Nezařazené

Makroobjektiv, nebo mezikroužky?

Nikdy jsem se makrofotografií nezabýval, až teď v poslední době jsem si vyzkoušel dva makroobjektivy a s Dílnou jsme fotili motýly ve skleníku Fata Morgana. A tak mi vytanulo na mysli, že by mohlo být zajímavé postavit vedle sebe makroobjektiv a klasiku s mezikroužky. Co se víc osvědčí?

Předmětný makroobjektiv je Canon 100 mm na F2.8, recenzoval jsem ho tu minulý týden. No a klasika, to je můj oblíbený Canon 70-200 mm na F2.8, nestabilizovaný. Mezikroužky jsou od firmy Kenko, 12, 20 a 36 mm.

Co jsou mezikroužky
Dnes už se na ně docela zapomnělo, dřív to ale byl oblíbený prostředek k pořizování makrofotografií. Asi víte ze zkušenosti, že klasický objektiv, pokud ostřil nablízko, jaksi vylézal dopředu, jeho optická soustava se vzdalovala od roviny filmu. Zvlášť dobře to bylo vidět u deskových aparátů, kde se při ostření pohybovalo celou čelní standartou, v níž byl objektiv upevněn. Čím víc se ostřilo na blízko, tím dál byla tato standarta od roviny citlivého materiálu. No a to „dál“ má své meze. Lze to ale prodloužit – u deskáčů se tomu říkalo dvojitý výtah, kdežto výměnné objektivy se oddalovaly od roviny filmu právě mezikroužky, tedy prstenci, které byly vybavené odpovídajícím závitem nebo bajonetem. Takže tyhle Kenko mají v daném případě bajonet Canon, existují samozřejmě i s jinými baj konety, Nikon a Sony.

Prodávají se obvykle v sadě a lze použít každý z nich jednotlivě anebo dva na sobě nebo všechny tři na sobě, v tomto případě by to pak byl mezikroužek o síle 68 mm. Mezikroužky snižují světelnost (podobně jako telekonvertory). Dřív jsme používali tabulky s prodlužovacím faktorem, dnes to za nás obstará automatika, prostě přidá na expozici.

Jaký to byl souboj
Sám jsem byl zvědav. jak souboj dopadne, co bude mít lepší kresbu, zdali specializovaný makroobjektiv anebo běžný reportážní zoom s mezikroužky. Nebudu napínat, výsledek byl velmi podobný, nezdá se, že by jeden nebo druhý systém měl nějakou zásadní převahu. V obou případech jsem přisvětloval bleskem umístěným mimo optickou osu se změkčeným světlem.

Rozdíl byl samozřejmě v práci, dá se říci, že to je podstatný rozdíl.

Makroobjektiv.
Je lehký a příjemně se s ním pracuje. Velmi rychle komponujete záběr, protože má jen jedno dané ohnisko a vy velice rychle zjistíte limity jeho ostření a naučíte se odhadovat, co se vám do záběru vejde. Podotknu, že i na makoobjektiv lze nasadit mezikroužky, ale tím jsem pokus nekomplikoval. Po makroobjektivu asi sáhne člověk, který se chce makru soustavně věnovat.

Mezikroužky
Expozičně nedělají problémy a také s mezikroužky se rychle naučíme odhadovat, jak velký mezikroužek na jak velký detail potřebujeme. Zásadní rozdíl je v tom, že makroobjektiv dovede ostřit od „makra“, tedy pokud je to skutečný makroobjektiv, tak od takové vzdálenosti, kdy 36 mm dlouhý objekt vyplní celé okénko fotky, až po nekonečna. Zato mezikroužek nám posune rozsah ostření blíž a čím větší je mezikroužek, tím je to pásmo ostření užší. Při fotografování se zmíněným zoomem 70-200 + mezikroužky pak už ostřicí kroužek neměl prakticky žádný vliv a ostrost bylo nutno chytat zoomem – aby mi bylo rozuměno: nastavil jsem se do vzdálenosti „jakž takž“ ostré a nastavením vhodného ohniska jsem vklouznul do roviny ostrosti. Více než slova vyjádří obrázek, jaký je to, hezky lidově řečeno, opruz fotit s tímhle monstrem:

Naproti tomu vás nikdo nenutí pistolí přiloženou k hlavě, abyste fotili půldruhakilovým kovovým elkovým zoomem! Vyzkoušel jsem i jinou možnost, pevnou padesátku F1,8, což je zázračně skvělý supersvětelný objektiv c cenou těsně pod tři tisíce a ta byla i s plnou sadou mezikroužků zhruba stejně dlouhá jako makroobjektiv 100 mm, jenomže uměla v této sestavě jenom to makro, v uzoučkém rozsahu. Ale o tom někdy jindy.

Shrnutí
Výsledek je prakticky stejný, kvalitní makroobjektiv a kvalitní standardní objektiv plus mezikroužky mají srovnatelný výkon. Makroobjektiv je pružnější, lépe se s ním pracuje a má plný rozsah ostření. Také nezapomínejme, že zdaleka není určen jen pro makro, je to prostě objektiv vhodný k široké škále použití, vzhledem k střednímu ohnisku je ideální pro portréty. Ovšem stojí peníze, někdy hodně peněz, zatímco sadu Kenko mezikroužků pořídíte za 4500 Kč (jaro 2010).

