Nezařazené

Nikon AF Nikkor 18-35mm f/3.5-4.5D ED-IF (recenze)

Tento objektiv má velmi malý rozsah zoomu – pokud je na “full frame”, pohybuje se výhradně v rozmezí od velmi širokoúhlého do slušně širokoúhlého skla (100 až 62 stupňů). Pokud je nasazen na DSLR s půleným formátem, což jsou všechny dosavadní Nikony, dokud nenastoupí D3, úhel se mění na 66 až 41, tedy odpovídá ohnisku 27 až 52 mm. Rozsah světelnosti je mezi F3.5 a F4.5, tedy u širokoúhlého skla velmi slušná světelnost. Největší clona je F 22. Zoomování a ostření se děje dvěma na sobě nezávislými prstenci. Objektiv má 11 členů v 8 skupinách, včetně asférických a ED čoček. Ostření je vnitřní, to znamená, že přední část objektivu se při ostření nepohybuje (to dělá problémy při práci s polarizačními či přechodovými filtry, se sluneční clonou a pod.)Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 33 cm a objektiv nemění délku. Mechanicky je zvláštní v tom, že fyzicky nejkratší je při nastavení na f=28mm, o něco delší je při f=35 mm a naprosto nejdelší je při f=18 mm, tedy paradoxně při nejkratším ohnisku. Nemá žádnou aretaci zoomu, ale nemá tendenci k samovolnému vysouvání. Clona je sedmilamelová. Objektiv má prstenec na ruční ovládání clony, samozřejmě pro DSLR to nemá žádný význam. Nezapomeňme ale, že je počítaný pro kinofilm.

Toto možná alibisticky zdůrazňuji, protože budu muset brzy kousnout do kyselého jablka malého nadšení pro tento objektiv – který, prosím pěkně, jsem si koupil a nemám ho tedy půjčený a nejsem povinován zdvořilostí. Koncepčně vzato je to svými nominálními vlastnostmi výborný objektiv pro živou, případně krajinářskou fotografii, pro situace, kdy se chceme pohybovat ve sféře širokoúhlého zobrazení. To samozřejmě sedí. Nemohu ale souhlasit s nadšenými recenzemi, které hovoří o tom, že tento objektiv je srovnatelný s pevnými ohnisky a pod.
Pro účely našich recenzí jsem si v doméně “Nikon” zvolil jako referenční objektiv širokorozsahový Nikkor, který používám jako standardní objektiv pro běžné fotografování (na Digineffu jsem ho recenzoval letos v květnu). Zde je srovnání snímku čárového diagramu při cloně F8.0, tedy v optimálním podání. Vlevo je výsledek Nikonu 18-200, vpravo Nikonu 18-35. Levý obrázek sice vykazuje maličké moaré, ale je zřetelně ostřejší.

Když budu srovnávat výkon při jednotlivých clonách, pak nejlepší výsledek má – nikoli překvapivě – clona F5.6. Zde je vlevo, vpravo následuje F8.0 – podotýkám, že na rozdíl od předchozího diagramu na tomto diagramu, jakož i na následujícím jsou výsledky výhradně jen z 18-35:

Do třetice, srovnání clon F4.5, F8.0 (nahoře) a F11 a F16. Zajímavé je, že F16 má podstatně horší výsledek, než plná světelnost.

Průběh ostrosti při různých clonách se dá vyjádřit i numericky. Je značně vyrovnaný a hovoří ve prospěch plné světelnosti, není třeba se “plné díry” bát. V terénu se objektiv chová velmi dobře. Ostří velmi rychle a tiše. Z praktického hlediska vidím jediný závažnější problém – špatně snáší boční světlo, sluneční clona je tedy absolutní nutností a doporučuji další zastínění. Přední čočka je značně vypouklá a boční světlo jí vysloveně nedělá dobře. Tedy, čočce je to jedno, ale obrázek je těžce poškozen – viz ukázka, netřeba udávat, který snímek je pořízen zacloněn a který bez clony:

Shrnutí:
Nikon AF Nikkor 18-35mm f/3.5-4.5D ED-IF dojde svého zásadního uplatnění na chystané D3 – to je můj předpoklad, který mohu zkorigovat až na základě zkušenosti. Pro DSLR s formátem DX nevidím pro jeho použití žádný velký smysl, svou cenou v řádu 18 tisíc rozhodně není nic levného, tím spíš, že o dva tisíce dražší širokorozsahový 18-200 má přinejmenším srovnatelný obrazový výkon plus obrovskou výhodu flexibility širokorozsahového skla. Pro objektivnější posouzení přikládám dokonce dvanáct snímků v plném rozlišení a EXIF daty.

