Nikon Coolpix P300 (recenze)

Kvalitní kompakty od renomované firmy vždy budí oprávněnou pozornost. Vyšší třídu tvoří mezi nikonskými kompakty řada P, řada technicky silně nesourodá. Třístovka zde vyniká střídmostí a jednoduchostí, Pojďme se na ni podívat blíže.

Jaký je a komu je určen Je to dvanáctimegový kompakt s velikostí obrazu rovných 4000 x 3000 pixelů. Je to BSI-CMOS, tedy se „zpětným osvětlením“, což znamená, že vpředu jsou vysunuté čočky, filtry a fotodiody a teprve pod nimi jsou servisní obvody snímače. Snímač je velký 1/2.3″ (6.17 x 4.55 mm) – což je, mimochodem, velikost snímače, kterou nedávno zvolil Pentax pro svůj kompakt s výměnnými objektivy. Procesor je Expeed C2, používaný i v dalších přístrojích této řady. Rozsah citlivosti je od 160 do 3200 ISO bez možnosti rozšíření, což je rozumné.

Objektiv má rovněž rozumný rozsah odpovídající 24 – 100 mm při neobvykle velké světelnosti na své kratší straně F1.8, ta ovšem rapidně klesá na F4.9 na delší straně. Objektiv je stabilizovaný (nikoli snímač). Závěrka má rozsah od 8 sec do 1/2000 sec. Rychlost sériového snímání je 7 oken za vteřinu při plném rozlišení.
Video je HD 1920 x 1080 při 30 a 15 fps a menší.
Baterka Nikon EN-EL12 vydrží na jedno nabití podle měření CIPA 240 oken. Přístroj váží i s baterkou 189 g, měří 103 x 58 x 32 mm. Zapisuje na karty formátu SD fotky ve formátu JPEG, nikoli RAW (ostatně soudím, že RAW na kompaktu nedává moc velký smysl, ale je to jistě diskutabilní otázka).
Jeho design je velice elegantní. Je to strohá cihlička s téměř ostrými hranami, s nejnutnějšími ovládacími prvky vyvedenými ven. Přístroj neusiluje o žádné „nej“, má na dnešní dobu neobvykle krátký rozsah zoomu, nenabízí dotykový displej ani nic jiného, co se tak dobře vyjímá velkými písmeny na krabici. Je to prostě kvalitní kompakt určený lidem, kteří vědí, že nemá smysl od kompaktu očekávat 12800 ISO a zoom s ekvivalentem ohniska půl metru. Jde o elegantní, rychlý a výkonný obrazový zápisník do kapsy, snadno ovladatelný a neokázalý.

Ovládání a menu
Na horní stěně má přístroj hlavní vypínač. Blíže přední hraně je spoušť spojená s ovládáním zoomu, vlevo je kruhový volič. Ten nabízí plný automat s automatickou volbou scénických režimů, dále PASM, tedy program, prioritu clony a času a plný manuál. Blízko pravého zadního rohu je roller, kterým se nastavuje rychlost závěrky v režimu S a také poměr clony a času v režimu P. Dále tu jsou scény a pak dva zajímavé režimy – noční krajina a protisvětlo, přičemž noční krajina je skládání více snímků do jednoho a protisvětlo je HDR, jak si ukážeme dále. Takto úzce dedikovaný roller je velmi neobvyklý. Na zadní stěně je pod kontrolkou nabití blesku spoušť pro video. Stěně dominuje čtyřcestný volič spojený se zadním rollerem. Volič má dedikované funkce blesk, kompenzace expozice, dolů makro a vlevo samospoušť. Nad ním je tlačítko pro prohlížení, pod ním menu a koš.

