Nezařazené

Nikon Coolpix L1

Tohle šestimego pro nenáročné začátečníky nemá ještě stanovenou cenu, vysoká jistě nebude. Podívejme se, co se skrývá v jeho nenápadném kabátu.
Přístroj má kapesní rozměry, i když to není žádný rekordman – měří 89.5×60.5×47 mm, je trochu buclatý, objektiv (krytý clonkou) vyčnívá i při vypnutém aparátu, ale do kapsy se vejde. Váží 180 g. Má střízlivou, úhledně zaoblenou karosérii – tentokrát

Nikon ustoupil od mohutného výstupku pro prsty a hodil na pravou stranu jen kovovou vlnku pro oporu ruky. Na zadní stěně dominuje velký 2,5 palcový displej. Optický hledáček tento přístroj nemá. CCD snímač má 6.37 mega, je to 1/2.5 palcový čip.Objektiv je zoom 1:5 (38-190 mm ekv.), který ostří od 50 cm, v makru od 4 cm, světlený je F2.9-F5. Video nabízí se zvukem 640×480. Ukládá na SD kartu a napájen je dvěma AA články, pokud možno NiMH. Rozsah ISO výrobce neuvádí a nelze ho ručně nastavit. Je to přístroj pro lidi, od kterých se nepředpokládá, že by to chtěli a uměli dělat.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem zapuštěným do horní stěny – je tedy vyloučeno, že by se zapnul samovolně. Nahoře je spoušť a na hraně je přepínač mezi režimy fotografování – scény – video. V praxi s e mi několikrát stalo, že se tento přepínač v kapse posunul. Pokud na scény, tak to nebyla mrzutost, ale přepnul se několikrát na video a já se pak divil, proč to nefotí.Na zadní stěně – shora – je kolébka pro ovládání zoomu,pod ní tlačítko pro menu, čtveřice tlačítkem s potvrzením, OK uprostřed pro pohyb v menu, eventuálně pro ovládání blesku, samospouště, expoziční korekce a makra. Dole pak jsou dvě tlačítka, vlevo pro náhledy, vpravo pro mazání.

Menu je dobře čitelné a střízlivě graficky řešené. Má jen dvě obrazovky, s volbami setupu, velikosti obrazu, nastavení bílé (pět předvoleb a manuál, velmi pěkně řešený), měření expozice, fotografování (single, série a 16 obrázku na jeden záběr), Best shot selector (3 snímky a firmware vybere nejostřejší), barevnost (posílená, černobílá,hnědá) a dva parametry pro autofokus, automatická AF zóna a volba single/průběžné měření vzdálenosti. V nabídce menu je znak ? jako volba nápovědy, ale ať jsem aparát obracel dokola, nikde jsem žádné tlačítko pro otazník nenašel. Nepříjemné je, že z menu musíme vyskočit tlačítkem menu, nestačí zmáčknout spoušť. To zdržuje, ale jak uvidíme, tohle není žádný rychlík.

Jak se s ním fotí
Start za 3,8 sec, zpoždění spouště 0,4 sec s namáčknutím, 1 sec bez namáčknutí, to věru nejsou žádné rekordní časy. V setupu lze vyhodit „uvítací nápis“, pak se start zrychlí na 2,5 sec. Nicméně se s ním fotilo dobře, jen mi vadila nemožnost nastavit ISO. Přístroj si to dělá sám, v rozmezí 50 až 200 ISO a jakmile tam tu „dvoustovku“ šoupne, spustí se redukce šumu, takže snímek se ukládá ještě déle, než obvykle. Redukce šumu ale s kvalitou pořádně zamává – je zřejmé, že „opomenutí“ volby vysokého ISO nevzniklo z roztržitosti, ale z pudu sebezáchovy. Na lov života v noční Praze s tímto přístrojem prostě nechoďte.
Ne zcela neobvyklá funkce je „hlídač rozhýbání“. Jakmile přístroj pozná, že se s aparátem hnulo, nabídne volbu, zdali rozmazaný snímek chceme uložit, nebo ne. Zajímavé je, že u hodně mázlého snímku se tato volba neobjeví.
D-lighting je funkce, kterou se vyjasní stíny. Aplikuje se v režimu prohlížení, netradičně ne přes menu, ale pouhým stisknutím ¨tlačítka OK“ na něž následuje nabídka stavu „před a po“ a teprve po následném potvrzení nastává proces vyčištění stínů. Není nijak dramatické, bát se ho nemusíme, počítejme se zvýšeným šumem ve vyjasněných oblastech. Přístroj nabízí i „face priority AF“ – vyhledá si lidský obličej a na něj ostří, je to ale spíš technická zajímavost, než v praxi použitelná funkce.
Snímky jsou ostré, objektiv nemá žádnou znatelnou vadu, snad malou soudkovou při nejširším úhlu záběru. Fialové kontury nedělá takřka žádné a velmi dobře se chová v protisvětle. Hezky mu pomůže nastavení na živější (vivid) barvy, zvláště teď na podzim bych to doporučoval jako stálou volbu. Je třeba hlídat stav akumulátorů. V tom se chová dost drsně. Ikonka je pořád na „půlce“ a pak se ohlásí nízký stav a následuje „náhlá smrt“, tak náhlá, že se ani objektiv nezasune. Vzhledem k tomu, že indikace stavu je nespolehlivá, je dobře sebou nosit náhradní dvojici NiMH akumulátorů.
Scénické režimy jsou obvyklé, jsou volitelné přes ikony. Je jich čtrnáct plus panorama a „normál“, za zmínku stojí „sunset“, tedy západ slunce, dělá příjemně teplé barvy, a samozřejmě sníh/pláž. Ovšem je lépe si nastavit korekci expozice, je pěkně přístupná přes specifické tlačítko.

