Nezařazené

Nikon Coolpix A

Do první ligy v kategorii prestižních kompaktů se řadí novinka od Nikonu. Šestnáctimegový přístroj osazený čipem APS-C (23,6 x 15,7 mm) a pevným ohniskem ekv. 28 mm se světelností 2.8 slibuje vysoký obrazový výkon.

Do první ligy v kategorii prestižních kompaktů se řadí novinka od Nikonu. Šestnáctimegový přístroj osazený čipem APS-C (23,6 x 15,7 mm) a pevným ohniskem ekv. 28 mm se světelností 2.8 slibuje vysoký obrazový výkon.

Jaký je a komu je určen
Citlivost dosahuje hodnoty 6400 v základním nastavení, 25600 v rozšířeném módu. Objektiv ostří od 50 cm, v makru od 10 cm. V klidovém stavu je krytý roletkou, nemusíte se trápit s krytkami; po vypnutí se poněkud vysune z těla přístroje. Ostření je na bázi analýzy kontrastu, displej třípalcový s 921 tisíci body, pevný. Lze dokoupit průhledový hledáček. Má vestavěný blesk a sáňky na externí blesk (do nich se zasadí i průhledový hledáček). Sériové focení 4 fps. Video full HD 1920 ve formátech MPEG-4 nebo H.264 se stereozvukem. Obrázky ve formátu JPEG nebo RAW se zapisují na karty rodiny SD. Napájení akumulátorem RN-EL20, který vydrží 230 g podle CIPA (vydrží doopravdy, vyzkoušeno), váha 299 g, rozměry 111 x 64 x 40 mm. To vše za cenu 25 tisíc (červen 2013).

Opravdu to není levný fotoaparát pro každého. Patří do kategorie prestižních přístrojů určených lidem, kteří si dovedou vychutnat vážnou fotografickou práci. Ano, pevně dané ohnisko a tudíž pevně daný úhel záběru předpokládá pevně zakotvené fotografické vidění. 28 mm, to je klasika v oblasti dynamické fotografie, to bylo ohnisko používané generacemi fotožurnalistů na celém světě. Nastoupilo po 35 mm ohnisku, i to ale má dodnes svoje vyznavače. Výkon je výborný, ovladatelnost příjemná, když víte, jak na to. Ale vědět to musíte. To je předpoklad.

Ovládání a menu
Třebaže je to kompakt, v některých ohledech připomíná ovládání zrcadlovek Nikon. Začíná to na vypínači, taky je u spouště, ale netrčí ven, zobáček je stulen cudně do strany. Nicméně je snadno nahatatelný. Vedle spouště + vypínače je kruhový volič režimů s nabídkou PSAM (programovatelná automatika, priorita závěrky / clony a plný manuál, zelený Automat, scénické režimy a dvě pozice pro uživatelská nastavení.


Po pravé straně je kolečko, sloužící jako roller, pěkně vroubkované, snadno ovladatelné, jedna z velkých příjemností tohoto fotoaparátu. Nikony rády škádlí uživatele volbou ostření, i toto je zde přítomno: na boku, dole, je šoupátko, tam volíme autofokus, makro a manuální režim. Může se stát, že ho neopatrně posunete, kam jste nechtěli – kdyby přístroj nápadně pomalu ostřil, pravděpodobně je zapnutý na makro.


Dalším zajímavým ovládacím prvkem je ostřicí kroužek kolem objektivu – je samozřejmě „by wire“, není to mechanický přenos otáčení, nicméně ostří se tím výborně, na LCD displeji uvidíte stupnici v metrech a navíc si obraz stiskem tlačítka „lupa“ vlevo od displeje, druhé zdola, obraz zvětšíte.
Na zadní stěně na zkosené hraně máme zleva šoupátko na uvolnění vyskakovacího fleše. Dál je kontrolní dioda autofokusu a nabíjení baterky, označeno AF, resp. blesk.


