Kvalitní snímek má být ostrý. Někdy ale neostrost hraje na snímku významnou pozitivní roli – například rozostření pozadí při portrétní fotografii. Dnes se podíváme najeden snímek, který vznikl náhodou a vyskytl se na něm zajímavý případ pohybové neostrosti.
Pohybová neostrost se používá ve fotografii často. Objekt se někdy pohybuje rychleji, než by se při dané rychlosti závěrky stačil ostře zachytit. Někdy je to na závadu, někdy je to efektní. Neexistuje přesné určení, při jaké rychlosti závěrky ten jev nastane – záleží na mnoha faktorech, především na rychlosti objektu i na tom, zdali se pohybuje kolmo na optickou osu objektivu.
Tento snímek byl pořízen čtvrtinou vteřiny na temném pozadí. Osoba šla volným krokem. Je zajímavé, jak se na snímku jakoby vynořovaly určité části – náznak obličeje anebo levá ruka, která se zřejmě na okamžik zastavila a teprve po chvilce pokračovala v pohybu.
Výrazněji jsou zachyceny ruce a obličej. To proto, že pleť má vysokou odrazivost, kdežto oděv osoby je temný a skoro není vidět – má malou odrazivost.
Snímek vznikl náhodou, kdybychom měli seriózně experimentovat s máznutým pohybem, bylo by třeba postupovat metodicky a hlavně – přístroj by musel být na stativu. Při podobných pokusech zjistíme, že volně kráčející postava prakticky zmizí z obrazu už při polovině vteřiny a při vteřinové expozici z ní zbude jen málo, pokud vůbec něco.
Kvalitní snímek má být ostrý. Někdy ale neostrost hraje na snímku významnou pozitivní roli – například rozostření pozadí při portrétní fotografii. Dnes se podíváme najeden snímek, který vznikl náhodou a vyskytl se na něm zajímavý případ pohybové neostrosti.
Pohybová neostrost se používá ve fotografii často. Objekt se někdy pohybuje rychleji, než by se při dané rychlosti závěrky stačil ostře zachytit. Někdy je to na závadu, někdy je to efektní. Neexistuje přesné určení, při jaké rychlosti závěrky ten jev nastane – záleží na mnoha faktorech, především na rychlosti objektu i na tom, zdali se pohybuje kolmo na optickou osu objektivu.
Tento snímek byl pořízen čtvrtinou vteřiny na temném pozadí. Osoba šla volným krokem. Je zajímavé, jak se na snímku jakoby vynořovaly určité části – náznak obličeje anebo levá ruka, která se zřejmě na okamžik zastavila a teprve po chvilce pokračovala v pohybu.
Výrazněji jsou zachyceny ruce a obličej. To proto, že pleť má vysokou odrazivost, kdežto oděv osoby je temný a skoro není vidět – má malou odrazivost.
Snímek vznikl náhodou, kdybychom měli seriózně experimentovat s máznutým pohybem, bylo by třeba postupovat metodicky a hlavně – přístroj by musel být na stativu. Při podobných pokusech zjistíme, že volně kráčející postava prakticky zmizí z obrazu už při polovině vteřiny a při vteřinové expozici z ní zbude jen málo, pokud vůbec něco.
