Manuální nastavení bílé

Nejdříve připomeneme, co to „vyvážení bílé“ je.
Naše obrázky skládají barevné odstíny ze tří barevných kanálů. Jeden je červený, druhý zelený a třetí modrý. Jakmile je v obraze něco barevně neutrálního, tedy: bílá barva, šedé plochy až do tmavě šedé, barevné kanály v těchto barevně neutrálních místech musí mít stejnou hodnotu. Takže střední šedá má hodnotu červené 128, zelené 128 a modré 128. Jakmile by hodnoty byly třeba červená 150, zelená 128 a modrá 110, místo šedé bychom měli načervenalou šedou, spíš nahnědlou. Kanály by byly nevyvážené. Aby barvy byly v obrázku barevně věrné, tedy odpovídaly na obrázku barevnosti předlohy, bílá (a šedé) musí být vyvážené .

Většinou fotografujeme při denním světle. Naše fotoaparáty jsou nastavené tak, aby na denním světle byla bílá skutečně bílá a její hodnoty RGB byly vyvážené. Asi takto:

Na tomto obrázku máme bílou, ale také modrou, zelenou a červenou. Bílá je vyvážená, takže modré, zelené a červené detaily jsou barevně věrné.

Ne vždycky ale má světlo stejnou hodnotu. Stačí, aby se nebe zatáhlo a světlo je najednou namodralé. Podobně i ve stínu je jiné než na plném sluníčku. A což teprve uvnitř, při umělém světle! Někde svítí zářivky, jinde žárovky.
Takovým světelným podmínkám musíme přizpůsobit snímání fotografií. Dělá se to pomocí funkce označované zkratku WB (jako white balance, česky vyvážení bílé. V menu objevíme takovouto nabídku:

Vlevo je volba AWB, to je automatické nastavení bílé. Ikonky naznačují další volby: sluníčko, stín, mráček, žárovkové osvětlení, zářivkové osvětlení, barevná teplota elektronického blesku. Poslední ikonka je hlavní předmět našeho zájmu, je to ruční nastavení bílé. Ty předchozí, to jsou předvolby. Prostě – když je nebe zatažené, nastavíme mráček, a je to.
Nicméně, ne vždycky to dobře funguje. Podívejme se na následující příklady – jde o motiv dobře známý čtenářům našich recenzí.

Hračky byly vyfotografovány při žárovkovém osvětlení, přičemž WB byla nastavena na auto, tedy na automatiku. Obrázek je silně načervenalý. Zkusme tedy druhou volbu, předvolbu žárovka:

Je to o něco lepší, ale žádná sláva. Prostě, na tu moji žárovku jako na potvoru předvolba není nastavena. Nezbývá než nastavit bílou ručně.
Většina kompaktů – pokud ovšem jsou touto volbou vybaveny, ty levnější a jednodušší neumožňují ruční nastavení bílé, je to „vyšší svěcení“, mají to jen přístroje vyšší třídy!! – nastavuje ručně bílou tak, že namíříme objektiv na bílou plochu (list papíru, bílou stěnu) a stiskneme buď spoušť nebo tlačítko OK – je třeba se podívat do návodu, různé modely to mívají podle svého specifika. Trochu složitější je to v zrcadlovkách.

Ruční nastavení bílé na zrcadlovce se zpravidla dělá tak, že si vyfotíme bílý objekt (zase: papír, bílou stěnu) a pak musíme jít do menu a najdeme volbu – jako zde na příkladu – custom WB.

Ale pozor – ruční WB musíme nastavit i jakožto volbu: velmi často to na zrcadlovce bývá přístupné specifickým tlačítkem! Tím zpřístupníme uživatelské nastavení, ale to pak musíme zvlášť nastavit v menu. Takže jednou ruční WB nastavíme jakožto funkci a podruhé definujeme, jak má přístroj tuto funkci provést. Jdeme tedy do oddílu „custom WB“.

Tam si zvolíme (nalistujeme) náš referenční snímek. Na našem příkladu je hodně namodralý. To proto, že v tomto oddíle „custom WB“ jaksi visí od minula poslední nastavení, které bylo pořízeno za zcela jiných světelných podmínek. Vůbec na něm nezáleží. Aparát srovná korekce podle aktuální barevné teploty!

Po stisknutí tlačítka SET (zde na našem příkladu) si aparát nastaví korekce a když pak – při nastavení custom WB znovu objekt vyfotografujeme, je už barevně neutrální:

Žádnou záhadu v tom nehledejte. Jde o nastavení korekcí pro barevné kanály. Aparát „ví“, že to co fotí je bílé, takže „srovná do latě“ červený, zelený a modrý kanál. To je vše.

Je to opravdu vše?
Někdy totiž může být „barevně správné“ podání víc ke škodě než k užitku. Mnohdy jde o barevnou náladu. Jako například na tomto snímku:

Zde kdybychom nastavili „správně“ bílou, zničili bychom atmosféru soumraku. Ještě lépe to uvidíme na posledním příkladu:

Tento obrázek je hodně červený. Nevadí to – zpěváci jsou nasvíceni červeným plamenem. Vypadali by hodně podivně, kdyby ten plamen z pochodně byl najednou „barevně vyvážený“!
Shrnutí: V denním světle za sluníčka se spoléháme na automatiku, jindy používáme předvolby. Pokud ale potřebujeme opravdu věrné barevné podání, na př. při produktové fotografii, reprodukci obrazů a od., pokud možno nastavujeme WB ručně – podle barevně neutrální, pokud možno bílé předlohy. Kompakty se nejčastěji nastavují namířením objektivu a stisknutím spouště nebo tlačítka OK (může být jinak, čtěte manuál!), zrcadlovky pořízením referenčního obrázku a přiřazením v menu do „custom WB“, tedy uživatelského vyvážení bílé.

Nejdříve připomeneme, co to „vyvážení bílé“ je.
Naše obrázky skládají barevné odstíny ze tří barevných kanálů. Jeden je červený, druhý zelený a třetí modrý. Jakmile je v obraze něco barevně neutrálního, tedy: bílá barva, šedé plochy až do tmavě šedé, barevné kanály v těchto barevně neutrálních místech musí mít stejnou hodnotu. Takže střední šedá má hodnotu červené 128, zelené 128 a modré 128. Jakmile by hodnoty byly třeba červená 150, zelená 128 a modrá 110, místo šedé bychom měli načervenalou šedou, spíš nahnědlou. Kanály by byly nevyvážené. Aby barvy byly v obrázku barevně věrné, tedy odpovídaly na obrázku barevnosti předlohy, bílá (a šedé) musí být vyvážené .

Většinou fotografujeme při denním světle. Naše fotoaparáty jsou nastavené tak, aby na denním světle byla bílá skutečně bílá a její hodnoty RGB byly vyvážené. Asi takto:

Na tomto obrázku máme bílou, ale také modrou, zelenou a červenou. Bílá je vyvážená, takže modré, zelené a červené detaily jsou barevně věrné.

Ne vždycky ale má světlo stejnou hodnotu. Stačí, aby se nebe zatáhlo a světlo je najednou namodralé. Podobně i ve stínu je jiné než na plném sluníčku. A což teprve uvnitř, při umělém světle! Někde svítí zářivky, jinde žárovky.
Takovým světelným podmínkám musíme přizpůsobit snímání fotografií. Dělá se to pomocí funkce označované zkratku WB (jako white balance, česky vyvážení bílé. V menu objevíme takovouto nabídku:

Vlevo je volba AWB, to je automatické nastavení bílé. Ikonky naznačují další volby: sluníčko, stín, mráček, žárovkové osvětlení, zářivkové osvětlení, barevná teplota elektronického blesku. Poslední ikonka je hlavní předmět našeho zájmu, je to ruční nastavení bílé. Ty předchozí, to jsou předvolby. Prostě – když je nebe zatažené, nastavíme mráček, a je to.
Nicméně, ne vždycky to dobře funguje. Podívejme se na následující příklady – jde o motiv dobře známý čtenářům našich recenzí.

Hračky byly vyfotografovány při žárovkovém osvětlení, přičemž WB byla nastavena na auto, tedy na automatiku. Obrázek je silně načervenalý. Zkusme tedy druhou volbu, předvolbu žárovka:

Je to o něco lepší, ale žádná sláva. Prostě, na tu moji žárovku jako na potvoru předvolba není nastavena. Nezbývá než nastavit bílou ručně.
Většina kompaktů – pokud ovšem jsou touto volbou vybaveny, ty levnější a jednodušší neumožňují ruční nastavení bílé, je to „vyšší svěcení“, mají to jen přístroje vyšší třídy!! – nastavuje ručně bílou tak, že namíříme objektiv na bílou plochu (list papíru, bílou stěnu) a stiskneme buď spoušť nebo tlačítko OK – je třeba se podívat do návodu, různé modely to mívají podle svého specifika. Trochu složitější je to v zrcadlovkách.

Ruční nastavení bílé na zrcadlovce se zpravidla dělá tak, že si vyfotíme bílý objekt (zase: papír, bílou stěnu) a pak musíme jít do menu a najdeme volbu – jako zde na příkladu – custom WB.

Ale pozor – ruční WB musíme nastavit i jakožto volbu: velmi často to na zrcadlovce bývá přístupné specifickým tlačítkem! Tím zpřístupníme uživatelské nastavení, ale to pak musíme zvlášť nastavit v menu. Takže jednou ruční WB nastavíme jakožto funkci a podruhé definujeme, jak má přístroj tuto funkci provést. Jdeme tedy do oddílu „custom WB“.

Tam si zvolíme (nalistujeme) náš referenční snímek. Na našem příkladu je hodně namodralý. To proto, že v tomto oddíle „custom WB“ jaksi visí od minula poslední nastavení, které bylo pořízeno za zcela jiných světelných podmínek. Vůbec na něm nezáleží. Aparát srovná korekce podle aktuální barevné teploty!

Po stisknutí tlačítka SET (zde na našem příkladu) si aparát nastaví korekce a když pak – při nastavení custom WB znovu objekt vyfotografujeme, je už barevně neutrální:

Žádnou záhadu v tom nehledejte. Jde o nastavení korekcí pro barevné kanály. Aparát „ví“, že to co fotí je bílé, takže „srovná do latě“ červený, zelený a modrý kanál. To je vše.

Je to opravdu vše?
Někdy totiž může být „barevně správné“ podání víc ke škodě než k užitku. Mnohdy jde o barevnou náladu. Jako například na tomto snímku:

Zde kdybychom nastavili „správně“ bílou, zničili bychom atmosféru soumraku. Ještě lépe to uvidíme na posledním příkladu:

Tento obrázek je hodně červený. Nevadí to – zpěváci jsou nasvíceni červeným plamenem. Vypadali by hodně podivně, kdyby ten plamen z pochodně byl najednou „barevně vyvážený“!
Shrnutí: V denním světle za sluníčka se spoléháme na automatiku, jindy používáme předvolby. Pokud ale potřebujeme opravdu věrné barevné podání, na př. při produktové fotografii, reprodukci obrazů a od., pokud možno nastavujeme WB ručně – podle barevně neutrální, pokud možno bílé předlohy. Kompakty se nejčastěji nastavují namířením objektivu a stisknutím spouště nebo tlačítka OK (může být jinak, čtěte manuál!), zrcadlovky pořízením referenčního obrázku a přiřazením v menu do „custom WB“, tedy uživatelského vyvážení bílé.