50 do 400 ISO, bílá á pět předvoleb a manuální nastavení. Snímky jsou jen ve formátu JPEG ve dvou volitelných kompresních stupních „vysoký“ a „normální“.
Objektiv má, jak bylo uvedeno, rozsah zoomu 35 – 105 mm ekv. se světelností F3.0 – F5.4.
LCD displej má 2,5´´ („větší bratr“ S6 má displej třípalcový).
Video má až 640×480 bodů při frekvenci 30 nebo 15 fps.
Interní paměť je 21 MB, záznam je na kartu SD.
Napájení je z lithium-iontového aku, přístroj se nabíjí v kolébce a z kolébky se jednoduše přenášejí i data do PC – kolébka je v základní dodávce.

Je to přístroj takřka bezvýhradně automatický, je tedy určen k nenáročné práci, pro zábavu, pro rodinnou fotografii. Svými rozměry 93 x 59 x 20 mm a váhou 165g neobtěžuje, je snadno transportovatelný. Jeho elegance, troufnu si předpovědět, je nadčasová, takže ani za pár let nebude vypadat „trapně“, jak rádi říkají mladí lidé o něčem, co je půl roku staré.

Ovládání a menu
Přístroj je ve všem všudy velmi jednoduchý. Zapíná se tlačítkem na horní stěně (ta je tak úzká, že bych raději hovořil o „hraně“ než o „stěně“), vedle je spoušť a na kraji je ovládání zoomu. To je jen maličký výstupek – na první pohled nebudí důvěru, že s ním půjde dobře pracovat, ale je tak dobře tvarovaným, že zoomování nedělá žádné potíže.
Zajímavé tlačítko je nahoře vlevo. Zapíná se jím funkce pro automatickou detekci obličeje. Přístroj sám nalezne „to co vypadá jako obličej“ a na to zaostří, pokud je obličejů víc, zaostří na ten nejbližší. Při tomto režimu se redukuje menu (lze ovládat méně funkcí), avšak volbou „portrétový efekt“ lze zjasnit pleťovku. V horším světle se zapne blesk, samozřejme s předblesky pro odstranění červených očí. Osobní zkušenosti mě o bezchybné funkčnosti nepřesvědčily, ale zajímavý pokus to jistě je a od experimentů nebudu nikoho odrazovat.

Na zadní stěně je čtveřice tlačítek a multifunkční volič.
První dvě tlačítka shora slouží k volbě režimu fotografování/prohlížení a volba „mode“, čili režimu. To druhé tlačítko zaslouží vysvětlení: volba se totiž provádí multifunkčním voličem, který funguje jako obvyklý čtyřcestný volič s tlačítkem OK uprostřed, ale také jím lze otáčet. Takže tato volba „mode“ se týká toho, co a jak chceme buď v režimu fotografování, nebo v režimu přehrávání.

V režimu fotografování nahrazuje kruhový volič režimů: zde si nastavíme buď prosté fotografování nebo scény – zároveň slouží tak trochu i jako vstup do menu pro lidi, kteří jinak v menu tápou. Odsud se dá jít i do setupu, nastavit velikost a kompresi obrazu a dokonce nastavovat expoziční kompenzaci. Je to tak jednoduché, až je to poněkud složité… Lidé asi budou raději volit jeden ze čtyř přímo dosažitelných režimů – portrét, krajinka, sport, noční portrét. Dále je zde možné nastavit záznam zvuku a video.
Tyto programy lze volit „s asistencí“ – zpravidla jde o určení oblasti, na niž bude zaostřeno (na př. „portrét vpravo“). Zajímavýje „sport s asistencí“, kdy je možno volit režim „sportovní divák“ s omezeným rozsahem ostřření a tudíž zkrácenou dobou na zaostření. Hezké, ale obávám se, že laický uživatel nedokáže tyto funkce objevit a pokud by to dokázal, snadno by si poradil s vyspělejšími funkcemi,jako je manuální ostření a pod.
V režimu přehrávání je jako základní nastavení samozřejmě prosté přehrávání. To jsou samozřejmě především jednotlivé obrázky, těmi si listujeme buď stiskáním voliče nebo jeho otáčením. Druhá možnost je Pictmotion, roztomilá piškuntálie – je to v podstatě prezentace uložených fotografií, s přechody mezi snímky, jakýmsi zoomováním a panorámováním, doprovázená hudbou: jsou zde na výběr kousky jako Pachebelův Kanon, Turecký pochod a podobně. Tahle „slide show“ čili toto „promítání“ se dá i uložit k pozdější prezentaci. Kalendář umožňuje vyhledávat snímky dle data pořízení, výběr podle data je podobný – zde se ale zobrazí jen data, kdy bylo něco fotografováno, a počet. Po volbě data pak točíme kolečkem a díváme se jen na snímky z daného dne: zdánlivě maličkost,. ne-li zbytečnost, ale je spousta lidí, kteří si pořídí gigovou kartu a na ni sypou stovky snímků v malém rozlišení a tato metoda velmi usnadňuje výběr. Poslední položkou je přehrávání zvukové poznámky.

Tlačítko menu nás dostane do jednoduchého menu – jeho první položkou je setup, v němž si samozřejmě nastavíme češtinu, videovýstup a datum. Z dalších položek menu pak volíme režim obrazu, bílou, expoziční kompenzaci a sériové snímání – buď běžné sériové snímání 2,2 fps, nebo mozaiku 16 snímků: ty se postupně exponují cca 10 sec a pak se začne skládat další mozaika šestnácti snímků. Škoda, že nelze nasnímat rapid sekvenci šestnácti snímků – dejme tomu třívteřinovou.
V dalším okně menu je volba BSS , tradiční nikonský „best shot selector“, kdy se pořídí série pěti snímků a z nich se automaticky zvolí ten nejlepší. Zajímavá je volba „nejlepší expozice“, kdy jdeme ještě do jedné vrstvy menu a volíme nejlepší na světla, na stíny nebo harmonický snímek „na histogram“. Pro bezradné fotografy je to velmi dobré vodítko, ovšem se obávám, že nebudou umět cestu k této užitečné funkci najít. A samozřejmě se s ní nedá udělat momentka.
Dále zde nastavujeme citlivost a nastavujeme barvy: standardní, živé, černobílé podání, hnědé (sepie) a „kyanotypie“, čili do modra. Za úvahu stojí „živé barvy“, mezi „normálními“ a živými“ ale není velký rozdíl. Poslední položkou je nastavení AF pole – buď na střed nebo manuálně, kdy si pomocí čtyřcestného voliče nastavíme, jak chceme ostřit. Myslím, že užitečná je tato druhá volba: ve středu ho můžeme nechat defaultně a posunout si ho, kdy chceme. Na displeji je dostatečně výrazný, abychom ho omylem nenechali někde v koutě.

Menu je jednoduché, volba funkcí pro amatérský aparát rozumná – jen to vytýkám, že pro další fotografování je nutno z menu vyskákat (tlačítka OK a menu) a pak teprve se dá fotit. Což je značně nešikovné a pokládám to za jedinou skutečnou chybu tohoto přístroje. A mrzí mě, že pro expoziční kompenzaci je nutno do menu vůbec chodit, tím spíš, že na čtyřcestném voliči, kterým (když jsme mimo menu) nastavujeme blesk, samospoušť a makro, je jedna volná pozice (vpravo), tam mohli softwarový Pepishita ovládání kompenzace snadno umístit. Nu, nenapadlo ho to.

Jak se s ním fotí
Mnohé už bylo řečeno, přejděme k číslům. Start je bleskový, za nějakých 0,8 sec. Bohužel, horší hodnota mi vyšla při snímání stopek bez namáčknutí, 0,5 sec, někdy až 0,8 sec, to je dnes pomalé. S namáčknutím byla expozice okamžitá. Kresba je velmi dobrá, slabší je v rozích, tam obraz vysloveně plave. V jasných partiích v rzích je vidět úbytek jasu, kde o tzv. vinětování. A aby byla sbírka optických vad úplná, nelze opominout soudkovou vadu. Pokud jde o šum, vizuálně vzato je nenásilný, datově vypadá hůř: rozdíl snímků 100/200/400 ISO je 2,2/2,1/2,7 MB. Těch 2,7 MB při 400 ISO vůči 2,2 MB při 100 ISO vypadá hrozivě, ale opakuji – vizuálně to tragedie není, jak se snadno přesvědčíte z kontrolních obrázků. Velmi rozumně zvládá rozpětí jasů – nemá sklon k vypalování oblastí více nasvícených. Velmi dobře je použitelný i digitální zoom, který se ostatně nedá vypnout, ale zase – nemůže se stát, že bychom si ho náhodou zapnuli. Bílou nastaví v automatickém režimu nekorektně, předvolba „žárovka“ nepřinesla v žárovkovém osvětlení o mnoho lepší výsledek, zato volba „manuální nastavení“ pomohla.

V praxi se chová velmi dobře, pokud opravdu chceme snímat jen pro sebe, rodinné obrázky. Rychlost jeho náběhu je skutečně příjemná. Přístroj nemá stabilizátor, jen indikaci dlouhého času (ikona rozmazané ručičky). Pro fotky které nemají charakter momentky lze použít BSS – přístroj uloží jen tu nejostřejší. Osvědčilo se mít v přírodě na sluníčku nastavenou kompenzaci na -0,3 EV. Vinou uvedených optických vad s tím výstavní fotky neuděláte, ale v rodinném albu budou hezké obrázky s příjemnou barevností.

Shrnutí
Nikon Coolpix S5 je amatérský šestimegový kompakt s periskopovým (v těle ukrytým) objektivem zoom 1:3. Je určen k nenáročnému rodinnému fotografování. Příjemně se ovládá, je jednoduchý, dokonce i rychle pracuje, pokud namačkáváme spoušť. Má střízlivý elegantní design. S počítačem jednoduše komunikuje přes kolébku. Jeho nedostatky je úbytek kresby v rozích a nutnost se „vymačkat“ z menu při fotografování. Vzhledem k vlastnostem je cena blízká 10 tisícům (květen 2006) problematická.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2,3 rozsah zoomu až po digitální (3), 4,5 při hezkém počasí, 7 zvýrazněná barevnos kompenzací do mínusu, 8 šikmá a svislé linie (všimněte si uplavaného levého horního a spodního rohu), 9 pěkně zvládnutý rozsah jasů – kompenzace -0,7 EV, 10 živé barvy, 11 makro, 12 v moizerném počasí při 400 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen
Připomenu, že periskopové objektivy mají ve své optické soustavě hranol a ten láme optickou osu o 90 stupňů. To umožňuje skrýt všechny pohyblivé součásti v těle přístroje, ten pak je zcela plochý a při aktivaci z něho objektiv nevyjíždí ven, ani při zoomování ani při ostření nic nekouká ven. Vede to k minimalistickému designu, velmi prostému a účelnému. Tak i tento přístroj vypadá na pohled jako tabatěrka, je velmi plochý, bez jakýchkoli ozdob: nemá obvyklý úchyt pro prsty pravé ruky a aby se dobře držel, jeho přední stěna je mírně zvlněná. Elegantní a přitom jednoduché řešení! Jak uvidíme, jednoduchý je i funkčně.

Snímač 1/2.5″ má 6,2 Mpx fyzicky, k tvorbě obrazu používá 6 mega, čímž vznikají obrázky 2816 x 2112 a 2048 x 1536, 1024 x 768, 640 x 480 pixelů velké – poměr stran 4:3 je pevný, nelze ho měnit. Citlivost je nastavitelná od 50 do 400 ISO, bílá á pět předvoleb a manuální nastavení. Snímky jsou jen ve formátu JPEG ve dvou volitelných kompresních stupních „vysoký“ a „normální“.
Objektiv má, jak bylo uvedeno, rozsah zoomu 35 – 105 mm ekv. se světelností F3.0 – F5.4.
LCD displej má 2,5´´ („větší bratr“ S6 má displej třípalcový).
Video má až 640×480 bodů při frekvenci 30 nebo 15 fps.
Interní paměť je 21 MB, záznam je na kartu SD.
Napájení je z lithium-iontového aku, přístroj se nabíjí v kolébce a z kolébky se jednoduše přenášejí i data do PC – kolébka je v základní dodávce.

Je to přístroj takřka bezvýhradně automatický, je tedy určen k nenáročné práci, pro zábavu, pro rodinnou fotografii. Svými rozměry 93 x 59 x 20 mm a váhou 165g neobtěžuje, je snadno transportovatelný. Jeho elegance, troufnu si předpovědět, je nadčasová, takže ani za pár let nebude vypadat „trapně“, jak rádi říkají mladí lidé o něčem, co je půl roku staré.

Ovládání a menu
Přístroj je ve všem všudy velmi jednoduchý. Zapíná se tlačítkem na horní stěně (ta je tak úzká, že bych raději hovořil o „hraně“ než o „stěně“), vedle je spoušť a na kraji je ovládání zoomu. To je jen maličký výstupek – na první pohled nebudí důvěru, že s ním půjde dobře pracovat, ale je tak dobře tvarovaným, že zoomování nedělá žádné potíže.
Zajímavé tlačítko je nahoře vlevo. Zapíná se jím funkce pro automatickou detekci obličeje. Přístroj sám nalezne „to co vypadá jako obličej“ a na to zaostří, pokud je obličejů víc, zaostří na ten nejbližší. Při tomto režimu se redukuje menu (lze ovládat méně funkcí), avšak volbou „portrétový efekt“ lze zjasnit pleťovku. V horším světle se zapne blesk, samozřejme s předblesky pro odstranění červených očí. Osobní zkušenosti mě o bezchybné funkčnosti nepřesvědčily, ale zajímavý pokus to jistě je a od experimentů nebudu nikoho odrazovat.

Na zadní stěně je čtveřice tlačítek a multifunkční volič.
První dvě tlačítka shora slouží k volbě režimu fotografování/prohlížení a volba „mode“, čili režimu. To druhé tlačítko zaslouží vysvětlení: volba se totiž provádí multifunkčním voličem, který funguje jako obvyklý čtyřcestný volič s tlačítkem OK uprostřed, ale také jím lze otáčet. Takže tato volba „mode“ se týká toho, co a jak chceme buď v režimu fotografování, nebo v režimu přehrávání.

V režimu fotografování nahrazuje kruhový volič režimů: zde si nastavíme buď prosté fotografování nebo scény – zároveň slouží tak trochu i jako vstup do menu pro lidi, kteří jinak v menu tápou. Odsud se dá jít i do setupu, nastavit velikost a kompresi obrazu a dokonce nastavovat expoziční kompenzaci. Je to tak jednoduché, až je to poněkud složité… Lidé asi budou raději volit jeden ze čtyř přímo dosažitelných režimů – portrét, krajinka, sport, noční portrét. Dále je zde možné nastavit záznam zvuku a video.
Tyto programy lze volit „s asistencí“ – zpravidla jde o určení oblasti, na niž bude zaostřeno (na př. „portrét vpravo“). Zajímavýje „sport s asistencí“, kdy je možno volit režim „sportovní divák“ s omezeným rozsahem ostřření a tudíž zkrácenou dobou na zaostření. Hezké, ale obávám se, že laický uživatel nedokáže tyto funkce objevit a pokud by to dokázal, snadno by si poradil s vyspělejšími funkcemi,jako je manuální ostření a pod.
V režimu přehrávání je jako základní nastavení samozřejmě prosté přehrávání. To jsou samozřejmě především jednotlivé obrázky, těmi si listujeme buď stiskáním voliče nebo jeho otáčením. Druhá možnost je Pictmotion, roztomilá piškuntálie – je to v podstatě prezentace uložených fotografií, s přechody mezi snímky, jakýmsi zoomováním a panorámováním, doprovázená hudbou: jsou zde na výběr kousky jako Pachebelův Kanon, Turecký pochod a podobně. Tahle „slide show“ čili toto „promítání“ se dá i uložit k pozdější prezentaci. Kalendář umožňuje vyhledávat snímky dle data pořízení, výběr podle data je podobný – zde se ale zobrazí jen data, kdy bylo něco fotografováno, a počet. Po volbě data pak točíme kolečkem a díváme se jen na snímky z daného dne: zdánlivě maličkost,. ne-li zbytečnost, ale je spousta lidí, kteří si pořídí gigovou kartu a na ni sypou stovky snímků v malém rozlišení a tato metoda velmi usnadňuje výběr. Poslední položkou je přehrávání zvukové poznámky.

Tlačítko menu nás dostane do jednoduchého menu – jeho první položkou je setup, v němž si samozřejmě nastavíme češtinu, videovýstup a datum. Z dalších položek menu pak volíme režim obrazu, bílou, expoziční kompenzaci a sériové snímání – buď běžné sériové snímání 2,2 fps, nebo mozaiku 16 snímků: ty se postupně exponují cca 10 sec a pak se začne skládat další mozaika šestnácti snímků. Škoda, že nelze nasnímat rapid sekvenci šestnácti snímků – dejme tomu třívteřinovou.
V dalším okně menu je volba BSS , tradiční nikonský „best shot selector“, kdy se pořídí série pěti snímků a z nich se automaticky zvolí ten nejlepší. Zajímavá je volba „nejlepší expozice“, kdy jdeme ještě do jedné vrstvy menu a volíme nejlepší na světla, na stíny nebo harmonický snímek „na histogram“. Pro bezradné fotografy je to velmi dobré vodítko, ovšem se obávám, že nebudou umět cestu k této užitečné funkci najít. A samozřejmě se s ní nedá udělat momentka.
Dále zde nastavujeme citlivost a nastavujeme barvy: standardní, živé, černobílé podání, hnědé (sepie) a „kyanotypie“, čili do modra. Za úvahu stojí „živé barvy“, mezi „normálními“ a živými“ ale není velký rozdíl. Poslední položkou je nastavení AF pole – buď na střed nebo manuálně, kdy si pomocí čtyřcestného voliče nastavíme, jak chceme ostřit. Myslím, že užitečná je tato druhá volba: ve středu ho můžeme nechat defaultně a posunout si ho, kdy chceme. Na displeji je dostatečně výrazný, abychom ho omylem nenechali někde v koutě.

Menu je jednoduché, volba funkcí pro amatérský aparát rozumná – jen to vytýkám, že pro další fotografování je nutno z menu vyskákat (tlačítka OK a menu) a pak teprve se dá fotit. Což je značně nešikovné a pokládám to za jedinou skutečnou chybu tohoto přístroje. A mrzí mě, že pro expoziční kompenzaci je nutno do menu vůbec chodit, tím spíš, že na čtyřcestném voliči, kterým (když jsme mimo menu) nastavujeme blesk, samospoušť a makro, je jedna volná pozice (vpravo), tam mohli softwarový Pepishita ovládání kompenzace snadno umístit. Nu, nenapadlo ho to.

Jak se s ním fotí
Mnohé už bylo řečeno, přejděme k číslům. Start je bleskový, za nějakých 0,8 sec. Bohužel, horší hodnota mi vyšla při snímání stopek bez namáčknutí, 0,5 sec, někdy až 0,8 sec, to je dnes pomalé. S namáčknutím byla expozice okamžitá. Kresba je velmi dobrá, slabší je v rozích, tam obraz vysloveně plave. V jasných partiích v rzích je vidět úbytek jasu, kde o tzv. vinětování. A aby byla sbírka optických vad úplná, nelze opominout soudkovou vadu. Pokud jde o šum, vizuálně vzato je nenásilný, datově vypadá hůř: rozdíl snímků 100/200/400 ISO je 2,2/2,1/2,7 MB. Těch 2,7 MB při 400 ISO vůči 2,2 MB při 100 ISO vypadá hrozivě, ale opakuji – vizuálně to tragedie není, jak se snadno přesvědčíte z kontrolních obrázků. Velmi rozumně zvládá rozpětí jasů – nemá sklon k vypalování oblastí více nasvícených. Velmi dobře je použitelný i digitální zoom, který se ostatně nedá vypnout, ale zase – nemůže se stát, že bychom si ho náhodou zapnuli. Bílou nastaví v automatickém režimu nekorektně, předvolba „žárovka“ nepřinesla v žárovkovém osvětlení o mnoho lepší výsledek, zato volba „manuální nastavení“ pomohla.

V praxi se chová velmi dobře, pokud opravdu chceme snímat jen pro sebe, rodinné obrázky. Rychlost jeho náběhu je skutečně příjemná. Přístroj nemá stabilizátor, jen indikaci dlouhého času (ikona rozmazané ručičky). Pro fotky které nemají charakter momentky lze použít BSS – přístroj uloží jen tu nejostřejší. Osvědčilo se mít v přírodě na sluníčku nastavenou kompenzaci na -0,3 EV. Vinou uvedených optických vad s tím výstavní fotky neuděláte, ale v rodinném albu budou hezké obrázky s příjemnou barevností.

Shrnutí
Nikon Coolpix S5 je amatérský šestimegový kompakt s periskopovým (v těle ukrytým) objektivem zoom 1:3. Je určen k nenáročnému rodinnému fotografování. Příjemně se ovládá, je jednoduchý, dokonce i rychle pracuje, pokud namačkáváme spoušť. Má střízlivý elegantní design. S počítačem jednoduše komunikuje přes kolébku. Jeho nedostatky je úbytek kresby v rozích a nutnost se „vymačkat“ z menu při fotografování. Vzhledem k vlastnostem je cena blízká 10 tisícům (květen 2006) problematická.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2,3 rozsah zoomu až po digitální (3), 4,5 při hezkém počasí, 7 zvýrazněná barevnos kompenzací do mínusu, 8 šikmá a svislé linie (všimněte si uplavaného levého horního a spodního rohu), 9 pěkně zvládnutý rozsah jasů – kompenzace -0,7 EV, 10 živé barvy, 11 makro, 12 v moizerném počasí při 400 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12