Nezařazené

Na sníh s Nikonem P500

Dnes ráno chumelilo. Padaly velké těžké vločky. Zahrádkář z toho radost nemá, fotograf ano. Nastal čas pokusů s vysokorychlostním snímáním a Photoshopem! Vysvětlím blíže:
Jako všechno co je vidět, dají se fotit i sněhové vločky v letu. Podstatná je délka expozice. Když je moc krátká, dejme tomu, kdybyste sníh fotili tisícinou, zachytili byste ho jako bílé tečky. Moc dlouhá expozice, 1/25 a delší, vede k nezřetelným šmouhám. Osvědčují se expoziční doby kolem setiny. Nelze to říct přesně, hodně záleží na ohniskové vzdálenosti použitého objektivu a na velikosti čipu.
Konec teorie.
Fotil jsem ultrazoomem Nikon P500. Ten dovede pořídit sérii pěti snímků frekvencí 8 fps. Takto pořízený snímek vypadá nějak takto:

A co s tou sérií? To je ten trik, nastupuje Photoshop.
Natáhl jsem celou sérii ze stativu pěti rychle po sobě pořízených fotek do Photoshopu CS5 (samozřejmě starší verze to umožňují také, co moje paměť sahá ke stařičké šestce, ta by to zvládla taky). No a teď je třeba trpělivě postupovat: jednu fotku zvolím jako základ a pak ty ostatní, jednu po druhé, položím na ten základ jako novou vrstvu. Dvojklikem na novou vrstvu otevřu kartu s volbou prolnutí. Úplně dole jsou zobrazeny škály jasů a podmínka prolnutí. Chci způsobit, aby ta horní vrstva částečně zprůhledněla tak, aby byly vidět sněhové částečky spodní vrstvy. Musím tedy zprůhlednět tmavé partie. Potáhnu levý jezdec doprava a vida, objevují se bílé partie spodního obrázku. Jsou ale moc ostré. Proto stisknu klávesu Alt a to mi umožní jezdec kurzorem rozdvojit:

No a ten rozdvojený jezdec, jeho levou část, potáhnu zpátky doleva a tím dosáhnu plynulého přechodu zviditelněných bílých partií spodní vrstvy. Když jsem spokojený, klávesovou zkratkou Ctrl + E obě vrstvy spojím do jedné a celý proces opakuji.

Stejný trik se osvědčuje při focení světelných čar na dálnici. Opět, vyfotíme sérii, zachytíme světelné čáry, ale když pracujeme ze stativu a uděláme pět, deset fotek, pomalujem dálnici, až oči přecházejí. To si zkusíme jindy, zatím sněží a zůstaneme tedy u sněhu.

No, nedalo mi to a operaci jsem udělal ještě jednou, tentokrát Canonem EOS 5D Mark II a objektivem 70-200/2.8. Pět fotek složených do jedné… a je z toho pořádný sněžný masakr.

Dnes ráno chumelilo. Padaly velké těžké vločky. Zahrádkář z toho radost nemá, fotograf ano. Nastal čas pokusů s vysokorychlostním snímáním a Photoshopem! Vysvětlím blíže:
Jako všechno co je vidět, dají se fotit i sněhové vločky v letu. Podstatná je délka expozice. Když je moc krátká, dejme tomu, kdybyste sníh fotili tisícinou, zachytili byste ho jako bílé tečky. Moc dlouhá expozice, 1/25 a delší, vede k nezřetelným šmouhám. Osvědčují se expoziční doby kolem setiny. Nelze to říct přesně, hodně záleží na ohniskové vzdálenosti použitého objektivu a na velikosti čipu.
Konec teorie.
Fotil jsem ultrazoomem Nikon P500. Ten dovede pořídit sérii pěti snímků frekvencí 8 fps. Takto pořízený snímek vypadá nějak takto:

A co s tou sérií? To je ten trik, nastupuje Photoshop.
Natáhl jsem celou sérii ze stativu pěti rychle po sobě pořízených fotek do Photoshopu CS5 (samozřejmě starší verze to umožňují také, co moje paměť sahá ke stařičké šestce, ta by to zvládla taky). No a teď je třeba trpělivě postupovat: jednu fotku zvolím jako základ a pak ty ostatní, jednu po druhé, položím na ten základ jako novou vrstvu. Dvojklikem na novou vrstvu otevřu kartu s volbou prolnutí. Úplně dole jsou zobrazeny škály jasů a podmínka prolnutí. Chci způsobit, aby ta horní vrstva částečně zprůhledněla tak, aby byly vidět sněhové částečky spodní vrstvy. Musím tedy zprůhlednět tmavé partie. Potáhnu levý jezdec doprava a vida, objevují se bílé partie spodního obrázku. Jsou ale moc ostré. Proto stisknu klávesu Alt a to mi umožní jezdec kurzorem rozdvojit:

No a ten rozdvojený jezdec, jeho levou část, potáhnu zpátky doleva a tím dosáhnu plynulého přechodu zviditelněných bílých partií spodní vrstvy. Když jsem spokojený, klávesovou zkratkou Ctrl + E obě vrstvy spojím do jedné a celý proces opakuji.

Stejný trik se osvědčuje při focení světelných čar na dálnici. Opět, vyfotíme sérii, zachytíme světelné čáry, ale když pracujeme ze stativu a uděláme pět, deset fotek, pomalujem dálnici, až oči přecházejí. To si zkusíme jindy, zatím sněží a zůstaneme tedy u sněhu.

No, nedalo mi to a operaci jsem udělal ještě jednou, tentokrát Canonem EOS 5D Mark II a objektivem 70-200/2.8. Pět fotek složených do jedné… a je z toho pořádný sněžný masakr.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: