Nezařazené

Minolta Dimage Z2

Co se změnilo od září loňského roku, kdy jsem zde recenzoval model Minolta Dimage Z1? Na scénu vpadly dvě pravé jednooké zrcadlovky za přijatelnou cenu pod 40 tisíc, tedy Canon 300D a Nikon D70. Tudíž přestalo mít smysl psát o “digitální zrcadlovce” ve smyslu “přístroj který se díky elektronickému hledáčku (EVF) chová jako zrcadlovka (SLR)”. No a třímegové přístroje spadly do kategorie “startovacích” a každý chce “aspoň” čtyřmegový aparát. No a kdo sleduje trendy čekal, že Konica Minolta udělá upgrade úspěšné “zetky jedničky” – a zrodila se “zetka dvojka”. Jedničce se velmi podobá, takže je třeba o dvojce v mnohém opakovat to, co bylo o jedničce řečeno. Zlepšení jsou zde ale zásadní – je přepracován objektiv, přístroj má větší vyrovnávací paměť (32 MB), dokáže video v SVGA velikosti (800×600) atd.

Koncepce a design

Plastové tělo přístroje sestává z mohutné držadlové části obsahující pouzdro pro čtyři AA NiMH články, tak mohutné, že na jeho horní plochu se pohodlně vejde spoušť, ovládání makra, blesku (tlačítko je volitelné, lze mu přiřadit i jiné funkce, jako na př. nastavení bílé, režim barevnosti, bohužel ne ISO), dále je tu mikrofon a kruhový volič, pod horní hranou pohodlně ovladatelný zoom; a modul pro objektiv a LCD, který je originálně kruhově řešen. Pochvalu zaslouží posuvný kryt karty, ev. vstupu pro USB kabel.
Obrázky jsou čtyřmegové (2272 x 1704, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480), čip má 4,1 Mpx fyzicky, 3,87 efektivně, 1/2,5´´) s filtry RGB. Je tedy nepatrně větší, než m¨á Z1. Citlivost je v rozsahu od 50 do 400 ISO. Objektiv má stejné parametry jako u Z1, ale je to nový “mega-zoom” s apochromatickými čočkami a Ad čočkami (s omezeným rozptylem kvůli odstranění barevné aberace) – je to celkem 11 čoček v 7 skupinách. Rozsah zoomu odpovídá 38 – 380 mm plus digitální zoom až 4x. Objektiv je vybaven “Predictive Focus Control” urychlující zaostřování. Zapisuje na SD / MMC kartu obrázky JPEG /EXIF 2,2) Fine, Standard a Economy. LCD displej má 1,5 ´´, čímž se dostávám k velké znamenitosti.
Hybridní elektronický hledáček je originální řešení. Páčkou na zadní stěně sklopíme zrcátko, které nám promítne do optického systému hledáčku obraz z velkého LCD, takže pořádně vidíme to, co fotíme! To oceníme zejména při hodně kontrastním osvětlení, kdy standardní EVF hledáčky podávají opravdu jen rámcovou informaci. Přístroj umožňuje spolupráci s externím bleskem a předsádkami. Navíc jeho obnovovací frekvence je teď už 60 fps oproti standardnímu 30 fps.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná netradičně tlačítkem zcela dole, uprostřed prstence páčky pro přepínání LCD a hledáčku, eventuálně zapínání prohlížecího režimu. Nad ním je LCD a vpravo od LCD je efektní soustava ovládacích prvků: pětice směrových s OK tlačítkem uprostřed (pro menu, ale také pro expoziční kompenzaci, velká pochvala!), dole menu, okamžité přehrávání/mazání a info.
Menu v režimu Program má tři obrazovky. Ovládáme tu režim (jednotlivé obrázky/série, dále velikost obrazu, kompresi, nastavení bílé (5 předvoleb a uložitelný manuál) a nastavení tlačítka se znamením blesku, které je programovatelné: v základním nastavení ovládá blesk, ale může ovládat režim, bílou, ostření, barevnost). V druhém menu je režim ostření auto/manuál, kontinuální autofokus (zákl. nast,. je vypnut), režimy blesku, síla blesku, měření. V třetím menu je citlivost, digitální zoom, barevnost, ostrost a kontrast. Lze nastavit i setup, zde jsou dokonce 4 obrazovky s obvyklými nastaveními (datum, zvuky a pod.), v základním nastavení je zapnuto odstraňování šumu).
Menu je přehledné a snadno se v něm hledá, jen nastavování citlivosti je zbytečně zastrčené do třetí obrazovky – a je škoda, že ho nelze navolit na tlačítko nahoře u spouště.