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3 struktury, 4 – 6 protisvětlo, 7-8 velké světelné rozdíly, 9-11 běžné světlo, 12 protisvětlo

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Tento objektiv má velmi malý rozsah zoomu – pokud je na “full frame”, pohybuje se výhradně v rozmezí od velmi širokoúhlého do slušně širokoúhlého skla (100 až 62 stupňů). Pokud je nasazen na DSLR s půleným formátem, což jsou všechny dosavadní Nikony, dokud nenastoupí D3, úhel se mění na 66 až 41, tedy odpovídá ohnisku 27 až 52 mm. Rozsah světelnosti je mezi F3.5 a F4.5, tedy u širokoúhlého skla velmi slušná světelnost. Největší clona je F 22. Zoomování a ostření se děje dvěma na sobě nezávislými prstenci. Objektiv má 11 členů v 8 skupinách, včetně asférických a ED čoček. Ostření je vnitřní, to znamená, že přední část objektivu se při ostření nepohybuje (to dělá problémy při práci s polarizačními či přechodovými filtry, se sluneční clonou a pod.)Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 33 cm a objektiv nemění délku. Mechanicky je zvláštní v tom, že fyzicky nejkratší je při nastavení na f=28mm, o něco delší je při f=35 mm a naprosto nejdelší je při f=18 mm, tedy paradoxně při nejkratším ohnisku. Nemá žádnou aretaci zoomu, ale nemá tendenci k samovolnému vysouvání. Clona je sedmilamelová. Objektiv má prstenec na ruční ovládání clony, samozřejmě pro DSLR to nemá žádný význam. Nezapomeňme ale, že je počítaný pro kinofilm.

Toto možná alibisticky zdůrazňuji, protože budu muset brzy kousnout do kyselého jablka malého nadšení pro tento objektiv – který, prosím pěkně, jsem si koupil a nemám ho tedy půjčený a nejsem povinován zdvořilostí. Koncepčně vzato je to svými nominálními vlastnostmi výborný objektiv pro živou, případně krajinářskou fotografii, pro situace, kdy se chceme pohybovat ve sféře širokoúhlého zobrazení. To samozřejmě sedí. Nemohu ale souhlasit s nadšenými recenzemi, které hovoří o tom, že tento objektiv je srovnatelný s pevnými ohnisky a pod.
Pro účely našich recenzí jsem si v doméně “Nikon” zvolil jako referenční objektiv širokorozsahový Nikkor, který používám jako standardní objektiv pro běžné fotografování (na Digineffu jsem ho recenzoval letos v květnu). Zde je srovnání snímku čárového diagramu při cloně F8.0, tedy v optimálním podání. Vlevo je výsledek Nikonu 18-200, vpravo Nikonu 18-35. Levý obrázek sice vykazuje maličké moaré, ale je zřetelně ostřejší.

Když budu srovnávat výkon při jednotlivých clonách, pak nejlepší výsledek má – nikoli překvapivě – clona F5.6. Zde je vlevo, vpravo následuje F8.0 – podotýkám, že na rozdíl od předchozího diagramu na tomto diagramu, jakož i na následujícím jsou výsledky výhradně jen z 18-35:

Do třetice, srovnání clon F4.5, F8.0 (nahoře) a F11 a F16. Zajímavé je, že F16 má podstatně horší výsledek, než plná světelnost.

Průběh ostrosti při různých clonách se dá vyjádřit i numericky. Je značně vyrovnaný a hovoří ve prospěch plné světelnosti, není třeba se “plné díry” bát. V terénu se objektiv chová velmi dobře. Ostří velmi rychle a tiše. Z praktického hlediska vidím jediný závažnější problém – špatně snáší boční světlo, sluneční clona je tedy absolutní nutností a doporučuji další zastínění. Přední čočka je značně vypouklá a boční světlo jí vysloveně nedělá dobře. Tedy, čočce je to jedno, ale obrázek je těžce poškozen – viz ukázka, netřeba udávat, který snímek je pořízen zacloněn a který bez clony:

Shrnutí:
Nikon AF Nikkor 18-35mm f/3.5-4.5D ED-IF dojde svého zásadního uplatnění na chystané D3 – to je můj předpoklad, který mohu zkorigovat až na základě zkušenosti. Pro DSLR s formátem DX nevidím pro jeho použití žádný velký smysl, svou cenou v řádu 18 tisíc rozhodně není nic levného, tím spíš, že o dva tisíce dražší širokorozsahový 18-200 má přinejmenším srovnatelný obrazový výkon plus obrovskou výhodu flexibility širokorozsahového skla. Pro objektivnější posouzení přikládám dokonce dvanáct snímků v plném rozlišení a EXIF daty.

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3 struktury, 4 – 6 protisvětlo, 7-8 velké světelné rozdíly, 9-11 běžné světlo, 12 protisvětlo

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12