Nikon Coolpix L3

Jaký je a komu je určen
Je to užitkově designovaný plastový přístroj kapesních rozměrů (91 x 60,5 x 26 mm) a váhy (120 g). Objektiv má ohnisko odpovídající 38-116 mm, světelnost má F3,2-5,3. Ostří od 30 cm, v makru od 10 cm. Když je přístroj vypnutý, objektiv je zasunutý do plastového těla a je kryt kovovou roletkou. Jeho blesk má dosah do 3 metrů.
Snímač je CCD 1/2,5″ se 5,25 Mpx fyzicky, efektivně jich je 5,1 milionů. Obrázky přístroj vytváří velké 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1024 x 768, 640 x 480 pixelů. LCD je dvoupalcový, má 86 tisíc pixelů. Video snímá až ve velikosti 640×480, ale jenom při 15 sn/ (sec. Napájení je ze dvou AA článků (tužkovky), vnitřní paměť má 23 MB, zápis je na SD/MMC karty.

Už na první pohled vidíme, že se tu neodehrávaly žádné estetické a technické hody. Úhledný aparátek pro štrapáci všedního života, tak bych ho charakterizoval jednou větou. Dobře se drží v ruce a jak uvidíme dále, i jeho ovládání je příjemné, jednoduché, zvláště díky množství přednastavených programů.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, hned vedle spouště. Žádný „kruhový volič“ tu nenajdeme. Několik ovládacích prvků je na zadní stěně.

Úplně nahoře je kolébka pro ovládání zoomu. Nejvýraznějším prvkem je čtyřcestný volič („joystickové kolečko“), kterým se při vypnutém menu ovládá blesk (nahoře – režimy automatický, automatický s redukcí červených očí, trvale vypnutý blesk, trvale zapnutý blesk a synchronizace blesku s dlouhými časy) pozice vpravo není obsazena, dole se zapíná makro a vlevo samospoušť.

Menu se zapíná tlačítkem vlevo nad čtyřcestným voličem. Má jen dvě obrazovky. Zde se ovládá nastavení bílé (pět předvoleb a manuál – velmi chválím přítomnost manuálního nastavení bílé u levného přístroje), dále expoziční kompenzace (na malém výseku obrazu vidíme její účinek, není to přesné jak histogram, ale taky je to užitečná pomůcka)ú, pak následuje volba snímání po jednotlivých snímcích nebo v sérii nebo 16 snímků na jeden obrázek.
Na druhé obrazovce je jen BSS, typický nikonský „best shot selector“, kterým pořídíme sérii fotek a uloží se jen ta nejostřejší (má největší datový objem). To je velmi užitečné zařízení a pokud nesnímáme zrovna momentky, velmi doporučuji při horších světelných podmínek BSS používat. Poslední položkou je volba barevnosti: normální, nebo živé barvy, černobílý obraz, hnědý nebo modrý.
Bohatší je menu SETUP, kde se nastavuje datum a čas, vlastnosti LCD. Ale pozor, zde se nastavuje i typ použitého napájení – na př. alkalinové baterky, NiMH ku anebo lithiový akumulátor tohoto formátu.
A další ovládací prvky?
Vlevo pod čtyřcestným voličem je přepnutí na režim prohlížení, vpravo od něho je tlačítko pro mazání.
Dole pak už je jenom šoupě, kterým volíme režim program, scény (přednastavené scény) a video.
Pokud volíme přednastavené scény, zde je patnáct různých nastavení. Za pozornost stojí „protisvětlo“ (backlight, přístroj nenabízí české menu), kdy je trvale zapnut blesk a lze tedy projasnit stíny při snímání „proti slunci“. K té angličtině – naštěstí se s přístrojem dodává přehledný a podrobný český návod, vřele doporučuji studovat a ze začátku nosit sebou, protože třebaže je přístroj jednoduchý, leccos dovede a sami od sebe bychom na všechny možnosti nemuseli hned tak přijít.
Tyto přednastavené (tzv. motivové) programy jsou: portrét, krajina, sport a noční portrét, dále pak párty/interiér, noční krajina, reprodukce obrázků, pláž/sníh, makro, protisvětlo, západ slunce, muzeum, panorama asistent, úsvit/soumrak, ohňostroj a záznam zvuku. Některé z nich mají k disposici „asistenci“. Lze si zvolit rámečky, které pomáhají se správnou kompozicí obrazu – hlavní motiv pak umístíme do tohoto rámečku. Zde je zajímavý „face priority AF“, kdy přístroj sám vyhledá obličej a na něj ostří. Je to zajímavost, ale o praktické použitelnosti jsem pochyboval už při předchozích modelech, kde to bylo zavedeno a skepse jsem ne nezbavil. Je totiž třeba příliš mnoha úkonů, než se ke kýženému výsledku dopracujeme a jednodušší je naučit se nabírat expozici a ostrost prostě tím, že na motiv namíříme přístroj, namáčkneme spoušť a pak dokončíme kompozici podle vlastní úvahy.

