Nikon 1 V3

Řada Nikon1 je nyní rozmanitější než bývala. Kromě pod – řady V (vyšší) a J (dejme tomu junior) je S řada (levnější) a AW (voděodolná). Takže novinka z letošního jara patří k vyšší řadě V – a je bez elektronického hledáčku. Je v nabídce i jako tělo za 21500 Kč (červen 2014), ale v sadě se sestovým 10-30 mm VR PD-ZOOM je o dva a půl tisíce dražší, to je cena za objektiv tak kvalitní opravdu lidová. Zkoumaný vzorek byl tímto objektivem vybaven.

Jaký je a komu je určen Čip je osmnáctimegový CMOS bez nízkofrekvenčního filtru s procesorem Expeed 4A. Čip je hybridní, přičemž senzorů pro analýzu kontrastu má 171 a stejný počet pro analýzu fázového posunu. V kombinaci s novým procesorem se dosáhlo úžasné frekvence snímání s průběžným ostřením 20 fps, bez průběžného ostření dokonce 60 fps. Body jsou rozprostřeny téměř na 100% plochy čipu. Displej na zadní stěně je vyklápěcí a dotykový, to je podstatná změna k lepšímu oproti modelu V2. K tomuto přístroji lze EVF DF-N1000 dokoupit (2,4 megapixelů), mrzuté je, že stojí 6 tisíc a spolu s tělem a 10-30 pak sada s gripem GR-N1010 stojí 31 tisíc. Je to hodně, ale pak je to skutečně zajímavě vybavený přístroj, malý, výkonný, takový Čertík Bertík. Grip Rozsah ISO je od 160 do 12800. Přístroj má vestavěnou wifinu. Zapisuje na microSD karty. Je to daň miniaturizaci, ale zvykneme si. Karta je přístupná z boku, nikoli odspodu, aspoň že tak. Baterka by měla vydržet 310 snímků, měl jsem lepší výsledky, ale nefotil jsem bleskem. Každopádně je výdaj do rezervního aku rozumný (což ostatně platí pro jakýkoli fotoaparát).

Ovládání a menu
I na ovládání je vidět, že přístroj je zaměřen na poučené fajnšmekry i na naprosté laiky, přičemž jeden koncept nepřekáží druhému. Tím chci sdělit, že ho lze ovládat zcela intuitivně a on bude dělat všechno sám, anebo ho ručními zásahy krotit a nutit podřídit se naší železné vůli.
Zapíná se páčkou u spouště, ale páčka je otočená jako čepice kšiltem dozadu. Ona by jinak překážela přednímu rolleru, umístěnému naplocho na přední stěně. Vedle spouště fota je spoušť videa, vlevo je kruhový volič zapuštěný do plochy stěny, tudíž odolný vůči samovolnému posunu.

Na voliči máme plnou automatiku, poté čtveřici PSAM = Programovatelná automatika, priorita času / clony a ruční nastavení expozice, pak odvěká specialita Nikonu „Zachycení nejlepšího okamžiku“, to je série a přístroj vybere nejostřejší snímek. Dále jsou pohyblivé momentky, hříčka sestávající z fotky a doprovodného pidividea (v dodávce je softík,který snadno tahle videíčka poslepuje a doplní obrázky). Pak je normální video a kreativní režim, kdy zadním i předním rollerem, eventuálně dotykovou obrazovkou lze nastavit tónované filtry.

Pod hranou je nahoře na zadní stěně zleva uzávěr expozice a autofokusu (v životě jsem to nepoužil… pokud to není přeprogramované na něco jiného) a vedle toho je roller, který po stisknutí funguje jako programovatelné tlačítko Fn2.

Tlačítko Fn1 je vpravo od displeje na zadní stěně. Obě jsou programovatelná v nabídce setupu (ikona montážní klíč). Já si tam navolil ISO a na Fn2 korekci expozice. Tahle korekce je dosažitelná i z ovládacího kolečka kolem čtyřcestného voliče, ale roller je snadněji dosažitelný a je to jaksi logičtější a v praxi přístupnější řešení. Kde zůstala WB, tedy nastavení bílé? Poslední generace fotoaparátů, jistě už dva ti roky dozadu mají výtečně vyřešené automatické nastavení bílé a v podstatě nemá smysl se ručním nastavením trápit. Kdo chce mít kontrolu, pak bych doporučil fotit do RAW, případně nastavovat bílou přes menu (na př. ruční nastavení bílé). Ale pro běžnou praxi nemusíme WB vůbec řešit.

Čtyřcestný volič má nahoře přidělenu volbu režimu autofokusu (automatické přepínání singl-průběžné, pak jednotlivé obrázky, průběžné ostření a ruční ostření), vpravo je korekce expozice, dole blesk a vlevo režim pohonu, kde objevíme úžasné velkosériové snímání, frekvence 10 až neuvěřitelných 60 fps. Dole je F-tlačítko, funkční menu, které je nesmírně inteligentně pořešeno, protože má jen sedm ovladatelných položek a zároveň funguje i jako stavový displej – dá rychlý přehled, jak jsme na tom s nastavením. Displej je výklopný, dotykový – a v jeho obrubě jsou tlačítka – shora je to přehrávání, menu, režim displeje a koš. Velmi vtipné a účinné řešení.

