Motorově bez motoru

Volně navazuji na nedávnou debatu o sériovém focení a výběru. Posluchač mé Dílny pan Vratislav Dluhoš laskavě poskytl fotky, které pořídil na našem sobotním semináři na ranči Opatrný u Hořovic. Sám ten ranč je překrásný, lze se tam i najíst a ubytovat (penzion a restaurace), zde je odkaz ja jejich stránky. O víkendu tam byly jezdecké závody. Fotili jsme tam skvělé jezdce na nádherných koních – ale jak to tak bývá, dnešní pozornost soustředím an jediný zádrhel, který se tam vyskytl. Jezdkyni se nic vážného nestalo, dodám ještě. Zkrátka, stalo se, že jezdkyně – nebo kůň – nebo oba zaváhali a jezdkyně spadla, naštěstí šťastně. Tohle je devět z oněch deseti fotek, které Vráťa Dluhoš pořídil:

Jak vidíte, série má charakter sériového focení, ale byla pořízena ručně, tedy jednotlivým mačkáním. Všechna čest, Vráťa tu obstál, všechny fotky jsou dobře zakomponované, jeho Nikon D300 také opdvedl skvělou práci.

	Vlevo nahoře je vidět ona pochybnost a zaváhání, kůň jde do skoku, ale jezdkyně uvolňuje svoji levouo nohu. Na třetím snímku je už zaděláno na malér. Pak jedna fáze chybí – to je tím ručním focením, zde asi zaváhal fotograf, každopádně ale zareagoval a podařilo se mu zachytit dopad. Kdyby použil sériového focení, byl by děj rozfázovaný plynule – ta třístovka to dovede sedm oken za vteřinu.

V takovémto případě asi bude sotva kdo pochybovat o smysluplnosti série – a mohla by leda nastat debata o sériovém focení anebo – jako zde – ručním tisknutí spouště. Samozřejmě, vtip je vv tom, že se dopředu nikdy nevím, že dojde k mimořádné události. A je sportovní a jaksi férové fotit jednorázově a umět vystihnout ten správný okamžik, místo abychom to kropili a pak vybírali.

Na druhou stranu ale zase v tomto případě stojíme před problémem výběru. Který snímek vybrat? Dramatický je snímek zachycující pád, nicméně to bezprostřední nebezpečí zřejmě vystihuje snímek zde nahoře. Snímek následující zachycuje stejnou situaci, ale je jaksi zklidněný, už nevyvolává takový pocit dramatu.

Následující snímek už ukazuje chvíli, kdy pominulo nebezpečí vážného poranění. Kůň už minul ležící tělo.

No a ty následující snímky už jsou dovětek dokumentující, že všechno dobře dopadlo. Jezdectví je sport pro statečné lidi a pády k němu patří, o tom asi bude vyprávět každý, kdo jezdí – a závodníci sobotního (a nedělního) sportovního zápolení všichni ukázali, že mají lví srdce.

Takže co dodat nakonec? S motorem nebo bez motoru, sériově či nikoli? Jednoznačná odpověď, myslím, neexistuje. Vráťa Dluhoš ovšem dokázal, že rozhodující je pohotovost, rozhodnost, schopnost včas reagovat je rozhodující. Získal by sériovým focením lepší snímek? I to je otázka na zvážení. Myslím, že nejlepší je ta pátá fotka (ležící jezdkyně s nohou nahoru). Třebaže nezachycuje sám pád, zachycuje to riziko, to ohrožení. Ale výběr je asi věcí každého fotografa – a při prezentaci Vratislav předložil dva snímky z této série, to jak jezdkyně sklouzává a pak tuto, na kterou bych prstem ukázal i já.