Listopadové kolo naší průběžné soutěže bylo věnováno noční fotografii. Šestičlenná porota v úhrnu svých hlasů nejvýše ocenila Richarda Horáka. Takže jsem ho připravil o minutku času a popovídal si s ním o téhle fotce a jeho focení vůbec. Pro připomenutí, předmětná fotka je tato:
Listopadové kolo naší průběžné soutěže bylo věnováno noční fotografii. Šestičlenná porota v úhrnu svých hlasů nejvýše ocenila Richarda Horáka. Takže jsem ho připravil o minutku času a popovídal si s ním o téhle fotce a jeho focení vůbec. Pro připomenutí, předmětná fotka je tato:
Než začnu, podotknu, že se opět prokázala jedna skutečnost. V naší soutěži je velmi nepravděpodobné, že by slepé kuře našlo zrno. Richard Horák je zkušený amatérský fotograf s dlouholetou praxí. Má svoji webovou stránku s galeriemi, přičemž o skromnosti svědčí fakt, že úvodní stránka jeho webu neobsahuje fotky, ale vyzývá ke kritice. Podstatnou část jeho tvorby najdeme na Rajčeti, kde působí pod nickem fotoriska. Od loňského února fotí pro Pražské arcibiskupství a Metropolitní kapitulu. A odtud moje první otázku:
Jak se stalo, že fotíte pro arcibiskupství?
Fotil jsem na pohřbu Václava Havla a podařilo se mi zachytit kardinála Duku a další církevní hodnostáře. Poslal jsem fotky tiskovému mluvčímu arcibiskupství a jim se fotografie líbily a nabídli mi, jestli pro ně nechci fotit.
A zrodilo se téma. Jak je podle vás téma pro fotografa důležité?
Velice. Člověk má vědět, co chce dělat. Katedrály a kostely jako stavby mě vždycky přitahovaly. Teď mám více možností fotit i lidi uvnitř těch nádherných starých staveb. Když vidíte ty obřady, ty průvody hodnostářů, pozorujete tváře věřících, uvědomujete si tu staletou souvislost. Nemění se to. Duch zůstává a jde o to ho vystihnout. Samotná stavba je bez lidí jen stavba.
Co jste fotografoval před tím?
Nejsem nijak vyhraněný. Fotím z nadšení – Prahu, krajinu, lidi, i svatby jsem kamarádům fotil. Teď se těším na workshop s Janem Šibíkem zaměřeným na street foto.
Kam vás práce pro arcibiskupství posunula?
Rozhodně mě hodně naučila fotit reportáž a dokument a s tím fotím teď víc i Prahu. Napadlo mě, že ji budu fotit z výšky. Začalo to na svatém Vítu, tam jsem fotil z věže. Mám díky spolupráci s arcibiskupstvím přístup i do dalších věží, kam se člověk normálně nedostane. Jen bych rád dodal, že fotografuji pro arcibiskupství rád a zadarmo. Ale ta samotná zkušenost je k nezaplacení!
Takže vám ten úkol otevřel cestu k dalšímu tématu.
To určitě. Ovšem život v chrámech, to je velké téma. Nezabývám se jím jenom já, kdepak! V Mladotově domě na Pražském hradě je teď výstava, kterou uspořádali Roman Albrecht a Irena Grimová. Jsou tam fotografie Václava Chaloupky, Stanislava Semeráka, Fidorky Kohoutové a já tam taky mám čtyři práce.Jsem rád, že ty moje fotografie něčemu slouží. I tomu arcibiskupství – používají je na webových stránkách i v tiskovinách a pohlednicích.
Čtenáře bude zajímat i technická stránka věci. Jaký máte fotoaparát?
Používám Nikon D800 a k němu mám hlavně pevná ohniska s vysokou světelností. Moc rád mám 50/1.4. To je základ, to je ten „normální objektiv“, jak se říkalo. Mám ještě čtyřiadvacítku, pětatřicítku, šedesátku, pětaosmdesátku, stopětku a zoomy 14-24, 24-70 a 70-200.
Z vaší vítězné fotky jsem měl pocit, že je to dokonale provedené HDR.
Kdepak HDR, to jsou omalovánky, nemám to rád! Exponuju na světla a snažím se ze stínů vytáhnout detaily.
Některé vaše fotky z galerií na Rajčeti ale vypadají, že nesou stopy mapování tónů.
Není to tak. Zpracovávám je v Lightroomu. Je fakt, že jsem se LR dlouho bránil, ale přesvědčil mě na workshopu Jan Karbusický. Toho si moc vážím, je to velký profesionál. Verze pět už umí opravdu hodně. K Lightroomu mám pluginy Nik Software a jeden z nich, Color Efex Pro 4 používám nejvíc a ze všech těch 52 presetů používám hodně Tonální kontrast. Ale i ten nasazuji jen částečně, na určitá místa.
Děkuji za rozhovor.
Richard Horák poslal šest fotek, které pokládá za průřez svou poslední tvorbou. Společný jmenovatel – snad s výjimkou poslední ukázky – je využití světla. To je hlavní aktér Horákových fotografií. Nicméně, to podle mého názoru zásadní poučení z krátkého popovídání: podstatné je zaujetí tématem. Ano, výbava, objektivy, to všechno… Ale zcela podstatná je věta, která by se měla tesat do kamene, kterou Richard Horák zformuloval: Člověk má vědět, co chce dělat. Kdo ji pokládá za bezobsažnou, tomu není pomoci…
