23.1.2004
Kdyby se konala soutěž elegance, tento třímegový přístroj kategorie kompakt by měl velkou šanci na umístění na některém z předních míst. Má elegantní kovové tělo a jeho ovládací prvky připomínají svou precizností švýcarské hodinky. Je malý, vejde se do kapsy košile – 96x60x31 mm a váží 162 g. Napájí ho lithium-iontový akumulátor (nabíječka v ceně), zapisuje na karty SD/MMC (16 MB v ceně). Obrázky vytváří ve formátu JPEG (nemá bezztrátový formát), snímky jsou velké 2048×1536, nebo 1600×1200, 1280×960, 1024×768 a 6740×480. Snmímač CCD má úhlopříčku 1,7´´ (velikost 5,27×3,96 mm), citlivost je mezi 50 a 200 ISO. Objektiv má rozsah zoomu od 35 do 105 mm (ekv. kinofilmového přístroje), světelný je F2.8-F4.9. Přenos dat do počítače zajišťuje rozhraní USB 1.1.
 |
 |
 |
Přístroj se zapíná vypínačem u spouště na horní stěně. Pod hranou přístroje na zadní stěně je dvojice tlačítek pro zoom a zapínání displeje. O něco níže nahmátneme kovový miniaturní joystick, který, pokud není zapnuto menu, ovládá blesk, expoziční kompenzaci, makro a samospoušť. Netradičně pod ním je kruhový volič režimů. Zde je nabídka automatického a manuálního režimu, záznamu hlasové poznámky (délka omezena kartou), scénické před volby – rekordní počet patnácti předvoleb. Nabídku uzavírá setup. Zde se nastavují obvyklé parametry, jako je jas displeje, datum, jazyk a pod. Uprostřed kotoučku je tlačítko pro režim prohlížení obrázků. Je trochu nešikovné, že režim „automat“ a „manual“ (což je ve skutečnosti „program“, protože přístroj nenabízí ruční nastavování expozice) nejsou vedle sebe – mezi nimi je video, takže se často ze začátku stává, že uživatel omylem nastaví video, aniž chtěl. Obvykle bývá video „někde jinde“. Naopak, co je šikovné – jakmile nějakým omylem zůstane kotouč v mezipozici, na displeji se objeví varování.
Velmi příjemně řešené menu nabízí v režimu „M“ menu velikost obrazu, což znamená volbu mezi velikostí 2048×1536, dále pak 1600×1200 (2 mega) a :PC screen“, tedy „monitor počítače“ 1024×768, a „televizní obrazovka 640×480. Dále je to volba nastavení bílé – pět předvoleb a manuál, a volba sériového fotografování.Zde je třeba se na okamžik zastavit.
Přístroj nabízí čtyři režimy sériového fotografování. Režim „H“ znamená „high“, tedy vysokorychlostní snímání, které zas tak moc rychlé není, cca 0,4 sec odstup, režim „L“ je „low“ a odstup je sekundový, ovšem úžasný je režim, kdy aparát snímá 16 dílčích záběrů na jedno okno v odstupech cca 0,5 sec. Tuto funkci má Nikon už tradičně, avšak u tohoto modelu aparát pokračuje ve snímání, dokud fotograf tiskne spoušť. Občas si na chvilku „oddychne“, když zaplní vyrovnávací paměť, a pokračuje ve snímání, takto jsem pořídil sto obrázků za sebou, než mne to omrzelo. Výhoda pro technická, vědecká či sportovní použití je zřetelná. Aparát nabízí i sekvenční fotografování s intervaly od 30 sec do 60 minut – i to je funkce do nedávna vídaná jen u špičkových poloprofi přístrojů. Další funkcí je BSS (best shot selector, výběr nejostřejšího snímku), doostření a nastavení pole pro zaostřování. Zajímavou funkcí je i hlasová samospoušť – přístroj reaguje na hlasitý zvuk a exponuje. Menu je hezky graficky řešené. Je trochu nepříjemné, že z něho nelze „vyskočit“ zmáčknutím spouště, je nutno znovu stisknout příslušné tlačítko.
Nabíhá poměrně pomalu na dnešní poměry – 3,5 sec, zato je příjemně rychlý při exponování: s namáčknutím má zpoždění spouště 0,1 sec, bez namáčknutí 0,46 (průměr z 20 měření). V praxi se přístroj chová příjemně, ostří i ve špatných podmínkách (má dobré přisvětlení), z běžných funkcí postrádám ruční nastavení citlivosti (i když lze uznat, že 15 předvoleb zahrnuje i varianty fotografování při špatných světelných podmínkách). Škoda, že je horní hranice ISO pouhých 200 ISO, „čtyřstovku“ by si tento pěkný přístroj zasloužil. Je ručen lidem, kteří si potrpí na krásnou výkonnou techniku. Žádný mudrlant, žádný kosmický výsadek – je to elegantní průvodce pro každodenní život.
