V neděli jsem byl fotit s přáteli ve Skryjských jezírkách – kousek od Zbirohu. V sobotu počasí super, v neděli zataženo. Tak jsem to zkoušel z malou hloubkou ostrosti. Vzal jsem si na to nádobíčko. Jednak to byl Lomography Petzval 85/2.2, jednak Sigma 35/1.4. Ten první objektiv jsem představil a recenzoval letos v červnu, o Sigmě jsem psal několikrát, recenzoval ji taky v červnu, ale předešlého roku. Takže připomenu hlavně k tomu Petzvalu, že je to modernizovaná replika objektivu z roku 1840, jak ho spočítal slovenský fyzik Josef Maxmilián Petzval. Objektiv se pak komerčně vyráběl u Voigtlandera a konstrukce přežila v podobě objektivů do zvětšováku. K nám uvádí Petzvala firma Analogue, která se od roku 2013 specializuje na analogovou a instantní fotografii. Pokud jde o tu Sigmu, je to objektiv z řady Art, která si už získala velký věhlas a asi ji netřeba představovat.
Ten Petzval má zvláštní kresbu a taky podivné podání barev. Jakž takž kreslí jen ve středové oblasti. Je čistě mechanický, o nějakém autofokusu nemůže být řeči. Proto se s ním lépe pracuje na stativu, když si obrázek zvětšíme 10x na live view na displeji. Fotil jsem na plný otvor. On sice má clony, jsou to ocelové planžety, ale podle mne moc velký smysl nemají – jen zlepšují obraz, ale právě ta podivná nekvalita je to, co se mi líbí. Tady jsem ostřil na ten mostek:
Vady nabývají na síle při krajích, ale i tam je možné umístit ústřední motiv:
Rozpití pozadí je značné, zvlášť pokud se objektu přiblížíme. Všimněte si, že to máznutí má jakoby rotační směr, jako kdyby kolem motivu byl nějaký vír.
Sigma je ovšem z opravdu jiného soudku, z jiné planety. Je to ultrakvalitní nástroj. Při cloně F1.4 má maličkou hloubku ostrosti, do neostrosti ostře nabíhá a tím krásně vyčleňuje motiv z okolí, které je díky krátkému ohnisku dobře čitelné. Vzniká dojem jakéhosi měkkého studiového nasvícení.
Do pětice ukázka dalšího vyčlenění objektu. Ve skutečnosti jde o panorama, o složeninu dvou obrázků. To je dobré řešení v případě, kdy poměry velikostí a úhel záběru jsou v rozporu. Takže to vyfotíte nadvakrát a složíte, je to velmi jednoduché, jen je třeba myslet na to, že musíme fotit v manuálním expozičním režimu, jinak by nastaly potíže. Toto panorama vzniklo čistě automaticky, ruční byl jen ořez.
Tato krátká série je příspěvek do debaty, co dělat, když je pošmourné počasí. Nelze počítat se světelnými kontrasty, s nějakými světelnými plány. Světlo je homogenní a hrozí nebezpečí, že vše kolem nás na fotce splyne do jednoho nepřehledného chaosu. Malá hloubka ostrosti pěkně vyčlení motiv z okolí. Nemusíte mít hned takového exota, jako je Lomography Petzval nebo fajnovou lahůdku Sigma Art. Stačí si pamatovat, že hloubka ostrosti je tím menší, čím je delší ohnisko a menší clona (tedy větší clonový otvor = menší číselné označení clony). Nicméně závěrem podotknu, že pěkné sluníčko je přece jen větší fotografův přítel, než malá hloubka ostrosti.
