Budeme tu mít tak trochu „nikonský podzim“, protože zastoupení Nikonu nám zapůjčilo vzorky svých novinek. Jsou to předprodukční vzorky, takže zatím vynechám hodnotící závěr s měřením a nezařadím zkušební fotografie. Začal jsem P2, pětimegovým kompaktem s wi-fi připojením k nikonské aplikaci PictureProject. K tomu podotknu, že PP nemám k disposici a nebylo tudíž možno tuto funkci vyzkoušet.
Jaký je a komu je určen
 |
 |
 |
 |
Svým designem přístroj připomíná čtyřtisícovkovou a pětitisícovkovou řadu. Je to úhledný, poněkud buclatý aparát malých rozměrů ( 91 x 60 x 39 mm ) a váhy (170 g). Buclatostí rozumím mohutný výstupek v pravé části ( z pohledu fotografující ), díky němuž se aparát dobře drží. Šroub pro stativ je plastový, vyosený vlevo (daň za miniaturizaci). Nemá průhledový hledáček, zato má velký 2,5´´ LCD displej. Je vybaven snímačem 1/1,8´´ CCD s 5,3 Mpx fyzicky a 5,0 Mpx efektivně, takže vytváří snímky 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1600×1200, 1024 x 768, 640 x 480 bodů. Video dělá až 640×480 / 30 fps, dokonce v některých režimech v hnědé nebo černobílé verzi. Video je bez zvuku. Objektiv je zoom 1:3 (36 – 126 mm – 35 mm ekv.) světelný F2.7-5.2. Ostří od 50 cm, v makru od 4 cm. Nabízí množství scénických režimů (20) včetně zvukové poznámky, typicky nikonského BSS (best shot selector – přístroj pořídí 3 snímky a uloží ten s největším objemem dat=nejostřejší). Bílá je nastavitelná ze šesti předvoleb plus manuální nastavení. Přístroj mí 16 MB vnitřní paměti, zapisuje na SD kartu. Napájí ho akumulátor EN-EL8, nabíječka je v dodávce.
Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem v pravém horním rohu – je poněkud zapuštěné pod povrch, takže je třeba vyvinout určitý tlak. Vedle něho je spoušť a o další krok dál je kruhový volič. Z hlediska designového je to velmi špatně volené místo pro volič, protože při každým vytáhnutí z kapsy se vám to kolečko posune., takže je nutné ho vždy před fotografováním kontrolovat. To je také daň za miniaturizaci – na zadní stěnu se volič prostě nevejde. Měl by ale mít silnější aretaci – omylem ho lze posunout i při práci.
Jinak ale je volič zajímavě řešen. Najdeme tu obvyklé volby A, P a automatika (A je priorita clony a P je program), ale také nastavení bílé, citlivosti a velikosti obrazu, setup, video, prohlížení a nastavení wi-fi. Bez PictureProject nelze přístroj připojit k počítači, protože zde není podpora běžných protokolů. Na levé horní straně je mikrofon pro zvukové poznámky.
Na zadní stěně je kolébkový ovladač zoomu, tlačítko pro menu a joystickové klečko pro pohyb v menu, s OK tlačítkem uprostřed. V běžném provozu kolečko slouží pro ovládání blesku, expoziční kompenzace, makra a samospouště. Dole jsou tlačítka pro prohlížení a koš.
Menu má čtyři stránky:
 |
| Nahoře „před použitím“, dole „po použití“ D-lightingu, výřez z 200% zvětšení (klikněte pro větší obraz)
|
 |
Nastavení bílé, měření (zonální, středové, bodové, a režim pohyblivého bodu, kdy si přístroj vyhledává oblast nejvyššího kontrastu sám). Dále je to volba sériového fotografování. To má Nikon velmi dobře ošetřené (jednotlivé, série, 16 obrázků na jeden formát a snímky 30 fps ve formátu 640×480 a konečně kontinuální 5 snímků v bufferu, 
zapíše se 5 posledních po uvolnění spouště). Best shot selector byl už vysvětlen, bracketing se zde nabízí obyčejný i bracketing nastavení bílé: lze pořídit snímek s různými hodnotami WB, což může být užitečné v problematických světelných situacích.