Ukázky:

Canon 70-200 + Kenko mezikr.
Canon 100mm makroobjektiv

Nikdy jsem se makrofotografií nezabýval, až teď v poslední době jsem si vyzkoušel dva makroobjektivy a s Dílnou jsme fotili motýly ve skleníku Fata Morgana. A tak mi vytanulo na mysli, že by mohlo být zajímavé postavit vedle sebe makroobjektiv a klasiku s mezikroužky. Co se víc osvědčí?

Předmětný makroobjektiv je Canon 100 mm na F2.8, recenzoval jsem ho tu minulý týden. No a klasika, to je můj oblíbený Canon 70-200 mm na F2.8, nestabilizovaný. Mezikroužky jsou od firmy Kenko, 12, 20 a 36 mm.

Co jsou mezikroužky
Dnes už se na ně docela zapomnělo, dřív to ale byl oblíbený prostředek k pořizování makrofotografií. Asi víte ze zkušenosti, že klasický objektiv, pokud ostřil nablízko, jaksi vylézal dopředu, jeho optická soustava se vzdalovala od roviny filmu. Zvlášť dobře to bylo vidět u deskových aparátů, kde se při ostření pohybovalo celou čelní standartou, v níž byl objektiv upevněn. Čím víc se ostřilo na blízko, tím dál byla tato standarta od roviny citlivého materiálu. No a to „dál“ má své meze. Lze to ale prodloužit – u deskáčů se tomu říkalo dvojitý výtah, kdežto výměnné objektivy se oddalovaly od roviny filmu právě mezikroužky, tedy prstenci, které byly vybavené odpovídajícím závitem nebo bajonetem. Takže tyhle Kenko mají v daném případě bajonet Canon, existují samozřejmě i s jinými baj konety, Nikon a Sony.

Prodávají se obvykle v sadě a lze použít každý z nich jednotlivě anebo dva na sobě nebo všechny tři na sobě, v tomto případě by to pak byl mezikroužek o síle 68 mm. Mezikroužky snižují světelnost (podobně jako telekonvertory). Dřív jsme používali tabulky s prodlužovacím faktorem, dnes to za nás obstará automatika, prostě přidá na expozici.

Jaký to byl souboj
Sám jsem byl zvědav. jak souboj dopadne, co bude mít lepší kresbu, zdali specializovaný makroobjektiv anebo běžný reportážní zoom s mezikroužky. Nebudu napínat, výsledek byl velmi podobný, nezdá se, že by jeden nebo druhý systém měl nějakou zásadní převahu. V obou případech jsem přisvětloval bleskem umístěným mimo optickou osu se změkčeným světlem.

Rozdíl byl samozřejmě v práci, dá se říci, že to je podstatný rozdíl.

Makroobjektiv.
Je lehký a příjemně se s ním pracuje. Velmi rychle komponujete záběr, protože má jen jedno dané ohnisko a vy velice rychle zjistíte limity jeho ostření a naučíte se odhadovat, co se vám do záběru vejde. Podotknu, že i na makoobjektiv lze nasadit mezikroužky, ale tím jsem pokus nekomplikoval. Po makroobjektivu asi sáhne člověk, který se chce makru soustavně věnovat.

Mezikroužky
Expozičně nedělají problémy a také s mezikroužky se rychle naučíme odhadovat, jak velký mezikroužek na jak velký detail potřebujeme. Zásadní rozdíl je v tom, že makroobjektiv dovede ostřit od „makra“, tedy pokud je to skutečný makroobjektiv, tak od takové vzdálenosti, kdy 36 mm dlouhý objekt vyplní celé okénko fotky, až po nekonečna. Zato mezikroužek nám posune rozsah ostření blíž a čím větší je mezikroužek, tím je to pásmo ostření užší. Při fotografování se zmíněným zoomem 70-200 + mezikroužky pak už ostřicí kroužek neměl prakticky žádný vliv a ostrost bylo nutno chytat zoomem – aby mi bylo rozuměno: nastavil jsem se do vzdálenosti „jakž takž“ ostré a nastavením vhodného ohniska jsem vklouznul do roviny ostrosti. Více než slova vyjádří obrázek, jaký je to, hezky lidově řečeno, opruz fotit s tímhle monstrem:

Naproti tomu vás nikdo nenutí pistolí přiloženou k hlavě, abyste fotili půldruhakilovým kovovým elkovým zoomem! Vyzkoušel jsem i jinou možnost, pevnou padesátku F1,8, což je zázračně skvělý supersvětelný objektiv c cenou těsně pod tři tisíce a ta byla i s plnou sadou mezikroužků zhruba stejně dlouhá jako makroobjektiv 100 mm, jenomže uměla v této sestavě jenom to makro, v uzoučkém rozsahu. Ale o tom někdy jindy.

Shrnutí
Výsledek je prakticky stejný, kvalitní makroobjektiv a kvalitní standardní objektiv plus mezikroužky mají srovnatelný výkon. Makroobjektiv je pružnější, lépe se s ním pracuje a má plný rozsah ostření. Také nezapomínejme, že zdaleka není určen jen pro makro, je to prostě objektiv vhodný k široké škále použití, vzhledem k střednímu ohnisku je ideální pro portréty. Ovšem stojí peníze, někdy hodně peněz, zatímco sadu Kenko mezikroužků pořídíte za 4500 Kč (jaro 2010).

Ukázky:

Canon 70-200 + Kenko mezikr.
Canon 100mm makroobjektiv