|
Před časem jsem tu zveřejnil článek o tom jak jsem fotil v režimu sériového focení vystoupení bojových umění a vybral pak fotku, která se mi líbila. Dostal jsem za to držkovou od jednoho čtenáře, který mě obvinil ze cvakálkovství a vynadal mi, že vedu čtenáře k bezmyšlenkovitému focení. Dnes si asi vykoleduju další takovou držkovou. Zase jsem se dopustil sériového focení! Dopustil jsem se toho na posledním semináři Dílny v pražské zoologické zahradě. Svítilo sluníčko a já zavedl posluchače k pelikánům. Ti jsou bílí na tmavé vodě a zde dokazuju přednosti manuálního nastavení expozice. Pouze tento M – režim vás osvobodí od závislosti an automatu, všechny ostatní jsou automatické. No a pelikáni tam plácali křídly do vody a voda stříkala a třpytila se a vypadalo to moc hezky. Fotil jsem to Canonem EOS 7D frekvencí 8 oken za vteřinu. Udělal jsem tam těch obrázků řádově tak sto a vybral z nich tenhle:  Mám se za to stydět? Podívejme se na jeden z nevybraných obrázků:  Je to pořízeno tisícinou – jako všechny fotky téhle série. To je už hodně krátká doba osvitu. To už za určitých okolností vidíte ztuhlou vrtuli letícího letadla. Ten ptačí pacholek ale máchá křídly tak rychle, že i při tisícině dochází k pohybové neostrosti – zde je výřez z obrázku nahoře:  Že bych měl být schopen při takovém fofru esteticky analyzovat a zachytit ideální obrázek? Jen si připomeňme, že fyziologické zpoždění nervové reakce je 1/5 vteřiny! Já si myslím, že to co je ve výbavě fotoaparátu se má používat. Je-li tam vnitřní měření a automatika expozice, používejme ji. Co na tom, že jsme před čtyřiceti lety běhali s expozimetrem v ruce a naši dědečkové měli expoziční tabulku! Je tam autofokus, používejme ho. Co na tom, že před padesáti lety jsme ostřili ručně! No a má-li fotoaparát sériové focení, proč ho nepoužít? K tomu ale podotknu jedno varovné ale.
 |
|
Před časem jsem tu zveřejnil článek o tom jak jsem fotil v režimu sériového focení vystoupení bojových umění a vybral pak fotku, která se mi líbila. Dostal jsem za to držkovou od jednoho čtenáře, který mě obvinil ze cvakálkovství a vynadal mi, že vedu čtenáře k bezmyšlenkovitému focení. Dnes si asi vykoleduju další takovou držkovou. Zase jsem se dopustil sériového focení! Dopustil jsem se toho na posledním semináři Dílny v pražské zoologické zahradě. Svítilo sluníčko a já zavedl posluchače k pelikánům. Ti jsou bílí na tmavé vodě a zde dokazuju přednosti manuálního nastavení expozice. Pouze tento M – režim vás osvobodí od závislosti an automatu, všechny ostatní jsou automatické. No a pelikáni tam plácali křídly do vody a voda stříkala a třpytila se a vypadalo to moc hezky. Fotil jsem to Canonem EOS 7D frekvencí 8 oken za vteřinu. Udělal jsem tam těch obrázků řádově tak sto a vybral z nich tenhle: Mám se za to stydět? Podívejme se na jeden z nevybraných obrázků: Je to pořízeno tisícinou – jako všechny fotky téhle série. To je už hodně krátká doba osvitu. To už za určitých okolností vidíte ztuhlou vrtuli letícího letadla. Ten ptačí pacholek ale máchá křídly tak rychle, že i při tisícině dochází k pohybové neostrosti – zde je výřez z obrázku nahoře: Že bych měl být schopen při takovém fofru esteticky analyzovat a zachytit ideální obrázek? Jen si připomeňme, že fyziologické zpoždění nervové reakce je 1/5 vteřiny! Já si myslím, že to co je ve výbavě fotoaparátu se má používat. Je-li tam vnitřní měření a automatika expozice, používejme ji. Co na tom, že jsme před čtyřiceti lety běhali s expozimetrem v ruce a naši dědečkové měli expoziční tabulku! Je tam autofokus, používejme ho. Co na tom, že před padesáti lety jsme ostřili ručně! No a má-li fotoaparát sériové focení, proč ho nepoužít? K tomu ale podotknu jedno varovné ale.
|