Menu
Přístroj má jen jedno menu s minimem voleb. V režimu fotografování se nastavuje velikost a kvalita obrazu, WB, systém měření expozice, sériové nebo singl focení, citlivost, bracketing, systém autofokusu ( nejlepší je jeden posunovatelný bod), autofokus jednorázový nebo průběžný a nakonec korekce výkonu blesku, víc tu není. Z výčtu je zřejmé, že kvůli nastavení WB a ISO musíme do menu. Počítá se ale s tím, že automatika je natolik výkonná, že najde řešení sama i bez přispění uživatele. Zde můžeme diskutovat stejně jako kolem absence RAW. Tohle je zápisník, sáhnout do kapsy, cvaknout a vrátit do kapsy, zápisník pro vysoce kvalitní záznam – v rámci kompaktu. Menu pro prohlížení má několik editačních vychytávek, jako je rychlé vylepšení, dále pak projasnění stínů D-lighting a filtrové efekty, jako je „hvězdičkový efekt“ apod. Tradičně zde utrousím pochybovačnou poznámku typu „tohle se má dělat na PC“. Zajímavé ovšem je, že D-lighting není ve fotomenu a nenajdeme ho ani mezi předvolenými scénami. Zdá se, že se spoléhá na ctnosti HDR, o něm níže.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá velmi rychle, v praxi je to kolem jedné vteřiny, v podstatě tedy takřka okamžitě a rozhodně rychlost vyhovuje účelu, jemuž je přístroj určen. Ostření samozřejmě závisí na kvalitě osvětlení, ale dobře osvětlené scény ostří i bez namáčknutí se zpožděním mezi 0,1 a 0,3 sec. V rozumném rozsahu se tedy hodí i ke snímání živých scén, zvláště rodinných.
S ostřením souvisí volba zaostřovacího bodu.- Lze samozřejmě zvolit plnou automatiku, nabízí se i jednobodové ostření. Soudím, že ideální je jednobodové s možností posunu bodu, posun aktivujeme středovým tlačítkem čtyřcestného voliče, kolek ikonky bodu se objeví šipky a pak lze bod stěhovat po ploše displeje.
Kresba odpovídá parametrům dvanáctimegového CMOS čipu. Při bližším ohledání najdeme stopy mohutného softwarového zpracování, které se podepíše na rozmydlení vzdálenějších detailů. Na jasně konturovaných objektech se to nepozná, ale kritická je tráva nebo větve vzdálených stromů. Je to samozřejmě vidět jen na 100% zvětšení, ale je dobře o tom vědět. Už z toho důvodu asi není třeba litovat, že nemá zápis v RAW formátu. Rozdíl v kvalitě obrazu oproti modelu P7000 je markantní, třebaže P300 má víc megapixelů. Na ukázce výřez 1:1 :

Šum je v mezích normálu, není pravda, že backlight čipy posunuly hranici o jeden, neřku-li dva stupně do vyšších poloh. 800 ISO jakž takž použitelných, 1600 nouze a 3200 nebrat. Ale pozor – je tu ten program „noční krajina“ skládající fotky dohromady a ten dokáže při 3200 ISO vytvořit velmi slušný obrázek, dokonce s jakousi úpravou směrem k vyrovnání jasů.

Na ukázce vlevo vidíme obrázek při 3200 ISO, vpravo režim noční krajina – jde o 100% zvětšení.

Jak vidno ze specifikací, přístroj má ovládání clony, tedy podle poučky lze regulovat hloubku ostrosti. To lze buď zadním plochým rollerem v režimu A (= aperture, clona, ale v českém podání je to „časová automatika“, čímž se chce říci, že k ručně zvolené cloně se automaticky přiřadí čas; to je samozřejmě pravda, ale začátečník z toho asi bude janek, nicméně to tak u Nikonů zavedli a nelze než si na to zvyknout, netýká se to jen tohoto přístroje). Vtip je v tom, že hloubka ostrosti na kompaktech je tak velká, že nějaké clonění nemá praktický vliv a zde i při cloně kolem F 2.0 je všechno přijatelně ostré. Na ukázce jsou dole detaily na které bylo přímo ostřeno ze vzdálenosti 40 cm a nahoře při stejné cloně vzdálené objekty. Rozdíly nejsou prakticky žádné, spíš je vše ostřejší při malé cloně než při max. F8.0.

Limit je tedy přece jen velikost čipu a ne clona. Objektiv má jen malé soudkové zkreslení na své širokoúhlé straně a na té dlouhé je v pořádku.

V protisvětle se chová kultivovaně. Vychytávky tu jsou také, patří mezi ně i sekvenční focení 7 oken/sec v plném formátu a v malém rozlišení 60 a dokonce 120 fps. Moc se mi líbí sdružená korekce expozice, ale také sytosti a barevné teploty s možností resetu všeho jediným povelem – aby si člověk fatálně nerozházel obraz. Dělá se to zadním rollerem.

Panorama pomocí švenkování je zde také a funguje velmi dobře, v kompaktech se to pomalu stává samozřejmostí, přinejmenším ve vyšší třídě. Najdeme ho pod položkou SCENE a musíme do menu. Rovnou z kruhového voliče lze nastavit HDR. To velmi dobře funguje. Má tři stupně – nutno jít do menu. Ten třetí stupeň je moc silný a vede k nepřirozeně vyšisovaným obrázkům, ale stupeň 1 a 2 jsou rozhodně zajímavé: doporučuji nejdřív nastavit kompenzaci, při silném slunci na -1 EV a pak nastavit HDR 2. Výsledky jsou povzbudivé.

Shrnutí Nikon Coolpix P300 je velmi krásně designově řešený a funkčně dobře vybavený kompakt, určený k nenáročnému focení. V rukou poučeného uživatele může odvést dobrou práci i ve složitějších podmínkách. Je třeba počítat s tím, že je vybaven CMOS čipem a ten tiskne svoji pečeť na drobněji strukturované části obrazu. Je to elegantní, uživatelsky přívětivý obrazový zápisník.

Ukázky:
Poslední dva obrázky = „umělecké“ filtry, náladovka a „retro“.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Kvalitní kompakty od renomované firmy vždy budí oprávněnou pozornost. Vyšší třídu tvoří mezi nikonskými kompakty řada P, řada technicky silně nesourodá. Třístovka zde vyniká střídmostí a jednoduchostí, Pojďme se na ni podívat blíže.

Jaký je a komu je určen Je to dvanáctimegový kompakt s velikostí obrazu rovných 4000 x 3000 pixelů. Je to BSI-CMOS, tedy se „zpětným osvětlením“, což znamená, že vpředu jsou vysunuté čočky, filtry a fotodiody a teprve pod nimi jsou servisní obvody snímače. Snímač je velký 1/2.3″ (6.17 x 4.55 mm) – což je, mimochodem, velikost snímače, kterou nedávno zvolil Pentax pro svůj kompakt s výměnnými objektivy. Procesor je Expeed C2, používaný i v dalších přístrojích této řady. Rozsah citlivosti je od 160 do 3200 ISO bez možnosti rozšíření, což je rozumné.

Objektiv má rovněž rozumný rozsah odpovídající 24 – 100 mm při neobvykle velké světelnosti na své kratší straně F1.8, ta ovšem rapidně klesá na F4.9 na delší straně. Objektiv je stabilizovaný (nikoli snímač). Závěrka má rozsah od 8 sec do 1/2000 sec. Rychlost sériového snímání je 7 oken za vteřinu při plném rozlišení.
Video je HD 1920 x 1080 při 30 a 15 fps a menší.
Baterka Nikon EN-EL12 vydrží na jedno nabití podle měření CIPA 240 oken. Přístroj váží i s baterkou 189 g, měří 103 x 58 x 32 mm. Zapisuje na karty formátu SD fotky ve formátu JPEG, nikoli RAW (ostatně soudím, že RAW na kompaktu nedává moc velký smysl, ale je to jistě diskutabilní otázka).
Jeho design je velice elegantní. Je to strohá cihlička s téměř ostrými hranami, s nejnutnějšími ovládacími prvky vyvedenými ven. Přístroj neusiluje o žádné „nej“, má na dnešní dobu neobvykle krátký rozsah zoomu, nenabízí dotykový displej ani nic jiného, co se tak dobře vyjímá velkými písmeny na krabici. Je to prostě kvalitní kompakt určený lidem, kteří vědí, že nemá smysl od kompaktu očekávat 12800 ISO a zoom s ekvivalentem ohniska půl metru. Jde o elegantní, rychlý a výkonný obrazový zápisník do kapsy, snadno ovladatelný a neokázalý.