Ukázky:
 |
 |
 |
 |
 |
Poslední snímek je ukázka, jak se přístroj chová v protisvětle a jakou má aberaci. |
23.1.2004
Kdyby se konala soutěž elegance, tento třímegový přístroj kategorie kompakt by měl velkou šanci na umístění na některém z předních míst. Má elegantní kovové tělo a jeho ovládací prvky připomínají svou precizností švýcarské hodinky. Je malý, vejde se do kapsy košile – 96x60x31 mm a váží 162 g. Napájí ho lithium-iontový akumulátor (nabíječka v ceně), zapisuje na karty SD/MMC (16 MB v ceně). Obrázky vytváří ve formátu JPEG (nemá bezztrátový formát), snímky jsou velké 2048×1536, nebo 1600×1200, 1280×960, 1024×768 a 6740×480. Snmímač CCD má úhlopříčku 1,7´´ (velikost 5,27×3,96 mm), citlivost je mezi 50 a 200 ISO. Objektiv má rozsah zoomu od 35 do 105 mm (ekv. kinofilmového přístroje), světelný je F2.8-F4.9. Přenos dat do počítače zajišťuje rozhraní USB 1.1.
|
| |
| |
Přístroj se zapíná vypínačem u spouště na horní stěně. Pod hranou přístroje na zadní stěně je dvojice tlačítek pro zoom a zapínání displeje. O něco níže nahmátneme kovový miniaturní joystick, který, pokud není zapnuto menu, ovládá blesk, expoziční kompenzaci, makro a samospoušť. Netradičně pod ním je kruhový volič režimů. Zde je nabídka automatického a manuálního režimu, záznamu hlasové poznámky (délka omezena kartou), scénické před volby – rekordní počet patnácti předvoleb. Nabídku uzavírá setup. Zde se nastavují obvyklé parametry, jako je jas displeje, datum, jazyk a pod. Uprostřed kotoučku je tlačítko pro režim prohlížení obrázků. Je trochu nešikovné, že režim „automat“ a „manual“ (což je ve skutečnosti „program“, protože přístroj nenabízí ruční nastavování expozice) nejsou vedle sebe – mezi nimi je video, takže se často ze začátku stává, že uživatel omylem nastaví video, aniž chtěl. Obvykle bývá video „někde jinde“. Naopak, co je šikovné – jakmile nějakým omylem zůstane kotouč v mezipozici, na displeji se objeví varování.
Velmi příjemně řešené menu nabízí v režimu „M“ menu velikost obrazu, což znamená volbu mezi velikostí 2048×1536, dále pak 1600×1200 (2 mega) a :PC screen“, tedy „monitor počítače“ 1024×768, a „televizní obrazovka 640×480. Dále je to volba nastavení bílé – pět předvoleb a manuál, a volba sériového fotografování.Zde je třeba se na okamžik zastavit.
Přístroj nabízí čtyři režimy sériového fotografování. Režim „H“ znamená „high“, tedy vysokorychlostní snímání, které zas tak moc rychlé není, cca 0,4 sec odstup, režim „L“ je „low“ a odstup je sekundový, ovšem úžasný je režim, kdy aparát snímá 16 dílčích záběrů na jedno okno v odstupech cca 0,5 sec. Tuto funkci má Nikon už tradičně, avšak u tohoto modelu aparát pokračuje ve snímání, dokud fotograf tiskne spoušť. Občas si na chvilku „oddychne“, když zaplní vyrovnávací paměť, a pokračuje ve snímání, takto jsem pořídil sto obrázků za sebou, než mne to omrzelo. Výhoda pro technická, vědecká či sportovní použití je zřetelná. Aparát nabízí i sekvenční fotografování s intervaly od 30 sec do 60 minut – i to je funkce do nedávna vídaná jen u špičkových poloprofi přístrojů. Další funkcí je BSS (best shot selector, výběr nejostřejšího snímku), doostření a nastavení pole pro zaostřování. Zajímavou funkcí je i hlasová samospoušť – přístroj reaguje na hlasitý zvuk a exponuje. Menu je hezky graficky řešené. Je trochu nepříjemné, že z něho nelze „vyskočit“ zmáčknutím spouště, je nutno znovu stisknout příslušné tlačítko.
Nabíhá poměrně pomalu na dnešní poměry – 3,5 sec, zato je příjemně rychlý při exponování: s namáčknutím má zpoždění spouště 0,1 sec, bez namáčknutí 0,46 (průměr z 20 měření). V praxi se přístroj chová příjemně, ostří i ve špatných podmínkách (má dobré přisvětlení), z běžných funkcí postrádám ruční nastavení citlivosti (i když lze uznat, že 15 předvoleb zahrnuje i varianty fotografování při špatných světelných podmínkách). Škoda, že je horní hranice ISO pouhých 200 ISO, „čtyřstovku“ by si tento pěkný přístroj zasloužil. Je ručen lidem, kteří si potrpí na krásnou výkonnou techniku. Žádný mudrlant, žádný kosmický výsadek – je to elegantní průvodce pro každodenní život.
Ukázky:
| |
|
| |
|
| |
Poslední snímek je ukázka, jak se přístroj chová v protisvětle a jakou má aberaci. |