Jak se s ním fotí
Vlastnosti levného přístroje objevíme u stopek. Zde bych rád zdůraznil, že jde skutečně o „low end“. Bylo to znát už v úvodu – kdy LCD displej má jen 86 tisíc pixelů, objektiv je málo světelný atd. Nelze tedy údaje o rychlostech srovnávat s přístroji, které jsou dvakrát a více tak drahé.
Nuže, přístroj startuje za 3,6 sec s uvítacím nápisem na LCD, když ho ale v setupu vypneme (velmi doporučuji), jsme na příjemných 1,5 sec. Přístroj má velmi dobrou odezvu spouště při namáčknutí (0,1 sec), bez namáčknutí je to slabeso, plných 1,4 sec. Je proto naprosto nutné zvládnou jednoduchou techniku namáčknutí spouště, pokud chceme fotit živé snímky. Z extrému do extrému zoomujeme za 1,2 sec.
Obrazová kvalita je další důležitý objekt našeho zájmu. Začněme tím lepším. Kresba je velmi dobrá, snímky jsou ostré s obvyklým úbytkem do rohů. Čekal jsem mnohem větší aberaci (fialové kontury), zde je ve velmi slušné míře (voz ukázku zde vlevo, je to výřez z levého horního rohu, je vidět i neostrost a fialové kontury, obé velmi slušné). Výrazná je soudková vada – obvykle netropím kolem ní povyk, ale v tomto případě je dosti nápadná.

Přístroj nemá nastavitelné ISO. Při dobrém osvětlení snímá při 50 ISO, při scénickém režimu „indoor“ (uvnitř) nastaví na 200 ISO a na LCD uvidíte upozornění ISO. Dlužno podotknout, že šum takto nasnímaného obrázku je malý. V režimu „indoor“ je možno vypnout blesk (čtyřcestným voličem), ale nelze nastavit bílou. Bohužel pak ovšem nemá celý slavný „indoor“ moc velký smysl a je lépe fotit „normálně“, protože i pak automat nastaví 200 ISO a s bílou si můžeme dělat co chceme.
Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém světle je obstojné, při nastavení předvolby žárovka táhly barvy do žluta, perfektní obraz vznikne při nastavení manuálním, zaplaťpánbu za něj. Barvy celkově táhnou trochu do modra, výsledek je tedy poněkud studený. Nechává se ale někdy ovlivnit i celkovým barevným laděním. Manuální nastavení bílé je, jak řečeno, kvalitní, jen je třeba si zvyknout na poněkud matoucí obsluhu, kdy si nejsme jisti, co je vlastně vybráno, zdali zrušení nebo provedení operace.

Oba snímky byly pořízeny za identických světelných podmínek, přičemž jejich barevnost se liší. Expozici jsem nechal na nominálu, aby vyniklo ovlivnění bílé plochy.

Obsluha je velmi příjemná, jednoduchá. Jediné, co mě mrzí, je nutnost vypnout menu před fotografováním, to značně zdržuje a je to jen důsledek lajdáctví programátora: přístroj by neprodražil ani o jediný yen, kdyby šlo menu „sfouknout“ stisknutím spouště, jak je to obvyklé.