Druhá stránka obsahuje volbu síly blesku, dále kontrast, doostření, sytost barev a citlivost;
třetí stránka nastavuje kompresi a velikost, autofokus (automat, manuál a střed), režim autofokusu (single a průběžný), a „fixed aperture“, tedy stálou clonu;
čtvrtá stránka už nabízí jen redukci šumu, reset všeho na výchozí nastavení a vybudování uživatelských nastavení.
Menu pro prohlížení nabízí seřazení podle data, D-lighting (což je vyrovnání stínů, přičemž obrázek se uloží pod jiným názvem), nastavení tiskárny, promítání, mazání, zmenšování obrázku, označení k transferu a kopírování zvnitřní paměti na kartu a naopak. Zejména ten D-lighting stojí za pozornost. Příkaz delete (vymaž) lze přiřadit i snímkům k určitému datu; je to jistě zajímavá funkce, ale nepřipadá mi příliš praktická.
Menu se dá v setupu změnit z textového na obrazové a to má tu výhodu, že pak je celé menu na jedné obrazovce.
Jak se s ním fotí
Je to jednoduchý aparát, i když má příjemné funkce (wifině se budu věnovat zvlášť). Vtipné je, že při expoziční kompenzaci se automaticky zapne histogram. Další vymyšlenost|: pokud máte nastavený automatický blesk, přístroj se sám zapne na synchronizační rychlost 1/60 sec, jakmile světelné podmínky klesnou natolik že by si blesk zasloužily.
Ovládání je příjemné, intuitivní. Výhradu mám k umístění kruhového voliče. Na ten je třeba dávat ustavičně pozor. Na můj vkus moc rychlý je zoom, je těžké ho nastavit na tom úhlu, jaký potřebujeme.
Obrazové výsledky se nemají u předprodukčních vzorků zveřejňovat, chválit ale snad mohu. Přístroj nejeví absolutně žádné fialové kontury, ani v režimu širokého, ani v režimu úzkého úhlu. Nemá také žádnou patrnou vignetaci (tmavnutí rohů) a co lze zvlášť pochválit je nepatrné zrno při 400 ISO – do té míry nepatrné, že je škoda, že zůstalo při 400 ISO… Velmi dobrá kresba je v plném rozsahu clon. Prozkoumáním histogramu to vypadá na nepatrnou převahu zelené složky v bílé ploše, okem to ale zbadatelné není. Přístroj jeví trochu sklony k přeexpozici, takže bych doporučil mírné stažení kompenzace do -0,3. Za úvahu stojí i bracketing (postupná expozice s různými hodnotami).
Zajímavý je už zmíněný bracketing nastavení bílé – na rozdíl od expozičního bracketingu, který provede fyzicky tři expozice s různou hodnotou, při bracketingu bílé přístroj třikrát uloží jeden snímek. Ty pak jsou „neutrál“, pak do studena a do tepla. Datově jsou identické, zatímco bracketované expozičně rozdílné obrázky se od sebe trochu liší.
D-lighting vyjasní stíny obrázku a uloží ho pod názvem nikolidscn* ale fscn*. Úbytek kvality je zřetelný, ovšem projasnění také. Závěr: má to smysl jen pokud chceme dělat malé zvětšeniny, při větších obrázcích by se nedostatky pravděpodobně projevily.
Shrnutí:
Pro opravdové hodnotící shrnutí si musíme počkat, až a) bude možno prověřit wi-fi připojení, b) až budeme mít v ruce přístroj uvolněný pro trh s vychytanými mouchami – jsou-li jaké. Dosavadní dojem je velmi dobrý, výhrady jsou v podstatě nevýznamné – příliš volné a nešikovně umístěné kolečko pro volby, excentrický závit pro stativ a po čertech rychlý zoom.
Budeme tu mít tak trochu „nikonský podzim“, protože zastoupení Nikonu nám zapůjčilo vzorky svých novinek. Jsou to předprodukční vzorky, takže zatím vynechám hodnotící závěr s měřením a nezařadím zkušební fotografie. Začal jsem P2, pětimegovým kompaktem s wi-fi připojením k nikonské aplikaci PictureProject. K tomu podotknu, že PP nemám k disposici a nebylo tudíž možno tuto funkci vyzkoušet.
Jaký je a komu je určen
|
| |
| |
| |
Svým designem přístroj připomíná čtyřtisícovkovou a pětitisícovkovou řadu. Je to úhledný, poněkud buclatý aparát malých rozměrů ( 91 x 60 x 39 mm ) a váhy (170 g). Buclatostí rozumím mohutný výstupek v pravé části ( z pohledu fotografující ), díky němuž se aparát dobře drží. Šroub pro stativ je plastový, vyosený vlevo (daň za miniaturizaci). Nemá průhledový hledáček, zato má velký 2,5´´ LCD displej. Je vybaven snímačem 1/1,8´´ CCD s 5,3 Mpx fyzicky a 5,0 Mpx efektivně, takže vytváří snímky 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1600×1200, 1024 x 768, 640 x 480 bodů. Video dělá až 640×480 / 30 fps, dokonce v některých režimech v hnědé nebo černobílé verzi. Video je bez zvuku. Objektiv je zoom 1:3 (36 – 126 mm – 35 mm ekv.) světelný F2.7-5.2. Ostří od 50 cm, v makru od 4 cm. Nabízí množství scénických režimů (20) včetně zvukové poznámky, typicky nikonského BSS (best shot selector – přístroj pořídí 3 snímky a uloží ten s největším objemem dat=nejostřejší). Bílá je nastavitelná ze šesti předvoleb plus manuální nastavení. Přístroj mí 16 MB vnitřní paměti, zapisuje na SD kartu. Napájí ho akumulátor EN-EL8, nabíječka je v dodávce.
Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem v pravém horním rohu – je poněkud zapuštěné pod povrch, takže je třeba vyvinout určitý tlak. Vedle něho je spoušť a o další krok dál je kruhový volič. Z hlediska designového je to velmi špatně volené místo pro volič, protože při každým vytáhnutí z kapsy se vám to kolečko posune., takže je nutné ho vždy před fotografováním kontrolovat. To je také daň za miniaturizaci – na zadní stěnu se volič prostě nevejde. Měl by ale mít silnější aretaci – omylem ho lze posunout i při práci.
Jinak ale je volič zajímavě řešen. Najdeme tu obvyklé volby A, P a automatika (A je priorita clony a P je program), ale také nastavení bílé, citlivosti a velikosti obrazu, setup, video, prohlížení a nastavení wi-fi. Bez PictureProject nelze přístroj připojit k počítači, protože zde není podpora běžných protokolů. Na levé horní straně je mikrofon pro zvukové poznámky.
Na zadní stěně je kolébkový ovladač zoomu, tlačítko pro menu a joystickové klečko pro pohyb v menu, s OK tlačítkem uprostřed. V běžném provozu kolečko slouží pro ovládání blesku, expoziční kompenzace, makra a samospouště. Dole jsou tlačítka pro prohlížení a koš.
Menu má čtyři stránky:
| |
| Nahoře „před použitím“, dole „po použití“ D-lightingu, výřez z 200% zvětšení (klikněte pro větší obraz)
|
| |
Nastavení bílé, měření (zonální, středové, bodové, a režim pohyblivého bodu, kdy si přístroj vyhledává oblast nejvyššího kontrastu sám). Dále je to volba sériového fotografování. To má Nikon velmi dobře ošetřené (jednotlivé, série, 16 obrázků na jeden formát a snímky 30 fps ve formátu 640×480 a konečně kontinuální 5 snímků v bufferu, zapíše se 5 posledních po uvolnění spouště). Best shot selector byl už vysvětlen, bracketing se zde nabízí obyčejný i bracketing nastavení bílé: lze pořídit snímek s různými hodnotami WB, což může být užitečné v problematických světelných situacích.
