Mýtus o Adobe RGB

Začneme tou druhou. RGB, to je zkratka pro Red, Green a Blue, tedy červenou, zelenou a modrou. To jsou základní (primární barvy). Ze světel barvy červené, zelené a modré lze složit plné spektrum barev a jasů. Takto vznikají barvy na vašem monitoru. Je sestaven z maličkých zářících bodů, každý září v jedné z těchto tří barev. Dohromady tři body RGB „spojenými silami“ vytvoří některou z barev duchy, podle toho, v jakém poměru je v tomto spojeném bodu obsažena červená, zelená a modrá.

Lidské oko vnímá barvy světa v určitém rozmezí, daném vlnovou délkou. Nejkratší je 380 (fialová), nejdelší 700 (červená), uváděno v nanometrech (milióntinách metru). Množství barev viditelných lidským okem lze znázornit na grafu, který vypadá asi takto:

Žádné technické zařízení – žádný monitor, obrazovka, fotoaparát, tiskárna – nedokáže zachytit tolik barev, kolik vidí lidské oko. Vždycky je těch barev méně. Ale o kolik? Jak?

Bylo nutno vytvořit nějaké standardy, aby se podle nich mohli výrobci řídit. Takto byl definován barevný prostor společným úsilím firem Hewlett Packard a Microsoft. Byl definován jako standard RGB pro použití na monitorech, tiskárnách a samozřejmě i pro použití v internetu. K tomuto standardu se připojilo konsorcium W3C a takové autority, jako Intel, Pantone, Corel a Free Software, takže dnes se jím řídí prakticky všichni výrobci zařízení pracujících s barevným obrazem. Na grafu to vypadá asi takto:

Diagram sRGB

Lidské oko vidí v přírodě všechny barvy v podkově, kdežto na monitoru uvidíme jen ty, které jsou obsažené uvnitř trojúhelníku. Oblast barev v trojúhelníku (tzv. barvovém prostoru) se jmenuje gamut. Každý gamut je tedy omezený oproti schopnosti lidského oka vidět barvy v přírodě. Pochopitelně, že existuje dlouhodobá snaha rozšířit gamut, aby těch barev bylo víc. Je to velmi obtížné a v absolutním smyslu neproveditelné: „Zařízení, které je schopno přenést (reprodukovat) veškeré viditelné barevné spektrum, je něco jako Svatý Grál ve výrobě a vývoji barevných displejů a v polygrafických procesech,“ vtipně to charakterizuje české vydání Wikipedie v hesle Gamut..

Jeden z úspěšných pokusů jak řešit rozšíření gamutu je právě Adobe RGB. Tento gamut je větší, schematicky vypadá takto:

Diagram Adobe RGB

Trojúhelník je zřetelně větší.
Znamená to, že Adobe RGB „vidí“ víc barev?
Tak jednoduché to není. Adobe RGB vidí větší rozsah barev, ale počet barev je stejný. Jakmile obrázek nasnímaný v Adobe RGB interpretujeme v zařízení nastaveném na sRGB, výsledek je kupodivu horší. To je případ většiny monitorů. Vypadá to asi takto, vlevo je obrázek v Adobe RGB, vpravo sRGB, sejmutý z monitoru:

To ovšem zdaleka neznamená, že Adobe RGB je k ničemu! Naopak, jeho výhoda širšího gamutu je zásadní. Jakmile totiž s Adobe RGB pracuje člověk znalý správy barev, dokáže při tisku získat větší barevný rozsah a dokonce i sytější barvy, než při použití běžného sRGB. Především je třeba, aby snímek nafocený v Adobe RGB obsahoval ICC profil Adobe RGB. K tisku je pak třeba použít takové zařízení, které dokáže Adobe RGB ICC profil přečíst a správně interpretovat. U běžných tiskáren či minilabů tuto záruku nemáme a to je důvod, proč je Adobe RGB určeno profesionálům, kteří si s ním dokáží poradit.

Mýtus tedy spočívá v přesvědčení, že „Adobe RGB je lepší“ a že stačí přepnout v aparátu barevný prostor na Adobe RGB a budeme mít lepší obrázky. K práci s Adobe RGB je tedy třeba speciálních znalostí a dovedností.

Začneme tou druhou. RGB, to je zkratka pro Red, Green a Blue, tedy červenou, zelenou a modrou. To jsou základní (primární barvy). Ze světel barvy červené, zelené a modré lze složit plné spektrum barev a jasů. Takto vznikají barvy na vašem monitoru. Je sestaven z maličkých zářících bodů, každý září v jedné z těchto tří barev. Dohromady tři body RGB „spojenými silami“ vytvoří některou z barev duchy, podle toho, v jakém poměru je v tomto spojeném bodu obsažena červená, zelená a modrá.

Lidské oko vnímá barvy světa v určitém rozmezí, daném vlnovou délkou. Nejkratší je 380 (fialová), nejdelší 700 (červená), uváděno v nanometrech (milióntinách metru). Množství barev viditelných lidským okem lze znázornit na grafu, který vypadá asi takto:

Žádné technické zařízení – žádný monitor, obrazovka, fotoaparát, tiskárna – nedokáže zachytit tolik barev, kolik vidí lidské oko. Vždycky je těch barev méně. Ale o kolik? Jak?

Bylo nutno vytvořit nějaké standardy, aby se podle nich mohli výrobci řídit. Takto byl definován barevný prostor společným úsilím firem Hewlett Packard a Microsoft. Byl definován jako standard RGB pro použití na monitorech, tiskárnách a samozřejmě i pro použití v internetu. K tomuto standardu se připojilo konsorcium W3C a takové autority, jako Intel, Pantone, Corel a Free Software, takže dnes se jím řídí prakticky všichni výrobci zařízení pracujících s barevným obrazem. Na grafu to vypadá asi takto:

Diagram sRGB

Lidské oko vidí v přírodě všechny barvy v podkově, kdežto na monitoru uvidíme jen ty, které jsou obsažené uvnitř trojúhelníku. Oblast barev v trojúhelníku (tzv. barvovém prostoru) se jmenuje gamut. Každý gamut je tedy omezený oproti schopnosti lidského oka vidět barvy v přírodě. Pochopitelně, že existuje dlouhodobá snaha rozšířit gamut, aby těch barev bylo víc. Je to velmi obtížné a v absolutním smyslu neproveditelné: „Zařízení, které je schopno přenést (reprodukovat) veškeré viditelné barevné spektrum, je něco jako Svatý Grál ve výrobě a vývoji barevných displejů a v polygrafických procesech,“ vtipně to charakterizuje české vydání Wikipedie v hesle Gamut..

Jeden z úspěšných pokusů jak řešit rozšíření gamutu je právě Adobe RGB. Tento gamut je větší, schematicky vypadá takto:

Diagram Adobe RGB

Trojúhelník je zřetelně větší.
Znamená to, že Adobe RGB „vidí“ víc barev?
Tak jednoduché to není. Adobe RGB vidí větší rozsah barev, ale počet barev je stejný. Jakmile obrázek nasnímaný v Adobe RGB interpretujeme v zařízení nastaveném na sRGB, výsledek je kupodivu horší. To je případ většiny monitorů. Vypadá to asi takto, vlevo je obrázek v Adobe RGB, vpravo sRGB, sejmutý z monitoru:

To ovšem zdaleka neznamená, že Adobe RGB je k ničemu! Naopak, jeho výhoda širšího gamutu je zásadní. Jakmile totiž s Adobe RGB pracuje člověk znalý správy barev, dokáže při tisku získat větší barevný rozsah a dokonce i sytější barvy, než při použití běžného sRGB. Především je třeba, aby snímek nafocený v Adobe RGB obsahoval ICC profil Adobe RGB. K tisku je pak třeba použít takové zařízení, které dokáže Adobe RGB ICC profil přečíst a správně interpretovat. U běžných tiskáren či minilabů tuto záruku nemáme a to je důvod, proč je Adobe RGB určeno profesionálům, kteří si s ním dokáží poradit.

Mýtus tedy spočívá v přesvědčení, že „Adobe RGB je lepší“ a že stačí přepnout v aparátu barevný prostor na Adobe RGB a budeme mít lepší obrázky. K práci s Adobe RGB je tedy třeba speciálních znalostí a dovedností.