Nezařazené

Na Bahnech se Sigmou 120-300/2.8

Bahna, to je vojenská podívaná ve vojenském výcvikovém prostoru v Brdech. V sobotu jsem se tam vypravil (doslova) obtížen objektivem Sigma 120-300 na Nikonu D200. Zde jsou mé dojmy – z Bahen i Sigmy.

Tak nejdřív něco o té Sigmě. Jmenuje se celým názvem Sigma 120-300mm f/2.8 EX APO IF HSM. Ty značky znamenají:

  • EX – nejvyšší třída Sigmy, poznáte ji i podle povrchové úpravy, nádherně matně černé objektivy.
  • APO – nízká chromatická vada díky speciálním optickým sklům s nízkým rozptylem, jsou zde 4 takové čočky, dvě v přední části, dvě v zadní
  • IF – vnitřní ostření, přední člen se tudíž neotáčí a objektiv se nepohybuje
  • HSM – Hyper Sonic Motor, tedy ostřicí motorky na principu sonických vln, takové objektivy lze ručně doostřovat i při namáčknuté spoušti a vyznačují se i velkou rychlostí

Objektiv je určen jak pro APS-C třídu, tak “full frame” přístroje. Dodává se pro Canon, Nikon, Sony, Pentax a Sigmu. Světelnost F2.8 je průběžná, tedy v celém rozsahu zoomu, i to je známka nejvyšší kvality. Filtr má závit 105 mm, není tu tedy šuplíček pro malé filtry vkládané do těla objektivu. Široký je 113 mm a dlouhý 269 mm a samozřejmě je pořádně těžký – dvě kila šedesát. Jeho součástí je odnímatelný nástavec pro stativ.

Už na první pohled je to důkladný a solidně vyrobený “kus skla”. Matný černý povrch mu dodává nádech tajemna – je ovšem fakt, že mat se umaže rychleji než lesklé povrchy, takže “bahna” všeho druhu zanechávají stopy. Doporučuji nasadit na něj prstenec s uchycením pro stativ – je tvarován jako rukojeť a při focení se dobře ovládá. Výborná je i sluneční clona, je třeba ji přišroubovat a pochopitelně je možno ji nasadit i obráceně, při transportu v pouzdru. Není to nenápadné tintítko… Monopod je rozhodně dobrý doplněk tohoto monstra.

Žádné ovládání na něm v provedení pro Nikon není – tedy přepínání z autofokusu na manuál. Na jiných montážích je přepínač. Stabilizaci tento objektiv nemá (nechyběla mi, jsme vůči stabilizaci skeptický). Zoomování pomocí mohutného předního prstence jde trochu ztuha, ale zvyknete si, máte pocit přesného vedení. I zoomování je vnitřní, objektiv “nenatahuje krk” jako jeho levnější druzi. Na prstenci jsou značky pro ohniskové délky – 120, 180, 200, 250 a 300mm. Na mém Nikonu (tedy na všech přístrojích s DX / APS-C čipem) je třeba údaj násobit prodlužovacím faktorem cca 1,5x.

Na kontrolu ostření máme škálu krytou okénkem, bez škály hloubky ostrosti, která ovšem už dávno vyšla z módy. Ostření je velmi tiché a rychlé. Měl jsem příležitost s ním krátce fotit s full frame přístrojem Nikon D3X. Tam se projevily jeho přednosti nejlépe: žádná vinětace (tmavnutí v rozích), žádné barevné vady, kresba ostrá a přesná.

Objektiv v praxi
Dělal jsem s ním obvyklé pokusy – a hlavně, srovnával jsem jeho výkon především se špičkovým Canonem 70-200 světelnost F2.8, v oblastech jejich shodných ohniskových vzdáleností. Sigma byla o poznání slabší, nutno ovšem dodat, že zmíněný Canon je mimořádně kvalitní sklo a znamená naprostou špičku.

Na Bahnech objektiv nezklamal, ostřil rychle a přesně. Myslím si ovšem, že objektiv má smysl především pro majitele full frame přístrojů. Na “malém” Nikonu mi obrázky připadají sice ostré, ale ne zcela brilantní a je třeba je softwarově doostřovat.

Obecně vzato se mi osvědčilo, že těch 300 mm je ohnisko dostatečné i s rezervou. Na těch Bahnech by bohatě stačila dvoustovka, ovšem, pravda, ta třístovka přitáhne i výjevy kam člověk fakt nemohl – hlavně ty “bojovky”, které jsem musel fotit přes hlavy čtyř řad diváků přede mnou. Světelnost F2.8 dává rezervu i pro konvertor, já mám dobré zkušenosti s 1,4x, takže z třístovky fyzicky máme na “malé” DSLR faktcky šestistovku a to je dostačující i na focení zvířat.

