Německý klokan

Je načase se zase vrátit k fotografování po té smršti novinek, která nás zaplavila v souvislosti s výstavou spotřební elektroniky v Las Vegas. V naší galerii máme spoustu krásných zimních snímků. Jako první zastavení v galerii jsem však sáhl po zcela jiném žánru. Autor snímku zvaného „německý klokan“ se podepisuje jako hage22. EXIF informace tohoto snímku jsou: pořízeno Canonem 20D a objektivem s ekv. 520 mm (i když je tento údaj poněkud divný, protože jako fyzickou ohn. vzdálenost uvádí 110 mm). Rychlost závěrky 1/1600 sec, ISO 400, clona 5,6, měření zonální. K té ohniskové vzdálenosti – na ten půlmetr by ukazovala zkrácená perspektiva: proto pes vypadá jako klokan, protože má přední tlapy relativně mnohem kratší, než bychom čekali. To je důsledek „zdrcnutí prostoru“ dlouhým ohniskem.

Debata kolem tohoto snímku se točila kolem tmavého klínu nahoře. Je to věc názoru. Myslím, že klín nahoře i tyčka v pravé krajní části dodávají snímku autentičnosti, že kdyby byl ořezaný, působil by sterilně. Což jsem si dovolil experimentálně ověřit, viz vlevo. Snímek mi připadá prázdnější. Líbí se mi i sklon cesty – přispívá to k dynamice obrázku.

Je to perfektně vystižený okamžik a věřte, že vím , o čem mluvím, ikskrát jsem psy fotil! I psů se týká „Muybridgeův problém“, totiž to, že když pes běží, zpravidla má jednu tlapu na zemi. Tento „klokaní postoj“ je vskutku pozoruhodný. Autor prokázal skvělou pohotovost i bleskovou schopnost kompozice – je správné, že je nechán prostor ve směru pohybu: běda, kdyby pes byl umístěn na střed. Přitom, praxe nás k tomu svádí, protože oko pozoruje objekt, v daném případě psa, v centru hledáčku a pak se snadno stane, že objekt v centru zůstane.

Je načase se zase vrátit k fotografování po té smršti novinek, která nás zaplavila v souvislosti s výstavou spotřební elektroniky v Las Vegas. V naší galerii máme spoustu krásných zimních snímků. Jako první zastavení v galerii jsem však sáhl po zcela jiném žánru. Autor snímku zvaného „německý klokan“ se podepisuje jako hage22. EXIF informace tohoto snímku jsou: pořízeno Canonem 20D a objektivem s ekv. 520 mm (i když je tento údaj poněkud divný, protože jako fyzickou ohn. vzdálenost uvádí 110 mm). Rychlost závěrky 1/1600 sec, ISO 400, clona 5,6, měření zonální. K té ohniskové vzdálenosti – na ten půlmetr by ukazovala zkrácená perspektiva: proto pes vypadá jako klokan, protože má přední tlapy relativně mnohem kratší, než bychom čekali. To je důsledek „zdrcnutí prostoru“ dlouhým ohniskem.

Debata kolem tohoto snímku se točila kolem tmavého klínu nahoře. Je to věc názoru. Myslím, že klín nahoře i tyčka v pravé krajní části dodávají snímku autentičnosti, že kdyby byl ořezaný, působil by sterilně. Což jsem si dovolil experimentálně ověřit, viz vlevo. Snímek mi připadá prázdnější. Líbí se mi i sklon cesty – přispívá to k dynamice obrázku.

Je to perfektně vystižený okamžik a věřte, že vím , o čem mluvím, ikskrát jsem psy fotil! I psů se týká „Muybridgeův problém“, totiž to, že když pes běží, zpravidla má jednu tlapu na zemi. Tento „klokaní postoj“ je vskutku pozoruhodný. Autor prokázal skvělou pohotovost i bleskovou schopnost kompozice – je správné, že je nechán prostor ve směru pohybu: běda, kdyby pes byl umístěn na střed. Přitom, praxe nás k tomu svádí, protože oko pozoruje objekt, v daném případě psa, v centru hledáčku a pak se snadno stane, že objekt v centru zůstane.