Nikon 18-200 mm F3,5-5,6G IF-ED DX VR

Pokračuji v seriálu o zkušenostech s objektivy, jak je používám na fotoaparátech Nikon D200 a Canon 400D. K tomuto širokorozsahovému zoomu jsem zpočátku přistupoval s nedůvěrou. Každý zoom je plný kompromisů a čím širší rozsah, tím víc. Takže to řeknu hned zkraje: dnes už se svým Nikonem nefotím skoro vůbec s jiným objektivem… Je mi jasné, že perfekcionista se bude nad tímto přiznáním ošklíbat. Není pochyb o tom, že pevná ohniska mají lepší optické vlastnosti a vždy doporučuji zájemcům o specializaci na určitý typ fotografie speciální skla k tomu účelu určená. Nicméně širokorozsahové zoomy jsou univerzální, to je jejich velká přednost. Takže, jaký je?

Technickotaktická data
Objektiv má 16 členů v 12 skupinách, 3 čočky jsou asférické, 2 z nízkorozptylového skla. Průměr závitu je 72 mm, rozměry 77×96,5 mm a váha 560 g. Objektiv má stabilizátor „VR II“, výrobce slibuje použití umožňující udržet až o 4 stupně delší časy (tedy místo, dejme tomu, 1/300 až 1/30 sec. Písmena DX upozorňují, že jde o objektiv optimalizovaný na DX čipy, tedy na rozměr snímače 23.6 x 15.8 mm. Není tudíž určen k použití v kinofilmových nebo full size DSLR přístrojích. Objektiv má rozsah ohniska 18-200, tedy 11,1x, což odpovídá ohnisku 27 až 300 kinofilmového přístroje. Má ultrasonický ostřicí motor SWM. Písmena IF v názvu naznačují, že ostření je vnitřní, takže přední člen se netočí, jak to bývá u levnějších zoomů. Bez problémů tedy lze používat polarizační filtr. Clona je sedmilamelová s takřka kruhovým otvorem. Antireflexní vrstvy jsou typu Nikon Super Integrated Coating (SIC).

Na ukázce je objektiv v obou krajních polohách. Pokud je v nastavení na 18 mm, je poměrně malý a rozměry se příliš neliší od objektivů typu 18 až „něco“, na něž jsme byli zvyklí jako na základní objektivy. To je ostatně jedna z velkých výhod DX (a jim konstrukčně příbuzných) objektivů vyhrazených pro DSLR s „půleným“ formátem.

V praxi
Objektiv má dvě aktivní objímky. Za širší, vzdálenější od těla přístroje, je určena ke změně ohniska. Jediným pohybem asi o 100^o „přezoomujete“ z kraje do kraje – jde to rychle, v podstatě plynule, mírné zvýšení odporu ve středních hodnotách v praxi nepostřehnete. Možná až moc plynule – jediná provozní výtka, kterou proti tomuto objektivu mám, se týká absence zámku. Objektiv tudíž nelze zamknout v nejkratší poloze a když máte fotoaparát volně na řemeni, objektiv se rád samovolně vysune na 200 mm a vypadáte jak hajnej s flintou.

Ostření má na starosti druhý kroužek, ten je trochu úzký a poněkud moc blízko těla přístroje, takže se hůř drží. Ostření se dá přepínat z polohy M (manuál) na M/A. Co to znamená? Že v M/A ostří automaticky (pokud samozřejmě je i přístroj nastaven na AF), ale zároveň lze ostřit i ručně. To je velká výhoda zvláště při živé fotografii, kdy nebývá čas na nějaké dohadování s autofokusem a je lépe se spolehnout na ruční práci. Přeostření z krajnosti do krajnosti také vyžaduje pohyb asi 100⁰. Objektiv nemá makrorežim. Ostření nedrží přesně rovinu ostrosti při zoomování. Není to videokamera, nemyslím si, že je to závažná závada, a pokud by někdo snad potřeboval při práci zoomovat, může si přepnout na kontinuální ostření a bud e mít po starostech.

Clona se ovládá výhradně z fotoaparátu, elektronicky, není tu žádný clonový kroužek. Napovídá to písmeno G v názvu objektivu.

Stabilizace má na objektivu dva ovládací prvky. Jedním se zapíná / vypíná. Tím druhým se přepíná z režimu normal na active. Normální stabilizace je úspornější, vypíná se při použití stativu a pozná cílený pohyb objektu. Aktivní je v činnosti pořád. Ve všech zaostřovacích režimech (kontinuální, single i manuál) je pořád zapnutá – ehm, pokud je samozřejmě zapnutá… Posuzovat její účinnost je značně subjektivní a diskutabilní. Na této ukázce jsou snímky pořízené desetinou z ruky při ekvivalentu 300 mm, vlevo bez, vpravo se stabilizací, jsou na proklik.

Obrazová kvalita
Pro běžné použití je obrazová kvalita vynikající. Objektiv nevinětuje ani v nejširším ohnisku a jeho kresba je rovnoměrná, tedy i v nejširším úhlu záběru nejeví žádný dramatický úbytek. Co je zvlášť hodné chvály je stabilita kresby v rozsahu clon – nejsou zásadní rozdíly, jakkoli samozřejmě je kvalita ve střední slonové úrovni F5.6 – F8 nejvyšší. Objektiv je velmi světelný, vždyť F3.5 je „skoro F2.8“ a clona F5.6 na ekvivalentu třístovky je vynikající. Objektiv se velmi dobře chová v protisvětle, ani se sluncem v záběru nejevil žádné reflexy.

Pro svoji osobní potřebu používám fotoaparát hlavně při zahraničních cestách. Univerzalita použití je tu k nezaplacení. Teď už sebou beru ještě „rybí očko“, které časem taky tady představím, a mám v podstatě vystaráno. Zdůrazňuji ale, že pro speciální fotografické práce by asi byly vhodnější objektivy pro ten účel konstruované.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Pokračuji v seriálu o zkušenostech s objektivy, jak je používám na fotoaparátech Nikon D200 a Canon 400D. K tomuto širokorozsahovému zoomu jsem zpočátku přistupoval s nedůvěrou. Každý zoom je plný kompromisů a čím širší rozsah, tím víc. Takže to řeknu hned zkraje: dnes už se svým Nikonem nefotím skoro vůbec s jiným objektivem… Je mi jasné, že perfekcionista se bude nad tímto přiznáním ošklíbat. Není pochyb o tom, že pevná ohniska mají lepší optické vlastnosti a vždy doporučuji zájemcům o specializaci na určitý typ fotografie speciální skla k tomu účelu určená. Nicméně širokorozsahové zoomy jsou univerzální, to je jejich velká přednost. Takže, jaký je?

Technickotaktická data
Objektiv má 16 členů v 12 skupinách, 3 čočky jsou asférické, 2 z nízkorozptylového skla. Průměr závitu je 72 mm, rozměry 77×96,5 mm a váha 560 g. Objektiv má stabilizátor „VR II“, výrobce slibuje použití umožňující udržet až o 4 stupně delší časy (tedy místo, dejme tomu, 1/300 až 1/30 sec. Písmena DX upozorňují, že jde o objektiv optimalizovaný na DX čipy, tedy na rozměr snímače 23.6 x 15.8 mm. Není tudíž určen k použití v kinofilmových nebo full size DSLR přístrojích. Objektiv má rozsah ohniska 18-200, tedy 11,1x, což odpovídá ohnisku 27 až 300 kinofilmového přístroje. Má ultrasonický ostřicí motor SWM. Písmena IF v názvu naznačují, že ostření je vnitřní, takže přední člen se netočí, jak to bývá u levnějších zoomů. Bez problémů tedy lze používat polarizační filtr. Clona je sedmilamelová s takřka kruhovým otvorem. Antireflexní vrstvy jsou typu Nikon Super Integrated Coating (SIC).