No a na konec – objektiv stojí podle Heureky od 77 do 91 tisíc. Ano, je to profesionální záležitost.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Bahna, to je vojenská podívaná ve vojenském výcvikovém prostoru v Brdech. V sobotu jsem se tam vypravil (doslova) obtížen objektivem Sigma 120-300 na Nikonu D200. Zde jsou mé dojmy – z Bahen i Sigmy.

Tak nejdřív něco o té Sigmě. Jmenuje se celým názvem Sigma 120-300mm f/2.8 EX APO IF HSM. Ty značky znamenají:

  • EX – nejvyšší třída Sigmy, poznáte ji i podle povrchové úpravy, nádherně matně černé objektivy.
  • APO – nízká chromatická vada díky speciálním optickým sklům s nízkým rozptylem, jsou zde 4 takové čočky, dvě v přední části, dvě v zadní
  • IF – vnitřní ostření, přední člen se tudíž neotáčí a objektiv se nepohybuje
  • HSM – Hyper Sonic Motor, tedy ostřicí motorky na principu sonických vln, takové objektivy lze ručně doostřovat i při namáčknuté spoušti a vyznačují se i velkou rychlostí

Objektiv je určen jak pro APS-C třídu, tak “full frame” přístroje. Dodává se pro Canon, Nikon, Sony, Pentax a Sigmu. Světelnost F2.8 je průběžná, tedy v celém rozsahu zoomu, i to je známka nejvyšší kvality. Filtr má závit 105 mm, není tu tedy šuplíček pro malé filtry vkládané do těla objektivu. Široký je 113 mm a dlouhý 269 mm a samozřejmě je pořádně těžký – dvě kila šedesát. Jeho součástí je odnímatelný nástavec pro stativ.

Už na první pohled je to důkladný a solidně vyrobený “kus skla”. Matný černý povrch mu dodává nádech tajemna – je ovšem fakt, že mat se umaže rychleji než lesklé povrchy, takže “bahna” všeho druhu zanechávají stopy. Doporučuji nasadit na něj prstenec s uchycením pro stativ – je tvarován jako rukojeť a při focení se dobře ovládá. Výborná je i sluneční clona, je třeba ji přišroubovat a pochopitelně je možno ji nasadit i obráceně, při transportu v pouzdru. Není to nenápadné tintítko… Monopod je rozhodně dobrý doplněk tohoto monstra.

Žádné ovládání na něm v provedení pro Nikon není – tedy přepínání z autofokusu na manuál. Na jiných montážích je přepínač. Stabilizaci tento objektiv nemá (nechyběla mi, jsme vůči stabilizaci skeptický). Zoomování pomocí mohutného předního prstence jde trochu ztuha, ale zvyknete si, máte pocit přesného vedení. I zoomování je vnitřní, objektiv “nenatahuje krk” jako jeho levnější druzi. Na prstenci jsou značky pro ohniskové délky – 120, 180, 200, 250 a 300mm. Na mém Nikonu (tedy na všech přístrojích s DX / APS-C čipem) je třeba údaj násobit prodlužovacím faktorem cca 1,5x.

Na kontrolu ostření máme škálu krytou okénkem, bez škály hloubky ostrosti, která ovšem už dávno vyšla z módy. Ostření je velmi tiché a rychlé. Měl jsem příležitost s ním krátce fotit s full frame přístrojem Nikon D3X. Tam se projevily jeho přednosti nejlépe: žádná vinětace (tmavnutí v rozích), žádné barevné vady, kresba ostrá a přesná.

Objektiv v praxi
Dělal jsem s ním obvyklé pokusy – a hlavně, srovnával jsem jeho výkon především se špičkovým Canonem 70-200 světelnost F2.8, v oblastech jejich shodných ohniskových vzdáleností. Sigma byla o poznání slabší, nutno ovšem dodat, že zmíněný Canon je mimořádně kvalitní sklo a znamená naprostou špičku.

Na Bahnech objektiv nezklamal, ostřil rychle a přesně. Myslím si ovšem, že objektiv má smysl především pro majitele full frame přístrojů. Na “malém” Nikonu mi obrázky připadají sice ostré, ale ne zcela brilantní a je třeba je softwarově doostřovat.

Obecně vzato se mi osvědčilo, že těch 300 mm je ohnisko dostatečné i s rezervou. Na těch Bahnech by bohatě stačila dvoustovka, ovšem, pravda, ta třístovka přitáhne i výjevy kam člověk fakt nemohl – hlavně ty “bojovky”, které jsem musel fotit přes hlavy čtyř řad diváků přede mnou. Světelnost F2.8 dává rezervu i pro konvertor, já mám dobré zkušenosti s 1,4x, takže z třístovky fyzicky máme na “malé” DSLR faktcky šestistovku a to je dostačující i na focení zvířat.

No a na konec – objektiv stojí podle Heureky od 77 do 91 tisíc. Ano, je to profesionální záležitost.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10