Makrorežim, ten používáme na focení kytiček a broučků a všelijakých dalších pidipředmětů. Zkusil jsem s ním fotit krajinu. Tedy… na procházce s Norou, zrovna jsem testoval kompakt Fujifilm X20. Bylo svěží ráno a napadlo mě, co by se stalo, kdybych se přiblížil co nejblíž něčemu markantnímu – například květině. Nebo stéblu obilí.
Makrorežim, ten používáme na focení kytiček a broučků a všelijakých dalších pidipředmětů. Zkusil jsem s ním fotit krajinu. Tedy… na procházce s Norou, zrovna jsem testoval kompakt Fujifilm X20. Bylo svěží ráno a napadlo mě, co by se stalo, kdybych se přiblížil co nejblíž něčemu markantnímu – například květině. Nebo stéblu obilí.
Vždyť přece základní poučka krajinářské fotky zní, že krajina začíná u špiček našich nohou. A pak, že se krajina staví na markantním popředí. Proč si neudělat markant z maličkého kvítku? Nemusí to být vždycky balvan! No a tady je máte, čtyři pidikrajiny. Ve čtvercovém formátu, ten mám rád, můj první foťák byla Flexareta! Krajina první – vlčí mák ve skoro protisvětle. Všimli jste si, že když fotíte kytku zblízka, zvedne se vítr?
Záleželo mi na tom, aby se v pozadí objevil obzor a na něm naše vesnice Zvole. V takovou chvíli ale opravdu vrčím, když foťák nemá výklopný displej!
Reflex, to je optická vada objektivu. Soudruzi z Japonska udělali chybu… ale on ten reflex může působit i jako výtvarný prvek.
No a nakonec jsem to pojal hodně školsky – hlavní kytka hodně mimo střed, je na tmavém jednolitém pozadí, i diagonála tady je. Fotky nafocené v rozmezí dvou set metrů kolem polní cesty… Zkuste si makrokrajinu, je to zábavné cvičení, když je hezky!
