Nezařazené

Nikon Coolpix P5000 (recenze)

Základní parametry
Rozlišení 10,0 Mpx
Objektiv 36-126 mm ekv
LCD 2,5 palce
citlivost 80-1600 ISO (3200 ISO)
rozsah časů 8 sec-1/2000
světelnost F2.7 – 5.3
napájení LiIon
karta SD / SDHC
rozměry 98 x 64,5 x 41 mm
váha 200 g
orientační cena cca 9000 Kč

Na trhu je málo kompaktů, které by vyhovovaly pokročilým amatérům a kteří nechtějí ani širokorozsahový zoom, ani nechtějí přejít k zrcadlovce. Právě těmto lidem vychází vstříc Nikon nabídkou modelu, který svým výkonem slibuje, že bude vzdorovat morálnímu zastarávání… no, prognózy si ušetřím a raději vás pozvu na prohlídku.

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s průhledovým hledáčkem (a samozřejmě LCD displejem), který nabízí kromě automatického režimu a režimu scénických předvoleb klasický výběr program / priorita clony – času – manuál, přičemž poměr clony a času lze velmi inteligentně regulovat, jak ještě uvidíme. Rozsah zoomu 1:3,5 je skromný (o ten tu ale nešlo). Aktivní sáňky umožňují spolupráci s externím bleskem a přes adaptér lze používat předsádky.

Stylisticky vzato je aparát laděn do střízlivé “profi” polohy, což naznačuje už jeho černá barva: velikostí ani velký, ani malý, s výrazným úchopem (gripem) a ovládacími prvky pěkně po ruce je připraven k efektivní a pohodlné práci. S ovládáním těchto Nikonů vyšší třídy byly v minulosti jisté obtíže (na některé zvláštnosti bylo nutné si zvyknout), ty se podařilo odstranit a nabízí se nám velmi příjemná ergonomie.

Přístroj má smysl hlavně pro toho, kdo rád pracuje v poloautomatických či v manuálním režimu – pro lidi spoléhající na automatiku má smysl jen ten, že “dělá” pěkné obrázky. Ale pro znalého amatéra je tu přístroj za cenu cca 11 tisíc, který funguje nějak jako “digitální leica”. Jeho design má daleko do módnosti, ovládání je tradiční, bez extravagancí typu “dotykový displej”. Li-ion akumulátor má slušnou kapacitu a zápis je na SD a na vysokokapacitní SDHC karty (v budoucnu až 32 GB). Je robustní, dobře se drží v ruce (konečky prstů včetně palce se dotýkají sympaticky měkké gumy) a vejde se pohodlně do kapsy. Ne, nebudu jen chválit, jak ještě uvidíme.

Ovládání a menu
Ovladatelnost rozhodně patří k jeho lepším stránkám. Zapíná se tlačítkem vedle spouště, ta je vystrčená vpředu na gripu a s ní je spřažen zoom. Příhodně na dosah palce pravé ruky je veliké kolečko, kterým především ovládáme kombinaci clony a času v režimu P (program): to umožňuje podle potřeby a přání fotografa nastavit větší hodnotu clony (menší otvor a tudíž větší hloubku ostrosti) a delší čas, nebo naopak méně clonit (a rychlejší čas). Kdo s tím nechce a neumí pracovat, pro něho aparát ztrácí tak trochu smysl. Toto kolečko ovládá i hodnoty clony v režimu A (priorita clony – aperture) anebo času v režimu S (priorita času – shutter). Je spřaženo i s funkční klávesou FN – na niž můžeme v setupu nastavit citlivost nebo kvalitu obrazu / velikost obrazu / vyvážení bílé a redukci vibrací (stabilizátor). Obvykle se zde nastavuje ISO nebo WB (nastavení b ílé). Doporučoval bych spíš nastavení bílé, protože ISO obvykle potřebujeme vyšší a když jsme v nouzi, do vyššího ISO se rychleji dostaneme kruhovým voličem.


 
  Snímáno v režimu vysokého ISO čtvrtinou z ruky se zapnutým VR a BSS


Kruhový volič je v centrální části horní stěny. Zde najdeme zmíněné volby automat (ikonka zeleného foťáku)ú a PASM (program, priorita clony/času a manuál), dále setup, tedy nastavení funkcí, video, nabídku scénických režimů, vysoké ISO a “redukci otřesů”.
Vysoké ISO, tím je míněno 1600 ISO při plné velikosti obrazu. Dostaneme se k němu ještě v sekci Jak se s ním fotí. Pokud ale jsme v situaci, kdy fotíme živou fotku je šatné světlo, volíme režim “redukce otřesů” znázorněný “ručičkou”. K tomu je třeba podotknout, že tento přístroj má stabilizátor obrazu zapnutý pořád, ledaže bychom ho v setupu záměrně vypnuli. V tomto režimu “ručička” se zapne vysoké ISO 1600 plus BSS (best shot selector): to je jedna z vychytávek Nikonu, kdy přístroj fotí, dokud tiskneme spoušť (až 10 snímků), vyhodnocuje je a uloží ten nejostřejší (pozná to podle objemu dat, ostrý snímek je datově větší než neostrý, protože obsahuje víc detailů). Takže na neostrost se tu vrhne stabilizátor, vysoké ISO a ještě BSS a to by v tom byl čert, aby z toho nevypadla snesitelně ostrá fotka! Má to háček. V návodu vám neprozradí jedno sladké tajemství, že totiž v tomto režimu je nejdelší čas 1/30. To je synchronizační čas, jenže se v tomto režimu vypne blesk! Zřejmě u Nikonů někdo na něco zapomněl a zasloužil by za to zakroutit nosíkem. Proto, pokud chcete používat dobrodiní jak BSS tak VR tak vysokého ISO, je třeba si BSS nastavit v menu a fotit v režimu vysokého ISO. Pak lze dosáhnout velmi obstojného výsledku i při 1/4 z ruky, jak zde račte viděti. Když už jsem ale u toho BSS, což samo o sobě je vynikající věc, je třeba pamatovat na to, že při zapnutém BSS je vypnutý blesk (a nelze ho zapnout, logicky).

Nahoře vlevo bílá v nastavení auto, vedle ní v nastavení “žárovka”, snímáno při žárovkovém osvětlení. Vlevo nastavení manuální.

Scénické režimy neboli “motivové programy” v terminologii Nikonu nabízejí především rozpoznávání obličejů (face detection), i to je znamenitá vychytávka, kterou je dobře používat při fotografování živých záběrů s přáteli, rodinou atd. Portrét a krajina jsou vcelku bez poznámek (takové zjištění, jako že při režimu krajina nesvítí pomocné světlo pro AF opravdu nevyžene kočku od kamen), zajímavý je noční portrét, který zapíná blesk do pomalého času. Bohužel je to blesk s předbleskem na červené oči, proto doporučuji pro tyto účely normální blesk a volit v menu funkci označenou jako noční portrét… Že je to trochu padlé na hlavu není moje vina, nicméně tento noční portrét je jiný noční portrét než ten z motivových programů: je to čistý “slow flash” bez předblesku, do pomalého času (na př. při 1/4 sec máme prokreslené pozadí a slabým bleskem si přisvítíme figury v popředí). Takže to používejte na na motivický program zapomeňte.
Program párty/interiér nastaví ISO na hodnotu 800, což je od něho hezké, méně hezké je, že se zastaví na 1/8 sec (má to svojin logiku – abychom se vyhnuli pohybovému rozostření osob, k níž nevyhnutelně nastane, pokud účastníci párty alkoholem neztuhli), ale zase hezké je, že lze libovolně nastavit blesk. Režim muzeum vypne blesk a zaostřovací světlo a zapne BSS, to je velmi moudré, ISO nastaví na 400, tedy na takový šum, za který není třeba se hanbit. Režim protisvětlo spolupracuje s bleskem, i to je dobře použitelný režim.

