V poslední době se dynamický rozsah rozebírá nahoru a dolů a stalo se z něho snad hlavní kritérium při hodnocení fotoaparátu. Tohle DR je schopnost kreslit ve stínech i v jasech. Jak to měřit a jak se v tom vyznat?
V poslední době se dynamický rozsah rozebírá nahoru a dolů a stalo se z něho snad hlavní kritérium při hodnocení fotoaparátu. Tohle DR je schopnost kreslit ve stínech i v jasech. Jak to měřit a jak se v tom vyznat?
Především ale zopakuji co jsem zde už mockrát tvrdil, že hluboce nedůvěřuji výsledkům typu 12 EV dynamického rozsahu. V tomto článku jsem uvedl tabulku EV (osobně jsem ji RUČNĚ vyrobil)a z ní vyplývá, že rozsah 10 EV by byla scéna, kdy by expozice na střední šedou ve světlech vyšla 1/500 na F22 a ve stínech 1/30 na F2.8. Rád bych takovou scénu v přírodě viděl! Nicméně dosti slov, měřme. Pořídil jsem sérii fotografií s expozičním rozsahem 16 EV. Do mínusu jsem šel až na 10 EV a do plusu na +EV. Fotil jsem podložku pod myš, která je černo – stříbrná. Fotil jsem to souběžně v RAW (ORF, fotil jsem přístrojem Olympus OM-D EM-10 Mk III, který mám v testu) a JPEG. Byl jsem zvědav, v jakém rozmezí uvidím použitelnou kresbu. Toto je při korekci expozice 0, nastaveno na střední šedou. Vidíme strukturu podložky i v černém okraji, i ve stříbrném potisku.
Pojďme do plusu. Kresba v lesku je už problematická na +1 EV a mizí při +2 EV. Při +4 EV je obrázek nepoužitelný.
Na následující ukázce postupuji opačně, tedy do mínusu. -1EV je v pohodě, při -3EV rozeznávám detaily v síťce problematicky a při -4 EV je kresba slitá.
Dospěli bychom tedy k jakémusi údaji o rozsahu v rozmezí 7 EV, ovšem při fotografování do JPEG. To vcelku odpovídá praxi. Tato fotka je pořízena také Olympusem, ale EM-5 Mk II v poušti Namib v Namibii.
Znázorněné přepaly a slité stíny naznačují limity JPEG v takových podmínkách.
Jsou to výsledky z jednoho fotoaparátu, nicméně se shodují s mými dosavadními zkušenostmi. Těch 6, maximálně 7 EV je maximum, jaké můžeme čekat při focení do JPEG a proto je celkem zbytečné dumat nad tabulkami a grafy o nějakých rozdílech mezi 12 a 12,2 EV dynamického rozsahu.
Jak je to v RAW
RAW coby datový soubor uchovává podstatně větší informaci než komprimovaný JPEG a má mnohem větší šířku dynamického rozsahu. Musíme ovšem sáhnout do vhodného konvertoru. Zkusme teď vytáhnou obraz z ORF (= RAW v označení Olympus) verze ukázky pořízené při přeexpozici +3EV. Výsledek je lepší než jaký skýtá JPEG, ale sláva to není, kresba v lesku zmizela.
Podívejme se teď na druhou stranu, do podexpozice. Při -3EV dojdeme k velmi uspokojivému výsledku po převodu v konvertoru:
Můžeme postupovat dále. Na následující ukázce jsou vyvolané obrázky od -4EV přes 5, 6 a 7 EV. Kresba drží, degraduje barva.
No a když je to pak -8 a víc EV, dostáváme se do kýžené situace, kdy je šum roven signálu a obraz je nepoužitelný.
Opakuji, že toto je příklad výsledků jednoho fotoaparátu. Pro praxi je podstatný jediný závěr, ale na něj žádné testy nepotřebujeme – že je třeba fotit do RAW, pokud opravdu chceme ze záběru vytáhnout technické optimum. Mě ty hrátky s EV potvrdily v názoru, že publikované výsledky o rozsahu EV jsou rázu laboratorního, nicméně orientační ukazatel to je.
Za současného šampiona platí Nikon D850. Poslední moje ukázka je o 5EV zesílená silně podexponovaná partie z obrázku pořízeného tímto přístrojem (100% zobrazení) a vidíte, že tu jsme ještě daleko od totální degradace obrazu, třebaže šum je zde už silně patrný.
Shrnutí
Ve fotografické technice se pořád za něčím honíme a je to tak trochu móda. Býval to počet pixelů, pak to byla frekvence sériového focení a taky výše ISO. Dnes je móda bádat nad dynamickým rozsahem. Laboratorní testy ani nemohu zpochybňovat, nicméně pro běžnou praxi je dobře se držet zásady, že je třeba fotit do RAW a vědět, že přepaly se hůř zpracovávají než stinné partie. K tomu ještě podotknu, je DP Review dala nahlédnout do metodiky měření „inženýrského měření“, čímž se rozumí
‚Engineering‘ dynamic range means we are measuring the range of tones recorded between clipping and when the shadows reach an unacceptable noise threshold where signal is indistinguishable from noise (or when signal:noise ratio = 1).
čili:
měří se rozsah tónů mezi přepalem a stínem s nepřijatelným prahem šumu, kdy signál už není odlišitelný od šumu (tedy kde poměr signál:šum = 1). Což je zřejmě dosaženo v té ukázce nahoře, kdy šlo o -8 až -9 EV. To ovšem je rozsah očividně pro praxi nepoužitelný.
Chci tímto citátem jen doložit moji tezi, že prezentace grafů dynamického rozsahu, ve kterých se bádá nad jejich desetinami stupně, jsou čistě akademické konstrukce. Rozdíly v podání jasů a stínů pochopitelně jsou, je zde úměra DR a velikosti čipu eventuálně čipu+fotodiod, nicméně hádky kolem desetinek mi připadají uměle vykonstruované.
