Nikon 300mm f/4,0 E AF-S PF ED VR

Malý, lehký a výkonný, to jsou základní charakteristiky tohoto objektivu s pevným třiceticentimetrovým ohniskem. Ke zvláštnostem patří jeho Fresnelův optický člen, optické zařízení vyvinuté původně pro reflektory majáků. V tomto objektivu to funguje podivuhodně dobře, třebaže by k tomu neměly teoreticky být žádné předpoklady. Fresnelova čočka totiž nakládá s lomem světla jinak než čočka tradiční, která má typicky – v řezu – sférický tvar. Fresnelova čočka má – v řezu – trojúhelníčky, přičemž jejich úhel se mění podle toho, zdali jsou blíže středu nebo kraji. Při pohledu shora jde o soustavu jemných koncentrických kroužků. Tato čočka dovede dobře soustřeďovat světlo, proto se od začátku devatenáctého století začala používat na majících a můžete ji kdykoli spatřit třeba na signalizačních světlech. Pamětníci si vzpomenou, že se s tímto pojmem setkali v souvislosti s matnicí zrcadlovek. Fresnelova čočka v objektivu, to vyžaduje doslova mikroskopickou jemnost oněch kroužků. Výrobce uvádí cosi o fázovém optickém členu, to si interpretuji tak, že to má souvislost s amplitudou světelné vlny, soudím tak z autofokusu na principu fázového posunu. Rozhodně jde o neobvyklou vymoženost současné optické techniky. Však taky ten třiceticentimetrový objektiv je dlouhý jen 148 mm a váží 755 g, kdežto předchozí model z roku 2000 vážil 1440 g a dlouhý byl 223 mm.

Jaký je a komu je určen Uživatele může sdělení o fázových členech zaujmout a potěšit, podstatný je ale výsledek. Je to nádherný kus mechaniky a optiky se stabilizátorem poslední generace – s volbou sportovního režimu (nesnaží se ustát záměrné pohyby fotografa) a umí detekovat uchycení na stativu. Devítilamelová zaoblená clona je ovládaná elektromagneticky. Zlaté písmeno N označuje Nano crystal coating, speciální antireflexní vrstvy minimalizující vnitřní odlesky. Přední čočka má fluorinovou vrstvu odpuzující vodu. Má 16 členů v 10 skupinách, devítilamelovou clonu a úhel záběru v přístroji FX 8° 10′ , v přístroji s menším DX čipem je úhel pochopitelně užší, pouhých 5 20 (odpovídá 450 mm kinofilmového fotoaparátu). Rozsah clon je od F4.0 do F32. Ostření je vnitřní, tedy nic se neotáčí a objektiv nemění svoji délku. Clona je ovládaná elektromagneticky a to by podle sdělení výrobce mělo urychlit proces clonění, zvláště pak při sériovém focení. Ostří od 1,4 m. Udivuje svými malými rozměry 89 x 147.5 mm cm a váhou 755 g. Závit pro filtr má průměr 77 mm. Lze k němu dokoupit prstenec k upnutí na stativ jako samostatné příslušenství, ten ale nejspíš potřebný nebude. V dodávce je sluneční clona HB-37.

Už na první pohled zaujme dokonalostí provedení. Má krásně polomatný povrch (jak se hezky říká – ušlechtilý plast, ale co je to platné, plast je lehčí než kov) a zlaté linky a nápisy. Bajonet je pochopitelně kovový, s gumovým těsněním. Je zde jediný prstenec, určený k ostření. V zaskleném okénku vidíme údaj o zaostření, vlevo od něho jsou ovládací prvky: Přepínač automatického a ručního ostření se třemi polohami; A/M je priorita automatického nad ručním, M/A logicky naopak a M je plný manuál. V praxi se jak A/M, tak M/A chovají stejně, dle sdělení výrobce režim A/M omezuje citlivost ručního ostření (to je samozřejmě elektrické, nikoli mechanické), aby si člověk ostrost neopatrně nerozhodil. Naopak M/A režim urychluje přechod z autofokusu na manuál bez zpoždění bez ohledu na použitý AF režim. Opět, lituji, ale nepozoroval jsem žádný rozdíl.
Další přepínač určuje, zdali ostření bude v plném rozsahu, nebo od tří metrů do nekonečna. Druhá volba pochopitelně urychluje celý proces, jakkoli v praxi… zase nepoznáte rozdíl.
Poslední ovladač se týká stabilizace. Lze ji vypnout anebo používat v normálním či sportovním módu.

Jak se s ním fotí
Objektiv jsem používal na těle Nikon D4S, tedy na plnoformátové zrcadlovce profi třídy. Vždy až pohled do hledáčku mi musel připomenout, že je to opravdu třístovka. Malý a lehký, máte pocit nějaké dvoustovky, ne-li ještě kratšího ohniska. Při takto značném ohnisku se projevuje separační efekt (vyčlenění motivu z neostrého pozadí) i při cloně F4.0, takže netřeba (tolik) plakat, že nemáte třikrát dražší 300/2.8. Kresba už na plné světelnosti F4.0 je vynikající, pravda od F5.6 je znatelně lepší a drží se i na F16 – a je překvapivě dobrá i na F22. Teprve pak uvadne na F32. Na ukázce je od F4.0 do F11.

Stabilizace je velmi výkonná. Já se ovšem spoléhám spíš na krátké časy než na stabilizaci, nicméně z klinického zájmu jsem vyzkoušel, jak zde VR funguje – a opravdu dokáže do použitelné míry ustát až 1/20 vteřiny! Nicméně, v této souvislosti je třeba se zmínit o sdělení Nikonu z 15 dubna, podle něhož může dojít k nežádoucí interferenci mezi stabilizací a závěrkou. Jaroslav Kortus na Makofoto ve své recenzi uvádí, že měl problémy s časy v rozmezí 1/100 a 1/200 vteřiny, kdežto co bylo kratší čas, bylo ostřejší, ale také že delší časy stabilizace ustála. Má se to týkat objektivů s nižším výrobním číslem než 205101 , pak že je třeba měnit firmware. Mnou zkoumaný objektiv tedy měl nižší číslo, nicméně jev Jaroslavem Kortusem se mi nepodařilo vyvolat. Zkoušel jsem různé časy, jak při focení jednotlivých obrázků, tak i při sérii. Při sérii byly snímky se stabilizací výrazně ostřejší než bez stabilizace. Při singl focení jsem tu 1/125 jakž takž ustál bez VR, ale se zapnutou VR byly fotky ostřejší. Ovšem na druhou stranu, v uživatelských recenzích na BH Photovideo si stěžuje Boca Raton, že v rozmezí od 1/80 do 1/200 sec byly fotky bez stabilizace ostřejší než se stabilizací. Je možné, že se vada projevuje u některého kusu, každopádně výrobce to řeší navýšením firmware a je to o důvod víc, proč se o objektiv vážně zajímat u seriózního prodejce, který si v této kauze bude vědět rady. Na ukázce výsledky – vpravo dole 1/125, ostatní fotky při 1/20 sec – 100% zvětšení.

Jaroslav Kortus také upozorňuje ve zmíněné recenzi na Makofoto na problém s halovým jevem kolem světelného zdroje, což by měla být daň za použití Fresnelova členu. Bohužel nebo bohudík jsem nic podobného nepozoroval, ani při focení světelného zdroje:
Nicméně je fakt, že objektiv je docela citlivý na protisvětlo a je dobře se chránit před přímými slunečními paprsky.
Obě kauzy uvádím nikoli proto, že bych je pokládal za závažné – opakuji, že jsem citované vady nezaznamenal. O věci se ale mluví a je tedy třeba na ni čtenáře upozornit.
Nikdo ovšem nezpochybňuje základní přednosti objektivu, tedy jeho obrazový výkon při takřka miniaturních rozměrech a malé váze. Je ovšem třeba zdůraznit specifikum dlouhého pevného ohniska: je jen jedno, a neuhne ani dopředu, ani dozadu.

Jsme totiž zvyklí na flexibilitu zoomových objektivů. Myslím si tedy, že tento objektiv je vhodný především pro fotografování v přírodě, na snímky ptáků a zvířat. Na fotoaparátech s čipem APS-C (DX) má ekvivalent ohniska 450 mm a pokud je použit telekonvertor, dostáváme se na půl metr – aniž bychom potřebovali pro pohyb krajinou sílu Bivoje. Pro sport je podle mě přece jen lepší zoom, nicméně záleží jak na stylu práce, tak ostatně i na druhu sportu. Ještě musím upozornit, že na trhu je ještě starší model Nikonu 300/4.0 D AF-S IF-ED bez stabilizace, zkušenost s ním nemám, ale podle parametrů je za recenzovaným typem hodně zastaralý. Ukázky:

Snímky 1 a 2 pořídila Ivana Tačíková přístrojem D750, ostatní jsou D4S.