Do vichřice jsem se vypravil už loni, se stativem a Canonem Mark II a objektivem 16-35, úžasný zážitek, ale výsledek v podstatě nula. Tentokrát jsem to zkusil s kompaktem v kapse, tedy suprovým kompaktem Sony RX100. Šel jsem lesem a zaujalo mě to divné světlo v lese. Pak jsem si uvědomil, že vítr obrací listy jaksi naruby, jako když zvedá holkám sukně. No a napadlo mě vyfotit to sérií. On ten Sony RX100 umí sekat deset oken za vteřinu. Takže vznikly série:
Do vichřice jsem se vypravil už loni, se stativem a Canonem Mark II a objektivem 16-35, úžasný zážitek, ale výsledek v podstatě nula. Tentokrát jsem to zkusil s kompaktem v kapse, tedy suprovým kompaktem Sony RX100. Šel jsem lesem a zaujalo mě to divné světlo v lese. Pak jsem si uvědomil, že vítr obrací listy jaksi naruby, jako když zvedá holkám sukně. No a napadlo mě vyfotit to sérií. On ten Sony RX100 umí sekat deset oken za vteřinu. Takže vznikly série:
No a teď to složit dohromady. Těch cest je jistě mnoho a dovedu si představit, že i některý čtenář mi poradí trik, který neznám. Nejjednodušší mi připadá skládat vrstvy v Photoshopu, PS Elements, Gimpu – anebo i v Zoneru. Přidáte obrázek do nové vrstvy (u novějších PS musíte překročit fázi inteligentního objektu a vrstvu rastrovat), pak snížíte krytí a obrázek nástrojem přesun slícujete s tím co leží pod ním. Takhle můžete těch obrázků na sebe naplácat kolik chcete, je užitečné vždy ty dva sloučit do jednoho a plácat další:
No a nakonec to nějak finalizujete, já to předvedl do sépie a dal k tomu rámeček, aby to vypadalo starobyle.
Zkusil jsem i jiný postup. Zvolil jsem si ze série 14 nasekaných fotek tři, kde koruny stromů byly hodně od sebe. Ty jsem pak složil v Zoneru jako HDR, metoda prolínání expozic, přičemž světla i stíny, jejich prahy, jsem nastavil na polovinu.
Vznikl následující obrázek:
Je to obdoba, ale kmeny stromů jsou méě ostré. On ten Zoner obrázky zarovnává, ale s tímhle si zjevně nevěděl rady, prohlásil, že zarovnané jsou a pustil je do procesu. Kdybychom to dělali ve vrstvách s částečnou průhledností, napasujeme je na sebe přesněji. Fotky na proklik jsou v plné velikosti – pochopitelně že čím jsou menší, tím menší je efekt té věci.
No a do třetice se to dá udělat zase HDR, ale s mapováním tonality. Dialog vypadá v tomto případě takto
Tam je důležité nechat expoziční rozdíly na nule, jinak si Zoner staví hlavu a nechce fotky dát dohromady. Výsledek je zase trochu jiný, vznikají zajímavé duchovité kontury.
No a závěrem ještě bezpečnostní varování a disclaimer, ve vichřici chodit do lesa je idiotství a nebezpečné a nedělejte to. 🙂
Zaujal vás tento postup?
Od 10 září opakuji svůj kurz úpravy fotek ve vrstvách za pomoci masek (plus další triky a fígle). Kurz je rozpočítán na 6 lekcí po dvou hodinách, je to vždycky v pondělí, buď od 15 do 17 hodin a pak od 128 do 20 hodin. Je vypsáno 8 termínů, do kterých je potřeba se vejít:
10.9, pak je Photokina, takže další je 24.9., 1.10, atd. Přijmu 6 posluchačů, takže každé lekce se účastí tři. Je to takto rozdělené, protože z jednodenního kurzu budete mít hlavu jako pátrací balón a pokud nejste Ajnštajn, moc z toho mít nebudete. No a dvě hodiny? Protože kdybych to do vás hustil déle než dvě hodiny, budete mít hlavu atd. Kurz stojí 5 tisíc korun lze objednat u firmy, pak se platí DPH a máte to na fakturu. Můžete se přihlásit u mé asistentky Veroniky Šimáčkové.
