Nezařazené

Nebojte se škubnout

Při expozici ničím nehýbat, to je rada takzvaná zlatá. Ovšem není pravidlo, které by se nedalo s prospěchem překračovat! Dnes se pokusíme trochu škubnout zoomem. Jednooké zrcadlovky zoomují ručně. Dovedou to některé přístroje s elektronickým hledáčkem, proslulé tím byly přístroje Konica Minolta. Jakmile pohneme při expozici zoomem, dochází k jakémusi obrazovému výbuchu – obrázek expanduje do stran. Je třeba přístroj nastavit na co nejnižší ISO a hodně clonit, aby vyšla expozice co nejdelší – zdá se, že je ideální někde mezi 1/15 a 1/5 sec. Asi takto:

Jistě je dobré mít při tom přístroj na stativu. Tím zajistíme, že se minimálně pohne do stran, že pohyb se bude týkat opravdu jen zoomu. Na tom totiž záleží relativní ostrost toho, co je zobrazeno ve středu obrázku. Ovšem i “z ruky” můžeme takový snímek pořídit – viz druhou ukázku. Zde jsem ale řešil problém středové kompozice. Ony tyhle obrázky mají vždy centrum “výbuchu” uprostřed, a je asi žádoucí je tedy komponovat tak, aby se daly řezat a centrum posadit někam blízko ideálních bodů, které jsou na průsečíku linií třetin.

Někdy se dá touto metodou dosáhnout zajímavých efektů, jako například zde:

Předchozí ukázka byla pořízena 1/5 sec zoomem 70-200 mm ze stativu. Zato další byla též 1/5, ale z ruky. Obě byly trochu oříznuty, aby se centrum dostalo z průsečíku diagonál.

Fotit se tím dá všechno možné, záleží na troše štěstí, taky na vytrvalosti. A nezapomeňte – nic se nemá přehánět a když je něčeho moc, je toho příliš!

A co nešťastníci s kompakty, kde se nedá zároveň fotit a zoomovat? I na to se dá trochu vyzrát – posunutím fotoaparátu při expozici ve směru optické osy. Takto vznikla tahle “kosmická příšera” pomocí obyčejného Canon Ixusu:

No a když pak na tom Ixusu nastavíte pomalou synchronizaci (aby blesk blejskal do pomalého času), tak získáte ostrost i neostrost – ostrost blesku a neostrost toho šmejknutí. Bude v něm efekt, který vám budou závidět. Ale jen napoprvé, až to budete ukazovat po osmisté šedesáté třetí, vyženou vás. Možná dřív.

Při expozici ničím nehýbat, to je rada takzvaná zlatá. Ovšem není pravidlo, které by se nedalo s prospěchem překračovat! Dnes se pokusíme trochu škubnout zoomem. Jednooké zrcadlovky zoomují ručně. Dovedou to některé přístroje s elektronickým hledáčkem, proslulé tím byly přístroje Konica Minolta. Jakmile pohneme při expozici zoomem, dochází k jakémusi obrazovému výbuchu – obrázek expanduje do stran. Je třeba přístroj nastavit na co nejnižší ISO a hodně clonit, aby vyšla expozice co nejdelší – zdá se, že je ideální někde mezi 1/15 a 1/5 sec. Asi takto:

Jistě je dobré mít při tom přístroj na stativu. Tím zajistíme, že se minimálně pohne do stran, že pohyb se bude týkat opravdu jen zoomu. Na tom totiž záleží relativní ostrost toho, co je zobrazeno ve středu obrázku. Ovšem i “z ruky” můžeme takový snímek pořídit – viz druhou ukázku. Zde jsem ale řešil problém středové kompozice. Ony tyhle obrázky mají vždy centrum “výbuchu” uprostřed, a je asi žádoucí je tedy komponovat tak, aby se daly řezat a centrum posadit někam blízko ideálních bodů, které jsou na průsečíku linií třetin.

Někdy se dá touto metodou dosáhnout zajímavých efektů, jako například zde:

Předchozí ukázka byla pořízena 1/5 sec zoomem 70-200 mm ze stativu. Zato další byla též 1/5, ale z ruky. Obě byly trochu oříznuty, aby se centrum dostalo z průsečíku diagonál.

Fotit se tím dá všechno možné, záleží na troše štěstí, taky na vytrvalosti. A nezapomeňte – nic se nemá přehánět a když je něčeho moc, je toho příliš!

A co nešťastníci s kompakty, kde se nedá zároveň fotit a zoomovat? I na to se dá trochu vyzrát – posunutím fotoaparátu při expozici ve směru optické osy. Takto vznikla tahle “kosmická příšera” pomocí obyčejného Canon Ixusu:

No a když pak na tom Ixusu nastavíte pomalou synchronizaci (aby blesk blejskal do pomalého času), tak získáte ostrost i neostrost – ostrost blesku a neostrost toho šmejknutí. Bude v něm efekt, který vám budou závidět. Ale jen napoprvé, až to budete ukazovat po osmisté šedesáté třetí, vyženou vás. Možná dřív.