| V akom rezime fotia povatsinou PROFI fototgrafi ? Zijem v tom ze je to M = manualny rezim. Zistujem vsak ze taketo fotenie je zdlhave a nie vzdy sa fotografie podaria tak ako chcem. Samozrejme kazda situacia si vyzaduje svoje a je rozdiel ci ide o exterier alebo interier. Za tymto ucelom som si zakupil expozimeter s moznostou bodoveho merania expozicie. M.H.
Náš čtenář má jistě na mysli manuální expozici. To je funkce kterou disponují přístroje určené uživatelům, kteří si přejí mít úplnou kontrolu nad fotoaparátem. Fotoaparát je vždy vybaven expoziční automatikou. Připomenu, že ta je založena na analýze informace o světelných podmínkách. V režimech auto a program aparát sám nastaví poměr clony a času, podle nějakých vnitřních předpisů volí kombinaci. Rozdíl je v tom, že v režimu program můžeme pomocí expoziční kompenzace upravovat tuto expozici, kdežto režim auto nám to nedovolí. Manuál je plně ruční režim – ale i pak automatika dále funguje, ovšem už jenom jako indikátor či upozornění (obvykle to upozorňuje na škále expoziční kompenzace – v zrcadlovkách to vidíme v hledáčku. Proč tedy manuální expoziční režim používat? Tento snímek jsem pořídil u nás ve Zvoli večer o čarodějnicích. Fotografoval jsem v manuálním režimu, měl jsem nastavenou 1/10 sec při cloně F3.5 a 1600 ISO. Scéna je osvětlena lampou v průčelí budovy, za osobami je skoro tma, ale na obzoru jsou ještě červánky jako připomínka před chvílí zapadlého slunce. To jsou v podstatě velmi složité světelné podmínky. Kdybych fotil na automatický nebo poloautomatický režim, stačilo by pohnout aparátem a už by převládla expozice odvozená od „tmy“ – a scéna by byla přeexponovaná (automatika by prodloužila čas), anebo by naopak byla podexponovaná, kdyby se do objektivu agresivněji vloudily paprsky z dosud jasné oblohy. Takže si dovolím nesouhlasit s názorem,že je to zdlouhavé: samozřejmě, je třeba si odvodit, jaký čas a jakou clonu použiju. To je ale součást běžných příprav, je to v podstatě obyčejné měření. Obraz kontroluji na displeji (zde jde o Nikon D200), případně podle histogramu – bere se v úvahu, že jde o noční scénu a měla by tedy být tmavší, než za dne. Jakmile je expozice odvozena, pak už jenom fotografuji (a průběžně kontroluju, jestli výsledek někam neujíždí). Je úplně jedno, zdali to dělám venku nebo uvnitř a jestli je světla hodně nebo málo. Někdy totiž je korigování expozice v automatickém či poloautomatickém režimu zdlouhavější, než kdybychom vše nastavili ručně. Teď už je asi jasnější ten pojem „kontrola obrazu“. V automatickém i poloautomatickém režimu má hlavní slovo v expozici automatika a my ji jen musíme nějak krotit, v podstatě se s ní dohadovat a přetahovat. Jenom v manuálním režimu jsme naprostými pány a automatika jen přihlíží, kibicuje a radí a my ji můžeme ale nemusíme poslechnout. |
| V akom rezime fotia povatsinou PROFI fototgrafi ? Zijem v tom ze je to M = manualny rezim. Zistujem vsak ze taketo fotenie je zdlhave a nie vzdy sa fotografie podaria tak ako chcem. Samozrejme kazda situacia si vyzaduje svoje a je rozdiel ci ide o exterier alebo interier. Za tymto ucelom som si zakupil expozimeter s moznostou bodoveho merania expozicie. M.H.
Náš čtenář má jistě na mysli manuální expozici. To je funkce kterou disponují přístroje určené uživatelům, kteří si přejí mít úplnou kontrolu nad fotoaparátem. Fotoaparát je vždy vybaven expoziční automatikou. Připomenu, že ta je založena na analýze informace o světelných podmínkách. V režimech auto a program aparát sám nastaví poměr clony a času, podle nějakých vnitřních předpisů volí kombinaci. Rozdíl je v tom, že v režimu program můžeme pomocí expoziční kompenzace upravovat tuto expozici, kdežto režim auto nám to nedovolí. Manuál je plně ruční režim – ale i pak automatika dále funguje, ovšem už jenom jako indikátor či upozornění (obvykle to upozorňuje na škále expoziční kompenzace – v zrcadlovkách to vidíme v hledáčku. Proč tedy manuální expoziční režim používat? Tento snímek jsem pořídil u nás ve Zvoli večer o čarodějnicích. Fotografoval jsem v manuálním režimu, měl jsem nastavenou 1/10 sec při cloně F3.5 a 1600 ISO. Scéna je osvětlena lampou v průčelí budovy, za osobami je skoro tma, ale na obzoru jsou ještě červánky jako připomínka před chvílí zapadlého slunce. To jsou v podstatě velmi složité světelné podmínky. Kdybych fotil na automatický nebo poloautomatický režim, stačilo by pohnout aparátem a už by převládla expozice odvozená od „tmy“ – a scéna by byla přeexponovaná (automatika by prodloužila čas), anebo by naopak byla podexponovaná, kdyby se do objektivu agresivněji vloudily paprsky z dosud jasné oblohy. Takže si dovolím nesouhlasit s názorem,že je to zdlouhavé: samozřejmě, je třeba si odvodit, jaký čas a jakou clonu použiju. To je ale součást běžných příprav, je to v podstatě obyčejné měření. Obraz kontroluji na displeji (zde jde o Nikon D200), případně podle histogramu – bere se v úvahu, že jde o noční scénu a měla by tedy být tmavší, než za dne. Jakmile je expozice odvozena, pak už jenom fotografuji (a průběžně kontroluju, jestli výsledek někam neujíždí). Je úplně jedno, zdali to dělám venku nebo uvnitř a jestli je světla hodně nebo málo. Někdy totiž je korigování expozice v automatickém či poloautomatickém režimu zdlouhavější, než kdybychom vše nastavili ručně. Teď už je asi jasnější ten pojem „kontrola obrazu“. V automatickém i poloautomatickém režimu má hlavní slovo v expozici automatika a my ji jen musíme nějak krotit, v podstatě se s ní dohadovat a přetahovat. Jenom v manuálním režimu jsme naprostými pány a automatika jen přihlíží, kibicuje a radí a my ji můžeme ale nemusíme poslechnout. |
