Nezařazené

Mýty kolem akumulátorů

Typická nabíječka na lithium-iontový akumulátor. Snímek je převzat z nabídkového katalogu Megapixelu.


Článek tohoto typu musí nutně být polemický – protože moje zkušenosti jistě budou narážet na zkušenosti někoho jiného. Věcné připomínky uvítám. Podnětem k němu byl, jak to tak bývá, čtenářský dotaz.
Čtenář reagoval na včerejší recenzi na Casio Exilim EX-Z850. Přístroj ho zajímá, ale odrazuje ho fakt, že se do něho vkládá lithium iontový akumulátor. A navíc se tento akumulátor nabíjí rovnou ve fotoaparátu v dokovací stanici (v kolébce).

Tak především: není pravda to, co se mnoho lidí domnívá, že co digitální aparát, to jiný typ akumulátoru. Některé akumulátory jsou shodné pro různé výrobce (například řada akumulátorů NP), anebo akumulátory jsou pro celou modelovou řadu daného výrobce (například NB-4L je pro Canony Ixusy s výjimkou osmistovky). Což samozřejmě vede k tomu, že se jejich cena dostává do rozumných sfér.
Není pravda, že jsou tyto akumulátory nesmyslně drahé. Cena lithium iontového akumulátoru pro kompakty se v zásadě odvíjí od jejich kapacity. Obvyklá cena se pohybuje od 1000 korun do 2000 korun, většina z nich se plácá někde ve spodní části tohoto rozpětí.
Kapacita těchto akumulátorů bývá minimálně 200 snímků, někdy mnohem větší: záleží ovšem na tom, v jakém fotoaparátu pracuje, jelikož kapacita je jedna veličina a spotřeba je druhá. Moderní fotoaparáty mají menší spotřebu, než přístroje staršího data.
Takže: napráskat za den 200 snímků, to už je docela honička. Pro běžnou praxi stačí aspoň minimum kázně: den před tím, než vím, že budu fotit (výlet, nějaká akce), dám akumulátor do nabíječky. Tyto nabíječky jsou inteligentní a nemůže se stát, že by se akumulátor zničil tím, že ho v nabíječce necháme. Nabíjecí proces se prostě přeruší v okamžiku, kdy je akumulátor nabitý. Ale pozor: nejdeme „do akce“ s tím, že jsme minulou neděli nabíjeli a tudíž je akumulátor nabitý! Je to chemický proces a ten pokračuje pořád, i když se s akumulátorem nic neděje – dochází k samovolnému vybíjení. Takže znovu – nabíjíme co nejtěsněji před akcí.
Životnost je ovšem jiná píseň!
Každé nabíjení je z technického hlediska jeden nabíjecí cyklus. Akumulátor je chemické zařízení a jeho kapacita klesá jednak věkem, jednak počtem nabití. Životnost článků bývá tříletá. Pokud jde o nabíjecí cykly, tak zhruba po pěti stech cyklech klesají někam na polovinu své kapacity. Čímž jsme zase někde na té hranici tří let – opravdu jen velmi pilný fotograf fotí denně. Kdyby fotil (a dobíjel) obden, zase se dostaneme někam na hranici těch tří let. Musíme tedy počítat s tím, že někdy po třech letech je třeba přezbrojit.
Dobíjení se děje v nabíječce nebo v kolébce. Pokud je k přístroji dodávána kolébka (jako v případě uvedeného Casia), obvykle lze koupit i nabíječku. Zajímavé jsou autonabíječky, které lze připojit přes konektor pro zapalovač k autobaterii. Pro cestovní účely jsou vynikající. Jejich cena je ovšem vyšší, zatímco nabíječka připojitelná do sítě stojí cca 1500 Kč, tyto autonabíječky stojí od dvou do pěti tisíc.

Li-ion versus NiMH
Stále ještě hodně lidí dává přednost přístrojům napájeným AA články, tedy tužkovkami. Jsou levné, snadno dostupné, ovšem přístroje takto napájené jsou obvykle větší, těžší, tedy robustnější.
Hlavní pověra ale zní: kdyby mi došla šťáva, baterky koupím v každé trafice. Což je sice pravda, jenže pak následuje zklamání – baterie zakoupené v trafice )nebo kdekoli jinde nejsou pro použití v fotoaparátu vhodné – pořídíme na ně s bídou deset snímků a pak si kleknou. Jak upozorňuje náš čtenář A.P., nejsou vybité, jenom nejsou schopné delší dobu napájet fotoaparát . Nízká cena, to je jediná výhoda NiMH akumulátorů oproti Li-ion akumulátorům. Jinak o nich platí totéž: taky mají životnost cca 3 roky nebo 500 cyklů, taky se samy vybíjejí, taky je třeba je dobít co nejtěsněji před akcí.

Značkové a neznačkové akumulátory
Každý výrobce chce vydělávat a vydělávání na spotřebním materiálu se často podobá vyděračství. Viz třeba levné tiskárny a pekelně drahé náplně. Také akumulátory jsou spotřební materiál. Proto je dobré, pokud jsme spořiví, si před koupí fotoaparátu zjistit, zdali dotyčný li-ion akumulátor je výhradně produkt daného výrobce, anebo zda ho vyrábějí i jiné firmy. Upřesním – obvykle je jedno, KDO to vyrábí, podstatné je, pod kolika názvy a značkami se produkt prodává. Poradí vám prodavači v odborných obchodech, nebo informace najdete na webu – například velkou nabídku má AAron, Megapixel nebo Foto Škoda, nabídka je pochopitelně veliká. Zmíněný čtenář A.P. si koupil akumulátor pro svůj Nikon D50 přes ebay a stál ho i s poštovným neuvěřitelných 300 Kč. Link na zdroj neuvěřitelně levných aku je zde.