Na ukázce je objektiv v obou krajních polohách. Pokud je v nastavení na 18 mm, je poměrně malý a rozměry se příliš neliší od objektivů typu 18 až „něco“, na něž jsme byli zvyklí jako na základní objektivy. To je ostatně jedna z velkých výhod DX (a jim konstrukčně příbuzných) objektivů vyhrazených pro DSLR s „půleným“ formátem.

V praxi
Objektiv má dvě aktivní objímky. Za širší, vzdálenější od těla přístroje, je určena ke změně ohniska. Jediným pohybem asi o 100^o „přezoomujete“ z kraje do kraje – jde to rychle, v podstatě plynule, mírné zvýšení odporu ve středních hodnotách v praxi nepostřehnete. Možná až moc plynule – jediná provozní výtka, kterou proti tomuto objektivu mám, se týká absence zámku. Objektiv tudíž nelze zamknout v nejkratší poloze a když máte fotoaparát volně na řemeni, objektiv se rád samovolně vysune na 200 mm a vypadáte jak hajnej s flintou.

Ostření má na starosti druhý kroužek, ten je trochu úzký a poněkud moc blízko těla přístroje, takže se hůř drží. Ostření se dá přepínat z polohy M (manuál) na M/A. Co to znamená? Že v M/A ostří automaticky (pokud samozřejmě je i přístroj nastaven na AF), ale zároveň lze ostřit i ručně. To je velká výhoda zvláště při živé fotografii, kdy nebývá čas na nějaké dohadování s autofokusem a je lépe se spolehnout na ruční práci. Přeostření z krajnosti do krajnosti také vyžaduje pohyb asi 100⁰. Objektiv nemá makrorežim. Ostření nedrží přesně rovinu ostrosti při zoomování. Není to videokamera, nemyslím si, že je to závažná závada, a pokud by někdo snad potřeboval při práci zoomovat, může si přepnout na kontinuální ostření a bud e mít po starostech.

Clona se ovládá výhradně z fotoaparátu, elektronicky, není tu žádný clonový kroužek. Napovídá to písmeno G v názvu objektivu.

Stabilizace má na objektivu dva ovládací prvky. Jedním se zapíná / vypíná. Tím druhým se přepíná z režimu normal na active. Normální stabilizace je úspornější, vypíná se při použití stativu a pozná cílený pohyb objektu. Aktivní je v činnosti pořád. Ve všech zaostřovacích režimech (kontinuální, single i manuál) je pořád zapnutá – ehm, pokud je samozřejmě zapnutá… Posuzovat její účinnost je značně subjektivní a diskutabilní. Na této ukázce jsou snímky pořízené desetinou z ruky při ekvivalentu 300 mm, vlevo bez, vpravo se stabilizací, jsou na proklik.

Obrazová kvalita
Pro běžné použití je obrazová kvalita vynikající. Objektiv nevinětuje ani v nejširším ohnisku a jeho kresba je rovnoměrná, tedy i v nejširším úhlu záběru nejeví žádný dramatický úbytek. Co je zvlášť hodné chvály je stabilita kresby v rozsahu clon – nejsou zásadní rozdíly, jakkoli samozřejmě je kvalita ve střední slonové úrovni F5.6 – F8 nejvyšší. Objektiv je velmi světelný, vždyť F3.5 je „skoro F2.8“ a clona F5.6 na ekvivalentu třístovky je vynikající. Objektiv se velmi dobře chová v protisvětle, ani se sluncem v záběru nejevil žádné reflexy.

Pro svoji osobní potřebu používám fotoaparát hlavně při zahraničních cestách. Univerzalita použití je tu k nezaplacení. Teď už sebou beru ještě „rybí očko“, které časem taky tady představím, a mám v podstatě vystaráno. Zdůrazňuji ale, že pro speciální fotografické práce by asi byly vhodnější objektivy pro ten účel konstruované.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12