Vlevo od displeje shora je tlačítko pro aktivaci korekce expozice, pak je Fn volitelné tlačítko, defaultně je tam ISO a pak už je zmíněná „lupa“ a pod tím „zmenšovátko“, spojené s nápovědou. Hned vás napadne, že pro korekci expozice budete potřebovat obě ruce a to vskutku je smutná pravda. Lze to ale vychytat, viz dále.

Na pravé straně od displeje máme shora tlačítko pro přehrávání, menu a dole čtyřcestný volič s tlačítkem OK uprostřed. Kolem dokola je volicí kroužek. Ten v režimu M (plný manuál, ovládání clony a času ručně) ovládá clonu a roller na horní stěně ovládá čas.

Uživatelé zrcadlovek Nikon se zaradují při stisku tlačítka „i“ na zadní stěně- displej se změní v interaktivní info displej. Informace o nastavení se objevují na horním a spodním okraji. Bohužel tu chybí DISP tlačítko a údaje tudíž nelze vypnout. Docela to ruší při pečlivé kompozici, přičemž se předpokládá, že uživatelé kompaktu za pětadvacet litrů budou pečlivě komponovat od kraje ke kraji a to jde těžko, když tam jsou číslíčka.

Vychytávky

Skuhral jsem, že na korekci expozice potřebujete obě ruce – tak je to v základním nastavení. Je tu ale volitelné tlačítko Fn1 na přední straně, které snadno nahmátnete prostředníkem. Pokud by vám dvouruční korigování expozice mělo užírat nervy, v Menu nastavení lze v třetí obrazovce v položce Funkce tlačítka Fn1 volit třeba právě korekci expozice. Pak stačí prostředníkem zmáčknout Fn1 na přední stěně a palcem téže ruky volíte korekci. K témuž dojdete v položce Obrácení indikací.

Korekce expozice a časy / clona se ovládají rollerem, respektive oběma rollery. Ve výchozím nastavení, pokud jedete zprava doleva, zvyšujete clonu ( vyšší číslo, menší otvor), případně zkracujete expozici (vyšší číslo, kratší expozice). V Menu nastavení to lze v třetí obrazovce obrátit, pokud by vám to mělo vyhovovat líp, právě tak korekci expozice: zde je doleva do mínusu a doprava do plusu jako výchozí nastavení, lze obrátit.

Blesk lze korigovat, může mít větší či menší výkon. V Menu fotografování lze volit, zdali se korekce expozice bude týkat jak blesku, tak i pozadí, anebo jenom pozadí. Smysl to má, můžete dosáhnout pozoruhodně vyrovnaných výsledků, ale jenom při použití slow režimu blesku (nastavíte zcela vlevo po stisku tlačítka „i“. V jiném režimu blesku to nevede k ničemu (leda ke vzteku).

Pokud jde o zobrazení, podle mé zkušenosti mnoho uživatelů (nejen) Nikonů netuší, že lze měnit režim přehrávání snímků, tedy způsob, co má být při přehráván vidět. Dělá se to v Menu přehrávání – Možnost zobraz. pro přehráv. Ale pozor, v tomto (a nejen tomto) menu je nutné volit a pak jít v obrazovce nahoru a klepnout na Hotovo, aby se zvolená hodnota zanesla do paměti.

Jak se s ním fotí
Přístroj je příjemně skladný a rychle startuje. Jeho autofokus je postaven na analýze kontrastu a to se projevuje na poněkud volnějším ostření a tudíž zpoždění spouště. Dávám v úvahu – jakkoli to v roce 2013 zní archaicky – manuální ostření. Ostřicím kroužkem se pracuje skvěle a ostří se velmi dbře s bonusem zkrácené odezvy spouště.

Vinětace je kupodivu patrná i při zaclonění a dá se dokonce říci, že clonění na ni nemá vliv. To je nebývalý jev, protože obvykle vinětace cloněním klesá, z důvodů snadno pochopitelných. Není to dramatické, v běžné praxi to ani nepostřehneme. Na ukázce je vinětace při cloně F5.3, tedy dva stupně od plné světelnosti.


Soudková vada je nepatrná, tady žádný důvod ke stížnostem opravdu není.


Šum při vysokém ISO je bezproblémový při 800 ISO. Ve vyšších hodnotách záleží na požadavcích uživatele. Já bych šum neřešil do 3200 ISO a to je moc dobrý výsledek, i vyšší ISO je použitelné pro živou a cestovní fotografii. Proto není třeba se bát automatického ISO, které nám umožní fotit s prioritou času a nastavit takový čas, jaký jsme schopní udržet pro danou situaci. Jen je nepříjemné, že automatické ISO se nastavuje v menu jako čtvrtá položka druhé obrazovky, ale toto je nikonní specialitka, setkáváme se s ní i na zrcadlovkách.


Odšumění lze nastavit ve třech stupních a vypnout. Zde funguje velmi dobře a slušné výsledky dostaneme i při 3200 ISO, viz ukázková fotka dole.


Bracketing v menu najdeme až na poslední obrazovce Menu fotografování, zde volíme zda má jít o expoziční bracketing, o WB anebo bracketing D-lightngu. Expoziční bracketing je dále nastavitelný při zadávání bracketingu. To se ve všech třech případech dělá na displeji stiskem tlačítka „i“ – expoziční bracketing lze škálovat až do EV 2.0 To pak zvládá i značné světelné rozdíly. Na ukázce byl rozdíl mezi expozicemi 125/2.8 a 125/11, čili 5 EV. Tři pořízené snímky jsem sloučil v Photoshopu v modulu Nik HDR.


Vyvážení bílé je zde bez problému, automatické nastavení WB probíhá standardně. Ruční nastavení je snadné, je v oddílu nastavení WB a lze buď měřit – pak namíříme na barevně neutrální objekt, exponujeme a poté nastavíme volbu ruční WB, anebo použijeme už pořízený snímek jako referenční.

Barevnost je spíše živá, zvláště zelené barvy jsou velmi výrazné. Přístroj nabízí Picture Control, i standardní režim je dosti živý, kdežto neutrální je poněkud mdlý. Režim „živé“ mi přijde až přehnaný, takže bych se držel standardu a režimu krajina, který je také příjemně barevný. Nicméně nikdo nám nebrání si vytvořit svůj speciální režim pro Picture Control podle vlastního uvážení. Upravenou předvolbu pak můžeme uložit na jednu ze sedmi (!) uživatelských předvoleb pod názvem dle vlastního výběru.


K disposici máme i scénické režimy, nechci je rozpitvávat, protože si myslím, že tento přístroj je pro jiný druh uživatelů – kteří nepotřebují scénický režim „světlo svíčky“, aby dokázali nastavit 3200 ISO. Kapitolou sama pro sebe je možnost úpravy pořízených fotek. Toto má snad opodstatnění, když pak posíláme fotky rovnou na internet, ale ani pak asi není moc velká potřeba je upravovat. Nicméně upravovat lze, v širokém rozsahu, je na to celý jeden oddíl v menu.

Shrnutí
Nikon Coolpix A je neobvykle řešený kompakt s pevným ohniskem odpovídajícím 28 mm s vysokou světelností F2.8 a čipem velkým APS-C / DX, jaký je užíván v zrcadlovkách. Je předurčen k náročné službě uživateli, který dokáže využít jeho výhody: výbornou kresbu i schopnost zvládat jasové rozdíly, vysokou citlivost s malým šumem i velmi dobrou ovladatelnost. Chybí mi tam výklopný displej, ovšem to je můj názor plynoucí z mých pracovních návyků a chápu, že ne každý ho vyžaduje. Limitujícím prvkem tu bude cena kolem pětadvaceti tisíc. Ale tento povzdech zde nalézáte stále častěji v souvislosti s přístroji vyšší třídy. Zkrátka, za kvalitu se platí a je na každém, aby si rozhodl, jestli by nezaplatil moc.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix A.

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: