Je to v podstatě panoramování, tedy sledování objektu přístrojem. Něco jako střelba na asfaltového holuba, s tím rozdílem, že musíte pořád mířit na holuba… K článku mě inspiroval pan J. V. Psal mi, že má potíže s panningem svého psa. No, a protože já mám taky potíže s psím panningem, proč to nedat dohromady.
Je to v podstatě panoramování, tedy sledování objektu přístrojem. Něco jako střelba na asfaltového holuba, s tím rozdílem, že musíte pořád mířit na holuba… K článku mě inspiroval pan J. V. Psal mi, že má potíže s panningem svého psa. No, a protože já mám taky potíže s psím panningem, proč to nedat dohromady.
Technika je v teorii jednoduchá. Míříte na objekt, ten by se měl pohybovat příčně, tedy ani ne od vás, ani ne k vám, ale měl by jít ideálně kolmo na optickou osu. Máte aparát s delším ohniskem a je dobře mít nastavený průběžný autofokus. Když dá pánbůh, vyjde z toho docela efektní fotka:
Pravda, musíte lidem vysvětlovat, že to není kiks, ale umělecký záměr. Tohle je brané 1/30 sec a vypadá to VELMI umělecky… Ten druhý je střízlivější a je braný 1/80 sec.
No a jsme u jádra věci. Čím delší je doba osvitu, tím více rozmazaných oblastí obrázek bude obsahovat – a bude efektnější, pokud se to povede. Což se většinou nepovede, a musí se vybírat. Vašek Šilha, skvělý fotograf divoké přírody, mi radil osvit 1/60 sec. Ale i pak se povede jen tak něco. Tahle fotka se mi docela líbí (a jsme u psů) a je pořízena 1/25 sec:
Zajímavé výsledky může dát kombinace panningu s dlouhým časem a blesku. Tohle je doblesknutá fotka pořízená 1/60 sec:
Z pokusných důvodů jsem zkracoval dobu osvitu. I pak se máznutí pozadí projevilo, zde při 1/250 sec:
Ovšem při 1/1000 se už efekt máznutí neprojeví…
…leda že by ho člověk vyvolal v Photoshopu (efekt rozostření › rozmáznutí). Víc to ale funguje např. na autech než na zvířatech – vypadá to nepřirozeně.
Takže nakonec z toho zbyla jediná rada – je třeba to zkoušet, rozumné rozmezí v závislosti na použitém ohnisku je zřejmě 1/60 až 1/1250 sec., někdy i kratší čas – zvláště např. při focení motoristického sportu. Nicméně, v souvislosti se psy jsem narazil na jednu obtíž. Pokud fotíte motorku, je situace o to snadnější, že jezdec a stroj tvoří jeden vzájemně nehybný celek. No a pak opravdu stačí stroj a jezdce sledovat, držet ho v hledáčku v ostrosti a delší čas (zde to může být i 1/500 sec) udělá své.
Jenže pes (a samozřejmě zvířata obecně) se pohybuje dopředu a zároveň kývá hlavou a také nohy se pohybují v určitém úhlu proti ose pohybu. Proto uměle vyvolaná „panningová neostrost“ působí tak nepřirozeně. Takže – přeji šťastný lov a kdyby se něco povedlo, pošlete mi to, prosím, uděláme si tu třeba i malou galerii.
