Místo nudy tréning

Tahle věc je ideální pro každého, kdo má rád živou fotku a disponuje objektivem s dlouhým ohniskem. Tyto snímky byly pořízeny Canonem EOS Mark II a objektivem Sigma 120 – 400, čili ekv. 400 mm, ovšem nic by nebránilo to fotit vcelku libovolným ultrazoomem, ty dnes mají ekvivalenty mnohem vyšší, kolem 500 mm i více.

Smysl cvičení
V našich kurzech Idif vedu posluchače ke kompozičním cvičením – nejlépe na neživých motivech, zvláště pak při velkém přiblížení k objektu. Tak lze krásně tříbit smysl pro umístění linií a ploch a struktur. No a na poslední fotovýpravě, tentokrát do Holandska, jsem seděl u silnice a hlídal naši Irisku a co jiného jsem měl dělat, než fotit, co bylo v dosahu.

Načež se zjistilo, že to není zas tak jednoduché.
Jakmile člověk sedí někde stranou, jak já u cesty, nebo někde v zahradní restauraci, život plyne kolem vás. Život, to jsou lidé, a hlavně výrazy jejich obličejů. Ideální příležitost, jak si cvičit postřeh – a ostatně zároveň cvičit i smysl pro kompozici: hlavně dodržovat moji oblíbenou zásadu, kterou sám taky ne vždy důsledně zvládám, totiž málo nad hlavou. Ono to zas není zas úplně jednoduché uhlídat ve vteřině, ve dvou zarámování motivu!

Tyhle dvě dámy tam rozmlouvaly asi deset minut. Pořídil jsem sérii záběrů a z nich vybral jeden, kdy mi obličeje těch žen připadaly nejvíce zaujaté. Všechny ty obrázky jsou dosti cloněné, ona ta Sigma není moc slavná v plné světelnosti, ale na cloně F8 a výš je vcelku snesitelná.

Chlapečkové na kolech: ostřit na toho předního, to je jansé. Ale je napínavé je dostat do figury, tedy tak, aby jeden nekryl druhého. Zkuste to! 🙂

Frajer jel na kole bez držení a předjel seniorku na elektrickém vozítku. Tady se mi nepodařilo je zabrat, když jeli kolem mě, na to byla dlouhá i ta ohnisková vzdálenost f=120 mm. Tak aspoň takhle zezadu, jakkoli nejsem velký příznivec fotek zad…

Podobná situace jako s těmi kluky na kole – důležité je, aby se figury nepřekrývaly. Ale taky šlo o to, která je ve světle a která ve stínu – i toho je třeba si všímat. Takže jsem si hlídal, aby ten první vjel do slunce a ten (nebo ta) za ním byl ještě ve stínu.

Tady se mi líbil zoufalecký výraz toho pána. Snažil jsem se zachytit i dopravní situaci za ním. Trochu zašlo sluníčko, odclonil jsem (na únosnou DF9.0) a to pozadí přece jen není dost čitelné…

Pohodový senior na elektrickém vozíku. Náklaďák jedoucí za ním není tak velký, jak na obrázku vypadá. To je kouzlo dlouhého ohniska – komprimuje perspektivu a vzdálenější objekty relativně zvětšuje oproti popředí.

Berme to čistě jaké cvičení, jako tréning. A taky jako poměrně příjemný prostředek, jak zkrátit dlouhou chvíli. Budete se divit, co zajímavého se děje na dosah vašeho ultrazoomu.

Tahle věc je ideální pro každého, kdo má rád živou fotku a disponuje objektivem s dlouhým ohniskem. Tyto snímky byly pořízeny Canonem EOS Mark II a objektivem Sigma 120 – 400, čili ekv. 400 mm, ovšem nic by nebránilo to fotit vcelku libovolným ultrazoomem, ty dnes mají ekvivalenty mnohem vyšší, kolem 500 mm i více.

Smysl cvičení
V našich kurzech Idif vedu posluchače ke kompozičním cvičením – nejlépe na neživých motivech, zvláště pak při velkém přiblížení k objektu. Tak lze krásně tříbit smysl pro umístění linií a ploch a struktur. No a na poslední fotovýpravě, tentokrát do Holandska, jsem seděl u silnice a hlídal naši Irisku a co jiného jsem měl dělat, než fotit, co bylo v dosahu.

Načež se zjistilo, že to není zas tak jednoduché.
Jakmile člověk sedí někde stranou, jak já u cesty, nebo někde v zahradní restauraci, život plyne kolem vás. Život, to jsou lidé, a hlavně výrazy jejich obličejů. Ideální příležitost, jak si cvičit postřeh – a ostatně zároveň cvičit i smysl pro kompozici: hlavně dodržovat moji oblíbenou zásadu, kterou sám taky ne vždy důsledně zvládám, totiž málo nad hlavou. Ono to zas není zas úplně jednoduché uhlídat ve vteřině, ve dvou zarámování motivu!

Tyhle dvě dámy tam rozmlouvaly asi deset minut. Pořídil jsem sérii záběrů a z nich vybral jeden, kdy mi obličeje těch žen připadaly nejvíce zaujaté. Všechny ty obrázky jsou dosti cloněné, ona ta Sigma není moc slavná v plné světelnosti, ale na cloně F8 a výš je vcelku snesitelná.

Chlapečkové na kolech: ostřit na toho předního, to je jansé. Ale je napínavé je dostat do figury, tedy tak, aby jeden nekryl druhého. Zkuste to! 🙂

Frajer jel na kole bez držení a předjel seniorku na elektrickém vozítku. Tady se mi nepodařilo je zabrat, když jeli kolem mě, na to byla dlouhá i ta ohnisková vzdálenost f=120 mm. Tak aspoň takhle zezadu, jakkoli nejsem velký příznivec fotek zad…

Podobná situace jako s těmi kluky na kole – důležité je, aby se figury nepřekrývaly. Ale taky šlo o to, která je ve světle a která ve stínu – i toho je třeba si všímat. Takže jsem si hlídal, aby ten první vjel do slunce a ten (nebo ta) za ním byl ještě ve stínu.

Tady se mi líbil zoufalecký výraz toho pána. Snažil jsem se zachytit i dopravní situaci za ním. Trochu zašlo sluníčko, odclonil jsem (na únosnou DF9.0) a to pozadí přece jen není dost čitelné…

Pohodový senior na elektrickém vozíku. Náklaďák jedoucí za ním není tak velký, jak na obrázku vypadá. To je kouzlo dlouhého ohniska – komprimuje perspektivu a vzdálenější objekty relativně zvětšuje oproti popředí.

Berme to čistě jaké cvičení, jako tréning. A taky jako poměrně příjemný prostředek, jak zkrátit dlouhou chvíli. Budete se divit, co zajímavého se děje na dosah vašeho ultrazoomu.