Víme všichni, že dnes není žádné fotografie, jsou to číslíčka a ta se musí nějak zpracovat a bez počítačů bychom to nedokázali.
Víme všichni, že dnes není žádné fotografie, jsou to číslíčka a ta se musí nějak zpracovat a bez počítačů bychom to nedokázali.
Každý, kdo se fotografii aspoň trochu vážně věnuje, si vybuduje soustavu programů, které se lépe nebo hůře doplňují. Vyzkoušel jsem oba hlavní systémy, Apple i Windows. Linux mě minul, nemám na něj ani mozek, ani nervy. O Apple jsem vážně uvažoval. Telefonuji iPhonem, proč bych neměl fotky zpracovávat na Apple stroji, spousta lidí to dělá. Photoshop chodí na strojích Apple v podstatě stejně jako na PC, v tom by nebyl problém. Horší to bylo se správou fotek. Tehdy, kdy jsem s Apple koketoval, nabízeli Aperture jako software pro uchování, organizování a základní úpravu digitálních fotografií. Funkčně je to velmi podobné Lightroomu pro platformu Windows. Znám mnoho lidí, kteří nedají na Aperture respektive Lightroom dopustit. Já se vyhýbal tehdy Aperture a dnes LR proto, že se mi nelíbí systém hromadných importů a posléze složitého organizování archivu. Apple nemá žádný manažer typu ACDSee (je to s podivem, že americká softwarová firma nevyšla Apple vstříc) nebo tuzemského Zoner Photo Studia. No a tím jsem s Apple skončil a vrátil jsem se k systému PC.
Od doby, kdy začala multimédia, tedy od poloviny 90. let se držím Windows. Začínal jsem na WIN95, úspěšně jsem se vyhnul NT, přešel na XP, protrpěl modré obrazovky Win 98, vyhnul se Vistám, až konečně přišly Win7, které definitivně úspěšně okopírovaly Mac OS Apple a nabídly uživateli, tedy mně, příjemné uživatelské prostředí. Softwarové firmy zaměstnávají spoustu lidí a musí jim dát práci, přece je nebudou platit zbůhdarma. Tito lidé se pak zabývají ničením toho, co je dobré. Vymýšlejí nepotřebné samoúčelné serepetičky a ty pak prohlašují za úžasné zlepšení, na vás pak padá povinnost obdivně volat WOW. Po sedmičkách přišly osmičky, drzý nesmysl postavený na předpokladu, že budu slintat blahem, až budu šmátrat po dotykové obrazovce. Zamknul jsem se před osmičkami a kliku rozepřel židlí. Jenže Microsoft se dokáže protáhnout i klíčovou dírkou, aby vnutil něco, co nepotřebuju a nechci. Tak se stalo, že na třech z mých pěti po světě rozesetých počítačů mám Win 10. To dobré, co se o nich dá říct, je to, že se hodně podobají sedmičkám. Mrzuté je, že hůř fungují. Oni to asi nějak zbastlí dohromady, takže po iksté aktualizaci mi bude na notebooku fungovat touchpad, ale rozčiluje mě, proč to muselo být. Proč mi někdo vnutil něco, co jsem nechtěl, nepotřebovat a nahradil mi tím něco, co jsem si řádně zaplatil, používám a jsem s tím spokojený.
Vztekám se, ovšem nadarmo. Takový je trend. Léta jsem používal Firefox, protože to byl svěží, pružný prohlížeč, kdežto Internet Explorer je mně nepřátelský mastodont. Co se ale stalo? Ti lidé zaměstnaní v softwarové firmě musí mít práci a výsledek je, že se z Firefoxu stal nechutný mastodont, mně nepřátelský. Proto jsem přešel na Chrome. Ale i v Googlu zaměstnávají ty neúnavné chlapíky, chtivé zničit to, co je dobré. S neklidem pozoruji, jak mi i ten Chrome bobtná, jak nabývá o funkce, o které jsem se neprosil a které nejen nepotřebuji, ale vadí mi.
Jsem teď v očekávání Affinity. To je obrazový editor, zatím je na platformě Apple. Má to umět totéž co Photoshop, jenom že je to svěží a pružné. Navíc, představte si – zaplatíte si to a máte to! To je skvělá, neslýchaná novina, že?
Zatím je to jenom pro Mac OS, ale na jejich webové stránce nabízejí subskripci Affinity fo Windows. Upsal jsem se tedy, poslali mi několik srdečných mailů s vyjádřením díků a nadšení a s ujištěním, že od finální verze Affinity for Win nás dělí jen pár týdnů. Totéž mi psali už před pár měsíci.
Nespěchám. Dočkám se a docela věřím, že bude Affinity svěží a pružný softík.
Dokud se na něj nevrhnou ti čilí chlapíci, kteří ho oblepí samoúčelnými ozdobnými nesmysly a obchodní oddělení přijde se skvělým nápadem, že si to nemůžete koupit, ale musíte si to předplatit.
(Psáno pro Stereo Video)