V praxi
Přístroj je ještě rychlejší, než byla Z1. Do provozu je uveden za 1,8 sec sekundy po zapnutí, zpoždění spouště s namáčknutím je nulové (měřeno na digitálních stopkách na monitoru), bez namáčknutí velmi příjemných 0,5 sec. V režimu jednotlivých snímků je odstup cca 2,5 sec mezi jednotlivými snímky, při kontinuálním snímání lze pořídit 5 obrázků za 2,5 sec. Ke kontrole expozice slouží histogram (přes tlačítko “i”, je sice malý, ale graficky dobře řešený. Obrazová kvalita je velmi dobrá, minimalizována je zde i barevná aberace.
K vynikajícím vlastnostem patří “progresivní snímání”. V tomto režimu přístroj zaznamenává šest snímků ve vyrovnávací paměti a obnovuje je, dokud držíte spoušť, pokud přepnete na UHS progresivní snímání, zaznamená deset fotek v megovém rozlišení.

Obrazová kvalita je velmi slušná, plně odpovídá čekávání od čtyřmegového obrázku. Velkou pochvalu zaslouží schopnost zvládat světelné kontrasty. Díky odstranění šumu jsou pěkné i snímky při citlivosti 400 ISO s rozumnou mírou šumu, kresebně jsou poněkud měkčí.
Největší změna nastala v oblasti videosekvencí, Z2 dokáže zaznamenávat video i v rozměru 800×600 bodů. Stejně jako Z1 nabízí v režimu 640×480 neomezenou délku se zvukem frekvencí 30 fps. Při snímání lze zoomovat, ovšem za cenu nepříjemných zvuků – zoomování je pochopitelně slyšet. Zajímavá je funkce “night movie” – tedy noční video se zesílenou citlivostí. K zpracování videa slouží program VideoImpression.

Shrnutí
Širokorozsahové zoomy si našly svoje vyznavače. Minolta nabídla tomuto segmentu svůj model Z1 poměrně pozdě, byl to však zdařilý model a svoje místo na slunci si vydobyl. Dá se čekat, že Z2 si ho upevní. Svým extravagantním designem někoho přitáhne, jiného možná odpudí – nelze mu ale upřít funkčnost. Přístroj se velmi dobře drží a ob¨vládá, vystouplá tlačítka na zadní stěně se dobře nahmatají i poslepu. Oproti Z1 se ještě zlepšila kvalita obrazu a procesy se zrychlily – věru mě nenapadá, co bych měl kritizovat.

Ukázky


Obě makra jsou v makru a supermakru, z 10 cm a cca 2 cm eff

Co se změnilo od září loňského roku, kdy jsem zde recenzoval model Minolta Dimage Z1? Na scénu vpadly dvě pravé jednooké zrcadlovky za přijatelnou cenu pod 40 tisíc, tedy Canon 300D a Nikon D70. Tudíž přestalo mít smysl psát o “digitální zrcadlovce” ve smyslu “přístroj který se díky elektronickému hledáčku (EVF) chová jako zrcadlovka (SLR)”. No a třímegové přístroje spadly do kategorie “startovacích” a každý chce “aspoň” čtyřmegový aparát. No a kdo sleduje trendy čekal, že Konica Minolta udělá upgrade úspěšné “zetky jedničky” – a zrodila se “zetka dvojka”. Jedničce se velmi podobá, takže je třeba o dvojce v mnohém opakovat to, co bylo o jedničce řečeno. Zlepšení jsou zde ale zásadní – je přepracován objektiv, přístroj má větší vyrovnávací paměť (32 MB), dokáže video v SVGA velikosti (800×600) atd.

Koncepce a design

Plastové tělo přístroje sestává z mohutné držadlové části obsahující pouzdro pro čtyři AA NiMH články, tak mohutné, že na jeho horní plochu se pohodlně vejde spoušť, ovládání makra, blesku (tlačítko je volitelné, lze mu přiřadit i jiné funkce, jako na př. nastavení bílé, režim barevnosti, bohužel ne ISO), dále je tu mikrofon a kruhový volič, pod horní hranou pohodlně ovladatelný zoom; a modul pro objektiv a LCD, který je originálně kruhově řešen. Pochvalu zaslouží posuvný kryt karty, ev. vstupu pro USB kabel.
Obrázky jsou čtyřmegové (2272 x 1704, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480), čip má 4,1 Mpx fyzicky, 3,87 efektivně, 1/2,5´´) s filtry RGB. Je tedy nepatrně větší, než m¨á Z1. Citlivost je v rozsahu od 50 do 400 ISO. Objektiv má stejné parametry jako u Z1, ale je to nový “mega-zoom” s apochromatickými čočkami a Ad čočkami (s omezeným rozptylem kvůli odstranění barevné aberace) – je to celkem 11 čoček v 7 skupinách. Rozsah zoomu odpovídá 38 – 380 mm plus digitální zoom až 4x. Objektiv je vybaven “Predictive Focus Control” urychlující zaostřování. Zapisuje na SD / MMC kartu obrázky JPEG /EXIF 2,2) Fine, Standard a Economy. LCD displej má 1,5 ´´, čímž se dostávám k velké znamenitosti.
Hybridní elektronický hledáček je originální řešení. Páčkou na zadní stěně sklopíme zrcátko, které nám promítne do optického systému hledáčku obraz z velkého LCD, takže pořádně vidíme to, co fotíme! To oceníme zejména při hodně kontrastním osvětlení, kdy standardní EVF hledáčky podávají opravdu jen rámcovou informaci. Přístroj umožňuje spolupráci s externím bleskem a předsádkami. Navíc jeho obnovovací frekvence je teď už 60 fps oproti standardnímu 30 fps.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná netradičně tlačítkem zcela dole, uprostřed prstence páčky pro přepínání LCD a hledáčku, eventuálně zapínání prohlížecího režimu. Nad ním je LCD a vpravo od LCD je efektní soustava ovládacích prvků: pětice směrových s OK tlačítkem uprostřed (pro menu, ale také pro expoziční kompenzaci, velká pochvala!), dole menu, okamžité přehrávání/mazání a info.
Menu v režimu Program má tři obrazovky. Ovládáme tu režim (jednotlivé obrázky/série, dále velikost obrazu, kompresi, nastavení bílé (5 předvoleb a uložitelný manuál) a nastavení tlačítka se znamením blesku, které je programovatelné: v základním nastavení ovládá blesk, ale může ovládat režim, bílou, ostření, barevnost). V druhém menu je režim ostření auto/manuál, kontinuální autofokus (zákl. nast,. je vypnut), režimy blesku, síla blesku, měření. V třetím menu je citlivost, digitální zoom, barevnost, ostrost a kontrast. Lze nastavit i setup, zde jsou dokonce 4 obrazovky s obvyklými nastaveními (datum, zvuky a pod.), v základním nastavení je zapnuto odstraňování šumu).
Menu je přehledné a snadno se v něm hledá, jen nastavování citlivosti je zbytečně zastrčené do třetí obrazovky – a je škoda, že ho nelze navolit na tlačítko nahoře u spouště.

V praxi
Přístroj je ještě rychlejší, než byla Z1. Do provozu je uveden za 1,8 sec sekundy po zapnutí, zpoždění spouště s namáčknutím je nulové (měřeno na digitálních stopkách na monitoru), bez namáčknutí velmi příjemných 0,5 sec. V režimu jednotlivých snímků je odstup cca 2,5 sec mezi jednotlivými snímky, při kontinuálním snímání lze pořídit 5 obrázků za 2,5 sec. Ke kontrole expozice slouží histogram (přes tlačítko “i”, je sice malý, ale graficky dobře řešený. Obrazová kvalita je velmi dobrá, minimalizována je zde i barevná aberace.
K vynikajícím vlastnostem patří “progresivní snímání”. V tomto režimu přístroj zaznamenává šest snímků ve vyrovnávací paměti a obnovuje je, dokud držíte spoušť, pokud přepnete na UHS progresivní snímání, zaznamená deset fotek v megovém rozlišení.

Obrazová kvalita je velmi slušná, plně odpovídá čekávání od čtyřmegového obrázku. Velkou pochvalu zaslouží schopnost zvládat světelné kontrasty. Díky odstranění šumu jsou pěkné i snímky při citlivosti 400 ISO s rozumnou mírou šumu, kresebně jsou poněkud měkčí.
Největší změna nastala v oblasti videosekvencí, Z2 dokáže zaznamenávat video i v rozměru 800×600 bodů. Stejně jako Z1 nabízí v režimu 640×480 neomezenou délku se zvukem frekvencí 30 fps. Při snímání lze zoomovat, ovšem za cenu nepříjemných zvuků – zoomování je pochopitelně slyšet. Zajímavá je funkce “night movie” – tedy noční video se zesílenou citlivostí. K zpracování videa slouží program VideoImpression.

Shrnutí
Širokorozsahové zoomy si našly svoje vyznavače. Minolta nabídla tomuto segmentu svůj model Z1 poměrně pozdě, byl to však zdařilý model a svoje místo na slunci si vydobyl. Dá se čekat, že Z2 si ho upevní. Svým extravagantním designem někoho přitáhne, jiného možná odpudí – nelze mu ale upřít funkčnost. Přístroj se velmi dobře drží a ob¨vládá, vystouplá tlačítka na zadní stěně se dobře nahmatají i poslepu. Oproti Z1 se ještě zlepšila kvalita obrazu a procesy se zrychlily – věru mě nenapadá, co bych měl kritizovat.

Ukázky


Obě makra jsou v makru a supermakru, z 10 cm a cca 2 cm eff

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: