Nezařazené

Na skok v Tibetu – návštěva v domě tibetských vesničanů (8)

Podívali jsme se do hutongu, do čínského tradičního bydlení, teď máme příležitost k návštěvě tibetského zemědělského stavení.
Zvenčí to vypadá takto – za zdí pojednanou trusem jaků (po vysušení je to univerzální palivo) je bíle natřený domek s modlitbičkami na střeše.

Uvnitř za bránou je zhruba to, co jsem znával za svého dětství i v naší vesnici. Žijí tu hospodářská zvířata – jakové, a je tu to, co hospodář potřebuje k životu.

Tady na obrázku je paní domu – a obsluhuje vymoženost, kterou vidíme v Tibetu velmi často. Je to solární ohřívač vody,zřejmě „samo domo“ výrobva. Ty lesklé plochy jsou z papundeklu polepeného alobalem a nahoře je v ohnisku paraboly čajník. Nedoporučuji strkat tam ruku, pálí to. Vyzkoušel jsem to. Kdybyste tam byli, taky byste to zkusili.

Pak jdeme dovnitř. Vypadá to tu úplně jinak než v hutongu. Minimum nábytku evropského typu. A žádné comicsové figurky. Fotím na ohnisko ekv. 19 mm, s kompenzací expozice -1. Jedině tak dostanu atmosféru toho příbytku.

Výjimečná místnost v domě je svatyně. Na dvoře mají modlicí mlýnky a toto je něco jako kaple. Používají to při slavnostních příležitostech v rodině. Technicky, pořád totéž – široký úhel záběru, kompenzace -1 EV. Inu, Canon Mark II zvládne 6400 ISO, ale i tak je to třicetina na F2.8. Není to moc vidět…

No a tady je to, co je asi v každém domě. Třebas bez toho kocoura v centru.

Je na čase se s těmi lidmi rozloučit. Opravdu se vyplatí vejít v kontakt, chovat se slušně, zkrátka, chovat se tak, jak se to má. Pak vás vezmou mezi sebe. A dovolí vám fotit.

Podívali jsme se do hutongu, do čínského tradičního bydlení, teď máme příležitost k návštěvě tibetského zemědělského stavení.
Zvenčí to vypadá takto – za zdí pojednanou trusem jaků (po vysušení je to univerzální palivo) je bíle natřený domek s modlitbičkami na střeše.

Uvnitř za bránou je zhruba to, co jsem znával za svého dětství i v naší vesnici. Žijí tu hospodářská zvířata – jakové, a je tu to, co hospodář potřebuje k životu.

Tady na obrázku je paní domu – a obsluhuje vymoženost, kterou vidíme v Tibetu velmi často. Je to solární ohřívač vody,zřejmě „samo domo“ výrobva. Ty lesklé plochy jsou z papundeklu polepeného alobalem a nahoře je v ohnisku paraboly čajník. Nedoporučuji strkat tam ruku, pálí to. Vyzkoušel jsem to. Kdybyste tam byli, taky byste to zkusili.

Pak jdeme dovnitř. Vypadá to tu úplně jinak než v hutongu. Minimum nábytku evropského typu. A žádné comicsové figurky. Fotím na ohnisko ekv. 19 mm, s kompenzací expozice -1. Jedině tak dostanu atmosféru toho příbytku.

Výjimečná místnost v domě je svatyně. Na dvoře mají modlicí mlýnky a toto je něco jako kaple. Používají to při slavnostních příležitostech v rodině. Technicky, pořád totéž – široký úhel záběru, kompenzace -1 EV. Inu, Canon Mark II zvládne 6400 ISO, ale i tak je to třicetina na F2.8. Není to moc vidět…

No a tady je to, co je asi v každém domě. Třebas bez toho kocoura v centru.

Je na čase se s těmi lidmi rozloučit. Opravdu se vyplatí vejít v kontakt, chovat se slušně, zkrátka, chovat se tak, jak se to má. Pak vás vezmou mezi sebe. A dovolí vám fotit.