Zadní stěna obsahuje vpravo čtyřcestný volič s možností voleb blesku, expoziční kompenzace (lze ji mít trvale zapnutou, tedy trvale ovladatelnou, to je chvályhodné a ocení to vážněji pracující fotografové), přičemž ovládacího prvku se zbavíme až stisknutím středového OK tlačítka. Pak je tu volba “kytička” – to je poněkud zavádějící symbol, protože je to obecně volba ostření. Je tu možno zvolit autofokus, vzdálené objekty, střední objekty a makro do 4 cm. Vlevo je na čtyřcestném voliči samospoušť.

Vlevo od LCD je FN klávesa (funkční klávesa, definovatelná v setupu), pod tím je volba režimu obrazovky: bez údajů, s údaji a s vodicími čarami. Není tu živý histogram a to je jedna z nejvážnějších výhrad, které mám. U přístroje tohoto zaměření by to měla být samozřejmost. Histogram je dosažitelný až v režimu prohlížení. takže, pokud chcete ladit expozici podle histogramu (což je metoda doporučovaná těm, komu je určen těmto přístroj), je nutno to dělat přes zkušební snímky.

Následující tlačítka neskrývají žádných záhad, je to režim prohlížení, menu a koš.

Režim prohlížení obsahuje výbornou funkci D-lighting, což je softwarové projasnění stínů. Samozřejmě, že v počítači si uděláte stejný efekt pravděpodobně lépe, ale kdo neví, jak na to, D-lighting ocení: přístroj vygeneruje kopii původního snímku se změněnou charakteristikou.

A takto vypadají histogramy, opět vlevo “před” a vpravo “po” aplikaci procesu:

Režim prohlížení nabízí i “slide show” čili promítání, kopírování, zmenšování obrazu a přímý tisk. Naštěstí pokušení nějakých pošetilých obrazových úprav jsme zde ušetřeni.

Menu má čtyři obrazovky, vlastně tři, protože v té čtvrté je jen nastavení korekce pro širokoúhlá adaptér nebo teleadaptér.

1- kvalita obrazu, velikost, optimalizace (zde se dá ladit kontrast a sytost a pod.), dále vyvážení bílé a citlivost
2 – režim měření (matrix celoplošný, zvýhodněný střed, bodové a “tam, kde je ostřeno” -toto je důležité pro případ popsaný o něco dále, kdy volíme zaostřovací bod. Následuje BSS (viz výše), expoziční řada (to je bracketing, postupná expozice s různou hodnotou) a “režim AF polí”: selsky řečeno, “na co” ostříme. Buď si přístroj vybere pole pro ostření sám, nebo volíme manuálně, anebo prostě volíme na střed (což doporučuji, protože ve víru událostí se máme soustředit na kompozici a ne na nějaké honění zaostřovacích bodů po ploše obrazu).
3 – režim autofokusu single (jednorázová) anebo kontinuální (ostří pořád, i při namáčknuté spoušti), korekce síly blesku, ovládání blesku (zde lze trvale vypnout zabudovaný blesk – to je důležité pro externí blesk, jelikož i nadále funguje ovládání blesku na čtyřcestném voliči, ale má vliv v tomto případě jen na externí blesk). Pevná clona je zajímavá funkce, která “drží clonu” i při zoomování, funkce je to zajímavá, ale poněkud nevyzpytatelná (i při “zapnuto” se clony stejně mění, ale jinak, než při “vypnuto”). Poslední funkcí v této položce je redukce šumu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,7 sec a s namáčknutí fotí skoro bez zpoždění, bohužel bez namáčknutí je to trochu “cesta do pravěku”, 0,8 sec běžné zpoždění v podmínkách našeho standardního měření, v praxi to někdy bylo i horší. Jestli má ten přístroj nějakou opravdovou slabinu, tak je to rychlost autofokusu. Dokonce jsem šel tak daleko, že jsem část zkušebních snímků raději fotil na “stromeček”, to je nastavení dosažitelné čtyřcestným voličem, kdy přístroj je zaostřen od 2 m nahoru a pak se choval jako fotoaparát a ne jako hluchý státní úředník. Další, co doporučuji nastavit, je jas LCD na maximum (dělá se to v setupu), jinak je obrazovka velmi tmavá (nastaveno na střední hodnotu 3).

Průhledový hledáček je malý, kryje 80% obrazu vertikálně i horizontálně.

Obrazová kvalita desetimegových snímků je výborná. Ostrost se dala čekat, příjemné překvapení je dynamický rozsah. Sklony k přepalům jsou jen malé, takže kompenzace do mínusu stačí ve většině případů jen -0,3 EV nebo dokonce žádná. Vinětace zanedbatelná, v širokém úhlu záběru zato byla dosti značná soudková vada. Příjemným překvapením byl digitální zoom. V základním režimu interpoluje (tedy přepočte výřez na plný formát), kdyžnastavíme “crop” a nastavíme menší rozlišení, přiblíží obraz bez interpolace. Když tedy fotografujeme v režimu 5 Mpx, takto nastavený zoom dosahuje asi 135 mm ekv.

Vyvážení bílé v automatickém režimu WB je velmi dobré (lehce táhne při žárovkovém osvětlení do červena, je to snadno editovatelné), odstup volby “žárovka” není velký. Bílou lze nastavit měřením, to je velmi snadné a efektivní (obraz pak lehce táhl do modra).

Šum je odvěký problém. Do 400 ISO je snesitelný, v 800 ISO uspokojivý. No a co je výš je problematické – 1600 se dá použít na živé scény, kdy je šum opodstatněný, ISO 2000 je nouzkovka a ISO 3200 v redukované velikosti obrazu a dramatické redukci šumu je v podstatě nepoužitelný. Co se stabilizátoru týče, už o něm šla řeč, ve spojení s BSS je to výborný nástroj a lze s uspokojivým výsledkem snímat obrázky i rychlostí závěrky 1/4 sec, což je v podstatě “hranice snů”.

Shrnutí
Nikon Coolpix P5000 je desetimegový kompakt s průhledovým hledáčkem a se zápisem na SD / SDHC kartu. Je určen pro zkušenější fotografy, kteří chtějí “něco do kapsy”, ale neradi by se vzdali manuální kontroly nad přístrojem. Ta je zde rozsáhlá a velmi pohodlně ovladatelná. Jedinou vážnou slabinou přístroje je pomalost autofokusu. Kdyby místo nesmyslně vysokého rozlišení výrobce raději udělal rychlejší ostření, “bylo by lépěji”. Námitky bychom mohli mít i proti objektivu, který je na dnešní poměry poněkud staromódní (začíná na ekv. 36 mm a ne na obvyklejších ekv. 28 mm), zato solidní, bez fialových kontur – a soudkovou vadu mu odpustíme. Ale to je pláč na úplně nepravém hrobě. Přístroj s těmito ambicemi by si zasloužil RAW, ten tu není, jen JPEG, navíc i v nejvyšší kvalitě silně komprimovaný (obvykle 1:15 a to je hodně). V každém případě je to přístroj, který by zájemce o dobře vybavený výkonný kompakt měl vzít v úvahu.

Pro a proti:

Pro:
Široká výbava manuální kontrolou
Stabilizace obrazu a BSS
výborná ovladatelnost
Proti:
pomalé ostření
nemá RAW

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3 digitální zoom, 4-6 běnžé světlo, 7 – 8 značné světelné rozdíly (zejména snímek č. 8), 10 při 800 ISO, 11 při 1600 ISO (1/13 sec z ruky se stabilizací), 12 při 2000 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Základní parametry
Rozlišení 10,0 Mpx
Objektiv 36-126 mm ekv
LCD 2,5 palce
citlivost 80-1600 ISO (3200 ISO)
rozsah časů 8 sec-1/2000
světelnost F2.7 – 5.3
napájení LiIon
karta SD / SDHC
rozměry 98 x 64,5 x 41 mm
váha 200 g
orientační cena cca 9000 Kč

Na trhu je málo kompaktů, které by vyhovovaly pokročilým amatérům a kteří nechtějí ani širokorozsahový zoom, ani nechtějí přejít k zrcadlovce. Právě těmto lidem vychází vstříc Nikon nabídkou modelu, který svým výkonem slibuje, že bude vzdorovat morálnímu zastarávání… no, prognózy si ušetřím a raději vás pozvu na prohlídku.

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s průhledovým hledáčkem (a samozřejmě LCD displejem), který nabízí kromě automatického režimu a režimu scénických předvoleb klasický výběr program / priorita clony – času – manuál, přičemž poměr clony a času lze velmi inteligentně regulovat, jak ještě uvidíme. Rozsah zoomu 1:3,5 je skromný (o ten tu ale nešlo). Aktivní sáňky umožňují spolupráci s externím bleskem a přes adaptér lze používat předsádky.

Stylisticky vzato je aparát laděn do střízlivé “profi” polohy, což naznačuje už jeho černá barva: velikostí ani velký, ani malý, s výrazným úchopem (gripem) a ovládacími prvky pěkně po ruce je připraven k efektivní a pohodlné práci. S ovládáním těchto Nikonů vyšší třídy byly v minulosti jisté obtíže (na některé zvláštnosti bylo nutné si zvyknout), ty se podařilo odstranit a nabízí se nám velmi příjemná ergonomie.

Přístroj má smysl hlavně pro toho, kdo rád pracuje v poloautomatických či v manuálním režimu – pro lidi spoléhající na automatiku má smysl jen ten, že “dělá” pěkné obrázky. Ale pro znalého amatéra je tu přístroj za cenu cca 11 tisíc, který funguje nějak jako “digitální leica”. Jeho design má daleko do módnosti, ovládání je tradiční, bez extravagancí typu “dotykový displej”. Li-ion akumulátor má slušnou kapacitu a zápis je na SD a na vysokokapacitní SDHC karty (v budoucnu až 32 GB). Je robustní, dobře se drží v ruce (konečky prstů včetně palce se dotýkají sympaticky měkké gumy) a vejde se pohodlně do kapsy. Ne, nebudu jen chválit, jak ještě uvidíme.

Ovládání a menu
Ovladatelnost rozhodně patří k jeho lepším stránkám. Zapíná se tlačítkem vedle spouště, ta je vystrčená vpředu na gripu a s ní je spřažen zoom. Příhodně na dosah palce pravé ruky je veliké kolečko, kterým především ovládáme kombinaci clony a času v režimu P (program): to umožňuje podle potřeby a přání fotografa nastavit větší hodnotu clony (menší otvor a tudíž větší hloubku ostrosti) a delší čas, nebo naopak méně clonit (a rychlejší čas). Kdo s tím nechce a neumí pracovat, pro něho aparát ztrácí tak trochu smysl. Toto kolečko ovládá i hodnoty clony v režimu A (priorita clony – aperture) anebo času v režimu S (priorita času – shutter). Je spřaženo i s funkční klávesou FN – na niž můžeme v setupu nastavit citlivost nebo kvalitu obrazu / velikost obrazu / vyvážení bílé a redukci vibrací (stabilizátor). Obvykle se zde nastavuje ISO nebo WB (nastavení b ílé). Doporučoval bych spíš nastavení bílé, protože ISO obvykle potřebujeme vyšší a když jsme v nouzi, do vyššího ISO se rychleji dostaneme kruhovým voličem.


 
  Snímáno v režimu vysokého ISO čtvrtinou z ruky se zapnutým VR a BSS


Kruhový volič je v centrální části horní stěny. Zde najdeme zmíněné volby automat (ikonka zeleného foťáku)ú a PASM (program, priorita clony/času a manuál), dále setup, tedy nastavení funkcí, video, nabídku scénických režimů, vysoké ISO a “redukci otřesů”.
Vysoké ISO, tím je míněno 1600 ISO při plné velikosti obrazu. Dostaneme se k němu ještě v sekci Jak se s ním fotí. Pokud ale jsme v situaci, kdy fotíme živou fotku je šatné světlo, volíme režim “redukce otřesů” znázorněný “ručičkou”. K tomu je třeba podotknout, že tento přístroj má stabilizátor obrazu zapnutý pořád, ledaže bychom ho v setupu záměrně vypnuli. V tomto režimu “ručička” se zapne vysoké ISO 1600 plus BSS (best shot selector): to je jedna z vychytávek Nikonu, kdy přístroj fotí, dokud tiskneme spoušť (až 10 snímků), vyhodnocuje je a uloží ten nejostřejší (pozná to podle objemu dat, ostrý snímek je datově větší než neostrý, protože obsahuje víc detailů). Takže na neostrost se tu vrhne stabilizátor, vysoké ISO a ještě BSS a to by v tom byl čert, aby z toho nevypadla snesitelně ostrá fotka! Má to háček. V návodu vám neprozradí jedno sladké tajemství, že totiž v tomto režimu je nejdelší čas 1/30. To je synchronizační čas, jenže se v tomto režimu vypne blesk! Zřejmě u Nikonů někdo na něco zapomněl a zasloužil by za to zakroutit nosíkem. Proto, pokud chcete používat dobrodiní jak BSS tak VR tak vysokého ISO, je třeba si BSS nastavit v menu a fotit v režimu vysokého ISO. Pak lze dosáhnout velmi obstojného výsledku i při 1/4 z ruky, jak zde račte viděti. Když už jsem ale u toho BSS, což samo o sobě je vynikající věc, je třeba pamatovat na to, že při zapnutém BSS je vypnutý blesk (a nelze ho zapnout, logicky).

Nahoře vlevo bílá v nastavení auto, vedle ní v nastavení “žárovka”, snímáno při žárovkovém osvětlení. Vlevo nastavení manuální.

Scénické režimy neboli “motivové programy” v terminologii Nikonu nabízejí především rozpoznávání obličejů (face detection), i to je znamenitá vychytávka, kterou je dobře používat při fotografování živých záběrů s přáteli, rodinou atd. Portrét a krajina jsou vcelku bez poznámek (takové zjištění, jako že při režimu krajina nesvítí pomocné světlo pro AF opravdu nevyžene kočku od kamen), zajímavý je noční portrét, který zapíná blesk do pomalého času. Bohužel je to blesk s předbleskem na červené oči, proto doporučuji pro tyto účely normální blesk a volit v menu funkci označenou jako noční portrét… Že je to trochu padlé na hlavu není moje vina, nicméně tento noční portrét je jiný noční portrét než ten z motivových programů: je to čistý “slow flash” bez předblesku, do pomalého času (na př. při 1/4 sec máme prokreslené pozadí a slabým bleskem si přisvítíme figury v popředí). Takže to používejte na na motivický program zapomeňte.
Program párty/interiér nastaví ISO na hodnotu 800, což je od něho hezké, méně hezké je, že se zastaví na 1/8 sec (má to svojin logiku – abychom se vyhnuli pohybovému rozostření osob, k níž nevyhnutelně nastane, pokud účastníci párty alkoholem neztuhli), ale zase hezké je, že lze libovolně nastavit blesk. Režim muzeum vypne blesk a zaostřovací světlo a zapne BSS, to je velmi moudré, ISO nastaví na 400, tedy na takový šum, za který není třeba se hanbit. Režim protisvětlo spolupracuje s bleskem, i to je dobře použitelný režim.

Zadní stěna obsahuje vpravo čtyřcestný volič s možností voleb blesku, expoziční kompenzace (lze ji mít trvale zapnutou, tedy trvale ovladatelnou, to je chvályhodné a ocení to vážněji pracující fotografové), přičemž ovládacího prvku se zbavíme až stisknutím středového OK tlačítka. Pak je tu volba “kytička” – to je poněkud zavádějící symbol, protože je to obecně volba ostření. Je tu možno zvolit autofokus, vzdálené objekty, střední objekty a makro do 4 cm. Vlevo je na čtyřcestném voliči samospoušť.

Vlevo od LCD je FN klávesa (funkční klávesa, definovatelná v setupu), pod tím je volba režimu obrazovky: bez údajů, s údaji a s vodicími čarami. Není tu živý histogram a to je jedna z nejvážnějších výhrad, které mám. U přístroje tohoto zaměření by to měla být samozřejmost. Histogram je dosažitelný až v režimu prohlížení. takže, pokud chcete ladit expozici podle histogramu (což je metoda doporučovaná těm, komu je určen těmto přístroj), je nutno to dělat přes zkušební snímky.

Následující tlačítka neskrývají žádných záhad, je to režim prohlížení, menu a koš.

Režim prohlížení obsahuje výbornou funkci D-lighting, což je softwarové projasnění stínů. Samozřejmě, že v počítači si uděláte stejný efekt pravděpodobně lépe, ale kdo neví, jak na to, D-lighting ocení: přístroj vygeneruje kopii původního snímku se změněnou charakteristikou.

A takto vypadají histogramy, opět vlevo “před” a vpravo “po” aplikaci procesu:

Režim prohlížení nabízí i “slide show” čili promítání, kopírování, zmenšování obrazu a přímý tisk. Naštěstí pokušení nějakých pošetilých obrazových úprav jsme zde ušetřeni.

Menu má čtyři obrazovky, vlastně tři, protože v té čtvrté je jen nastavení korekce pro širokoúhlá adaptér nebo teleadaptér.

1- kvalita obrazu, velikost, optimalizace (zde se dá ladit kontrast a sytost a pod.), dále vyvážení bílé a citlivost
2 – režim měření (matrix celoplošný, zvýhodněný střed, bodové a “tam, kde je ostřeno” -toto je důležité pro případ popsaný o něco dále, kdy volíme zaostřovací bod. Následuje BSS (viz výše), expoziční řada (to je bracketing, postupná expozice s různou hodnotou) a “režim AF polí”: selsky řečeno, “na co” ostříme. Buď si přístroj vybere pole pro ostření sám, nebo volíme manuálně, anebo prostě volíme na střed (což doporučuji, protože ve víru událostí se máme soustředit na kompozici a ne na nějaké honění zaostřovacích bodů po ploše obrazu).
3 – režim autofokusu single (jednorázová) anebo kontinuální (ostří pořád, i při namáčknuté spoušti), korekce síly blesku, ovládání blesku (zde lze trvale vypnout zabudovaný blesk – to je důležité pro externí blesk, jelikož i nadále funguje ovládání blesku na čtyřcestném voliči, ale má vliv v tomto případě jen na externí blesk). Pevná clona je zajímavá funkce, která “drží clonu” i při zoomování, funkce je to zajímavá, ale poněkud nevyzpytatelná (i při “zapnuto” se clony stejně mění, ale jinak, než při “vypnuto”). Poslední funkcí v této položce je redukce šumu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,7 sec a s namáčknutí fotí skoro bez zpoždění, bohužel bez namáčknutí je to trochu “cesta do pravěku”, 0,8 sec běžné zpoždění v podmínkách našeho standardního měření, v praxi to někdy bylo i horší. Jestli má ten přístroj nějakou opravdovou slabinu, tak je to rychlost autofokusu. Dokonce jsem šel tak daleko, že jsem část zkušebních snímků raději fotil na “stromeček”, to je nastavení dosažitelné čtyřcestným voličem, kdy přístroj je zaostřen od 2 m nahoru a pak se choval jako fotoaparát a ne jako hluchý státní úředník. Další, co doporučuji nastavit, je jas LCD na maximum (dělá se to v setupu), jinak je obrazovka velmi tmavá (nastaveno na střední hodnotu 3).

Průhledový hledáček je malý, kryje 80% obrazu vertikálně i horizontálně.

Obrazová kvalita desetimegových snímků je výborná. Ostrost se dala čekat, příjemné překvapení je dynamický rozsah. Sklony k přepalům jsou jen malé, takže kompenzace do mínusu stačí ve většině případů jen -0,3 EV nebo dokonce žádná. Vinětace zanedbatelná, v širokém úhlu záběru zato byla dosti značná soudková vada. Příjemným překvapením byl digitální zoom. V základním režimu interpoluje (tedy přepočte výřez na plný formát), kdyžnastavíme “crop” a nastavíme menší rozlišení, přiblíží obraz bez interpolace. Když tedy fotografujeme v režimu 5 Mpx, takto nastavený zoom dosahuje asi 135 mm ekv.

Vyvážení bílé v automatickém režimu WB je velmi dobré (lehce táhne při žárovkovém osvětlení do červena, je to snadno editovatelné), odstup volby “žárovka” není velký. Bílou lze nastavit měřením, to je velmi snadné a efektivní (obraz pak lehce táhl do modra).

Šum je odvěký problém. Do 400 ISO je snesitelný, v 800 ISO uspokojivý. No a co je výš je problematické – 1600 se dá použít na živé scény, kdy je šum opodstatněný, ISO 2000 je nouzkovka a ISO 3200 v redukované velikosti obrazu a dramatické redukci šumu je v podstatě nepoužitelný. Co se stabilizátoru týče, už o něm šla řeč, ve spojení s BSS je to výborný nástroj a lze s uspokojivým výsledkem snímat obrázky i rychlostí závěrky 1/4 sec, což je v podstatě “hranice snů”.

Shrnutí
Nikon Coolpix P5000 je desetimegový kompakt s průhledovým hledáčkem a se zápisem na SD / SDHC kartu. Je určen pro zkušenější fotografy, kteří chtějí “něco do kapsy”, ale neradi by se vzdali manuální kontroly nad přístrojem. Ta je zde rozsáhlá a velmi pohodlně ovladatelná. Jedinou vážnou slabinou přístroje je pomalost autofokusu. Kdyby místo nesmyslně vysokého rozlišení výrobce raději udělal rychlejší ostření, “bylo by lépěji”. Námitky bychom mohli mít i proti objektivu, který je na dnešní poměry poněkud staromódní (začíná na ekv. 36 mm a ne na obvyklejších ekv. 28 mm), zato solidní, bez fialových kontur – a soudkovou vadu mu odpustíme. Ale to je pláč na úplně nepravém hrobě. Přístroj s těmito ambicemi by si zasloužil RAW, ten tu není, jen JPEG, navíc i v nejvyšší kvalitě silně komprimovaný (obvykle 1:15 a to je hodně). V každém případě je to přístroj, který by zájemce o dobře vybavený výkonný kompakt měl vzít v úvahu.

Pro a proti:

Pro:
Široká výbava manuální kontrolou
Stabilizace obrazu a BSS
výborná ovladatelnost
Proti:
pomalé ostření
nemá RAW

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3 digitální zoom, 4-6 běnžé světlo, 7 – 8 značné světelné rozdíly (zejména snímek č. 8), 10 při 800 ISO, 11 při 1600 ISO (1/13 sec z ruky se stabilizací), 12 při 2000 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12