Druhá stránka obsahuje volbu síly blesku, dále kontrast, doostření, sytost barev a citlivost;
třetí stránka nastavuje kompresi a velikost, autofokus (automat, manuál a střed), režim autofokusu (single a průběžný), a „fixed aperture“, tedy stálou clonu;
čtvrtá stránka už nabízí jen redukci šumu, reset všeho na výchozí nastavení a vybudování uživatelských nastavení.
Menu pro prohlížení nabízí seřazení podle data, D-lighting (což je vyrovnání stínů, přičemž obrázek se uloží pod jiným názvem), nastavení tiskárny, promítání, mazání, zmenšování obrázku, označení k transferu a kopírování zvnitřní paměti na kartu a naopak. Zejména ten D-lighting stojí za pozornost. Příkaz delete (vymaž) lze přiřadit i snímkům k určitému datu; je to jistě zajímavá funkce, ale nepřipadá mi příliš praktická.
Menu se dá v setupu změnit z textového na obrazové a to má tu výhodu, že pak je celé menu na jedné obrazovce.
Jak se s ním fotí
Je to jednoduchý aparát, i když má příjemné funkce (wifině se budu věnovat zvlášť). Vtipné je, že při expoziční kompenzaci se automaticky zapne histogram. Další vymyšlenost|: pokud máte nastavený automatický blesk, přístroj se sám zapne na synchronizační rychlost 1/60 sec, jakmile světelné podmínky klesnou natolik že by si blesk zasloužily.
Ovládání je příjemné, intuitivní. Výhradu mám k umístění kruhového voliče. Na ten je třeba dávat ustavičně pozor. Na můj vkus moc rychlý je zoom, je těžké ho nastavit na tom úhlu, jaký potřebujeme.
Obrazové výsledky se nemají u předprodukčních vzorků zveřejňovat, chválit ale snad mohu. Přístroj nejeví absolutně žádné fialové kontury, ani v režimu širokého, ani v režimu úzkého úhlu. Nemá také žádnou patrnou vignetaci (tmavnutí rohů) a co lze zvlášť pochválit je nepatrné zrno při 400 ISO – do té míry nepatrné, že je škoda, že zůstalo při 400 ISO… Velmi dobrá kresba je v plném rozsahu clon. Prozkoumáním histogramu to vypadá na nepatrnou převahu zelené složky v bílé ploše, okem to ale zbadatelné není. Přístroj jeví trochu sklony k přeexpozici, takže bych doporučil mírné stažení kompenzace do -0,3. Za úvahu stojí i bracketing (postupná expozice s různými hodnotami).
Zajímavý je už zmíněný bracketing nastavení bílé – na rozdíl od expozičního bracketingu, který provede fyzicky tři expozice s různou hodnotou, při bracketingu bílé přístroj třikrát uloží jeden snímek. Ty pak jsou „neutrál“, pak do studena a do tepla. Datově jsou identické, zatímco bracketované expozičně rozdílné obrázky se od sebe trochu liší.
D-lighting vyjasní stíny obrázku a uloží ho pod názvem nikolidscn* ale fscn*. Úbytek kvality je zřetelný, ovšem projasnění také. Závěr: má to smysl jen pokud chceme dělat malé zvětšeniny, při větších obrázcích by se nedostatky pravděpodobně projevily.
Shrnutí:
Pro opravdové hodnotící shrnutí si musíme počkat, až a) bude možno prověřit wi-fi připojení, b) až budeme mít v ruce přístroj uvolněný pro trh s vychytanými mouchami – jsou-li jaké. Dosavadní dojem je velmi dobrý, výhrady jsou v podstatě nevýznamné – příliš volné a nešikovně umístěné kolečko pro volby, excentrický závit pro stativ a po čertech rychlý zoom.
