|
Mně to nějak špatně kreslí, často slýchám tento stesk. Asi každý občas podlehne takovým pochybnostem. Nároky na ostrost se nesmírně zvýšily od dob klasického kinofilmu a tisíce lidí tráví celé večery u sedmadvacetipalcového monitoru a zkoumají ostrokresbu v 100% zobrazení. Jak to zkoumat, aby to mělo smysl? Odpověď je složitá. Samozřejmě existují exaktní metody analýzy optických vlastností objektivů. Pokusím se zde nastínit metodu naveskrz praktickou. Používám ji k vlastní orientaci, když posuzuji výkony jednotlivých objektivů. Především musím mít k disposici nějaký etalon, tedy objektiv, který pokládám za skutečně kvalitní. V systému Canon mám za takový objektiv zoom 70-200/2.8, mám nestabilizovanou verzi. Jeho kresba mi plně vyhovuje. Jako širokoúhlý objektiv špičkové kvality mám 16-35/2.8. Takže když mám posuzovat nějaký objektiv, který rozsahem svých ohnisek zapadne do rozsahu jednoho či druhého mého „nej“, mohu porovnávat. Obrátil se na mne jeden z našich čtenářů s pochybnostmi svého objektivu 24-70/2,8, také Canon. Mám jeden po ruce, takže ukázky jsou vytvořené tímto exemplářem. Zde podotknu, že objektivy mají i svoje individuální vlastnosti, takže některý může být výrobně zdařilejší a jiný se prostě tolik nepovede. U Canonu a Nikonu jsem sice žádné takové výkyvy nezaznamenal, ale jev se vyskytuje u výrobků značek jako je Sigma a pod. Zmíněný objektiv 24-70 jsem tedy porovnával se svými oběma etalony. První zjištění bylo patrné na první pohled – úhel záběru v závislosti na deklarovaném ohnisku není totožný. Ohnisko 24 mm na objektivu 16-35 má širší úhel záběru než 24 mm objektivu 24-70, kdežto týž objektiv 24-70 mm má naopak při 70 mm ohnisku širší úhel záběru, než 70-200 při 70 mm. Řečeno po selsky, na širokém konci“ je míň široký a na „přibližovacím konci“ míň přibližuje. Podotýkám, že všechny obrázky byly pořízeny full frame přístrojem Canon 5D Mark II, přirozeně ze stativu.  Nahoře je obrázek pořízený objektivem 16-35 nastaveným na 24 mm, kdežto dole je obrázek při 24 mm ohnisku objektivem 24-70:  Rozdíl není zásadní, nicméně patrný je. Obdobný rozdíl je na delším konci, zde objektiv 24-70 méně „přibližuje“. Nejdřív je 70-200, spodní je 24-70:  Rozdíl zase není zásadní, nicméně nějaký zde je.  Podstatné je ovšem porovnání kresby. Při nastavení na 24 mm vychází při plně otevřené cloně, tedy při plné světelnosti objektiv 24-70 velmi chabě. Tam je rozdíl ve výkonu takový, že mě popadají pochybnosti, zdali si objektiv 24-70/2.8 zaslouží své zařazení do prestižní řady L. Nejdříve srovnejme 24 mm s širokoúhlým zoomem 16-35.  Srovnání při optimální cloně F8.0 vychází lépe, nicméně i zde je slabší výkon 24-70 patrný:   Při cloně F8.0 se výkon prakticky srovná, objektiv tedy kreslí na svém delším konci líp než na kratším:  Taková je asi ta nenáročná a praktická metoda, jak orientačně posuzovat objektivy. Problém je samozřejmě v tom etalonu, když ho nemáme, kde vzít – proto je dobré, když si fotografové pomáhají, třeba i tím, že svůj objektiv k takovému nenáročnému pokusu kolegovi půjčí. Porovnávání se výborně dělá na př. v Zoner Photo Studiu, ale samozřejmě jiné kvalitní softwary to dovedou také. Ještě malá praktická poznámka – při vyhodnocování někdy zapomeneme, čím jsme který snímek fotili. Je dpobře si připravit cedulky s označením, anebo prostě do záběru vložit ten druhý objektiv… jako jsem to udělal já. Pro pořádek si můžete stáhnout dvě ukázky v plném rozlišení – jde o snímky pořízené při 70 mm a cloně 2.8. Ta vlevo je 70-200, vpravo 24-70, která je která je patrné z názvu obrázku.