Shrnutí
Je to jednoduchý přístroj pro laiky. Za běžných světelných podmínek dělá moc hezké obrázky, zvláště pro režimu vivid barev. Jsou ostré, bez vad. Slabinou je chování při nízkých světelných hladinách, nejvyšší ISO je 200 a je silně poškozené redukcí šumu. Přístroj je pomalý, pro živou fotografii nevhodný. Pro běžnou statickou rodinnou fotografii se dá doporučit.

Pro a proti
Pro: Malé rozměry, pětinásobný zoom, velmi dobrý obraz, varování před rozhýbáním, snadné ovládání
Proti: Špatný obraz při špatném světle, „náhlá smrt“ akumulátoru bez včasného varování

Ukázky
1-4 a 8 snímky za běžných světelných podmínek, 5+6 barvy „normal“ a „vivid“, 7 protisvětlo, 9 noční, respektive ranní snímek při 200 ISO, snímek po aplikaci D-lightingu.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




Tohle šestimego pro nenáročné začátečníky nemá ještě stanovenou cenu, vysoká jistě nebude. Podívejme se, co se skrývá v jeho nenápadném kabátu.
Přístroj má kapesní rozměry, i když to není žádný rekordman – měří 89.5×60.5×47 mm, je trochu buclatý, objektiv (krytý clonkou) vyčnívá i při vypnutém aparátu, ale do kapsy se vejde. Váží 180 g. Má střízlivou, úhledně zaoblenou karosérii – tentokrát

Nikon ustoupil od mohutného výstupku pro prsty a hodil na pravou stranu jen kovovou vlnku pro oporu ruky. Na zadní stěně dominuje velký 2,5 palcový displej. Optický hledáček tento přístroj nemá. CCD snímač má 6.37 mega, je to 1/2.5 palcový čip.Objektiv je zoom 1:5 (38-190 mm ekv.), který ostří od 50 cm, v makru od 4 cm, světlený je F2.9-F5. Video nabízí se zvukem 640×480. Ukládá na SD kartu a napájen je dvěma AA články, pokud možno NiMH. Rozsah ISO výrobce neuvádí a nelze ho ručně nastavit. Je to přístroj pro lidi, od kterých se nepředpokládá, že by to chtěli a uměli dělat.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem zapuštěným do horní stěny – je tedy vyloučeno, že by se zapnul samovolně. Nahoře je spoušť a na hraně je přepínač mezi režimy fotografování – scény – video. V praxi s e mi několikrát stalo, že se tento přepínač v kapse posunul. Pokud na scény, tak to nebyla mrzutost, ale přepnul se několikrát na video a já se pak divil, proč to nefotí.Na zadní stěně – shora – je kolébka pro ovládání zoomu,pod ní tlačítko pro menu, čtveřice tlačítkem s potvrzením, OK uprostřed pro pohyb v menu, eventuálně pro ovládání blesku, samospouště, expoziční korekce a makra. Dole pak jsou dvě tlačítka, vlevo pro náhledy, vpravo pro mazání.