Zajímavou funkcí je i zde D-lighting, tedy jde fakticky o editační režim, kterým vyjasníme stíny. Tento efekt je podivuhodně výkonný. Ovládá se jednoduše – při režimu prohlížení stiskneme středové tlačítko čtyřcestného voliče a potvrdíme volbu. Výsledek je udivující a neobjevil jsem žádný nežádoucí vedlejší efekt – jak asi to funguje vidíte na ukázce zde vlevo. Zajímavé je, že upravený obrázek byl datově podstatně objemnější (1,4 MB vůči 2 MB). Pochvalu zaslouží i fakt, že přístroj udělá kopii, tedy původní nafocený obrázek zůstane na kartě v nezměněné podobě a přibude jen ten upravený. Uživatel pak může doma v editoru udělat „druhý pokus“ na neupraveném snímku.
Makrorežim je zde vcelku skromný, jen do 10 cm. Optima výsledku ale dosáhneme za použití zoomu: po zapnutí je ikonka „kytičky“ bílá, lze ale pak zoomovat a optima dosáhneme, dokud je kytička zelená.
Výdrž akumulátoru je velmi dobrá, pořídil jsem 310 snímků a mohl bych pokračovat v práci. Užití blesku samozřejmě počet snímků zkracuje, blesk je málo výkonný, ale jako zařízení pro vyjasnění stínů bohatě stačí , tím spíš, že lze nastavit blesk do pomalého času (tedy aniž by přístroj nastavil obvyklý synchronizační čas – zde je to 1/60 sec).

Shrnutí
Nikon Coolpix L3 je pětimegový kompakt se zoomem 1:3 a dvoupalcovým LCD displejem, v nízké cenové a výkonnostní kategorii. Poměr cena – výkon je u něho vysoký hlavně díky vynikajícímu obrazu, který je ostrý, poněkud postižený jen soudkovou vadou. Přístroj má své příbuzné, L2 má 6.0 Mpx, kdežto L4 jen 4.0 Mpx. Nemluvil bych o nedostatcích, spíš o „ceně za láci“, nejnápadnější je skromný (a jen automatický) rozsah ISO a pomalost autofokusu, jakož i ukládání.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 – rozsah zoomu, 3 barvy za slunce, 4 soudková vada (viz svislé sloupky), 5 za sluníčka, 6 ve stínu, 7 sprchování papouška, 8,9 velké světelné rozdíly, 10,11 podvečer, 12 scénický režim soumrak

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen
Je to užitkově designovaný plastový přístroj kapesních rozměrů (91 x 60,5 x 26 mm) a váhy (120 g). Objektiv má ohnisko odpovídající 38-116 mm, světelnost má F3,2-5,3. Ostří od 30 cm, v makru od 10 cm. Když je přístroj vypnutý, objektiv je zasunutý do plastového těla a je kryt kovovou roletkou. Jeho blesk má dosah do 3 metrů.
Snímač je CCD 1/2,5″ se 5,25 Mpx fyzicky, efektivně jich je 5,1 milionů. Obrázky přístroj vytváří velké 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1024 x 768, 640 x 480 pixelů. LCD je dvoupalcový, má 86 tisíc pixelů. Video snímá až ve velikosti 640×480, ale jenom při 15 sn/ (sec. Napájení je ze dvou AA článků (tužkovky), vnitřní paměť má 23 MB, zápis je na SD/MMC karty.

Už na první pohled vidíme, že se tu neodehrávaly žádné estetické a technické hody. Úhledný aparátek pro štrapáci všedního života, tak bych ho charakterizoval jednou větou. Dobře se drží v ruce a jak uvidíme dále, i jeho ovládání je příjemné, jednoduché, zvláště díky množství přednastavených programů.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, hned vedle spouště. Žádný „kruhový volič“ tu nenajdeme. Několik ovládacích prvků je na zadní stěně.

Úplně nahoře je kolébka pro ovládání zoomu. Nejvýraznějším prvkem je čtyřcestný volič („joystickové kolečko“), kterým se při vypnutém menu ovládá blesk (nahoře – režimy automatický, automatický s redukcí červených očí, trvale vypnutý blesk, trvale zapnutý blesk a synchronizace blesku s dlouhými časy) pozice vpravo není obsazena, dole se zapíná makro a vlevo samospoušť.

Menu se zapíná tlačítkem vlevo nad čtyřcestným voličem. Má jen dvě obrazovky. Zde se ovládá nastavení bílé (pět předvoleb a manuál – velmi chválím přítomnost manuálního nastavení bílé u levného přístroje), dále expoziční kompenzace (na malém výseku obrazu vidíme její účinek, není to přesné jak histogram, ale taky je to užitečná pomůcka)ú, pak následuje volba snímání po jednotlivých snímcích nebo v sérii nebo 16 snímků na jeden obrázek.
Na druhé obrazovce je jen BSS, typický nikonský „best shot selector“, kterým pořídíme sérii fotek a uloží se jen ta nejostřejší (má největší datový objem). To je velmi užitečné zařízení a pokud nesnímáme zrovna momentky, velmi doporučuji při horších světelných podmínek BSS používat. Poslední položkou je volba barevnosti: normální, nebo živé barvy, černobílý obraz, hnědý nebo modrý.
Bohatší je menu SETUP, kde se nastavuje datum a čas, vlastnosti LCD. Ale pozor, zde se nastavuje i typ použitého napájení – na př. alkalinové baterky, NiMH ku anebo lithiový akumulátor tohoto formátu.
A další ovládací prvky?
Vlevo pod čtyřcestným voličem je přepnutí na režim prohlížení, vpravo od něho je tlačítko pro mazání.
Dole pak už je jenom šoupě, kterým volíme režim program, scény (přednastavené scény) a video.
Pokud volíme přednastavené scény, zde je patnáct různých nastavení. Za pozornost stojí „protisvětlo“ (backlight, přístroj nenabízí české menu), kdy je trvale zapnut blesk a lze tedy projasnit stíny při snímání „proti slunci“. K té angličtině – naštěstí se s přístrojem dodává přehledný a podrobný český návod, vřele doporučuji studovat a ze začátku nosit sebou, protože třebaže je přístroj jednoduchý, leccos dovede a sami od sebe bychom na všechny možnosti nemuseli hned tak přijít.
Tyto přednastavené (tzv. motivové) programy jsou: portrét, krajina, sport a noční portrét, dále pak párty/interiér, noční krajina, reprodukce obrázků, pláž/sníh, makro, protisvětlo, západ slunce, muzeum, panorama asistent, úsvit/soumrak, ohňostroj a záznam zvuku. Některé z nich mají k disposici „asistenci“. Lze si zvolit rámečky, které pomáhají se správnou kompozicí obrazu – hlavní motiv pak umístíme do tohoto rámečku. Zde je zajímavý „face priority AF“, kdy přístroj sám vyhledá obličej a na něj ostří. Je to zajímavost, ale o praktické použitelnosti jsem pochyboval už při předchozích modelech, kde to bylo zavedeno a skepse jsem ne nezbavil. Je totiž třeba příliš mnoha úkonů, než se ke kýženému výsledku dopracujeme a jednodušší je naučit se nabírat expozici a ostrost prostě tím, že na motiv namíříme přístroj, namáčkneme spoušť a pak dokončíme kompozici podle vlastní úvahy.

Jak se s ním fotí
Vlastnosti levného přístroje objevíme u stopek. Zde bych rád zdůraznil, že jde skutečně o „low end“. Bylo to znát už v úvodu – kdy LCD displej má jen 86 tisíc pixelů, objektiv je málo světelný atd. Nelze tedy údaje o rychlostech srovnávat s přístroji, které jsou dvakrát a více tak drahé.
Nuže, přístroj startuje za 3,6 sec s uvítacím nápisem na LCD, když ho ale v setupu vypneme (velmi doporučuji), jsme na příjemných 1,5 sec. Přístroj má velmi dobrou odezvu spouště při namáčknutí (0,1 sec), bez namáčknutí je to slabeso, plných 1,4 sec. Je proto naprosto nutné zvládnou jednoduchou techniku namáčknutí spouště, pokud chceme fotit živé snímky. Z extrému do extrému zoomujeme za 1,2 sec.
Obrazová kvalita je další důležitý objekt našeho zájmu. Začněme tím lepším. Kresba je velmi dobrá, snímky jsou ostré s obvyklým úbytkem do rohů. Čekal jsem mnohem větší aberaci (fialové kontury), zde je ve velmi slušné míře (voz ukázku zde vlevo, je to výřez z levého horního rohu, je vidět i neostrost a fialové kontury, obé velmi slušné). Výrazná je soudková vada – obvykle netropím kolem ní povyk, ale v tomto případě je dosti nápadná.

Přístroj nemá nastavitelné ISO. Při dobrém osvětlení snímá při 50 ISO, při scénickém režimu „indoor“ (uvnitř) nastaví na 200 ISO a na LCD uvidíte upozornění ISO. Dlužno podotknout, že šum takto nasnímaného obrázku je malý. V režimu „indoor“ je možno vypnout blesk (čtyřcestným voličem), ale nelze nastavit bílou. Bohužel pak ovšem nemá celý slavný „indoor“ moc velký smysl a je lépe fotit „normálně“, protože i pak automat nastaví 200 ISO a s bílou si můžeme dělat co chceme.
Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém světle je obstojné, při nastavení předvolby žárovka táhly barvy do žluta, perfektní obraz vznikne při nastavení manuálním, zaplaťpánbu za něj. Barvy celkově táhnou trochu do modra, výsledek je tedy poněkud studený. Nechává se ale někdy ovlivnit i celkovým barevným laděním. Manuální nastavení bílé je, jak řečeno, kvalitní, jen je třeba si zvyknout na poněkud matoucí obsluhu, kdy si nejsme jisti, co je vlastně vybráno, zdali zrušení nebo provedení operace.

Oba snímky byly pořízeny za identických světelných podmínek, přičemž jejich barevnost se liší. Expozici jsem nechal na nominálu, aby vyniklo ovlivnění bílé plochy.

Obsluha je velmi příjemná, jednoduchá. Jediné, co mě mrzí, je nutnost vypnout menu před fotografováním, to značně zdržuje a je to jen důsledek lajdáctví programátora: přístroj by neprodražil ani o jediný yen, kdyby šlo menu „sfouknout“ stisknutím spouště, jak je to obvyklé.

Zajímavou funkcí je i zde D-lighting, tedy jde fakticky o editační režim, kterým vyjasníme stíny. Tento efekt je podivuhodně výkonný. Ovládá se jednoduše – při režimu prohlížení stiskneme středové tlačítko čtyřcestného voliče a potvrdíme volbu. Výsledek je udivující a neobjevil jsem žádný nežádoucí vedlejší efekt – jak asi to funguje vidíte na ukázce zde vlevo. Zajímavé je, že upravený obrázek byl datově podstatně objemnější (1,4 MB vůči 2 MB). Pochvalu zaslouží i fakt, že přístroj udělá kopii, tedy původní nafocený obrázek zůstane na kartě v nezměněné podobě a přibude jen ten upravený. Uživatel pak může doma v editoru udělat „druhý pokus“ na neupraveném snímku.
Makrorežim je zde vcelku skromný, jen do 10 cm. Optima výsledku ale dosáhneme za použití zoomu: po zapnutí je ikonka „kytičky“ bílá, lze ale pak zoomovat a optima dosáhneme, dokud je kytička zelená.
Výdrž akumulátoru je velmi dobrá, pořídil jsem 310 snímků a mohl bych pokračovat v práci. Užití blesku samozřejmě počet snímků zkracuje, blesk je málo výkonný, ale jako zařízení pro vyjasnění stínů bohatě stačí , tím spíš, že lze nastavit blesk do pomalého času (tedy aniž by přístroj nastavil obvyklý synchronizační čas – zde je to 1/60 sec).

Shrnutí
Nikon Coolpix L3 je pětimegový kompakt se zoomem 1:3 a dvoupalcovým LCD displejem, v nízké cenové a výkonnostní kategorii. Poměr cena – výkon je u něho vysoký hlavně díky vynikajícímu obrazu, který je ostrý, poněkud postižený jen soudkovou vadou. Přístroj má své příbuzné, L2 má 6.0 Mpx, kdežto L4 jen 4.0 Mpx. Nemluvil bych o nedostatcích, spíš o „ceně za láci“, nejnápadnější je skromný (a jen automatický) rozsah ISO a pomalost autofokusu, jakož i ukládání.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 – rozsah zoomu, 3 barvy za slunce, 4 soudková vada (viz svislé sloupky), 5 za sluníčka, 6 ve stínu, 7 sprchování papouška, 8,9 velké světelné rozdíly, 10,11 podvečer, 12 scénický režim soumrak

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12