|
|
Mně to nějak špatně kreslí, často slýchám tento stesk. Asi každý občas podlehne takovým pochybnostem. Nároky na ostrost se nesmírně zvýšily od dob klasického kinofilmu a tisíce lidí tráví celé večery u sedmadvacetipalcového monitoru a zkoumají ostrokresbu v 100% zobrazení. Jak to zkoumat, aby to mělo smysl? Odpověď je složitá. Samozřejmě existují exaktní metody analýzy optických vlastností objektivů. Pokusím se zde nastínit metodu naveskrz praktickou. Používám ji k vlastní orientaci, když posuzuji výkony jednotlivých objektivů. Především musím mít k disposici nějaký etalon, tedy objektiv, který pokládám za skutečně kvalitní. V systému Canon mám za takový objektiv zoom 70-200/2.8, mám nestabilizovanou verzi. Jeho kresba mi plně vyhovuje. Jako širokoúhlý objektiv špičkové kvality mám 16-35/2.8. Takže když mám posuzovat nějaký objektiv, který rozsahem svých ohnisek zapadne do rozsahu jednoho či druhého mého „nej“, mohu porovnávat. Obrátil se na mne jeden z našich čtenářů s pochybnostmi svého objektivu 24-70/2,8, také Canon. Mám jeden po ruce, takže ukázky jsou vytvořené tímto exemplářem. Zde podotknu, že objektivy mají i svoje individuální vlastnosti, takže některý může být výrobně zdařilejší a jiný se prostě tolik nepovede. U Canonu a Nikonu jsem sice žádné takové výkyvy nezaznamenal, ale jev se vyskytuje u výrobků značek jako je Sigma a pod. Zmíněný objektiv 24-70 jsem tedy porovnával se svými oběma etalony. První zjištění bylo patrné na první pohled – úhel záběru v závislosti na deklarovaném ohnisku není totožný. Ohnisko 24 mm na objektivu 16-35 má širší úhel záběru než 24 mm objektivu 24-70, kdežto týž objektiv 24-70 mm má naopak při 70 mm ohnisku širší úhel záběru, než 70-200 při 70 mm. Řečeno po selsky, na širokém konci“ je míň široký a na „přibližovacím konci“ míň přibližuje. Podotýkám, že všechny obrázky byly pořízeny full frame přístrojem Canon 5D Mark II, přirozeně ze stativu. Nahoře je obrázek pořízený objektivem 16-35 nastaveným na 24 mm, kdežto dole je obrázek při 24 mm ohnisku objektivem 24-70: Rozdíl není zásadní, nicméně patrný je. Obdobný rozdíl je na delším konci, zde objektiv 24-70 méně „přibližuje“. Nejdřív je 70-200, spodní je 24-70: Rozdíl zase není zásadní, nicméně nějaký zde je. Podstatné je ovšem porovnání kresby. Při nastavení na 24 mm vychází při plně otevřené cloně, tedy při plné světelnosti objektiv 24-70 velmi chabě. Tam je rozdíl ve výkonu takový, že mě popadají pochybnosti, zdali si objektiv 24-70/2.8 zaslouží své zařazení do prestižní řady L. Nejdříve srovnejme 24 mm s širokoúhlým zoomem 16-35. Srovnání při optimální cloně F8.0 vychází lépe, nicméně i zde je slabší výkon 24-70 patrný: Při cloně F8.0 se výkon prakticky srovná, objektiv tedy kreslí na svém delším konci líp než na kratším: Taková je asi ta nenáročná a praktická metoda, jak orientačně posuzovat objektivy. Problém je samozřejmě v tom etalonu, když ho nemáme, kde vzít – proto je dobré, když si fotografové pomáhají, třeba i tím, že svůj objektiv k takovému nenáročnému pokusu kolegovi půjčí. Porovnávání se výborně dělá na př. v Zoner Photo Studiu, ale samozřejmě jiné kvalitní softwary to dovedou také. Ještě malá praktická poznámka – při vyhodnocování někdy zapomeneme, čím jsme který snímek fotili. Je dpobře si připravit cedulky s označením, anebo prostě do záběru vložit ten druhý objektiv… jako jsem to udělal já. Pro pořádek si můžete stáhnout dvě ukázky v plném rozlišení – jde o snímky pořízené při 70 mm a cloně 2.8. Ta vlevo je 70-200, vpravo 24-70, která je která je patrné z názvu obrázku.
|