Menu je dobře čitelné a střízlivě graficky řešené. Má jen dvě obrazovky, s volbami setupu, velikosti obrazu, nastavení bílé (pět předvoleb a manuál, velmi pěkně řešený), měření expozice, fotografování (single, série a 16 obrázku na jeden záběr), Best shot selector (3 snímky a firmware vybere nejostřejší), barevnost (posílená, černobílá,hnědá) a dva parametry pro autofokus, automatická AF zóna a volba single/průběžné měření vzdálenosti. V nabídce menu je znak ? jako volba nápovědy, ale ať jsem aparát obracel dokola, nikde jsem žádné tlačítko pro otazník nenašel. Nepříjemné je, že z menu musíme vyskočit tlačítkem menu, nestačí zmáčknout spoušť. To zdržuje, ale jak uvidíme, tohle není žádný rychlík.

Jak se s ním fotí
Start za 3,8 sec, zpoždění spouště 0,4 sec s namáčknutím, 1 sec bez namáčknutí, to věru nejsou žádné rekordní časy. V setupu lze vyhodit „uvítací nápis“, pak se start zrychlí na 2,5 sec. Nicméně se s ním fotilo dobře, jen mi vadila nemožnost nastavit ISO. Přístroj si to dělá sám, v rozmezí 50 až 200 ISO a jakmile tam tu „dvoustovku“ šoupne, spustí se redukce šumu, takže snímek se ukládá ještě déle, než obvykle. Redukce šumu ale s kvalitou pořádně zamává – je zřejmé, že „opomenutí“ volby vysokého ISO nevzniklo z roztržitosti, ale z pudu sebezáchovy. Na lov života v noční Praze s tímto přístrojem prostě nechoďte.
Ne zcela neobvyklá funkce je „hlídač rozhýbání“. Jakmile přístroj pozná, že se s aparátem hnulo, nabídne volbu, zdali rozmazaný snímek chceme uložit, nebo ne. Zajímavé je, že u hodně mázlého snímku se tato volba neobjeví.
D-lighting je funkce, kterou se vyjasní stíny. Aplikuje se v režimu prohlížení, netradičně ne přes menu, ale pouhým stisknutím ¨tlačítka OK“ na něž následuje nabídka stavu „před a po“ a teprve po následném potvrzení nastává proces vyčištění stínů. Není nijak dramatické, bát se ho nemusíme, počítejme se zvýšeným šumem ve vyjasněných oblastech. Přístroj nabízí i „face priority AF“ – vyhledá si lidský obličej a na něj ostří, je to ale spíš technická zajímavost, než v praxi použitelná funkce.
Snímky jsou ostré, objektiv nemá žádnou znatelnou vadu, snad malou soudkovou při nejširším úhlu záběru. Fialové kontury nedělá takřka žádné a velmi dobře se chová v protisvětle. Hezky mu pomůže nastavení na živější (vivid) barvy, zvláště teď na podzim bych to doporučoval jako stálou volbu. Je třeba hlídat stav akumulátorů. V tom se chová dost drsně. Ikonka je pořád na „půlce“ a pak se ohlásí nízký stav a následuje „náhlá smrt“, tak náhlá, že se ani objektiv nezasune. Vzhledem k tomu, že indikace stavu je nespolehlivá, je dobře sebou nosit náhradní dvojici NiMH akumulátorů.
Scénické režimy jsou obvyklé, jsou volitelné přes ikony. Je jich čtrnáct plus panorama a „normál“, za zmínku stojí „sunset“, tedy západ slunce, dělá příjemně teplé barvy, a samozřejmě sníh/pláž. Ovšem je lépe si nastavit korekci expozice, je pěkně přístupná přes specifické tlačítko.

Shrnutí
Je to jednoduchý přístroj pro laiky. Za běžných světelných podmínek dělá moc hezké obrázky, zvláště pro režimu vivid barev. Jsou ostré, bez vad. Slabinou je chování při nízkých světelných hladinách, nejvyšší ISO je 200 a je silně poškozené redukcí šumu. Přístroj je pomalý, pro živou fotografii nevhodný. Pro běžnou statickou rodinnou fotografii se dá doporučit.

Pro a proti
Pro: Malé rozměry, pětinásobný zoom, velmi dobrý obraz, varování před rozhýbáním, snadné ovládání
Proti: Špatný obraz při špatném světle, „náhlá smrt“ akumulátoru bez včasného varování

Ukázky
1-4 a 8 snímky za běžných světelných podmínek, 5+6 barvy „normal“ a „vivid“, 7 protisvětlo, 9 noční, respektive ranní snímek při 200 ISO, snímek po aplikaci D-lightingu.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10