Menu má šest oddílů, přehrávání, fotografování, videosekvence, zpracování snímků, nastavení a připojit wi-fi. To zpracování snímků je trochu zavádějící pojem, protože spíš jde o nastavení parametrů obrazu – je to vyvážení bílé, citlivost ISO, picture control, to jsou filtry, velmi zajímavé je monochromatické, zde můžeme velmi jemně ladit např. Filtraci černobílého obrazu anebo barevné tónování. Funguje to i v RAW režimu, takže získáme ČB náhled, ale RAW (koncovka NEF) má plnou, tedy i barevnou obrazovou informaci. Dobré je, že je tu položka Reset menu zpracování snímků, nepamatuju se, že bych se někdy setkal s částečným resetem menu: je to výborný nápad, protože tohle menu nabízí opravdu houštinu možností a snadno by se mohlo stát, že by nám zůstalo viset něco, nad čím bychom si pak drbali hlavu. Takhle to dílčí menu vypnem a je vymalováno.

Menu je přehledné, zvláštní na něm je, že v menu je D-lighting (projasňování stínů) jen v poloze vypnout/zapnout. Pokud ale fotíme na plnou automatiku (= kruhový volič režimů – zelený foťáček), přes středové tlačítko čtyřcestného voliče se dostaneme k nastavení D-lightingu s možností volit čtyři možnosti.

Za zmínku stojí i bezhlučné fotografování, to je občas potřebné a skutečně, pak je chod závěrky neslyšný.
Skvělé je připojení k wifině. Žádné vyklepávání hesel typu Bflm&psvz. V menu wi-fi volíme zapnutí, v mobilu si zvolíme foťák jako přístupová bod, otevřeme appku a už to jede. Nahrát fotku do mobilu lze v plném rozlišení (pak má taky 8 MB) anebo v „recomended“, tedy v nízkém. V appce vidíme svůj camera roll a odtud se dá fotka poslat do světa. Naprosto intuitivní, lepší může být jen NFC, čehož coby majitel technicky zaostalého iPhonu nemohu využívat.

Jak se s ním fotí
Je to skvěle ovladatelný fotoaparát. Startuje bleskově. Zpoždění spouště je neznatelné, poněkud horší je interval od fotky k fotce, ten je přes vteřinu. Rozhodně je třeba si koupit hodně rychlou kartu. Manipulace s microSD je hodně obtížná, takže není praktické počítat se čtečkou a adaptérem. Přenos musíte dělat kabelem, přes USB to jde pomalu, lepší je HDMI kabel.

Ostří skutečně rychle. Osvědčil se systém kombinovat celoplošné ostření a expozice dotykem přes displej – když je třeba zvolit konkrétní msto, které má být ostré. Úžasné je průběžné ostření při sekvenčním focení. To je bezesporu jedna z hlavních předností přístroje a jedinou vážnou konkurencí je Nikon1 J4. Tracking autofocus neboli sledování pohybujícího se objektu je vždy u všech aparátů problematické a nejinak je tomu i zde.

Vyskakovací blesk se aktivuje tlačítkem na boku. Dá se prstem vyklonit reflektorem vzhůru, takže lze využít světlo odražené od stropu – u kompaktů vzácná to vlastnost! Bohužel zde není standardní patice pro externí blesk, je jen speciální, umožňující elektronický hledáček – a také blesk SB N7.

K systému Nikon1 existuje v současnosti 11 výměnných objektivů. Já bych asi šel do pevného ohniska 10/2.8, což je v podstatě osmadvacítka s velmi pěknou světelností. Přestože k systému existují i delší ohniska. myslím si, že je určený pro krátkoohniskové, kontaktní živé focení, to je jeho velká síla. Tím spíš to platí pro tento model, jehož hlavní předností je unikátní a nikde nepřekonaná rychlost v mnoha ohledech.

Shrnutí
Nikon 1 V3 je poslední reprezentant nejvyšší třídy v kategorii Nikon1. Ač je to véčko, nemá vestavěný elektronický hledáček, lze ho však dokoupit a dodává se i zajímavý grip. Pak je to lehoučký a pozoruhodně výklopnný přístroj, velmi nenápadný a bleskurychlý – průběžné ostření při frekvenci 20 fps je skutečně unikátní vlastnost. Je příjemně ovladatelný, snadno ho zvládne i začátečník a zkušenému ftografovi umožní veký rozsah individuálních nastavení. Má samozřejmě svůj limit, rozměry čipu. V tom se blíží kompaktu a nelze od něho čekat, že plnohodnotně nahradí zrcadlovku, neřku-li přímo FF zrcadlovku. Je to výkonný kompakt s výměnnou optikou, tak ho musíme brát.

Ukázky:

13 je fotka ze série, 14 je maximální přiblížení, 15 funkce stabilizátoru – desetina z ruky, 16 při 3600 ISO.