Ovládání a menu
Na horní stěně má přístroj hlavní vypínač. Blíže přední hraně je spoušť spojená s ovládáním zoomu, vlevo je kruhový volič. Ten nabízí plný automat s automatickou volbou scénických režimů, dále PASM, tedy program, prioritu clony a času a plný manuál. Blízko pravého zadního rohu je roller, kterým se nastavuje rychlost závěrky v režimu S a také poměr clony a času v režimu P. Dále tu jsou scény a pak dva zajímavé režimy – noční krajina a protisvětlo, přičemž noční krajina je skládání více snímků do jednoho a protisvětlo je HDR, jak si ukážeme dále. Takto úzce dedikovaný roller je velmi neobvyklý. Na zadní stěně je pod kontrolkou nabití blesku spoušť pro video. Stěně dominuje čtyřcestný volič spojený se zadním rollerem. Volič má dedikované funkce blesk, kompenzace expozice, dolů makro a vlevo samospoušť. Nad ním je tlačítko pro prohlížení, pod ním menu a koš.

Menu
Přístroj má jen jedno menu s minimem voleb. V režimu fotografování se nastavuje velikost a kvalita obrazu, WB, systém měření expozice, sériové nebo singl focení, citlivost, bracketing, systém autofokusu ( nejlepší je jeden posunovatelný bod), autofokus jednorázový nebo průběžný a nakonec korekce výkonu blesku, víc tu není. Z výčtu je zřejmé, že kvůli nastavení WB a ISO musíme do menu. Počítá se ale s tím, že automatika je natolik výkonná, že najde řešení sama i bez přispění uživatele. Zde můžeme diskutovat stejně jako kolem absence RAW. Tohle je zápisník, sáhnout do kapsy, cvaknout a vrátit do kapsy, zápisník pro vysoce kvalitní záznam – v rámci kompaktu. Menu pro prohlížení má několik editačních vychytávek, jako je rychlé vylepšení, dále pak projasnění stínů D-lighting a filtrové efekty, jako je „hvězdičkový efekt“ apod. Tradičně zde utrousím pochybovačnou poznámku typu „tohle se má dělat na PC“. Zajímavé ovšem je, že D-lighting není ve fotomenu a nenajdeme ho ani mezi předvolenými scénami. Zdá se, že se spoléhá na ctnosti HDR, o něm níže.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá velmi rychle, v praxi je to kolem jedné vteřiny, v podstatě tedy takřka okamžitě a rozhodně rychlost vyhovuje účelu, jemuž je přístroj určen. Ostření samozřejmě závisí na kvalitě osvětlení, ale dobře osvětlené scény ostří i bez namáčknutí se zpožděním mezi 0,1 a 0,3 sec. V rozumném rozsahu se tedy hodí i ke snímání živých scén, zvláště rodinných.
S ostřením souvisí volba zaostřovacího bodu.- Lze samozřejmě zvolit plnou automatiku, nabízí se i jednobodové ostření. Soudím, že ideální je jednobodové s možností posunu bodu, posun aktivujeme středovým tlačítkem čtyřcestného voliče, kolek ikonky bodu se objeví šipky a pak lze bod stěhovat po ploše displeje.
Kresba odpovídá parametrům dvanáctimegového CMOS čipu. Při bližším ohledání najdeme stopy mohutného softwarového zpracování, které se podepíše na rozmydlení vzdálenějších detailů. Na jasně konturovaných objektech se to nepozná, ale kritická je tráva nebo větve vzdálených stromů. Je to samozřejmě vidět jen na 100% zvětšení, ale je dobře o tom vědět. Už z toho důvodu asi není třeba litovat, že nemá zápis v RAW formátu. Rozdíl v kvalitě obrazu oproti modelu P7000 je markantní, třebaže P300 má víc megapixelů. Na ukázce výřez 1:1 :

Šum je v mezích normálu, není pravda, že backlight čipy posunuly hranici o jeden, neřku-li dva stupně do vyšších poloh. 800 ISO jakž takž použitelných, 1600 nouze a 3200 nebrat. Ale pozor – je tu ten program „noční krajina“ skládající fotky dohromady a ten dokáže při 3200 ISO vytvořit velmi slušný obrázek, dokonce s jakousi úpravou směrem k vyrovnání jasů.

Na ukázce vlevo vidíme obrázek při 3200 ISO, vpravo režim noční krajina – jde o 100% zvětšení.

Jak vidno ze specifikací, přístroj má ovládání clony, tedy podle poučky lze regulovat hloubku ostrosti. To lze buď zadním plochým rollerem v režimu A (= aperture, clona, ale v českém podání je to „časová automatika“, čímž se chce říci, že k ručně zvolené cloně se automaticky přiřadí čas; to je samozřejmě pravda, ale začátečník z toho asi bude janek, nicméně to tak u Nikonů zavedli a nelze než si na to zvyknout, netýká se to jen tohoto přístroje). Vtip je v tom, že hloubka ostrosti na kompaktech je tak velká, že nějaké clonění nemá praktický vliv a zde i při cloně kolem F 2.0 je všechno přijatelně ostré. Na ukázce jsou dole detaily na které bylo přímo ostřeno ze vzdálenosti 40 cm a nahoře při stejné cloně vzdálené objekty. Rozdíly nejsou prakticky žádné, spíš je vše ostřejší při malé cloně než při max. F8.0.

Limit je tedy přece jen velikost čipu a ne clona. Objektiv má jen malé soudkové zkreslení na své širokoúhlé straně a na té dlouhé je v pořádku.

V protisvětle se chová kultivovaně. Vychytávky tu jsou také, patří mezi ně i sekvenční focení 7 oken/sec v plném formátu a v malém rozlišení 60 a dokonce 120 fps. Moc se mi líbí sdružená korekce expozice, ale také sytosti a barevné teploty s možností resetu všeho jediným povelem – aby si člověk fatálně nerozházel obraz. Dělá se to zadním rollerem.

Panorama pomocí švenkování je zde také a funguje velmi dobře, v kompaktech se to pomalu stává samozřejmostí, přinejmenším ve vyšší třídě. Najdeme ho pod položkou SCENE a musíme do menu. Rovnou z kruhového voliče lze nastavit HDR. To velmi dobře funguje. Má tři stupně – nutno jít do menu. Ten třetí stupeň je moc silný a vede k nepřirozeně vyšisovaným obrázkům, ale stupeň 1 a 2 jsou rozhodně zajímavé: doporučuji nejdřív nastavit kompenzaci, při silném slunci na -1 EV a pak nastavit HDR 2. Výsledky jsou povzbudivé.

Shrnutí Nikon Coolpix P300 je velmi krásně designově řešený a funkčně dobře vybavený kompakt, určený k nenáročnému focení. V rukou poučeného uživatele může odvést dobrou práci i ve složitějších podmínkách. Je třeba počítat s tím, že je vybaven CMOS čipem a ten tiskne svoji pečeť na drobněji strukturované části obrazu. Je to elegantní, uživatelsky přívětivý obrazový zápisník.

Ukázky:
Poslední dva obrázky = „umělecké“ filtry, náladovka a „retro“.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12