Typická nabíječka na lithium-iontový akumulátor. Snímek je převzat z nabídkového katalogu Megapixelu.


Článek tohoto typu musí nutně být polemický – protože moje zkušenosti jistě budou narážet na zkušenosti někoho jiného. Věcné připomínky uvítám. Podnětem k němu byl, jak to tak bývá, čtenářský dotaz.
Čtenář reagoval na včerejší recenzi na Casio Exilim EX-Z850. Přístroj ho zajímá, ale odrazuje ho fakt, že se do něho vkládá lithium iontový akumulátor. A navíc se tento akumulátor nabíjí rovnou ve fotoaparátu v dokovací stanici (v kolébce).

Tak především: není pravda to, co se mnoho lidí domnívá, že co digitální aparát, to jiný typ akumulátoru. Některé akumulátory jsou shodné pro různé výrobce (například řada akumulátorů NP), anebo akumulátory jsou pro celou modelovou řadu daného výrobce (například NB-4L je pro Canony Ixusy s výjimkou osmistovky). Což samozřejmě vede k tomu, že se jejich cena dostává do rozumných sfér.
Není pravda, že jsou tyto akumulátory nesmyslně drahé. Cena lithium iontového akumulátoru pro kompakty se v zásadě odvíjí od jejich kapacity. Obvyklá cena se pohybuje od 1000 korun do 2000 korun, většina z nich se plácá někde ve spodní části tohoto rozpětí.
Kapacita těchto akumulátorů bývá minimálně 200 snímků, někdy mnohem větší: záleží ovšem na tom, v jakém fotoaparátu pracuje, jelikož kapacita je jedna veličina a spotřeba je druhá. Moderní fotoaparáty mají menší spotřebu, než přístroje staršího data.
Takže: napráskat za den 200 snímků, to už je docela honička. Pro běžnou praxi stačí aspoň minimum kázně: den před tím, než vím, že budu fotit (výlet, nějaká akce), dám akumulátor do nabíječky. Tyto nabíječky jsou inteligentní a nemůže se stát, že by se akumulátor zničil tím, že ho v nabíječce necháme. Nabíjecí proces se prostě přeruší v okamžiku, kdy je akumulátor nabitý. Ale pozor: nejdeme „do akce“ s tím, že jsme minulou neděli nabíjeli a tudíž je akumulátor nabitý! Je to chemický proces a ten pokračuje pořád, i když se s akumulátorem nic neděje – dochází k samovolnému vybíjení. Takže znovu – nabíjíme co nejtěsněji před akcí.
Životnost je ovšem jiná píseň!
Každé nabíjení je z technického hlediska jeden nabíjecí cyklus. Akumulátor je chemické zařízení a jeho kapacita klesá jednak věkem, jednak počtem nabití. Životnost článků bývá tříletá. Pokud jde o nabíjecí cykly, tak zhruba po pěti stech cyklech klesají někam na polovinu své kapacity. Čímž jsme zase někde na té hranici tří let – opravdu jen velmi pilný fotograf fotí denně. Kdyby fotil (a dobíjel) obden, zase se dostaneme někam na hranici těch tří let. Musíme tedy počítat s tím, že někdy po třech letech je třeba přezbrojit.
Dobíjení se děje v nabíječce nebo v kolébce. Pokud je k přístroji dodávána kolébka (jako v případě uvedeného Casia), obvykle lze koupit i nabíječku. Zajímavé jsou autonabíječky, které lze připojit přes konektor pro zapalovač k autobaterii. Pro cestovní účely jsou vynikající. Jejich cena je ovšem vyšší, zatímco nabíječka připojitelná do sítě stojí cca 1500 Kč, tyto autonabíječky stojí od dvou do pěti tisíc.

Li-ion versus NiMH
Stále ještě hodně lidí dává přednost přístrojům napájeným AA články, tedy tužkovkami. Jsou levné, snadno dostupné, ovšem přístroje takto napájené jsou obvykle větší, těžší, tedy robustnější.
Hlavní pověra ale zní: kdyby mi došla šťáva, baterky koupím v každé trafice. Což je sice pravda, jenže pak následuje zklamání – baterie zakoupené v trafice )nebo kdekoli jinde nejsou pro použití v fotoaparátu vhodné – pořídíme na ně s bídou deset snímků a pak si kleknou. Jak upozorňuje náš čtenář A.P., nejsou vybité, jenom nejsou schopné delší dobu napájet fotoaparát . Nízká cena, to je jediná výhoda NiMH akumulátorů oproti Li-ion akumulátorům. Jinak o nich platí totéž: taky mají životnost cca 3 roky nebo 500 cyklů, taky se samy vybíjejí, taky je třeba je dobít co nejtěsněji před akcí.

Značkové a neznačkové akumulátory
Každý výrobce chce vydělávat a vydělávání na spotřebním materiálu se často podobá vyděračství. Viz třeba levné tiskárny a pekelně drahé náplně. Také akumulátory jsou spotřební materiál. Proto je dobré, pokud jsme spořiví, si před koupí fotoaparátu zjistit, zdali dotyčný li-ion akumulátor je výhradně produkt daného výrobce, anebo zda ho vyrábějí i jiné firmy. Upřesním – obvykle je jedno, KDO to vyrábí, podstatné je, pod kolika názvy a značkami se produkt prodává. Poradí vám prodavači v odborných obchodech, nebo informace najdete na webu – například velkou nabídku má AAron, Megapixel nebo Foto Škoda, nabídka je pochopitelně veliká. Zmíněný čtenář A.P. si koupil akumulátor pro svůj Nikon D50 přes ebay a stál ho i s poštovným neuvěřitelných 300 Kč. Link na zdroj neuvěřitelně levných aku je zde.